(24) Přirozený životní postoj, tedy způsob zvýznamnění světa náležející každodennímu životu odpovídá tomu, co Hegel ve Fenomenologii ducha nazývá „vnímání“. Vlastnost je dle Hegela „Všeobecná bezprostřednost“. Všeobecná – společná mnoha věcem. Bezprostřednost – je nezprostředkovaným smyslovým obsahem.
Protože vlastnost je smysluplná jenom oproti jiným „bezprostřednostem“, připouští existenci mnoha různých vlastností. (25) „Všeobecná bezprostřednost“ je „určitá“ a tedy je možná jenom jako mnohost vzájemně různých vlastností. Tedy - „Vlastnosti věci jsou vzájemně nezprostředkovaná mnohost „vedle sebe“ spočívajících „bezprostředních všeobecností“.
Věcnost je pro Hegela „zprostředkovaným všeobecnem“. „Všeobecnost“ říká, že věcnost mnohost vlastností „jednotí“. Určení „zprostředkované“ říká, že věcnost se nám nedává přímo smysly. Tuto věcnost Hegel označuje jako „médiu“, to na co vlastnosti odkazují - čeho jsou to vlastnosti. „Věcnost“ je něco takového jako „nyní, zde“. (26) Každá vlastnost je určitá a touto určitostí vymezuje možné jiné vlastnosti. Je způsobem, jak se ona jednota věci děje. Vztah vlastností jako „určitých" je „jedno" věci, je to druhý (oproti „nyní, zde") a silnější způsob její jednoty.