(22) V „teoretickém postoji“ vystupuje každá „věc“ v rozpolcenosti „toho co je“ a toho „jak se jeví“, „jak je nám dána“. Co je tedy věc (res, ens)? (23) 1. Věc je tvořena vlastnostmi. 2. Věc zůstává „touto věcí“ i když se její vlastnosti do jisté míry změní. Jednota tvořící „věc“, „věcnost“, je tedy od vlastností relativně samostatná, je něco jiné než ony. 3. „Věcnost“ je způsob, jak tu jsou vlastnosti, a nikoli něčím svébytným, nějakým, který by mohl samostatně být bez vlastností.
„Vlastnost“ a „věcnost“ jsou ve filozofii pojmově fixovány jako „substance“ (HYPOSTASIS, HYPOKEIMENON) a „akcidens“ (SYMBEBÉKOS). „Věcnost“ je jednota tvořící identitu „věci“, to, co „stojí pod“ - „sub-stare“ - možnou proměnou jejích „vlastností“ jako to, „čeho to vlastnosti jsou“. „Vlastnost“ je to, co k tomu „stojícímu pod“ nějak „připadne“ - „případek“ čili „akcidens“.
V přirozeném životním postoji je pojetí věci jako jednoty substance a akcidencí nejčastější způsob rozumění (neartikulovaný) „předmětným jsoucnům“. „Věc" je jednota mnohých „vlastností", tzn. strukturou ve smyslu „substance-akcidens", kde „substance" je zde cosi jako „nyní-zde", „jedno", akcidence pak mnohost „bezprostředně všeobecného".