Muž poznání si vybere cestu, jež má srdce, a kráčí po ní. Pak kouká a veselí se, a později zří a ví. Ví, že se jeho život skončí v mžiku oka, ví, že on, stejně jako všichni ostatní, nejde nikam. Ví, protože zří, že nic není důležitější, než cokoliv jiného. Jinými slovy, muž poznání nemá čest ani důstojnost, ani rodinu ani zemi, pouze život, který žije. A tak jediná věc, která ho pojí s ostatními lidmi, je jeho kontrolované bláznovství. Muž poznání se snaží, potí se a supí, a když ho někdo pozoruje, jeví se jako běžný člověk až na to, že bláznovství jeho života je pod kontrolou. Jestliže nic není důležitějšího než cokoliv jiného, muž poznání si vybere jakýkoliv čin a koná ho, jako by mu na něm záleželo. Dík svému kontrolovanému bláznovství říká, že to, co dělá, je důležité. Ale on dobře ví, že to důležité není. Když dokončí své činy, odejde v pokoji, bez lítosti či starostí, zda jeho konání bylo dobré, nebo špatné, zda přineslo výsledky, či ne.:::Sedět mlčky s donem Juanem patřilo k nejpříjemnějším zážitkům, jaké jsem v životě poznal. Rozvalili jsme se v polstrovaných křeslech za jeho domem v horách centrálního Mexika. Bylo pozdní odpoledne a vál svěží větřík. Slunce se skrylo za dům za našimi zády. Jeho slábnoucí světlo kreslilo v korunách stromů rostoucích na zadním dvorku temně zelené stíny. Velké stromy rostly i všude okolo domu a zakrývaly pohled na město. Díky tomu jsem si tam vždycky připadal jako v divočině. Měla jiný ráz než ta na pusté Sonorské poušti, ale byla to nicméně také divočina.

"Dneska si promluvíme o nejdůležitější věci v celém čarodějnictví," řekl don Juan náhle," a začneme informacemi o energetickém těle."

Energetické tělo mi don Juan popisoval už nesčíslněkrát. Říkal, že se jedná o konglomerát energetických polí, která jsou zrcadlovým obrazem energetických polí tvořících naše hmotné tělo ve formě zářící koule. Uváděl, že je o něco menší, kompaktnější a že vypadá těžší než světelná koule hmotného těla. Vysvětloval mi, že tělo a energetické tělo představují dva slepence energetických polí držících pohromadě pomocí zvláštní slepující síly. Neúnavně zdůrazňoval, že tato slepující síla je podle čarodějů dávného Mexika tou nejtajemnější silou celého vesmíru. Sám se o ní domníval, že se jedná o nejčistší esenci vesmíru, jakousi sumu všeho, co existuje.

Tvrdil, že hmotné a energetické tělo jsou jediné vzájemně se vyvažující energetické konfigurace ve sféře lidského bytí. Jiný dualismus neuznával. Dualismus těla a mysli či ducha a hmoty považoval za pouhé zřetězení vyvolané myslí, které se neopírá o žádné energetické základy.

Don Juan tvrdil, že tuhou disciplínou lze obě těla vzájemně přiblížit k sobě. Normálně jsou od sebe nesmírně vzdálena. Jakmile se však energetické tělo přiblíží na určitou vzdálenost, která je pro každého člověka jiná, lze je za pomocí železné disciplíny překovat do přesné repliky hmotného těla. Tedy do trojrozměrné a pevné bytosti. Od této skutečnosti je odvozena i čarodějná představa druhého neboli dvojníka. Stejným postupem opřeným o tuhou disciplínu lze naopak překovat své hmotné tělo do přesné repliky těla energetického, tj. do éterického těla pro lidské oko neviditelného.

Poznamenal jsem, že mi tohle všechno připadá jako zcela mýtické činy. Don Juan opáčil, že na čarodějích nic mýtického není, že jsou to zcela praktičtí lidé a že jimi popisované činy jsou uskutečnitelné a zcela konkrétní. Omyly při posuzování jejich činnosti podle dona Juana vycházejí z použití jiného kognitivního systému.

Tehdy na zadním dvorku svého domu v centrálním Mexiku don Juan řekl, že energetické tělo zastává klíčovou pozici ve všem, co se mi teď děje. Sdělil mi, že zřel jako energetickou skutečnost, že se mé energetické tělo nejen ode mne nevzdaluje, jak je obvyklé, ale že se ke mně obrovskou rychlostí blíží.

"A co to znamená, že se ke mně blíží, done Juane?" zeptal jsem se.

"To znamená, že z tebe něco vyrazí duši," odpověděl s úsměvem.

"Do tvého života se řítí obrovská řídící síla, ale ty ji ovládat nebudeš, bude ji mít pod kontrolou tvé energetické tělo."

"Tím myslíte, done Juane, že mě ovládne nějaká vnější síla?"

"I teď tě ovládá mnoho vnějších sil," odpověděl. "Ta řídící síla, o které teď mluvím, představuje něco, co se vymyká slovnímu popisu. Je tvá a současně tvá není. Není možné ji zařadit, ale je možné ji zažít. A především je možné s ní manipulovat. Pamatuj si to: Je možné s ní manipulovat, a to ke tvému maximálnímu prospěchu. Tedy opět, nejde vlastně o tvůj prospěch, ale o prospěch tvého energetického těla. Nicméně toto energetické tělo je tvé, takže můžeme pokračovat donekonečna, jako pes snažící se chňapnout po svém vlastním ocasu. Jazyk na to nestačí. Tyto zkušenosti se vymykají jeho syntaxi."

Tma padla velice rychle a listí stromů, které bylo ještě před chvílí tmavě zelené, potemnělo a ztěžklo. Don Juan řekl, že jestliže se do temného listí podívám rozostřeným pohledem, spíš jako z koutku oka, spatřím prchavý stín křížící mé zorné pole.

"Teď je na to nejpříhodnější denní doba. Než se ti podaří zapojit nutnou pozornost, bude to chvíli trvat. Ale nepřestávej, dokud nezachytíš ten temný prchavý stín."

Na pozadí temných listů jsem spatřil skutečně podivný prchavý stín. Buď šlo o jeden stín pohybující se tam a zpátky, nebo těch stínů bylo několik a putovaly zleva doprava a zpět. Připadaly mi jako tlustá černá a strašně veliká ryba. Jako by vzduchem poletoval obrovitý mečoun. Ten pohled mě zprvu uchvátil a posléze vyděsil. Už bylo příliš tma na to, aby byly vidět listy, ale poletující stíny jsem viděl pořád.

"Co to je, done Juane?" zeptal jsem se. "Vidím poletující stíny všude kolem."

"Ale to je jen vesmír," odpověděl, "nezměřitelný, nelineární, mimo syntaxi jazyka. Čarodějové dávného Mexika spatřili tyto prchavé stíny jako první a následovali je. Spatřili je tak, jak je teď vidíš ty a uzřeli, že je to energie volně plynoucí vesmírem. A pak objevili něco transcendentního."

Odmlčel se a zahleděl se na mě. Jeho pauzy byly vždy perfektně načasovány. Vždycky se odmlčel v okamžiku, kdy jsem mu visel na rtech.

"Co objevili done Juane?"

"Objevili, že máme průvodce na celý život," řekl pomalu a zřetelně. "Všichni máme nějakého dravce, který přiletěl z hlubin kosmu a převzal nad námi nadvládu. Lidské bytosti jsou jeho vězni. Dravec je náš pán a mistr. Zkrotil nás a učinil nás poslušnými a bezmocnými. Pokud se vzmůžeme na protest, potlačí jej. Pokud se snažíme jednat nezávisle, vyžaduje, abychom to nedělali."

Byla tma a to mě umlčovalo. Za denního světla bych se byl z plna hrdla rozesmál. Ve tmě jsem se cítil zatlačen do defenzívy.

"Kolem je černočerná tma," prohlásil don Juan, "ale když se koutkem oka rozhlédneš, pořád můžeš zachytit prchavé stíny poskakující všude kolem."

Měl pravdu. Viděl jsem je stále. Z jejich pohybu se mi točila hlava. Don Juan rozsvítil a vše se rozpustilo.

"Svým vlastním úsilím jsi dospěl až k tomu, čemu čarodějové dávného Mexika říkali téma všech témat. Už dlouho okolo toho chodím jako okolo horké kaše. Stále se ti snažím naznačit, že nás něco drží jako ve vězení. A je to tak! Jsme všichni vězni! Pro čaroděje dávného Mexika to byla energetická skutečnost."

"A proč nad námi převzali ti dravci vládu, jak popisujete, done Juane?" zeptal jsem se. "Museli k tomu mít nějaký důvod."

"Existuje jedno vysvětlení," odpověděl don Juan, "a je to nejjednodušší vysvětlení na světě. Ovládli nás, protože jsme jejich potrava. Bezohledně nás vysávají, protože se tím sami udržují při životě. Tak jako my chováme kuřata na drůbežích farmách zvaných španělsky gallineros, chovají nás dravci v lidských farmách, které bychom mohli nazvat humaneros. Tak mají svou potravu vždy při ruce."

