cwbe coordinatez:
101
63535
21
2435367

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::12
40 ❤️


show[ 2 | 3] flat


mofo0
matho0
orso0
edna soledadova0
jebeMIstatocne0
irma0
sly0
Pepeq0
zypp0
where is Jes...0
svarga0
vodo0
blazeNA0
Neo Amazingl...0
porkac0
paradigm shift0
Refresh0
Od nejmenšího věku, kdy jsem se začala rozhlížet po světě, chci změnu. Protože jsem rovnou viděla, že to co je, je špatně. Je špatně, že řeka tekoucí poblíž našeho bytu je otrávená, páchne a za nocí tiše pláče bolestí a volá o pomoc. Je špatně, že když mě vezmou na procházku do města, na mnoha místech je vzduch tak prosycený dusivým jedem, že moje tělo odmítá fungovat, křičí na poplach, nechce tam být – ale dospělí se tváří jako by nic. Je špatně, že mě krmí divnými hmotami, hutnými a lepkavými a mastnými a sladkými, po kterých jsem těžká a otupělá, přestávám vidět, přestávám cítit, bolí mě bříško. A k pití dostávám sladký sliz, ze kterého je mi ještě hůř. Jsem ještě moc malá, abych řekla ne, chci pít vodu, ale už vím, že něco je špatně.
Ale hlavně a především je špatně, v jakém stavu jsou lidé. Většina lidí divně smrdí, zatuchlostí a černými myšlenkami. Nehýbou se. Moc jedí a pak se hýbou ještě míň. Jejich těla jsou deformovaná, opuchlá. Je na nich vidět, že je to bolí, ale nic nezmění, jsou jakoby zamrzlí v tom chování, které jim ubližuje.
A úplně nejvíc je špatně, že maminka s tatínkem nemají nikoho rádi. Sebe. Sebe navzájem. Mě. Jako by byli někde, kde nechtějí vůbec být, zoufalí, ale neschopní něco změnit, nekonečně nespokojení sami se sebou. Maminka mi připadá krásná, ale ona sama má nekonečný pocit, že je ošklivá a tlustá, denně se váží. Už vím, co je tlustá, ona není...ještě ne. Ale je tím posedlá. Tatínek s maminkou se navzájem nenávidí. Přes mou hlavu mezi nimi lítají blesky a někdy i skrze mně. Jeden o druhém mi vyprávějí strašné věci. Kdybych tomu věřila, musela bych umřít strachem z toho druhého. Ale z nějakého zvláštního důvodu tomu dokážu nevěřit. Neberu je vážně. Beru je jako nemocné bytosti. Hloupé na tom ale je, že jsem na nich naprosto závislá. Odkázaná sama na sebe v příbytku šílených, nemocných bytostí, kterým zatím patřím jako majetek – a jako věc si taky připadám. Mě také nemají rádi. Jsem živou příčinou jejich uvěznění. Věří, že kdybych se nebyla narodila, odešli by od sebe a byli by svobodní, teď že už nemůžou. To jejich nekonečné kdyby. Něco je špatně, protože něco už bylo, nedá se s tím nic dělat, ale přesto se o tom neustále mluví, a tím se tvoří veliký oblak bolesti a utrpení. Tvořit utrpení, to je jejich hlavní zábava, dělají to pořád, od rána do večera, pořád je něco a někdo špatně, dusivé síly, které mi probodávají tělíčko. Učím se počítat a vidím před sebou metu, do které musím vydržet, cíl, vysněný ráj v nekonečné dálce, kdy budu moci převzít zodpovědnost a odejít. Patnáct let.

Tak takhle vypadá počátek mých vzpomínek na tenhle život. Já vím, je to extrém. Většina lidí se nenarodí do nejextrémnější verze nemoci světa....kdy už všichni jen nenávidí sami sebe i ostatní. Většinou žijeme v nějaké částečné, mírnější verzi. Někde je dokonce i láska.... A pokud zažijeme tohle, zpravidla ne s tak jasným vědomím, a také si to nepamatujeme, vymažeme to, naše vzpomínky z dětství začínají šťastnými chvílemi v přírodě, s hračkami nebo s kamarády...

I já jsem zažila takové chvíle. Jen jejich celkový rámec tvořilo pořád to velké špatně. Dospělí mluvili o budoucnosti, ale já jsem ji neviděla. Viděla jsem, že už zbývá málo času, než se svět úplně udusí a otráví. Že nic z toho, o co oni se snaží, nedává smysl. K čemu majetek, kariéru, slávu, ve světě, který umírá, kde už není čas, není kde?

Dnes věřím, že si duše volí svou novou rodinu vědomě, aby udělala určitou zkušenost. Já si zvolila dva rody, ve kterých nemoc světa už dostoupila vrcholu. Dva lidi, kteří byli prakticky jen nátlakem a neuvěřitelnými okolnostmi schopni chvíli spolu vydržet a počít dítě a pár let poté se rozešli v ohňostroji strašné nenávisti, která trvá dodnes. Znám nemoc od samého začátku a do hloubky. Až právě od těch vysněných patnácti jsem pomalu začala poznávat něco jiného, zdraví, normální bytosti, přátelství, lásku. Ve světě mé rodiny nebylo nic takového, pojmy jako zdraví, láska, přátelství nebo matka tam byly zneužité, prázdné a mrtvé......

