Áno, áno, áno.

Deleuze a Guattari stoja na strane nevedomia a chránia ho pred kolonizáciou akýmkoľvek aparátom alebo režimom. V tom sú prísne psychoanalytickí, hoci niektoré šablóny psychoanalýzy prepracuvávajú.

Ja osobne si ale myslím, že v civilizácii odjakživa (floskulou povedané) túžba a represia patrili k sebe. Preto sa napríklad surrealisti tak radi obracajú k primitívnym spoločnostiam, kde sexualita a majetok fungujú oslobodené od nejakej represívnej kultúry. Surrealisti ich vidia ako slobodnejších ľudí, v psychoanalytickom význame slova.

Dám ti do pozornosti výbornú odpoveď Jana Švankmajera Václavovi Klausovi, keď mu chcel udeliť štátne vyznamenanie:

Vážený pane Weigle,

Celý život jsem dodržoval určité zásady, mezi něž patří nepřijímat žádné pocty, nebo vyznamenání od státu. Od jakéhokoliv státu. Proto jsem v roce 1989 odmítnul titul Zasloužilý umělec a v polovině devadesátých let nepřijal od francouzského státu insignie rytíře Řádu umění. Nevidím tedy důvod, proč bych se měl v tomto případě zachovat jinak.

Stát je organizované násilí, je zdrojem represe a manipulace. Celou svojí tvorbou jsem vždy stál na druhém břehu.

S pozdravem Všechnu moc imaginaci

Jan Švankmajer