Cítil jsem, jak se má hlava divoce kýve ze strany na stranu. Já sám jsem svůj hluboký pocit nesouladu a vnitřního neklidu vyjádřit nemohl, ale mé tělo to vytáhlo na povrch samo. Od hlavy až k patě jsem se nekontrolovatelně divoce otřásl.

"Ne, ne, ne, ne," uslyšel jsem sám sebe. "To je naprosto absurdní, done Juane. Prostě to nemůže být pravda. Ani pro čaroděje, ani pro normální lidi."

"A proč ne?" zeptal se don Juan suše. "Proč ne? Protože tě to štve?"

"Ano, štve mě to," odsekl jsem. "To, co tvrdíte, je obludné!"

"Tak dobře, ale ještě jsi neslyšel všechno. Počkej chvilku a pak uvidíš, jak se budeš cítit. Teď to do tebe pustím. Vystavím tvou mysl strašnému útoku a ty nebudeš schopen ani vstát a odejít, protože budeš chycen. Ne, že bych tě omezil já, ale něco přímo v tobě ti zabrání odejít, zatímco další část tebe bude zuřivostí bez sebe. Takže se drž!"

Cítil jsem, že je ve mně něco, co nenasytně touží po potrestání. Don Juan měl pravdu. Nebyl bych jeho dům opustil ani za nic. A zároveň jsem však cítil odpor k obludnostem, které ze sebe chrlil.

"Rád bych apeloval na tvou analytickou mysl," řekl. "Chvíli přemýšlej a pak mi řekni, jak bys vysvětlil rozpor mezi inteligencí člověka jako konstruktéra a hloupostí pověr, kterými se řídí a stupiditou jeho vzájemně si odporujícího chování. Čarodějové věřili, že právě dravci nám vnutili naše pověry, naše představy o dobru a zlu a naši sociální morálku. To oni v nás vyvolali naděje a sny o úspěchu a selhání. To oni nám dali zbabělost, chtivost a proradnost. Dravci nám vnutili rutinní chování, naše neustálé stesky a posedlost sebou samým."

"Ale jak to mohli udělat, done Juane?" ptal jsem se stále víc rozzlobený tím, co říkal. "Našeptali nám to do uší, zatímco jsme spali?"

"Ne, takhle v žádném případě ne. To je zcela nesmyslné," řekl don Juan s úsměvem. "Pracují daleko účinněji a chytřeji. Aby nás ochočili a zlomili, uskutečnili dravci obdivuhodný manévr. Tedy obdivuhodný z hlediska válečnické strategie. Z hlediska obětí je tento manévr spíš příšerný a obludný. Dali nám svou vlastní mysl! Slyšíš mě dobře? Dravci nám předali svou vlastní mysl, která se tak stala myslí naší. Dravčí mysl je barokně zdobná, plná protikladů, nevrlá a stále plná strachu z objevení."

"Přestože jsi nikdy nestrádal hladem," pokračoval, "stejně v sobě máš strach z nedostatku potravy. To se dravčí mysl bojí, že bude objevena a potrava jí pak bude odepřena. Prostřednictvím mysli, která je vlastně jejich myslí, promítají dravci do lidského života všechno, co jim vyhovuje. Tím si zajiš?ují určitý stupeň bezpečnosti, kterým se zašti?ují proti svému strachu z objevení."

"Ne, že bych to všechno nemohl přijmout, done Juane," řekl jsem. "Můžu, ale současně je na tom něco odporného, co mě doslova odpuzuje. Celé mě to nutí zaujmout protikladné stanovisko. Pokud nás skutečně požírají, jak to dělají?"

Na tváři dona Juana se objevil široký úsměv. Byl neskonale potěšen. Vysvětlil mi, že čarodějové zří miminka jako zvláštní světelné koule energie pokryté od hlavy až k patě zářícím obalem. Něčím, co vypadá jako plastové pouzdro navlečené těsně na jejich energetický kokon. Sdělil mi, že právě tento zářící obal vědomí dravci pojídají. Když pak člověk dosáhne dospělosti, zbývá z tohoto obalu už jen úzký okraj spojující palce u nohou se zemí. Díky tomuto proužku lidé žijí, či spíše živoří.

Jako ve snu jsem naslouchal donu Juanovi, který mi vysvětloval, že pokud je mu známo, jsou lidé jediným druhem, jehož zářící obal vědomí je umístěn vně světelného kokonu. Proto jsou lidé snadnou obětí pro vědomí jiného řádu, jakým je například těžké vědomí zmíněných dravců.

Pak učinil prohlášení, které bylo nejvíc zničující ze všech. Řekl, že úzký proužek vědomí je epicentrem sebereflexe, ve které je člověk beznadějně chycen. Dravci působí na tuto sebereflexi tak, aby vyvolali záblesky vědomí, které pak bezohledně jako pravé šelmy požírají. Tyto záblesky vědomí vyvolávají pomocí nejapných problémů, které nás úmyslně nechávají řešit, a tak nás udržují při životě a současně si zajiš?ují potravu.

Na tom, co don Juan prohlásil, muselo být něco strašně zničujícího, protože se mi udělalo špatně od žaludku.

Po kratší pauze, která stačila k mému zotavení, jsem se dona Juana zeptal: "Ale proč čarodějové dávného Mexika, kteří tyto dravce uzřeli, proti nim nic nepodnikli? A proč proti nim nic nepodnikají ani čarodějové současní?"

"Ani ty, ani já proti nim nemůžeme nic udělat," řekl don Juan smutně a těžce. "Můžeme se jedině ukáznit natolik, že se vymkneme z jejich dosahu. A jak můžeš po svých bližních žádat, aby se podrobili této tuhé disciplíně? Vysmáli by se ti a měli tě za blázna. A ti agresivnější by z tebe vymlátili duši. Ne proto, že by tomu všemu nevěřili. V hloubce každé lidské bytosti přetrvává ancestrální a živočišná vědomost o přítomnosti dravců v nás."

Má analytická mysl poletovala sem a tam jako jojo. V jeden okamžik mě opustila, pak se vrátila a zase odešla. To, co don Juan tvrdil, bylo nepřijatelné a neuvěřitelné. A současně to bylo tak jednoduché a logické. Vysvětlovalo to všechny lidské protiklady, které jsem si byl schopen vybavit. Ale copak to šlo všechno vzít vážně? Don Juan mě strkal do cesty lavině, která by mě navždy strhla s sebou dolů.

Pocítil jsem další nával pocitu ohrožení. Tato vlna nevycházela ze mě, a přesto se mnou jakýmsi zvláštním způsobem souvisela. Don Juan mi cosi prováděl, něco, co bylo současně tajemně pozitivní a hrozivě negativní. Vnímal jsem to jako pokus odříznout tenoučkou vrstvu, která ke mně byla přilepená.

Jeho oči se na mě upíraly bez jediného mrknutí. Pak je odvrátil a mluvil a už se ke mně zrakem nevracel.

"Kdykoliv tě tvé pochybnosti začnou ohrožovat," řekl mi, "musíš s tím udělat něco zcela pragmatického. Zhasni světlo. Probodni zrakem temnotu a zjisti, co vidíš."

Vstal, aby zhasnul. Zadržel jsem ho.

"Ne, ne, done Juane," protestoval jsem. "Nezhasínejte. Jsem v pořádku."

Vzápětí jsem pocítil pro mě velice nezvyklou hrůzu ze tmy. Pouhá myšlenka na tmu mi brala dech. Cítil jsem něco ve vnitřnostech, ale zároveň jsem věděl, že se toho nechci dotknout, ani to vynést ven na světlo.

"Spatřil jsi prchavé stíny v listí," řekl don Juan a opřel se ve své lenošce.

"To je velice dobře. Teď bych si přál, abys je uzřel i zde v pokoji. Nejde o žádné zření. Jde jen o zachycení prchavých vjemů. Máš dost energie na to, aby se ti to podařilo."

Dostal jsem strach, že don Juan stejně vstane a zhasne světla, což také učinil. O dvě vteřiny později jsem vykřikl, jako by mě na nože brali. Nejenže jsem zahlédl prchavé stíny, slyšel jsem je dokonce bzučet kolem svých uší. Don Juan rozsvítil a prohýbal se přitom smíchy.

"Jak temperamentní mládenec," poznamenal. "Na jednu stranu zcela nevěřící a na druhou stranu naprostý pragmatik. Musíš s tím věčným vnitřním bojem něco udělat. Jinak se nafoukneš jako ropucha a praskneš."

Don Juan zarýval svůj osten hlouběji a hlouběji. "Čarodějové dávného Mexika dravce uzřeli. Nazývali ho létavec, protože velkými skoky poletuje v povětří. Není to nijak hezký pohled. Vypadá jako obrovský stín, který proletí vzduchem a přistane naplocho na zemi. Čarodějové dávného Mexika neradi uvažovali o tom, kdy a jak se na zemi tito dravci objevili. Usuzovali, že lidé museli kdysi být zcela úplnými bytostmi s obrovským vhledem a vědomím, jaké dnes známe jen z mytologických legend. A pak to všechno z nějakého důvodu zmizelo a dnes známe člověka jen jako usedlého tvora."