Naučili mě spoustu věcí o životě. Nemohla jsem se tomu bránit, dětské vědomí je prostě otevřené a přijímá vzory. Dělala jsem, co jsem mohla, abych si udržela vědomí, že takhle to není, že je to lež. Četla jsem, dívala se na filmy, bojovala o kontakt s jinými lidmi (zakazovali mi ho, žádní kamarádi, do patnácti jsem byla vězněm ve stísněných bytech). Přesto jsem to přijala do sebe, celé. Všechnu tu nenávist, strach, ten návyk tvořit oblaka utrpení a proměňovat sama sobě v utrpení každou minutu. A tisíce vzteklých vět směřovaných na mě, o tom, jak jsem špatná, zlá, neschopná. Prostě to byl celý můj svět. Uvěřila jsem, že tak to musí být, a právě až jako náctiletá jsem začala pomalu objevovat, že si to dělají a volí úplně sami.

Takový byl můj úkol. Nakazit se nemocí v její nejhorší podobě a pak se z ní uzdravovat – a přitom ji pochopit, dozvědět se o ní co nejvíc, o všech jejích souvislostech. A podvědomě jsem na něm pracovala, a časem stále vědoměji. Nebudu tu vyprávět celý příběh, ale je krásný, plný štěstí. Začíná jako horor, a pak se zlepšuje, pořád dál, protože všechno dobré, co je pro ostatní lidi samozřejmé, třeba důvěra k jinému člověku nebo volnost pohybu, mě přináší nekonečnou extázi.

Hledala jsem, co by tu mělo smysl. Napřed, dokud jsem byla pod vlivem těch jejich vzorců, jsem si myslela, že jediné co dává smysl je stát se tak bohatá a mocná, abych přežila nevyhnutelnou ekologickou katastrofu, až už příroda nebude moci dál. Zařadit se k těm, kdo ji šéfují, namísto těch, kdo v ní budou trpět a umírat. Pustila jsem se do toho, a bývala bych to dokázala. Už jsem vydělávala hromadu peněz, měla kontakty, viděla možnosti. A pak se ve mně něco zlomilo a nemohla jsem dál, a místo abych pokračovala v pilné práci, začala jsem sama sebe ničit. Došlo mi, že je to k ničemu. Že to nechci. Došlo mi, s jakými lidmi bych musela trávit čas někde v luxusních chráněných komplexech. Ten nekonečný pocit prázdnoty, který by mě pohltil.
Nějakou dobu jsem chtěla jen umřít – a pak jsem objevila freetechno, a poprvé v životě potkala lidi, kteří něco dělali z jiného důvodu než pro osobní prospěch. A od té doby potkávám další a další, kteří uprostřed toho velkého šílenství dělají poctivou a dobrou věc na tisíc způsobů. A došlo mi, že do toho světa patřím, a že je mi jedno jak to dopadne, nepotřebuju nic mít pod kontrolou.

Začala jsem v tom bodě, na jaře posledního roku 20. století, hledat svůj úkol, svoje místo – a už ho mám. Je to jasné. Jsem síla, která zkoumá realitu a hledá způsoby, jak ji změnit, a snaží se je popisovat a šířit, písmem, slovem, graficky, tělem i dalšími, nefyzickými způsoby. A nabourává stávající chybnou realitu, jak kde a komu jen může
Pochopila jsem, že stav vnějšího světa přímo vyplývá ze stavu světa vnitřního. Důvod, proč naše Země je na pokraji smrti všeho života, je v lidských rodinách a myslích. V chybném vztahu k životu. Chybném na mnoho způsobů. K nejhorším bodům patří vlastnictví, kořistnictví a otrokářství, násilí, znásilňování a zneužívání, bezohlednost, nepřítomnost respektu k lidem a slepota ke všemu ostatnímu životu.

Každý člověk má jiný vzorec nemoci, potřebuje léčit trochu jiné věci. Většina lidí se potřebuje uzdravit z různých forem nedostatku lásky a psychického násilí, které je naprogamovaly na poslušnost a nešťastnost. Někdo zase třeba dostal lásku a je relativně zdravý, zato ale vůbec nevidí, že něco je špatně, a vesele se řítí budovat kariéru.....

Ve světě, kde všem bezprostředně hrozí pomalá a strašná smrt uprostřed toxické pustiny, by logické bylo, aby každý ze všech sil pracoval na odvrácení katastrofy – a na odstranění jejích příčin uvnitř sebe. Bohužel ale většina je slepá a šílená. O to důležitější je, aby se snažil ten, kdo vidí.

