Filozofie a věda :: Remember, remember, the velvet November


node:	Filozofie a věda
template:	4
parent:	Benyovský - Filozofická propedeutike (predbežný konspekt)
owner:	chory nos
viewed by:
created:	27.04.2006 - 21:50:12

cwbe coordinatez:
101
792011
1969674
2307602
2338720

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

(34) Vědu, jak byla rozvíjena v antice a středověku, lze chápat jako obor teoretického postoje, jako oblast filozofie. Filozofie není věda v novověkém smyslu slova. Pouze „novověké“, „experimentální“ vědě je vlastní, že k objasnění její povahy, druhu její „vědeckosti“ nestačí podané určení „teoretického postoje“.

000001010079201101969674023076020233872002338745

(41) Filozofie jako teoretický postoj byla až do vzniku experimentální vědy chápána jako strukturovaná jednota v níž má své místo i zkoumání předmětných sfér. Toto se stalo problémem a jsou snahy o jejich znovu sjednocení v duchu antického přesvědčení o jednotě věd a filozofie.

(42) Aristotelovo pojetí univerzality vědy (filozofie) - Jedněmi ze základních charakterů lidství jsou "zkušenost", "umění" (ve smyslu Techné) a pojmové myšlení. Mít zkušenost, která je znalostí jednotlivin, znamená: „pamětí uchovávat jako jednotu, množství vnímaných daností". Zkušenost je zaměřena k praktickému užitku a je východiskem pro "umění" a pojmové "myšlení". Umění (Techné) je znalostí pojmů, obecnin, příčin, která vzniká na základě obecného soudu o podobných věcech. (43) Techné je druhem životního postoje zaměřeného spíše k poznání příčin než k praktickému užitku i když je pořád na něm postaveno. Z toho již vyvěrají vědy jako postoj, zaměřen na vědění, moudrost a poznání pro ně samy. (44) Umění a vědy jsou tedy u Aristotela v hlavních rysech tím, co známe jako teoretický postoj, filozofii.

(44) Znalosti se dle Aristotela dělí na:
* Zkušenost (praktikai) – změřené na jednotlivé a k praktickému užitku, k jednání
* Umění (poiétikai) – zaměřené na obecné a k praktickému užitku, k tvoření
* Vědu (theórétikai) – zaměřené na na obecné, na pozorování, hledání příčin a nezaměřené k praktickému užitku

Vědu a umění označuje Aristoteles souhrnně „vědění“. Toto vědění je to, co známe jako teoretický postoj a je tedy zaměřené na obecné, na hledání příčin, lhostejno zda je to k užitku či ne. Vědy teoretické jsou pro Aristotela filozofiemi, jsou výslovným teoretickým postojem a jsou vědám nadřazeny. Teoretické vědy děli na tři (speciální) vědy, každá tematizující jiné obory jsoucího.
* Fyzika – poznání toho, co je „ze sebe sama“ a má charakter pohybu
* Matematika - (46)
* Teologie – oběma nadřazena, zkoumá nehybné a odloučené

Nade všemi stojí PRIVNÍ FILOZOFIE (PRÓTÉ FILOSOFIA) – metafyzika, jejíž oborem je „co je jsoucnost sama“, zkoumá „první příčiny“, tedy kvůli čemu máme všechno zřizovat a konat.
A) Filozofické
* vychází z názoru, že je svébytnou sférou kultury, specifickým druhem lidské poznávací aktivity, který plní specifické funkce – věda je jedním z možných témat jejího zájmů
B) Scientistické
* vychází z názoru, že je filosofie jednou z věd – musí tak ujasnit svůj předmět vzhledem k předmětům experimentálních věd a zároveň přeformulovat své výkazové a důkazové metody do podoby, která se užívá ve „vědě“
* vychází z názoru, že je „nejobecnější vědou“ – „vědeckým světovým názorem“

000001010079201101969674023076020233872002338725

(35) C.G. Hempel považuje pro empirickou vědu za charakteristické tzv. „vysvětlení-hledající proč-otázky“. … Jestliže je nějaký jev popsán empirickou větou „p“, „vysvětlení-hledající proč-otázka“ zní „Proč je to ten případ, že „p“?“

Novověká věda (dále jenom věda) však rozumí proč-otázce, v mezích otázky jiné - "Jak musí být předem myšlena příroda, aby vystoupilo a bylo určitelné, zjistitelné něco takového jako "fakta"?". Tedy i odpověď patří do určitého prostoru smysluplnosti, určeným nejen tím, co je pozorovatelné. Zproblematizování jako výchozí postoj je ve vědě na rozdíl od filozofie "předem řízené, určené". Toto se nazývá metodickou abstraktností (Anzenbacher), která určuje charakter vědy. (36) Empirická věda začíná uvědoměním, že něco jako reálná fakta není, že fakta mohou být uchopeny jenom pokusem. To znamená, že se ptá - „Jak musí být předem myšleno univerzum, aby bylo zachytitelné něco takového jako ,faktum'?". Bez ohledu na pravdivost, jsou tak některé odpovědi ve smyslu vědy smysluplné a jiné ne. (37) Na rozdíl od teoretického postoje, který má povahu hledání předpokladů jsoucna, má věda povahu budování a ověřování předběžných přesvědčení o povaze univerza, povahu výzkumu. Toto přesvědčení je předpokladem(Hypothesis). Hypotéza obsahuje dle svého zaměření sadu základních pojmů a spolu s nimi určuje oblast, kterou se zabývá. Proto je novověká věda nutně „speciální“. Skutečnost může vidět jako souhrn faktů, protože ji předběžně fixuje. (38) Má strukturu „hypotéza-experiment“, co obecně nenáleží teoretickému postoji a je proto nefilozofickým druhem poznání, je vědou experimentální.

Vztah experimentální vědy a filozofie je problémem, jednak protože věda neodpovídá na jisté otázky života, jednak s vědeckosti filozofie jsou jisté potíže a v posledku to nejsou dva nezávislé druhy lidského poznávání. Experimentální věda má s filozofii potíž v tom, že musí o ní říci nejen, že není věda a taky že je chybná, nýbrž musí přebrat i její funkce a nebýt filozofií.

(39) Hypotéza je jistou „regionální ontologií“, tedy něco jako odpověď na otázku „Co svět každodenní skutečnosti v pravdě je“. S filozofii se však rozchází v tom, že je jednak konstruována nereflektovaně a jednak svět každodenní zkušenosti jaksi předchází. Na tomto světě se pak ověřuje. Věda stojí na předpokladu, že na věcech existuje něco „vždy již známé“ (Mathéma). Hypotéza je pro vědu smysluplná jenom pokud je kontrolovatelná v rámci „vždy již známého“. Když ne, neodpovídá na „proč-otázku“. (41) Vědecké získávání poznatků nemá charakter posunování horizontu neznámého, nýbrž spíše jejich nekonečného generování z již rozhodnutého rozvrhu. Je to pohyb v rámci „mathématu“. Tato principiální známost povahy světa je to hlavní, co se děje tím, čemu se říká „matematizace“ a co je bytostně odlišné od filozoficky pojatého vědění. Vědu tedy charakterizuje „metodická abstraktnost“, tedy matematizace spjatá s výzkumem jako ověřováním hypotéz. Filozofie (teoretický postoj) naopak taková „předběžná přesvědčení destruuje.