Chtělo se mi vybuchnout vzteky a nazvat dona Juana paranoikem, ale chybělo mi k tomu přesvědčení o vlastní pravdě, se kterým jsem obvykle žádné potíže neměl. Něco ve mně překročilo mou obvyklou a oblíbenou otázku: "Co jestli to všechno, co don Juan říká, je skutečně pravda?" Onoho večera jsem celým svým srdcem cítil, že vše, co říká, je čiročirá pravda a přitom jsem byl zároveň stejně silně přesvědčen, že je to všechno naprosto absurdní.

"Co to říkáte, done Juane?" zeptal jsem se slabě. Krk jsem měl stažený tak, že jsem sotva dýchal.

"Říkám, že náš protivník není jen ledajaký dravec. Je velice chytrý a metodický. Sleduje systematicky postup, který mění lidi ve zbytečné bytosti. Člověk, jehož osudem je být magickou bytostí, svou magičnost ztratil. Proměnil se v obyčejný kus masa. Jeho sny už nejsou více sny člověka, ale jsou sny zvířete chovaného na maso. Jsou hloupé, konvenční a malicherné."

Tato slova ve mně vyvolala podivnou tělesnou reakci připomínající zvedání žaludku. Jako by se mi znovu chtělo zvracet. Ale ten pocit vycházel ze samé podstaty mé bytosti, z morku mých kostí. Bezděčně jsem se svinul. Don Juan mě popadl za ramena a silně se mnou zatřásl. Pocítil jsem, jak se mi hlava na krku zakomíhala sem a tam. Okamžitě jsem se uklidnil a získal víc kontroly sám nad sebou.

"Tenhle dravec," pokračoval don Juan, "který je samozřejmě anorganická bytost, pro nás není tak neviditelný jako ostatní anorganické bytosti. Myslím, že jako děti jsme schopni ho zahlédnout. Je však tak hrozný, že se jím nechceme zabývat. Děti se na něj pochopitelně zaměřují, ale všichni kolem je od toho neustále zrazují."

"Lidstvu zbývá jediná věc," pokračoval don Juan. "Je to disciplína jako jediný odstrašující prostředek. Disciplínou však nemíním pouhé tvrdé dodržování nějakých rutin. Nemám na mysli časné vstávání a sprchování studenou vodou až do zmodrání rtů. Čarodějové si pod tím slovem představují schopnost postavit se s chladnou myslí tváří v tvář věcem, které předem neočekávali. Pro ně je disciplína uměním. Uměním postavit se bez ucuknutí nekonečnu, jež nevychází z pocitu vlastní síly, ale z pocitu posvátné hrůzy."

"A v jakém smyslu působí tato čarodějnická disciplína jako odstrašující prostředek?" zeptal jsem se.

"Čarodějové říkají, že disciplína dělá zářící obal vědomí pro létavce nepoživatelným," řekl don Juan a pátravě se na mě zadíval, jako by zkoumal, zda mu věřím. "Dravci jsou pak zmateni. Nejedlý zářící obal vědomí je něco, co se patrně vymyká jejich systému poznání. Jakmile jsou jednou zmateni, nezbývá jim, než se své ohavné činnosti vzdát."

"Když dravci nepožírají náš zářivý obal vědomí," pokračoval don Juan, "začne znovu růst. Když to zjednoduším na nejvyšší míru, mohu říct, že si čarodějové pomocí své disciplíny udrží dravce tak dlouho od těla, dokud jejich zářící obal vědomí nepoporoste nad úroveň jejich palců u nohou. Jakmile se tak stane, obal rychle doroste do své přirozené velikosti. Čarodějové dávného Mexika říkávali, že obal je jako strom. Když není ožírán, znovu nabude svou přirozenou velikost a sílu. A jak vědomí zasáhne výše, než je úroveň palců, před vnímáním se otevřou obrovské možnosti."

"Hlavní trik těchto čarodějů spočíval v zatížení létavčí mysli disciplínou. Zjistili, že pokud zatíží létavčí mysl disciplínou, cizí instalace se rozplyne. To poskytne každému, kdo tento manévr provede, zážitek původní pravé mysli. Cizí instalace se ovšem vrátí, ale už není tak silná. Začne tím proces, v němž se rozpouštění cizí instalace stane rutinou, až dojde konečně k jejímu definitivnímu rozložení. Ujiš?uji tě, že to není veselý den. Je to den, kdy jsi zcela závislý na své vlastní původní schopnosti, a ta je dosud skoro nulová. Není nikoho, kdo by ti poradil, jak dál. Už nemáš žádnou dosazenou mysl, která by ti našeptávala pitomosti, na které jsi zvyklý."

"Můj učitel, nagual Julián, varovával všechny své žáky, že tento den je nejtěžší z celé čarodějnické dráhy. Naše skutečná mysl, která patří jen nám, se totiž po dlouhé nadvládě stala nesmělá, nejistá a vratká. Já osobně bych řekl, že teprve v tomto okamžiku začíná čarodějova bitva. To vše předtím byla jen příprava."

Přitahovalo mě to. Chtěl jsem se o tom dozvědět víc, ale současně mě jakýsi neznámý pocit naléhavě vyzýval, abych toho nechal. Vyhrožoval mi temnými skutky a potrestáním, něčím jako Božím hněvem, který na mě sestoupí za to, že jsem poodhrnul roušku z něčeho, co zakryl sám Bůh. Jen s největším úsilím se mi podařilo, aby má zvědavost nabyla vrchu.

"Co tím míníte, done Juane," uslyšel jsem svůj hlas, "tím zatížením létavčí mysli?"

"Disciplína podstrčenou mysl neobyčejně zatěžuje," odpověděl mi. "Takže čarodějové mohou s její pomocí tuto cizí instalaci přemoct."

S právě vysloveným tvrzením jsem se nemohl nějak vyrovnat. Buď je don Juan diagnostikovatelně duševně chorý, nebo mi právě sdělil něco tak strašného, že mi zamrzla krev v žilách. Uvědomil jsem si však, jak rychle přeskupuji svou energii k tomu, abych mohl popřít vše, co právě řekl. Po krátkém okamžiku paniky jsem se rozesmál, jako by don Juan právě udělal nějaký vtip. Slyšel jsem sám sebe, jak říkám: "Done Juane, done Juane, vy jste nenapravitelný!"

Zdálo se, že don Juan chápe vše, co se ve mně děje. Potřásl hlavou ze strany na stranu a s výrazem zoufalství zvedl oči k nebi.

"Jsem tak nenapravitelný," odvětil, "že chystám létavčí mysli, kterou v sobě skrýváš, uštědřit ještě jednu ránu. Chystám se ti odhalit jedno z nejzvláštnějších tajemství čarodějnictví. Chci ti popsat objev, který čarodějové ověřovali a budovali tisíce let."

Podíval se na mě a zlomyslně se ušklíbl. "Létavčí mysl navždy zmizí, pokud se čaroději podaří popadnout vibrující sílu, která drží pohromadě naše energetická pole. A pokud ji udrží dost dlouho, létavčí mysl poražena odletí. Takže přesně to musíš udělat. Popadnout energii, která tě drží pohromadě."

Má reakce na jeho slova byla skutečně neočekávaná. Něco ve mně sebou škublo, jako by to skutečně dostalo ránu. Popadl mě strach, jako bych dělal něco nedovoleného, který jsem okamžitě spojil se svým náboženským zázemím.

Don Juan si mě prohlížel od hlavy až k patě.

"Obáváš se božího hněvu, je to tak?" zeptal se. "Buď klidný, to není tvůj strach. To se bojí létavčí mysl, protože ví, že to proběhne přesně tak, jak říkám." Jeho slova mě nijak neuklidnila. Cítil jsem se ještě hůř. Obracel se mi žaludek a já nebyl schopen ho zastavit.

"Neboj se," řekl don Juan klidně. "vím naprosto jistě, že tyhle záchvaty velmi rychle zeslábnou. Létavčí mysl se nedokáže soustředit."

Po chvíli vše přestalo přesně tak, jak don Juan předpověděl. Opakovat znovu, že jsem byl zmaten, by byl eufemismus. Poprvé ve svém životě, a to a? už za přítomnosti dona Juana nebo bez něj, jsem nevěděl, jestli přicházím nebo odcházím. Chtěl jsem vstát z křesla a projít se kolem, ale strašně jsem se bál. Racionálně jsem situaci zvládal, ale současně jsem byl naplněn infantilním strachem. Zhluboka jsem dýchal a celé mé tělo polil studený pot. Nějakým způsobem jsem spustil hrůzné divadlo. A? jsem se otočil kamkoli, vrhaly se na mě černé prchavé stíny.

Zavřel jsem oči a položil hlavu na polstrované opěradlo křesla. "Nevím, kam se obrátit, done Juane. Dnes večer se vám skutečně podařilo mě vykořenit."

"To tvůj vnitřní boj tě rozerval na kousky," opáčil. "Hluboko v sobě víš, že nejsi schopen odmítnout úmluvu, která tvoří přímo nedílnou součást tebe sama. Smlouvu, že tvůj zářící obal vědomí poslouží jako nepochopitelný zdroj výživy jakýmsi stejně nepochopitelným entitám. Ale jiná část tebe tuto úmluvu zcela zásadně odmítá."

"Čarodějova revoluce," pokračoval, "spočívá v tom, že odmítne plnit dohody, jejichž uzavření se sám nezúčastnil. Nikdo se mě nikdy neptal, zda chci být pojídán bytostmi s jiným typem vědomí. Moji rodiče mě zkrátka přivedli na tento svět, abych zde, stejně jako oni, krmil cizí entity, a to je celý příběh."