Velice důležitý je mimo jiné způsob života, třeba nekonečně destruktivní zvyk neustále sedět a překonávat přirozenou potřebu pohybu....nebo to, co se tu stalo zvykem jíst – to docela dost určuje stav vědomí a především schopnost vnímat. A ze všeho nejhlavnější je osobní svoboda. Uvolnit se, především vnitřně, ze struktury, která člověka nutí, dělat pořád to samé, den za dnem, přestože vůbec nechce.

Je toho mnoho, co se dá udělat a změnit. O tom všem ani tenhle text být nemá, o tom jsou jiné, moje i od tisíců dalších lidí s podobným posláním. Ale základem je uvědomit si potřebu změny, akutní, naléhavou, životně důležitou.

Často mluvím s někým, kdo žije v bolesti. Vidím, co by mohl udělat, a řeknu mu to. A zjistím, že on se ale vůbec nechce změnit. Nechce se zbavit bolesti. Ne za cenu, že by byl jiný, z toho má příliš velký strach.

Mnohdy vůbec nechápu. Přijde mi to jako jeden ze základních kamenů nemoci. Udržovat to, co je, i když je to nesprávné, jedovaté, ničivé, strašně to bolí. Raději donekonečna poslouchat maminku a trpět, než ji v jediném konfliktu odkázat do patřičných mezí a začít žít vlastní život, podle vlastních představ.

Pro mě je změna absolutním cílem. Na konci je svoboda, stav, kdy odložím celou civilizační slupku a budu už jen volně projevovat vůli své duše. Někdy už se toho stavu dotýkám.
Cokoli, co napomůže změně, je dobré. I když to bolí, i když to je nebezpečné, i když tomu nikdo nerozumí.

Hodně lidí mě vůbec nechápe. Nechtějí žádnou změnu. Chtějí se stát tím, pro co byli naprogramování. Dobrá práce, domek na předměstí. Nevidí umírající les za enklávou novostaveb. Neslyší Zemi, jak šeptá, že pokud to takhle půjde dál, bude nucena restartovat Život.

Hledám lidi jako jsem já, absolutně oddané změně. Pro experimenty, hry, pro nekonečnou radost z nových a nových trhlin v plášti, za kterým je živý svět a volný obzor.

:))
----------------------------------
P.S. Pokud vás tento text naštval, je velice zajímavá otázka proč a čím.

Nevěděla jsem, že budu až takhle otevřená. Mělo to být jen malé zamyšlení nad touhou po změně a nechutí některých lidí k ní.
Přivedl mě k tomu kamarád, který bojuje s několika destruktivními závislostmi. Ale nechce vidět a přiznat, že je zraněný, že má nemoc, natož začít ji léčit. Nechce nic zkoumat, nechce se měnit, raději se bude pořád pokoušet žít ten „správný“ naprogramovaný život, přestože mu to vůbec nejde, bolí ho to a nepřetržitě ho to táhne do zapomnění v drogách. Navíc je to šaman, někdo, kdo by měl talent udělat velkou věc pro Zemi, kdyby se probudil...a pak by byl i spokojený a šťastný.... Ale dokud nechce, nedá se dělat nic, celý vesmír pro něj nemůže nic udělat...

Sedím tu s horečkou, probíhá nějaký drsnější očistný proces, asi proto mám méně zábran... Moje slabá část to nechce zveřejnit, kvůli téměř nevyhnutelnému nesouhlasu některých čtenářů...ale to je přesně část mého osobního boje, mojí nemoci. Buď se můžu věčně bát, a žít napůl....nebo budu říkat to, co přichází, a budu svobodná...
Každý z vás má takové dvě části. Tu hodnou a poslušnou, systémovou, a pak tu druhou, která je vaše opravdové já.
Vždycky je otázka, co chce dělat ta druhá.




0000010100063535000000210243536702444975
chory nos
 chory nos      10.06.2006 - 00:21:37 , level: 1, UP   NEW
ospravedlňujem sa

0000010100063535000000210243536702438470
fool
 fool      07.06.2006 - 17:28:31 , level: 1, UP   NEW
Sam
Naq jednom staveništi na Středním západě,každý den,když píšťala oznámila polední přestávku,se všichni dělníci společne posadili,aby se najedli.A když Sam otevřel svou krabici s jídlem,začal jako vždy nadávat:
"Do prdele!" křičel, "zas chleba s burákovou pomazánkou a s marmeládou.Nemůžu vystát ani burákovou pomazánku ani marmeládu"
Sam na své pořád stejné obložené chleby nadával každý den.Plynuly týdny a ostatním dělníkům už to šlo na nervy.Nakonec mu jeden parťák řekl: "Pro kristovy rány,Same,když tak nerad burákovou pomazánku a marmeládu,tak proč neřekneš své staré,aby ti dávala s sebou něco jiného?"
"Jaké staré?" odpovědel Sam. "Já jsem svobodný.Chleby si mažu sám."

