(35) C.G. Hempel považuje pro empirickou vědu za charakteristické tzv. „vysvětlení-hledající proč-otázky“. … Jestliže je nějaký jev popsán empirickou větou „p“, „vysvětlení-hledající proč-otázka“ zní „Proč je to ten případ, že „p“?“

Novověká věda (dále jenom věda) však rozumí proč-otázce, v mezích otázky jiné - "Jak musí být předem myšlena příroda, aby vystoupilo a bylo určitelné, zjistitelné něco takového jako "fakta"?". Tedy i odpověď patří do určitého prostoru smysluplnosti, určeným nejen tím, co je pozorovatelné. Zproblematizování jako výchozí postoj je ve vědě na rozdíl od filozofie "předem řízené, určené". Toto se nazývá metodickou abstraktností (Anzenbacher), která určuje charakter vědy. (36) Empirická věda začíná uvědoměním, že něco jako reálná fakta není, že fakta mohou být uchopeny jenom pokusem. To znamená, že se ptá - „Jak musí být předem myšleno univerzum, aby bylo zachytitelné něco takového jako ,faktum'?". Bez ohledu na pravdivost, jsou tak některé odpovědi ve smyslu vědy smysluplné a jiné ne. (37) Na rozdíl od teoretického postoje, který má povahu hledání předpokladů jsoucna, má věda povahu budování a ověřování předběžných přesvědčení o povaze univerza, povahu výzkumu. Toto přesvědčení je předpokladem(Hypothesis). Hypotéza obsahuje dle svého zaměření sadu základních pojmů a spolu s nimi určuje oblast, kterou se zabývá. Proto je novověká věda nutně „speciální“. Skutečnost může vidět jako souhrn faktů, protože ji předběžně fixuje. (38) Má strukturu „hypotéza-experiment“, co obecně nenáleží teoretickému postoji a je proto nefilozofickým druhem poznání, je vědou experimentální.

Vztah experimentální vědy a filozofie je problémem, jednak protože věda neodpovídá na jisté otázky života, jednak s vědeckosti filozofie jsou jisté potíže a v posledku to nejsou dva nezávislé druhy lidského poznávání. Experimentální věda má s filozofii potíž v tom, že musí o ní říci nejen, že není věda a taky že je chybná, nýbrž musí přebrat i její funkce a nebýt filozofií.

(39) Hypotéza je jistou „regionální ontologií“, tedy něco jako odpověď na otázku „Co svět každodenní skutečnosti v pravdě je“. S filozofii se však rozchází v tom, že je jednak konstruována nereflektovaně a jednak svět každodenní zkušenosti jaksi předchází. Na tomto světě se pak ověřuje. Věda stojí na předpokladu, že na věcech existuje něco „vždy již známé“ (Mathéma). Hypotéza je pro vědu smysluplná jenom pokud je kontrolovatelná v rámci „vždy již známého“. Když ne, neodpovídá na „proč-otázku“. (41) Vědecké získávání poznatků nemá charakter posunování horizontu neznámého, nýbrž spíše jejich nekonečného generování z již rozhodnutého rozvrhu. Je to pohyb v rámci „mathématu“. Tato principiální známost povahy světa je to hlavní, co se děje tím, čemu se říká „matematizace“ a co je bytostně odlišné od filozoficky pojatého vědění. Vědu tedy charakterizuje „metodická abstraktnost“, tedy matematizace spjatá s výzkumem jako ověřováním hypotéz. Filozofie (teoretický postoj) naopak taková „předběžná přesvědčení destruuje.