Don Juan vstal z křesla a protáhl se. "Seděli jsme tu celé hodiny. Je čas se vrátit dovnitř. Rád bych něco snědl. Vezmeš si se mnou?"

Odmítl jsem. Můj žaludek byl velmi neklidný.

"Myslím, že bude nejlíp, když půjdeš spát," řekl. "Můj bleskový úder tě trochu poničil."

Nepotřeboval jsem žádné další přemlouvání. Svalil jsem se na postel a usnul jako pařez.

Po návratu domů se představa létavců stala jedním z nejdůležitějších témat mého života. Dospěl jsem až k bodu, kdy jsem cítil, že don Juan měl naprostou pravdu. A? jsem se snažil, jak jsem chtěl, nemohl jsem vyvrátit logiku jeho poučení. Čím víc jsem o tom přemýšlel a čím víc jsem pozoroval sebe i své bližní, tím víc ve mně sílilo přesvědčení, že nás něco zbavuje vší aktivity a přemýšlení s výjimkou těch, které se točí kolem našeho ega. Zabýval jsem se pouze sebou samým a stejné to bylo i u všech, které jsem znal, nebo se kterými jsem hovořil. Protože jsem sám pro tak univerzální homogenitu nebyl schopen nalézt uspokojující vysvětlení, začal jsem věřit vysvětlení čarodějů posloupnosti dona Juana.

Ponořil jsem se co nejhlouběji do studia mýtů a legend. Při četbě jsem si uvědomil něco, čeho jsem si dosud nikdy nevšiml. Všechny knihy, které jsem četl, se netýkaly mýtů a legend, ale jejich interpretace. Ve všech se hmatatelně ukrývala stejná představa. Styly se lišily a úmysl skrytý za slovy byl všude týž. I když se samo téma týkalo věcí tak abstraktních, jako jsou mýty a legendy, autorům se vždy podařilo propašovat do knih údaje o sobě. Homogenní záměr všech knih se netýkal uvedeného tématu, ale zviditelnění autorova ega. Nikdy dřív jsem si to neuvědomil.

Připisoval jsem tento svůj pocit vlivu dona Juana. Nevyhnutelná otázka však zněla: Vidím to tak pouze proto, že jsem jím ovlivněn, nebo skutečně existuje cizí mysl, která ovládá veškerou naši činnost? Zakolísal jsem a upadl znovu do popírání celé záležitosti. A tak jsem jako blázen kolísal mezi přijetím a popřením.

Něco ve mně vědělo, že to, kam don Juan míří, je energetická skutečnost, ale něco jiného a stejně důležitého si myslelo, že se jedná o blábol. Výsledkem tohoto vnitřního boje bylo jakési neblahé tušení, pocit pronásledování něčím velmi nebezpečným.

S velice širokým záběrem jsem se pustil do hledání zmínek o létavcích v ostatních kulturách, ale nic jsem nenašel. Zdálo se, že jediným zdrojem informací o nich zůstává don Juan. Jakmile jsem se s ním znovu potkal, okamžitě jsem otevřel téma létavců.

"Snažil jsem se ze všech sil zvládnout toto téma racionálně," řekl jsem mu. "Ale nemůžu. Existují okamžiky, kdy s vaší představou dravců naprosto souhlasím."

"Zaostři svou pozornost na ty prchavé stíny, které skutečně vidíš," odpověděl don Juan s úsměvem.

Řekl jsem mu, že ty prchavé stíny zcela nabouraly můj racionální život. Vidím je všude. Od té doby, kdy jsem opustil jeho dům, jsem nebyl schopen spát potmě. Pokud jsem spal s rozsvíceným světlem, neměl jsem problémy. Jakmile jsem však zhasnul, všechno kolem mě začalo skákat. Nikdy jsem nezahlédl celé postavy nebo tvary. Viděl, jsem pouze prchavé černé stíny.

"Létavčí mysl tě dosud neopustila," řekl don Juan. "Ale je vážně poraněna. Ze všech sil se snaží s tebou znovu nastolit vztahy. Něco v tobě je však definitivně zničeno a létavec to ví. Skutečné nebezpečí spočívá v tom, že tě létavčí mysl může unavit tím, jak tě bude nutit střídavě do přijetí a odmítnutí. Tvá únava tě pak donutí boj s ní vzdát."

"Jak vidíš, létavčí mysl nemá žádné oponenty. Když něco navrhuje, sama s tím souhlasí, a tak v tobě vzbuzuje dojem, že děláš něco smysluplného. Létavčí mysl ti vysvětlí, že všechno, co říká Juan Matus, jsou jen naprosté nesmysly, a pak s tím sama bude souhlasit. 'Jasně, jsou to jen nesmysly,' řekneš si sám. Tak nad námi vítězí."

"Létavci jsou zcela zásadní součástí vesmíru a je třeba je považovat za to, co skutečně jsou. Za hrozivé a monstrózní entity. Pomocí nich nás vesmír zkouší a testuje."

"Jsme vlastně energetické sondy vytvořené vesmírem," pokračoval don Juan, jako by si neuvědomoval mou přítomnost. "A protože vlastníme energii, která je schopna vnímání, představujeme prostředek, kterým vesmír vnímá sám sebe. Létavci jsou neúprosnou výzvou. Nesmíme je s ničím zaměňovat. Pokud se nám to podaří, vesmír nám dovolí pokračovat."

Chtěl jsem se dozvědět víc, ale don Juan řekl pouze: "Můj bleskový útok skončil tvou poslední návštěvou. Ale o létavcích se toho dá vyprávět spousta. Je čas se pokusit o jiný manévr."

Tu noc jsem nemohl usnout. Do lehkého spánku jsem upadl až brzy zrána, ale to už mě don Juan vytáhl z postele a vzal mě na výlet do hor. Tam, kde žil, byla úplně jiná krajina než v Sonorské poušti, ale don Juan mi řekl, abych nelpěl na srovnávání, a tak po půl kilometru pochodu bylo všechno jako vždycky.

"Vyhlídky jsou pro lidi v autech," řekl don Juan. "Ti se přesunují rychle, aniž by se toho sami účastnili. Pro pěší žádné vyhlídky nejsou. Když například jedeš v autě, můžeš spatřit obrovské hory, které tě okouzlí svou krásou. Pokud jdeš pěšky, zapůsobí na tebe stejné hory úplně jinak. Zvláště když je musíš přelézt nebo obejít."

To ráno bylo velice horko. Kráčeli jsme suchým korytem řeky. V jedné věci se zdejší krajina Sonorské poušti nepochybně podobala. Byla tu hrozná spousta hmyzu. Komáři a mouchy kolem kroužili jako střemhlavé bombardéry a útočili na mé nozdry, oči a uši. Don Juan mě vyzval, abych si jejich bzučení nevšímal.

"Nesnaž se je zahnat rukou," utrousil pevně. "Odežeň je záměrem. Obklop se energetickou bariérou. Ztichni a bariéru vytvoř právě z toho ticha. Nikdo neví, jak se to dělá. Patří to mezi jevy, které dávní čarodějové nazývali energetickými skutečnostmi. Umlč svůj vnitřní rozhovor. To zcela postačí."

"Chtěl bych ti navrhnout velmi zvláštní věc," pokračoval a kráčel dál přede mnou.

Musel jsem přidat, aby mi nic z jeho slov neuniklo.

"Musím zdůraznit, že je to velice podivná představa, která v tobě vzbudí nekonečný odpor prohlásil. "Hned ze začátku ti proto říkám, že nebude snadné ji přijmout. Ale pouhý fakt, že je podivná, by tě neměl odradit. Jsi přece sociolog, takže tvá mysl je vždy otevřena novým obzorům, nebo snad ne?"

Don Juan si ze mě dělal bezuzdnou legraci. Věděl jsem to, ale netrápil se tím. Snad proto, že kráčel tak rychle a já musel vynakládat obrovské úsilí, abych mu stačil, mi jeho sarkasmus nevadil. Místo abych se naštval, mě to rozesmálo. Svou pozornost jsem plně soustředil na jeho slova a hmyz mě přestal obtěžovat. Snad proto, že jsem skutečně vytvořil záměrem kolem sebe bariéru, nebo mě don Juan zaujal tak, že jsem na hmyz zapomněl.

"Ta podivná představa," řekl pomalu a zkoumavě na mě pohlédl, "spočívá v tom, že to vypadá, jako by všechny lidské bytosti měly stejné reakce, stejné myšlenky a stejné pocity. Na stejné podněty odpovídají všichni více méně shodně. Tyto podobnosti jsou poněkud zamlženy různými jazyky, ale když k tomu přihlédneme, zjistíme, že každý člověk na zemi reaguje naprosto stejně. Byl bych rád, kdyby ses nad tím jako sociolog zamyslel a pokusil se tuto homogenitu nějak formálně vysvětlit."