0000010100063535000000210243536702438214
continuity
 continuity      07.06.2006 - 16:19:24 , level: 1, UP   NEW
diky vsem :o)....zase si vic troufam psat dal :)

000001010006353500000021024353670243821402438263
chory nos
 chory nos      07.06.2006 - 16:28:27 (modif: 07.06.2006 - 22:07:32), level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Píš a hlavne čítaj - jedine tak si nabrúsiš pero. :) Možno by bolo pre teba užitočné sa popozerať (ak to náhodou nerobíš) aj po nejakej tej "klasickej západnej" filozofii. Dajú sa v nej nájsť veci skutočne nevídané, schopné privodiť zmenu priam zemetrasebného charakteru. :) Chce to však dlhodobé úsilie a opatrný prístup. Inak hrozí, ako obyčajne:), nepochopenie či predčasné zhnusenie.

0000010100063535000000210243536702437883
chory nos
 chory nos      07.06.2006 - 15:06:38 [2K] , level: 1, UP   NEW
V tom ako to celé popisuješ, ešte stále cítiť nešťastie, zlobu nepochopenia a presne toho nešťastného sposobu pohľadu na svet a ľudskú spoločnosť ako na niečo zásadne chybného. Síce si na rozdiel od tých, čo o nich píšeš, pochopila, že človek sa z veľkej časti može slobodne tvoriť a z veľkej časti aj zodpovedá za to, aký je, no ani tebe sa tá zmena úplne nedarí, stále je tam je to fuj. To fuj.

Stále žiješ v rozpoltení. Si rozdelená na fuj a mňam. Na klamlivé a pravé. Na ty a nie ty. Kto si? Pravé Ja?
Vždycky je otázka, co chce dělat ta druhá?

000001010006353500000021024353670243788302438192
continuity
 continuity      07.06.2006 - 16:14:46 , level: 2, UP   NEW
Myslim ze tohle neni presny. Nepovazuju za chybnej svet. Protoze tahle lidska spolecnost pro mne neni celej svet. Svet, zivot, existenci povazuju za uzasnej zazrak. Tady tohle ted povazuju za chybnej vyvoj, kterej je treba zvratit, uzdravit, najit zpusob zivota, vyvoje, a pokroku (ano, jsem pro pokrok, technickej vyvoj, v zadnym pripade zadny "zpatky"), kterej bude vsem zivym bytostem prinaset radost a stesti, ne utrpeni.

Myslim ze nejsem rozdelena na fuj a mnam. Je to ve mne pritomny oboje najednou. Je ve mne ten smutek a bolest z toho co nefunguje, co vidim, a vidim to porad, a zaroven je ve mne radost a uzas, kdyz mezi tim potkavam zivy lidi se zaricima ocima, kteri poctive delaji neco dobryho nebo se proste jen umej radovat ze zivota....nebo kdyz muzu byt ve spolecnosti rostlin, kousku prirody, kterej pres to vsechno porad zije a sdili s clovekem krasu, rozmanitost a prijemno...kdyz se vecer podivam na oblohu, kdyz si pustim muziku, kterou nekdo vytvoril... Svym zpusobem, na to jak silena je tohle civilizace, je to zaroven zazracnej priklad nezlomnosti lidskyho ducha v tom, kolik krasnyho se tu porad tvori, kolik lidi vytvari velikej kruh svetla a tepla okolo sebe, kde je to jinak :)

000001010006353500000021024353670243788302437993
Zunajda
 Zunajda      07.06.2006 - 15:33:06 , level: 2, UP   NEW
si rozdelena na fuj a mnam? to je pekne...ale nie je tak rozdeleny kazdy? teda okrem jezisa samozrejme:) ten videl svet iba mnamky

00000101000635350000002102435367024378830243799302438121
chory nos
 chory nos      07.06.2006 - 16:01:12 , level: 3, UP   NEW
Ja napriklad nie som pokiaľ mi je známe:). Nerozdelujem sa na nejake casti a o nejakej z nich neprehlasujem, ze je mojou pravou. Sme komplexne bytosti a z analytických dovodov sa možeme rozdelovať na časti či aspekty. Je to dokonca nanajvýš užitočné. Možme to aj hodnotiť - tiež z praktických dovodov. Ale prehlasovať o takto vytvorených "čatiach", že sú mojim pravým, či ľavým ja je prílišným zjednodušovaním a pravdepodobne aj únikom.

Podobne sa dá uvažovať aj o spoločnosti. Nemožno tak paušálne vylučovať "z účasti na svatom" vačšinu ľudí ako to robí continuity.

0000010100063535000000210243536702437883024379930243812102440218
Thunder Perfect Mind
 Thunder Perfect Mind      08.06.2006 - 10:34:24 , level: 4, UP   NEW
nejak sa mi to nezda.
povedzme, ze robko rad kupuje topanky. poslucha hlas svojho srdca a kupi si kazdy mesiac tri ci styri pary. ma z toho radost. svoj vztah k topankam povazuje za cast svojej osobnosti. je sam sebou a ma mnoho topanok.
a potom, jedneho pekneho dna, rozhodne sa pre zmenu. nebude posluchat 'kup si topanky'. uz si ziadne nekupi. hlas postupne stichne, objavuje sa len obcas. ale robka uz nezaujima. az uplne zmizne.
prisiel robko o cast svojej komplexnej bytosti a mal by sa citit nekompletny? robko si to nemysli. citi sa v poriadku, nic mu nechyba.

