no tá knižka je fajn, aj keď o podobných publikáciách by sa dalo toho veľa narozprávať...

ale tvoja interpetácia sa mi nezdá:
kniha hovorí o nížinných lesoch a ty si napísala: "klasicke, vysoke lesy, ktore su pre sucasneho Europana prototypom estetickych a ekologickych hodnot su na nasom uzemi v takej miere ako dnes pomerne novym javom (18.-19. stor)"

toto, aj to o savanách mohlo platiť pre isté územia, nie však pre velké územné celky.

ale hlavne, a to pozor:
hovoriť o niečom ako pôvodnom na nejakom území je úplne scestné.
klíma /v európe, ale aj všade/ sa vždy menila, rapídne alebo mierne, ale menila,
a aj sa mení a aj sa meniť bude. a biosféra s tým pracuje.

okrem striedania sa ľadových dôb tu bolo kopec iných výkyvov, menšie
doby ľadové a podobne. čo kde kedy bolo s tým súvisí, ale ťažko
povedať o niečom, že bolo pôvodné.

možno okrem buku. ten je totiž v karpatoch nepretržite už 500 000 rokov.
ale stále platí, že je pôvodný len vzhľadom na posledného pol milióna rokov.

ale neviem ako je to s týmy savanami, a kedy akože tu mali byť, ale
aj topoľ, klimaxová drevina lužných lesov je na území československa
minimálne 10 000 rokov, ja by som tipol že aj viac, je to celkom odolný
strom.

takže jedľobučiny, dubiny, hrabiny, nádherné lužné lesy, to je naše,
prirodzene, nie vysadené.

tu kúsky z textov Pána lesníka karla kaňáka:

BUK
Z těchto ohnisek buk pozvolna, celá tisíciletí putoval
pahorkatinami, až obsadil většinu českých pohoří
a karpatský oblouk, v jehož severní části se objevuje
pozdě - teprve před necelými pěti tisíci lety. Podobně
samostatné postavení mají i rumunské buky.
Některé buky u nás tedy žijí půl milionu let,
jiné sem dorazily teprve nedávno, ale každých sto
tisíc let se vytrvale vracejí. Stromy mají větší individualitu,
než jsme si mysleli.

JEDLE
Je v našich prostorech považována za přísně klimaxový druh vyšších, ale i
nižších poloh. Když jsem v září 1947 cestoval s profesory Klikou, Zlatníkem
a Svobodou (jako jeho asistent) po Slovensku za účelem kolektivní kontroly
správnosti Svobodova návrhu mapy lesních klimaxových společenstev ČSR, zažil
jsem první průlom do shora uvedeného dogmatu na jedné lokalitě porostu se
směsí dubu a jedle u Žarnovice. Tam žily tyto dva druhy, jeden slunný, druhý
spíš stinný, pohromadě, přičemž se dub přirozeně zmlazoval pod stinnou jedlí
a jedle pod slunným dubem. Velké rozpaky, jež nastaly, Svoboda ukončil
návrhem, že nejlepším řešením je respektovat přírodu a pojmenovat toto
společenstvo prostě Querceto-Abietum. Následoval všeobecný souhlas. Ve
Svobodově ústavu jsem narazil na další takové příklady jeho dynamického
evolučního myšlení.