Don Juan během řeči sbíral rostliny, z nichž některé byly stěží vidět. Šlo spíš o nějaké řasy či mechy. Držel jsem mu otevřený vak, do kterého je ukládal, a už jsme nemluvili. Když měl dost rostlin, zamířil don Juan co nejrychleji zpět k domu. Řekl mi, že musí ty rostliny roztřídit a očistit dřív, než příliš uvadnou. Zabral jsem se do úkolu, který mi uložil. Snažil jsem si vzpomenout, jestli jsem na toto téma četl nějaké statě či separáty. Rozhodl jsem se, že se do toho pořádně pustím - a to tak, že nejprve prostuduji všechny dostupné práce o "národním charakteru". Velmi jsem se tím nadchl a chtěl jsem se okamžitě vrátit domů, abych mohl neprodleně začít. Než jsme však dorazili k jeho domu, don Juan se náhle zastavil a usadil se na vysoké plošině, odkud šlo přehlédnout celé údolí. Hodnou chvíli mlčel. Nebylo to však proto, že by se byl zadýchal. Lámal jsem si hlavu nad příčinou této zastávky.

"Tvůj dnešní úkol," prohlásil náhle tónem, který nevěštil nic dobrého, "se týká té nejtajemnější oblasti čarodějnictví, něčeho, co nejde vysvětlit, protože to překračuje všechna slova. Šli jsme dnes na procházku a povídali si, protože čarodějnická tajemství musí být zmírněna světskými věcmi. Musejí vyrůst z ničeho a v ničem také musí skončit. V tom spočívá umění potulných bojovníků. Musí projít neviděni okem jehly. Takže se uvolni a opři se zády o stěnu co nejdál od okraje. Kdybys omdlel nebo spadnul, jsem tu s tebou."

"Co se mnohu chcete dělat, done Juane?" zeptal jsem se ho. Můj neklid byl tak veliký, že to bylo v hlase zřetelně slyšet.

"Chci, abys zkřížil nohy a vešel do vnitřního mlčení" odpověděl. "Řekněme, že zkusíš zjistit, které články bys mohl použít, abys mé tvrzení vědecky vyvrátil nebo potvrdil. Vejdi do vnitřního mlčení, ale neusínej. Tohle nebude putování temným mořem vědomí. Bude to zření z vnitřního mlčení."

Vejít do vnitřního mlčení, aniž bych usnul, bylo pro mě velice těžké. Bojoval jsem se skoro nepřekonatelnou touhou spát. Vyhrál jsem a z neproniknutelné tmy, která mě obklopovala, jsem zíral na dno údolí. A pak jsem spatřil něco, co mnou otřáslo do morku kostí. Uzřel jsem obrovský stín, mající v průměru snad pět metrů, jak vyskočil do vzduchu a přistál s tichým žuchnutím, které jsem vlastně neslyšel. Pouze jsem ho pocítil ve svých kostech.

"Jsou skutečně těžcí," řekl mi don Juan přímo do ucha. Objímal mě co nejpevněji svou levou paží.

Zřel jsem, jak se na zemi vrtí něco, co připomínalo obrovský blátivý stín. Pak to znovu provedlo obrovský, snad dvacet metrů dlouhý skok, a znovu to přistálo s tichým žuchnutím. Snažil jsem se neztratit koncentraci. Byl jsem vyděšen tak, že se to vymykalo jakémukoli racionálnímu popisu. Visel jsem očima na skákajícím stínu na dně údolí. Pak jsem uslyšel velice zvláštní bzučení. Znělo jako směs zvuků vyvolaných vibrací křídel a bručením nevyladěného radia. Následovalo žuchnutí, na které nikdy nezapomenu. Don Juan i já jsme se otřásli - a u našich nohou přistál černý blátivý stín.

"Neboj se," řekl don Juan rozhodným tónem. "Udrž si své vnitřní mlčení a ono to samo zmizí."

Třásl jsem se od hlavy k patě. Bylo mi jasné, že pokud neudržím své vnitřní mlčení, blátivý stín mě přikryje jako deka a udusí mě. Aniž bych se vynořil ze tmy, která mě obklopovala, vykřikl jsem ze všech sil. Nikdy v životě jsem nepocítil takový hněv a frustraci. Blátivý stín znovu skočil, tentokrát zpět na dno údolí. Stále jsem křičel a kopal nohama. Chtěl jsem ze sebe setřást to něco, co přišlo, aby mě sežralo. Mé vnitřní napětí bylo tak veliké, že jsem ztratil pojem času. Snad jsem omdlel.

Když jsem přišel k sobě, ležel jsem ve své posteli v domě dona Juana. Okolo hlavy jsem měl omotaný ručník namočený v ledové vodě. Sálal jsem horečkou. Jedna žena z družiny dona Juana mi natírala záda, hruď a čelo alkoholem, ale mně to nepomáhalo. Horko, které jsem cítil, přicházelo zevnitř ze mě. Způsoboval jej hněv a z něj pramenící pocit nemohoucnosti.

Don Juan se smál, jako by se přihodilo něco velice směšného. Smích se z něj odlupoval v nekonečných kaskádách.

"Nikdy bych nepomyslel, že si budeš pohled na létavce brát tak k srdci," prohlásil. Vzal mě za ruku a vedl dozadu za dům, kde mě ponořil do obrovské vany, aniž jsem měl čas se svléknout. Šel jsem pod vodu i s botami a hodinkami.

"Moje hodinky, moje hodinky," zařval jsem.

Don Juan se svíjel smíchy. "Když mě jdeš navštívit, nemáš si brát hodinky," prohlásil. "Teď jsi je rozbil."

Sundal jsem si hodinky a položil je vedle vany. Vzpomínám si, že hodinky byly vodotěsné a koupel jim nemohla uškodit. Ponoření do vany mi velice pomohlo. Když mě don Juan vyndal z ledové vody, už jsem se trochu ovládal.

"To je strašný pohled," opakoval jsem neustále neschopen říct něco jiného. V dravci, o kterém don Juan mluvil, nebyl žádný soucit. Byl nesmírně těžký, obrovský a neutrální. Cítil jsem jeho naprostou nevšímavost vůči nám. Zlámal nás před dávnými věky a způsobil tak, že jsme, jak říkal don Juan, nejistí, slabí a zranitelní. Svlékl jsem mokré šaty a vzal si suché pončo. Posadil jsem se do postele a plakal a plakal. Ale ne nad sebou. Já měl svůj hněv, svůj nezlomný záměr nenechat se sežrat. Plakal jsem nad svými bližními a zvláště nad svým otcem. Až do tohoto okamžiku jsem netušil, jak moc jej miluji.

"Nikdy nedostal žádnou možnost," opakoval jsem kolem dokola a naslouchal svým slovům, jako by nebyly moje. Můj ubohý otec, byl to ten nejohleduplnější člověk, jakého jsem kdy poznal. Byl tak jemný a tak bezmocný.

meta-meta zákon: láska je zákon. láska pod vôlou
meta zákon: neubližuj
vec vkusu: nezasahuj



1. Rob si čo chceš ale pri každom skutku pamataj na to že iní si tiež robia čo chcú.



2. Vnímam, teda som. Som, teda veci sú. Veci sú - veci boli a budú; toto poznanie stačí ku štastiu.



3. Keď nič neinvestujem, všetko čo zarobím je zisk. Keď nič nechcem, všetko čo ma stretne je pozitívny dar.



4. Všetko čo bolo stvorené v časopriestore musí v časopriestore aj zaniknút. Hmota vznikla v časopriestore. Bytie nevzniklo,bytie JE.



5. Jednorožec je rovnako reálny stav mysle ako atómová bomba.



6. Neni dobro a neni zlo. Ale v svete hmoty život a láska robia Bytosti štastnejšími ako smr? a nenávist.



7. Ten čo sa vydá na Cestu

može byt a bude

obdarovaný Radostou keď v Neznáme objaví samého seba ako-tak-na-seba-hľadí.



8. Človeku bol daný dar vidiet vpred aj vzad, hore aj dole, dnu aj von. Len málo ich však dokázalo rozlíšít čo je vpredu a čo vzadu a ešte menej zistilo že čo je hore je aj dole, čo je vonku je aj dnu. Zatiaľ.



9. Deti sú Tabula Rasa. Svet bude oveľa krásnejším miestom keď jediný program ktorý im do hlávok vložíme bude metaprogram ako si do hlávok vkladat programy a filtrovat balast.



10. Bytie je Chaos aj Poriadok, Ilúziou aj Skutočnostou. Všetko čo sa má stat už sa dávno stalo, je však naivitou ústiacou v utrpenie myliet si že veci dopadnú tak ako chcem moje malé chamtivé JA, jedna struna medzi nekonečnom iných.



11. Aby mohlo srdce veci naozaj cítit, musí si ich mysel najprv uvedomit.



12. Najvačsím omylom západnej civilizácie je predpoklad že Stvoriteľ je izolovaný od Stvorenia.



13. "Všetky veci vedú k jedinému Cielu" povedal pán Deasy v Joyceovom Odysseovi "k manifestácii Boha". Konečným Zmyslom je Prvotná Príčina. Had sa kúše do chvosta a keby tak nerobil, nebol by. Veci dopadnú dobre inač raz vesmír nezakričí "Bolo to krásne, chceme BYT znova". Tento výkrik iný nazývajú prapovodným Svetlom Bytia. To je to čo má mnoho foriem a vo co tady gou ;).