000001010006353500000021024353670243788302437993024381210244021802440917
chory nos
 chory nos      08.06.2006 - 14:12:39 (modif: 08.06.2006 - 14:23:53), level: 5, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
No vsak v poho. Clovek sa tvori tym co kona. No to neznamena, ze topanky kupovalo nejake robkove neprave ja. Ze tomu pravemu sa podarilo nejako vynorit.

Robko chcel proste topanky a neskor sa to robkovi znepacilo tak, ze zacal konat, tlacit opacnym smerom.

Netvrdim, ze clovek je nejaky monolit. Clovek je strukturovana bytost. Neda sa vsak hovorit o nejakom nepravom ja o niecom co Ma klame, co je odo mna oddelene, co nie som ja. Stale som to ja a len ja. Povedzme ze kontinuum v ramci zakona priciny a nasledku.

Sme paradoxne:) jednota i mnohost.

Tu sa vsak uz dostavame do uvah o roznych parazitoch, hraniciach, obranach, branenych a obrancoch... Do uvah hodne zapeklistych. Co je dnu a co je von... To co som pisal je tiez len povrchne, je to len prva vrstva. Vrstva na ktorej preberame na seba zodpovednost za seba aby sme mohli ist dalej. Bez sladkeho sentimentu, bez detskeho trucu, uvolneny od panickeho strachu o svet a o nas.

00000101000635350000002102435367024378830243799302438121024402180244091702442186
continuity
 continuity      08.06.2006 - 22:40:04 [1K] , level: 6, UP   NEW
Nesouhlasim s timhle. Prijde mi to jako intelektualni relativizovani, kterym se clovek vyhne tomu, aby svuj vnitrek skutecne zkoumal. Povazuju za dostatecne jasne a prokazane, ze velka cast z nas ma svoji pravou vnitrni vuli, dejme tomu vuli svoji duse, ktera jim prinasi opravdove stesti....a pak ma spoustu vrstev ruznych pozadavku jinych lidi, strachu, touhy se zalibit, pocitu "mel bych" a tuzeb ega, zkratka neautentickych zalezitosti.... Rozdil mezi lidmi, kteri ziji to prvni a kteri ziji to druhe, je obrovsky, v mnozstvi energie, zdravi, pocitu stesti.... Prijde mi fakt skoda, odmitnout se tim zabyvat, protoze clovek lpi na vsem,co vnima jako "SVE JA", tedy i na vsech tech cizich vrstvach.....

Napada me jednoduchy priklad jednoho blizkeho cloveka, ktery se tomuhle venuje velmi poctive. Jeho vnitrni podstata, tak jak ji pomalu objevuje, se touzi venovat lecitelstvi, je to clovek nadany prislusnymi schopnostmi, a uz si spontanne nastudoval obrovske mnozstvi informaci, protoze ho to k nim vzdycky pritahovalo....cim vic jde tim smerem, a zaroven tvori ruzne dokumenty a obrazky, ktere muzou duchovnimu lecivemu procesu taky pomoct, tim vic zari, uzdravuje se sam, je plnej radosti ze zivota....
Na ty druhy urovni je programator... Schopnej IT specialista, v ramci spolecnosti rozumne uspesnej. Ale dokud byl jenom tim a toho lecitele v sobe nerozvijel, protoze nevidel, ze by to "opravdu mohlo" jit, byl nestastnej a mel deprese. System, rodice, atd. ho naucili omezeni: skutecna prace je jen u pocitace v kancelari, to musis delat, jinak to nejde....to bylo cizi omezeni, ktery potlacovalo svobodnej rozvoj bytosti....
A pak ma ten samej clovek jeste treti vrstvu, ktera by se mohla projevit, pokud by sam sebe vedome nezkoumal, a to zranenou bytost, ktera by si prala unik do alkoholu nebo drog, po vzoru otce alkoholika. I to je soucast ja, pracovne ji rikejme treba ublizene ego....a ani to neni ta autenticka vule a poslouchat ji nevede ke stesit, a hyckat si ji, s tim ze prece nebudu nejake sve casti stat v ceste, by byl zpusob sebezniceni....

(tak me napada, ze velice podobne tri urovne bych mohla rozebrat u sebe....jsem rada, ze me tohle rozdeleni napadlo: uroven skutecnych prani, "spolecensky prizpusobena" uroven, kdy delam neco "slusneho",co me ale doopravdy netesi....a pak uroven sebedestrukce, kdy proste jen utikam a vyhybam se zodpovednosti.
Podle mne si nejsou rovnocenne. Davam vyrazno prednost te, na ktere vidim moznost zit stastny zivot.