14. Človek má slobodnú volu tak ako elektrón može skočit do ľubovolného stavu. Osud však existuje a kocky sú hodené už dávno takisto ako veľká množina elektrónov vždy vytvorí interferenčný obrazec ktorý je im zákonmi daný.



15. Nielen elektrón, Zem, Slnko, stred Galaxie či univerzum rotujú. Je to hlavne JA čo veci roztáča.



16. Vola je aktívna viera. Jej využitím sa zvyšuje pravdepodobnost že to v čo veríme sa stane skutočným. Toto je podstatou mágie.



17. Ja SOM, ty SI. Ja SOM ty, ty SI Ja. Tot podstata Lásky medzi ľudmi.



18. K tomu aby došlo k prvotnému rozdvojeniu pozorovania a pozorovaného je nutý akt izolácie. Táto základná sila je v určitých momentoch generátorom nevedomosti a teda "zla" ako ho momentálne vnímame. Jedinou protizbraňou proti tomuto najsilnejšiemu protivníkovi ktorý vlastne protivníkom nieje (ale miestami vie byt pekne hnusný) je Láska ku kompletnosti.



19. Je toľko možných budúcností a len jedna prítomnost? Mysel može cestovat v čase a v každom momente si skrz nás túto featurku realizuje.



20. K existencii pekla je nutná existencia toho čo peklo zažíva. K existencii neba je nutná existencia toho čo nebo zažíva. Veci možu by? zažité jedine v TERAZ tak prečo si myslíte že peklo alebo nebo! dosiahnete až v ďalšom živote?



21. Človeku je naozaj veľmi príjemne keď dospeje k poznaniu že Duch nielen že može naozaj vstat z mrtvych, ale že to práve robí.



22. Verit či neverit že v druhom je rovnaké Svetlo pozorovateľa ako v JA? Empíria je jednoznačne za. Sex je s takou vierou príjemnejší, takže hedonizmus tiež jednoznačne za ;). A proste, je to tak, ach Bože ľudia sú krásny.



23. Táto realita je jeden velký trip. Takže subjektu v konečnom dosledku neostáva nič iné ako si ho užit.

Pred par tyzdnami som docital Illuminatov 3 - Leviatan. Zdravicko Hagbarde ;)! Pre tych co nevedia o co bezi, iluminati su skupinka ludi ktori riadia svet a dobre sa pri tom zabavaju. Cele kniha je okorenena mnozstvom LSD, sexu a toho najhustejsieho wilsonovskeho humoru. A k tomuto sialenstvu pridavam este PDFko wilsonovej knihy Prometheus Rising. Ked si tu knihu precitate, dozviete sa o svojej mysli to co uz ste davno tusili a este nieco navyse.Bud pozdravena Eris, bud pozdravena Discordia!:::

Illuminati

lingua: english


format: html e-book


download: http://kyberia.sk/books/wilson/illuminati/






and now smthng cmpltl dffrnt ;) :

Prometheus Rising

lingua: english


format: pdf


download: http://kyberia.sk/books/wilson/Robert%20Anton%20Wilson%20-%20Prometheus%20Rising.pdf

Vzhladom k faktu ze ani tento rok sa mi v sutazi Poviedka 2003 nepodarilo zabodovat a zlepsit tak moju financnu bilanciu davam tu poviedku sem. A mne sa paci a ma message a tak ;). O chlapcovi s rakovinou, o systeme s rakovinou, o smrti, lotose, rozhodnutiach, kvantovke, vojne, voli & viere a boh (ano aj o tom ;) vie o com inom je este tato poviedka. Trocha inspirovana Richardom Bachom a venovana Christianovi Rosenkreutzovi. Preco jemu? A preco nie?:::Ruža a kríž



Rádioaktívne izotopy tohto prvku mali v našich telách eliminova? zhubné bujnenie. Zlo malo by? porazené iným zlom, klin mal by? vybitý klinom, oko malo nahradi? oko a zub mal nahradi? zub. To bol ich jediný systém boja proti nepriateľovi, ktorý však bol tak neurčitý, príčiny jeho stvorenia tak chaotické, že sa vymykal ich čiernobielemu chápaniu sveta.

V ten deň keď mi ráno prvýkrát ybérium nasadili som sa zvíjal v neuveriteľných bolestiach. Cítil som ako telo zožiera zvnútra samé seba, kĺby a kosti sa nevedeli rozhodnú? či chcú implodova? alebo explodova?, črevá mi škrtili nafúknutý žalúdok a ja, ja som chcel...

Áno, priznám si tú pravdu, chcel som zomrie?, chcel som zabudnú? na boles?, chcel som spočinú? v čiernej pokľudnej prázdnote večného spánku.

A vtedy prišiel Richard. Veľkú, strapatú, ale na vlasy zjavne čoraz chudobnejšiu hlavu nasledovalo ochabnuté telo. Prikráčal k mojej posteli, teda vlastne priplával, Richard sa totiž naozaj plavil vzduchom akokoľvek smiešne može tá predstava pavúčieho tela plávajúceho priestorom vyznie?; stiskol mi ruku

a

povedal:

"Ahoj chlapče, prišiel som ?a vylieči?."

::

Vačšinu času spal unavený z terapií, strašne hlasno chrápal, ale po čase si môj mozog na ten zvuk vybudoval prirodzený filter a tak som ho začal ma? rád. Na pár minút sa vždy prebral ::

"Mám leukémiu, máš leukémiu, máme leukémiu. Varím, varíš, varíme."

Ha ha ha. Slovné hrátky za 3000.

"Lenže aj svet tam vonku má leukémiu." pokračoval úplne iným hlasom, smutným hlasom človeka starého ako vesmír sám "Imunita spoločnosti sa zbláznila. Tí čo nás mali bráni? pred chaosom zla sa sami stali zlom. Zatiaľ čo však tú genetickú informáciu čo produkuje tie zvrátené biele krvinky častokrát žiarením opravíš, niet žiarenia ktoré by zmenilo mysle tých v bielych kravatách, bielych autách, žijúcich pre pár zdrapov papierov. Teda vlastne..."

Zarazil sa. Zatvoril oči. A potom ich zrazu začal striedavo otvára?/zatvára?/otvára?/zatvára? pri čoraz rýchlejšej frekvencii. Prestal v momente keď už-už som chcel zazvoni? na sestričku, strnul a otočil sa ku mne, chvíľu som mal pocit že z jeho oka vyslal lúč niekam smerom do mňa samotného.

"Teda vlastne to žiarenie tu JE. Vždy bolo a vždy bude. Ale kto sme my, ty môj malý adept, aby sme ním zasväcovali mysle tých čo to nechcú?"

::

A spal ďalej.

::

Dni plynuli, dávky sa zvyšovali a ja som čoraz viac cítil že bytos? ležiaca na vedlajšom lôžku nie je obyčajným človekom, ale niečím čo stále čakalo na osudový moment, spáčom ktorý má by?, a bude prebudený.

::

"Na ceste poznania už som dospel celkom ďaleko. Takže asi bolo na čase aby som sa troška posunul na ceste viery."

"Viery v čo?"

"To je jedno. Proste viery. V to že 1+1 je 2. V to že tráva je zelená a voda mokrá. V to, že sa uzdravíš keď budem chcie?. A ja chcem. Chytaj."

A do rúk mi hodil útlu knihu.

"Strana 23, slová písané kurzívou."

Nikdy ti nie je dané prianie bez možnosti ho spravi? skutočným.

"A možno, možno som tu iba preto aby moje vlasy nemali problém s prechodom na buddhizmus." ukázal na svoju holú lebku a na tvári sa mu vyformoval hrejivý úsmev.

::

A spal ďalej.

::

Niekto ma nakazil chrípkou a moj imunitný systém už nedokázal viac bojova?. Horúčky a záchvaty kašľa, noc aj deň, noc aj deň, sestričky behali ako včely opatrovateľky, Richard meditoval v rohu v lotosovom sede a otec sedel pri mojej posteli, hladiac moju ruku.

"Cesty Božie sú nevyspýtateľné, synu. Všetci pykáme za hriechy ktoré..."

Podvedome som cítil že tam v rohu Richard otvoril oči. Boli to však moje ústa, ktoré prehovorili pradávnym hlasom: "

Niet

hriechu

pre

ktorý

by

mal

niekto

umrie?.

Niet

Boha

ktorý

miluje

boles?.

"

Dlho tam môj otec sedel bez slova a hľadel na mňa, absolútne ignorujúc Richardovu blahodárnu prítomnos?. "Adam. Čo sa to s tebou deje? Kto si? ČO SI? "

"Som, kto SOM. Som, čo som." vydralo sa mi samovoľne z úst.

A Richard sa usmial.

::

V tú noc som zomrel.

So smr?ou som bol zmierený už od momentu, keď mi doktor oznámil diagnózu, takže som celú tú svetelnú tunelovú show bral ako empirické overenie verejne známych faktov.

A na konci stál Richard, pred nekonečnou čiernou tabuľou.

Jediným bleskurýchlym pohybom ruky napísal na tabuľu množstvo matematických symbolov.

"Schrodringerova rovnica. Základný zákon ľudstvom poznanej časti univerza vyjadrujúci fyzikálnu entitu v tvojom svete nazývanú elektrón. Myslíš si že si mŕtvy ?"

"Pravdepodobne áno."

"Pravdepodobne ÁAAAAANO. " bolo vidno že sa Richard dobre baví "Aká elegancia jest skrytá v odpovedi tvojej. Aký cit, vhľad a um ! Je elektrón častica alebo vlna ?"

::

Práve zažívam najdôležitejší moment svojho života, prekračujem na druhú stranu do ríše mŕtvych a pravdpodobne nejaký archetyp môjho nemocničného spolupacienta ma tu skúša kvantovú fyziku ??

::

"Elektrón je aj častica aj vlna. Výsledok pozorovania v kvantovej fyzike závisí od pozorovateľa samotného. Keď chceme dokáza?, že je elektrón vlna, zostrojíme experiment, ktorý nám dokáže, že elektrón je vlna, keď chceme dokáza?, že elektrón je častica, odhalí nám, že je časticou."

"Tak v prvom rade niesom 'nejaký archetyp tvojho nemocničného spolupacienta.' Som Adam Rosetcroix, som čo som, pamatáš?" a lentak mimochodom sa jeho tvár zmenila na moju tvár.

"Čo ak by elektrón sám bol pozorovateľom, bol by častica alebo by bol vlna? Si mŕtvy alebo živý? "

Rozmýšľal som, na jazyk sa mi drala odpoveď, ale bola tak absurdná, jej irónia v tejto mojej situácii tak omračujúca, že som chvíľu váhal kým som ju vyslovil.

"Nemusíš to vysvetlova?. Ja som ty, ty si ja, viem na čo myslíš. Presne tak, máš pravdu, elektrón by bol tým ČÍM BY SA ROZHODOL BY?. Tak mi teraz odpovedz, Adam Rosetcroix, pri všetkom tom poznaní ktoré si

teraz nadobudol, pri všetkom tom neš?astí čo sa na svete deje, si mŕtvy Adam Rosetcroix?"

Pred očami som videl planétu ktorá trpí, niekde v hrudi som cítil moc to zmeni?.

"Nie" odpovedal som.

::

Prvé čo som počul boli doktorové slová.

"Spáč sa prebudil."

::

"Kde je Richard, a prečo ste ma premiestnili na samotku?"

"Vždy si bol na samotke. Lieky ktoré sme na teba aplikovali boli, ehm, krajne neštandartné a tak sme sa samozrejme so súhlasom tvojho otca rozhodli izolova? ?a."

"Kde je sakra Richard, môj spolubývajúci a jediná spriaznená duša mojho života?"

"Asi máš na mysli svojho halucinačného priateľa. Liečiš sa neuveriteľne rýchlo, takže ti to možem poveda?, ale pre istotu sa zhlboka nadýchni. Nikdy neexistoval nikto ako Richard. Áno, sestričky mi častokrát spomínali že sa rozprávaš s nejakou bytos?ou, pohľad uprený do tamtoho rohu."

Tam sedával. Noha na nohe. Lotosový sed.

"Tá bytos? bola iba produktom tvojej mysle, súčas?ou tvojej subjektívnej reality. V objektívnej realite, alebo aspoň v realite ktorú vníma bežný človek ako ja, nikdy žiadny Richard neexistoval. "

"A čo táto kniha?"

Strana 23, slová písané kurzívou.

"Tú knihu ti doniesol otec. Ty si ho však asi v tom rozpoložení mysle vnímal ako Richarda."

Mlčky som sedel. Boli posledné 3 mesiace iba ilúziou? Psychotickým stavom?

"Asi si zmätený. Na jednej strane máš pocit, že všetko je tak ako má by?, na druhej strane ti tu oznamujem, že realita v ktorej si žil, bola iba halucináciou."

Doktor sklonil svoju hlavu ku mne, nosom sa dotýkal môjho nosa a pozeral sa mi do očí.

"V každom prípade, si zdravý. Pred týždňom si umrel na chrípku,tvoja imunita bola absolútne zničená mal si metastázy v stehenných kostiach a žalúdku. Adam, 32 minút ti nebilo srdce a tvoj mozog to prežil bez závažnejšieho poškodenia. Prebral si sa a teraz si pravdepodobne úplne zdravý. Musíme ešte počka? na výsledky testov. Pravdepodobne sa stal zázrak."

"Nebol to zázrak. Bolo to moje rozhodnutie. Moja viera. Proste som prepol spínač z nuly na jedna."

Dlho, veľmi dlho sa mi ten mladý doktor pozeral do očí, svetlo z mojich očí bolo svetlom z jeho očí, ja som bol on a on bol ja, potom mlčky odkráčal.....

::

..a vrátil sa v piatok večer.

"Adam, testy ukázali že si absolútne zdravý."

A zase ten istý proces, sklonenie hlavy, nos - nos, oči - oči , lúč - lúč.

"Asi si na to už došiel sám, sme si veľmi podobní, ty môj finálny Pacient, niekedy mám pocit že si čítame myšlienky. Chcem ti poveda? len jedno. Nemaj pochýb o tom či bol Richard skutočný alebo nie. Nerieš to.V tvojom vnútornom svete skutočný naozaj BOL, a tvoj vnútorný svet..."

"..vierou mení svet vonkajší" dodali sme obaja unisono.

::

Dal mi veľa peňazí, dal mi jeho šaty a skartoval moju zdravotnú kartu.

"Adam. Odteraz si na Ceste. Len raz za čas, raz za čas dovolí súhra náhod, dobre, dobre, o náhodách vieme svoje, no proste len raz za čas sa človeku ako si ty poš?astí dosta? tam kam si sa dostal. Oficiálne si magor, nadopovali by ?a neuroleptikami, z bytosti viery , tej čistej viery, ktorá nemá žiadne prečo a preto, by urobili usporiadaného občana poberajúceho invalidný dôchodok. "

"Už je neskoro. Had sa kúsol do chvosta."

"Ok, ok, niekedy ti prestávam rozumie?, ale to je jedno. Ty vieš čo robíš. A vieš čo máš urobi?. Choď. A miluj. Bolo mi c?ou."

Ruku mi stisol ako muž, nie ako tie plaché ryby v kravatách.

"A ešte niečo. Vďaka tejto knihe viem že si to ty. To len keby si sa ešte niekedy ocitol na pochybách."

Podal mi starú zažltnutú knihu, pravdepodobne zo začiatku storočia.

"Strana 23, slová písané kurzívou."

To, že som si až pri východe z nemocnice uvedomil že sa volal Richard bolo už iba čerešničkou na torte.

::

Sneží.

O niekoľko minút začne nový rok, rok, ktorý som považoval za rok bolestnej zmeny, za rok začiatku konca.

Každá, každá z tých vločiek snehových je iná, je unikátom univerza, iné hodnoty parametrov dosadené do tej istej rovnice.

Krása.

Za niekoľko minút obloha nad mestom na ktorú tu z výšky hľadím zažiari tisícmi farebných svetlíc.

Nie.Nechcem aby za niekoľko mesiacov, rokov, tá istá obloha zažiarila farbami Bomby.

Nechcem to. Nechcem. Nechcem.

Vyliečil som sa. Dokážem však vylieči? Zem, vylieči? aj tých čo vyliečení by? nechcú?

Je to tak chaotické. Všetko je tak chaotické.

Tie vločky sú chaosom.

A sú krásne.

Kniha, teraz je čas na tú doktorovu knihu.

::

Je možné, že někteří z alchymistú nakonec, po létech odříkání a pevné víry v proces samotný, opravdu dokázali vytvořit Kámen Mudrcú a dosáhli transmutace ve vyšší vědomí, ve vědomí kde už není ani příčina ani následek, jenom samotné BYTÍ?

::

Možná tento Kámen Mudrcú nebyl nic jiné jako izotop určitého prvku, kterého záření postupně upravilo mozkové struktury alchymistu a ten už nikdy nebyl to co předtím, obsáhnul totiž poznání co mění svět.

::

A je to tu.

Nový Rok.

Obloha žiari a ja do snehu píšem rukou veľký nápis.

LÁSKA.VIERA.NÁDEJ.MIER.

::

A keď zapadne snehom, napíšem ho znova.

Tak som docital tretiu cast wilsonovych Iluminatov a musim s lutostou prehlasit ze prave tento byvaly redaktor playboy magazine, spolupracovnik timothy learyho, milovnik jamesa joycea, crowleyho magicku, bielobrady dedusko a ta najvacsia diskordianska svina z patice Illuminati Primi (zdravicko, Hagbarde ;) je jeden z mala ludi ktori su absolutne NORMALNY a pri zmysloch v dnesnom sialenom svete. Tuto cast wilsonovej Quantum Psychology mi poslala evad uz docela davno tak ju konecne uverejnujem ako spajaci mostik medzi clankami Jak si to udelas tak to mas a 8 neurologickych obvodov ludskej psyche . Dozviete sa v nom najma krutu pravdu o tom ako su domestikovane primaty druhu Homo Sapiens obmedzene v ich vnimani sveta.:::
Nase modely vesmiru - nase odhady a dohady - su limitovane prinajmensom nasledovnymi faktormi :



1. genetika.

podla vsetkeho sa nasa DNA vyvinula zo standradnej DNA primatov a stále je z 98% identicka s DNA simpanza (a z 85% identicka s DNA juhoamerickeho paviana).