0000010100063535000000210243536702437883024379930243812102440218024409170244218602442337
chory nos
 chory nos      08.06.2006 - 23:40:13 (modif: 08.06.2006 - 23:59:19) [1K] , level: 7, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Ale ja sa tým predsa neodmietam zaoberať, ba ani nikoho k tomu nenabádam. A nič také som ani myslím nenapísal. Elementárne sebapoznanie považujem za nutnú podmienku šťastného života. Takéto elementárne sebapoznanie, však je vec praxe, akéhosi sa zladenia so svetom. No o svete ako celku nemusí nutne veľa hovoriť. Čo napádam, je to rozdelovanie, to oddelovanie. Zasa tu raz zaznelo - tí, spoločnosť, nútia... Ono je to pravda, lenže každá palica má dva konce a tak isto sme my spolutvorcami a súčasťou spoločnosti. Aj tej konvenčnej. Ty veľmi akcentuješ ten jeden, ten z pohľadu jednotlivca negatívny tlak. Tie obmädzenia o ktorých hovoríš sú detinské, z toho sa samozrejme treba vyliečiť. No mňa zaujíma a píšem o tom, čo sa deje potom. Vyriešenie základných sociálnych neuróz a nájdenie si miesta pod slnkom je nutné pre zdravý život, ale je len úplným začiatkom.

To čo som napísal v poslednom odstavci nie je žiadne intelektuálne relativizovanie. Je to naťuknutie skutočne závažných problémov. To, že sa ti to zdá ako relativizovanie môže mať pôvod v ich zložitosti. Jednak sám sa v tom mocem a pozorný čitateľ to vidí a jednak sú to veci na prvý pohľad akoby neriešiteľné, akoby sliepok a vojco.

Čo sa týka toho ja, tak to je tiež značne zapeklistý problém. Čo je ja, kde je ja, ako vzniká, kde sú jeho hranice. To všetko sa nedá odbiť odkazom na akési intelektuálne relativizovanie, či nejaké pravé ja, či nepravé ja. Riešenie týchto a iných otázok je balet na hrane nášho sveta.

00000101000635350000002102435367024378830243799302438121024402180244091702441103
Thunder Perfect Mind
 Thunder Perfect Mind      08.06.2006 - 15:06:10 , level: 6, UP   NEW
Vyrok 'Sme jednota i mnohost.' je plochy. Nic nehovori o povode (jednotlivych zloziek) mnohosti.

0000010100063535000000210243536702437883024379930243812102440218024409170244110302441327
chory nos
 chory nos      08.06.2006 - 16:09:37 , level: 7, UP   NEW
Nechcel som povod ani riesit. Skor som chcel poukazat na nasu strukturu. Aj ked taketo poukazanie je vec celkom banalna, zda sa, ze obcas to treba.
--
Šířka vnímaného je integrována, jakoby smíchána do celku, do vnímaného tvaru, i když detaily se neztrácejí. Na rozdíl od fyzického světa, kde izolant brání samovolnému vyrovnání hladin, ve světě psychologie izolovanost znamená beztvarost a dezinformaci.

00000101000635350000002102435367024378830243799302438121024402180244091702440972
Thunder Perfect Mind
 Thunder Perfect Mind      08.06.2006 - 14:29:45 (modif: 08.06.2006 - 14:29:57), level: 6, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
z tvojich predchadzajucich prispevkov som mal pocit, ze robkovi by si v onom zlomovom momente poradil, aby onen hlas povazoval za rovnaku cast seba ako vsetko ostatne, a s tym mam trochu problem. samozrejme, popisujem to tu zjednodusene, vsetky nepresnosti vyhradene.

0000010100063535000000210243536702437883024379930243812102440218024409170244097202441017
chory nos
 chory nos      08.06.2006 - 14:43:52 (modif: 08.06.2006 - 14:45:17), level: 7, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Presne. Aby ju povazoval za rovnaku cast ako ostatne. Neznamená to však, že jej musí ako celok vyhovieť. No a tu sa nám okľukou vracia "pravé ja" - teda to, čo rozhoduje. Lenže zasa. Na základe čoho rozhoduje. Pocitov. A pocity vznikajú na základe čoho? Na základe nášho biologického usporiadania formovaného nášimy činmi. Vajec a liepok.

Práve o tomto čítam zvláštnu knižku. Ruyer - Paradoxy vědomí. Je zvláštna, pretože píše veci "samozrejmé" no aj tak pomerne ťažko stráviteľné.

Po prostudování všech orgánů se lze ptát, "nesmyslně", kde je organizmus, nebo, "smyslupně", kde je ústředí. V případě tohoto ústředí je však nutné ptát se "nesmyslně" - "Kde je ústředí?". Tedy, kde je jednota integrátora - integrátor sám? Odpovědi není - žádné superintegrátor to být nemůže.

Každopádne sa k tejto debate budem musieť ešte po čase vrátiť.

000001010006353500000021024353670243788302437993024381210244021802440917024409720244101704267996
Weaponized Cringe
 Weaponized Cringe      04.11.2008 - 00:17:26 (modif: 04.11.2008 - 00:18:08), level: 8, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
No a tu sa nám okľukou vracia "pravé ja" - teda to, čo rozhoduje. Lenže zasa. Na základe čoho rozhoduje. Pocitov. A pocity vznikajú na základe čoho? Na základe nášho biologického usporiadania formovaného nášimy činmi. Vajec a liepok.

mne prijde ze sa nerozhoduje na zaklade pocitov. teda zalezi od toho ze ako to slovo chapes, ale ja vidim velky rozdiel medzi napr emociami a intuiciou. mne prijde ze casto bola moja prava vola nieco, co vo mne nevyvolavalo zrovna prijemne pocity / skor naopak.

napriklad meditacia mi niekedy prijde celkom neprijemna otravna vec. no aj vtedy mi to prijde ako moja prava vola.

0000010100063535000000210243536702437883024379930243812102438235
Zunajda
 Zunajda      07.06.2006 - 16:23:51 , level: 4, UP   NEW
no ja som to pochopila tak, ze to tam je naraz, co je prave a co lave, neberiem v tom vyzname, ze toto je moje dobre ja a toto moje zle...len su to dva rozne stavy, ktore sa mozu striedat, mozu sa doplnat a co ja viem, co vsetko sa mozu...ale je zdrave mat obidve tieto polohy...s jezisom by som nemenila a stale fujky ani nespominam

0000010100063535000000210243536702437855
filio
 filio      07.06.2006 - 15:00:40 , level: 1, UP   NEW
hladaj hladaj steniatko
cuch mas dobry casu dost
zlahka olizni pozlatko

0000010100063535000000210243536702437375
irma
 irma      07.06.2006 - 12:57:19 , level: 1, UP   NEW
...uplne s tebou suhlasim....:))

0000010100063535000000210243536702437287
yohann
 yohann      07.06.2006 - 12:30:57 , level: 1, UP   NEW
Som na kyberke uz celkom dlho, citam ju kazdy den ale nikdy sa nevyjadrujem, ale za toto Ti dakujem dobra vila ;-)

0000010100063535000000210243536702436859
Zunajda
 Zunajda      07.06.2006 - 10:04:30 , level: 1, UP   NEW
pises velmi dobre...ak este nepises do printovych medii, treba zacat...okrem toho, ze mi hovoris z duse, je to fakt putavo povedane...(podobne ako to, co som citala prednedavnom)
tak len tolko, pis, pis, pis dalej:)

0000010100063535000000210243536702436851
paradigm shift
 paradigm shift      07.06.2006 - 10:03:30 , level: 1, UP   NEW
urobi nam niekto tu laskavost a prilepii tento text na MAIN?

000001010006353500000021024353670243685102437064
Thunder Perfect Mind
 Thunder Perfect Mind      07.06.2006 - 11:21:47 , level: 2, UP   NEW
mas ho tam

0000010100063535000000210243536702436451
matho
 matho      07.06.2006 - 02:24:29 , level: 1, UP   NEW
kuul..
snad jedina poznamka...clovek musi dosiahnut bod v tom naprogramovanom zivote, kedy takpovediac citi ze vyhral. Ze dokaze zit tak ako ostatni a byt rovnako uspesny ako "oni".
Ak necha prehovorit svoje "skutocne JA" skor bude cely zivot rozmyslat ci by nebola lepsia ta druha cesta, ci si tuto nevybral len kvoli tomu ze je lahsia a ze tu druhu by nezvladol. A "pokoj" o ktory ide mu dopriaty nebude.
"Jeden" sa musi dostat do stadia ked vie ze rozhodnutie lezi len a len na nom...ked si je sebou sam tak isty, ze nevaha zahodit za seba celu minulost, lebo vie ze to co ho caka stoji za to...

000001010006353500000021024353670243645102438207
continuity
 continuity      07.06.2006 - 16:18:09 , level: 2, UP   NEW
Tomuhle uplne nerozumim... Pro mne je treba velice snadny byt "stejne uspesna jako ostatni"...nevidim na tom nic obtiznyho... Zkousela jsem si tu uspesnost par let, viz. text... Ale nevim proc by to melo byt hodnotou...pokud me to neuspokojuje a nepritahuje....hodnotou je pro mne pocit naplneni, stesti, spravnyho smeru... Ale myslim ze jsem te poznamce spravne neporozumela....

00000101000635350000002102435367024364510243820702439362
matho
 matho      07.06.2006 - 22:54:07 , level: 3, UP   NEW
okey...sorry mam problemy s formulaciou myslienok:)...skusim este raz...
ty si bola uspesna ...ako si napisala...a zistila si ze to nie je to co ta laka
ale clovek ktory by nikdy nezazil "byt uspesnym" vo svete pravidiel..."podla mna!" nikdy nezazije taky pocit uspokojenia/radosti zo zivota...lebo nevie comu sa vyhol...respektive co straca...preto je dolezite podla mna aby sa vyskusali obe cesty...
a teraz ani neviem ci som tam predtym pisal toto...

0000010100063535000000210243536702436451024382070243936202442872
zypp
 zypp      09.06.2006 - 10:15:11 , level: 4, UP   NEW
suhlasim stebou

0000010100063535000000210243536702436451024382070243936202439840
continuity
 continuity      08.06.2006 - 03:58:35 , level: 4, UP   NEW
Tohle si nemyslim. Protoze znam hodne lidi, kteri po tom "uspechu" ve smyslu, jak ho chape tahle spolecnost, proste vubec netouzi. Uspechem je pro ne neco jineho. Treba prosty pocit stesti z okamziku, volnost, svoboda, neco vytvorit, pomahat lidem nebo Zemi, atd.

Pokud te nejaky cil vubec neoslovuje, proc by sis mel potrebovat vyzkouset jeho dosazeni? Podle mne treba clovek, pro ktereho penize nejsou hodnotou, a zajima ho napriklad hudba, si nepotrebuje vyzkouset byt uspesnym manazerem (extremni priklad). Proc by se nutil do neceho, v cem by byl nestastny a v cem nevidi smysl? Potrebuje jit svoji cestou, zajistit se materialne v nejakem pro nej nezbytnem rozsahu a venovat se svemu tvoreni, hrat, skladat, jezdit se systemem, cokoliv...;)

000001010006353500000021024353670243645102438207024393620243984002441688
matho
 matho      08.06.2006 - 18:19:00 , level: 5, UP   NEW
mam este prilis malo skusenosti a som prilis ovplyvneny pravdlami konvecneho sveta aby som videl nejaky iny ciel ako mi podsuva spolocnost. Preto som pisal tak ako som pisal, tvoj pohlad je kompexnejsi, ja som hovoril len sam za seba. Pretoze ja osobne neviem ci by som bol napr. ako manazer nestastny...kebyze to nikdy nevyskusam.......asi si budem stale tvrdit svoje...so mnou je tazka rec:)

len uplne posledny jednoduchy priklad...taky trosku moc primitivny, ale...:)
dlho som si bol isty ,ze nenavidim leco. Nikdy som ho nevyskusal. Proste nevyzeralo lakavo pre mna, tak som sa citil "stastny"(snaha o ujednotenie terminilogie:) aj bez neho.
Potom so ho raz vyskusal a zistil som, ze mi chuti....

tot koniec prikladu...

00000101000635350000002102435367024364510243820702439362024398400244168802442159
continuity
 continuity      08.06.2006 - 22:25:37 , level: 6, UP   NEW
Tohle ma docela logiku a dokazu to chapat. Divam se na to tak, ze proste nektere veci je mi i "zvenci" jasne, ze me nepritahuji. Napriklad 20 let pracovat na tom, abych se stala reditelkou velke firmy, pak zit v totalni nesvobode, 12h denne jen po kancelarich a autech a resit, jak vydelat akcionarum penize. Mit hromadu penez, ale zadny cas a prostor si je uzit...
Jenomze pro mne je zcela samozrejmou soucasti zivota reinkarnace. To, ze uz jsem zila spoustu jinych zivotu nez tenhle....na radu z nich a jejich logickou navaznost si vzpominam....tim padem vim, ze spoustu veci jsem jednoduse opravdu uz vyzkousela a proto vim, ze je nechci. A i u tech, u kterych si primo nevzpominam, je mozne ze to tak bylo (tech informaci je moc, nemam pristup ke vsem najednou). Takze je klidne mozne, ze kdyz ted na neco kouknu a vim ze to nechci, treba uz jsem to delala cely nejaky zivot, a bud se mi to az tak nelibolo, nebo jsem se toho uplne nabazila... Takze nikomu neberu, ze treba on si to potrebuje vyzkouset.

Kazdopadne me ale docela prekvapuje, ze bys nemel nejaky svuj osobni cil....verim ze urcite neco sveho jedinecneho mas, i kdyz je to treba v ramci touhy byt uspesnym muzem....

0000010100063535000000210243536702436451024382070243936202439840024416880244215902444535
matho
 matho      09.06.2006 - 18:38:21 , level: 7, UP   NEW
a tu je dalsi rozdiel v nazoroch:)
nedavam si ciele dalej ako za skoncenie vysky...
ciele ako veleuspesny manazer, ktory bude mat v 30 tke stastne manzelstvo a dve zdrave deti...Za velkymi cielmi su vacsinou len velke sklamania...velmi velmi malo veci vyjde tak ako by som naozaj chcel a ocakavania su vzdy prehnane pozitivne...
a teraz zas priklad:)
takze ak budem v 30tke bez priatelky a nebudem vo vrcholovej pozicii, ale budem mat dost prostriekov...tak
a)ak by som vytycil dany ciel.....bol by som velmi velmi sklamany..nech by mi bolo akokolvek dobre, lebo som chcel byt niekde inde...
ale
b)bez tohto vytyceneho ciela budem v podstate spokojny...nic vynimocne ...obycajny zivot, ktory mi staci...a paci sa mi

pretoze kazdy jeden ciel znamena podla mna opat len preteky za niecim...