Takze v podstate gro nasej anatomie je to iste ako anatomia cicavcov, mame takmer rovnaky nervovy systém, v podstate tie iste zmyslove organy, atd. (nase vyvinutejsie mozgove kory nam dovoluju vykonavat urcite „vyssie“ alebo zlozitejsie mentalne funkcie ako ostatnym primatom, ale nase vimanie spada z vacsej casti do normy primatov).



DNA a zmyslovo - nervovy aparat vyprodukovany DNA tvoria to co etologovia nazyvaju umwelt (svet - pole) vnimane zvieratom.

Macky a psy vidia a vnimaju iny umwelt alebo reality-tunel ako primaty. Tu plati Heinleinov zakon: “este sa nenasiel sposob ako prekonat macaciu tvrdohlavost”. Reality-tunely maciek, psov a primatov su si ale dost pribuzne a tak medzi tymito druhmi moze existovat priatelstvo a komunikacia.

Hady ziju v dost odlisnom umwelte. Napriklad vidia tepelne vlny, a zjavne nevidia “objekty”. Svet videny hadom vyzera ako spiritualisticka seanca - polia “zivotnej energie” plavajuce v hmle. To vysvetluje preco had napadne teplovzdusny balon ktory narusi jeho uzemie. Pre hada, teplo v balone a teplo v polovnikovej nohe maju ten isty vyznam - prichod narusitela. Had chrani svoje uzemie utokom v oboch pripadoch.

Kedze hadi umwelt alebo reality-tunel sa odlisuje od umweltu cicavcov v takej miere, priatelstva medzi ludmi a hadmi sa vyskytuju o dost menej castejsie ako priatelstva medzi ludmi a inymi cicavcami.



Viera v to, ze ludske vnimanie odhaluje “realitu” alebo “hlboku realitu” vyznieva, v tejto perspektive, tak isto naivne ako viera ze “kilometrovnik ukazuje viac reality ako voltmeter” alebo ze “moje nabozenstvo je lepsie ako tvoje nabozenstvo”. Neurogeneticky sovinizmus nema o nic vacsie vedecke opodstatnenie ako nacionalisticky alebo sexualny sovinizmus.



Posledny genialny pokus ako oprasit klasicky aristotelianizmus sa objavil v knizke Anthonyho Stevensa “Archetypy” v ktorej argumentuje ze evolucia predsa musela vyprodukovat zmyslove organy ktore ukazuju “pravdu” a “realitu”alebo nieco toho druhu, lebo inak by sme uz davno vymreli. Tento argument prehliada rozne fakty ako:

Viac zivocisnych druhov uz vymrelo ako prezilo.

Vacsina vymretych druhov vymrela kvoli svojim vlastnym obmedzeniam pred tym ako vznikli ludia a teda ich zanik nebol sposobeny ludskym posobenim.

Vela kmenov ludi vymrelo.

Cele civilizacie ludi sa navzajom znicili, niektore zjavne tym, ze nasledovali blaznive a unahlene zavery svojho nedokonaleho vnimania.



Zvazujuc evoluciu vzhladom na uvedene fakty, vidime ze vacsina zvierat vnima ako spravny reality-tunel svojho lokalneho domaceho prostredia, ktory dovoli statisticky vacsine clenov toho ktoreho druhu prezit dost dlho na to, aby sa reprodukovali. Ziadne zvierata, vratane domestikovanych primatov (pozn. prekl. = ludi) nemozu samolubo predpokladat, ze svet spoznany / vytvoreny prostrednictvom ich zmyslov a mozgu rovna sa vo vsetkych aspektoch realnemu svetu alebo “jedinemu realnemu svetu”.



2. imprinty

vyzera to tak ze zvierata maju kratke obdobia imprintovej zranitelnosti pocas ktorych ich nervove systemy mozu nahle vytvorit reality-tunel unikatny sam o sebe. Tieto imprinty permanentne viazu neurony k reflexnej sustave sposobom, ktory viditelne pretrvava po cely zivot. Zakladny vyskum imprintov, napriklad za ktory Lorenz a Timbergen dostali nobelovu cenu v 1973, demonstroval ze statisticky normalne husatko si imprintuje svoju matku hus, ako odlisnu od akejkolvek inej husi, velmi kratko po porode. Tento imprint vytvara “vazbu” a husatko sa viaze na matku kedykolvek a akokolvek je to mozne.

Pocas tychto kratkych obdobi imprintovej zranitelnosti moze vpodstate imprintovat cokolvek. Lorenz, npriklad, zaznamenal priklad, kde husatko, za docasnej nepritomnosti matky, imprintovalo ping-pongovu lopticku. Potom ju nahanalo, hralo sa s nou, tulilo sa k nej, a neskor, v dospelom veku, sa dokonca s loptickou pokusalo o sex. Dalsie husatko imprintovalo Dr. Lorenza samotneho, s podobne bizarnym vysledkom.

V ktoromkolvek hode psicat mozete velmi lahko sledovat ako rychlo sa imprintuju role hlavneho psa a nizsieho alebo najnizsieho psa. (top dog vs. bottom dog). Top dog je viac, narastie vacsi a pokracuje cely zivot ako Top dog, Bottom dog zostava submisivny a “plachy”.

Rychly prieskum akejkolvek ludskej komunity vyvola potlesk hypoteze Dr. Timothyho Learyho ze vacsina ludi si imprintovala top dog alebo bottom dog role presne tak mechanicky ako psy alebo ine zvierata. (u niektorych primatov, samozrejme, si niektori jedinci imprintuju role niekde medzi top a bottom dog a potom vznika hierarchia.)



ako a kedy si imprintujeme jazyk s najvacsou pravdepodobnostou determinuje dozivotne programy „bystrosti“ (slovne nadanie) alebo „hluposti“ (slovna neohrabanost). Toto sa odraza v nasej reci a, kedze myslenie pozostava vacsinou zo sub-vokalneho kombinovania slov, v nasej schopnosti uchopit koncept, riesit problemy apod.



ako a kedy sa imprintuje nasa pubertalna sexualita viditelne determinuje dozivotne programy heterosexuality alebo homosexuality, promiskuity alebo monogamie atd. V obidvoch pripadoch - beznych sexualnych imprintoch ako vyssie menovane alebo vo viac excentrickych imprintoch (celibat, foot fetisizmus, sadomasochizmus atd.) viazane mozgove obvody posobia presne tak mechanicky ako imprint ktory zviazal husatko ku pingpongovej lopticke. (každý kto o tomto pochybuje moze skusit sexualne reagovat na stimul, ktory ho nikdy pred tym nevzrusil alebo totalne ignorovat stimul, ktory ho normalne vzrusuje).



Takze, nikto nevstupuje do miestnosti len s genetickym obmedzenim neurologie primata ako jedinym obmedzenim toho co vnima. Vzavislosti na imprintoch, clovek moze „vidiet“ z perspektivy mudreho heterosexualneho top-dog-a, perspektivy mudreho homosexualneho bottom-dog-a apod. Kombinacii a moznosti je pomerne vela, ale nie nekonecno.



Genetika a zakladne (hard wired) imprinty nevytvaraju cely software ktory programuje nase vlastne ja a nase vnimane vesmiru. Zostavaju:



3. podmienovanie

na rozdiel od imprintov, ktore sa zvycajne po jedej skusenosti a permanentne “zavrtaju” do neuronov, podmienovacie reflexy vyzaduju viacere opakovania a nezapisu sa permanentne. Napr. behavioristi vedia ako “zvratit” podmienovaci reflex reverznym podmienovanim, ale iba Dr. Timothy Leary tvrdil ze vie ako zvratit alebo odstranit imprintovanie. (zvlastne, ale zakony momentalne ostatnym vedcom zakazuju opakovat a testovat experimenty Dr. Learyho a vyhrazaju sa im vezenim ak ich prichytia opakovat jeho experimenty. Myslienka ze inkvizicia skoncila pred 170 rokmi posobi, rovnako ako “Oddelenia statu a cirkvi” len ako dalsi mytus. )



4. ucenie

tak ako podmienovanie, ucenie vyzaduje mnohe opakovania ale zaroven vyzaduje motivaciu. Z tyho dovodov hra v ludskom vnimani a presvedceni omnoho mensiu ulohu ako genetika a imprinty, dokonca este mensiu ako podmienovanie.



Vyzera to tak, ze vsetky hady vnimaju v podstate ten isty reality-tunel, len s malymi imprintovanymi rozdielmi. Reality-tunely cicavcov uz vykazuju viac podmienenych a naucenych rozdielov. (napr. vacsina pribehov o “mudrych psoch” ktore sa dostanu na stranky casopisov, ukazuje, ze urcity pes si imprintoval model sveta odlisny od modelov znamych vsetkym ostatnym psom).

Ludia, vdaka svojej komplikovanej mozgovej kore a prednym lalokom, ktore umoznuju viac podmienenych reflexov a ucenia, a zaroven vdaka svojej predlzenej periode detstva (ktora pravdepodobne dovoluje viac imprintov, a viac excentrickych) su zivocisnym druhom s najvycsimi medzidruhovymi rozdielmi.



Takze, Irsky pes, Afgansky pes, Rusky pes atd. si v podstate dost dobre rozumeju. Psi reality-tunel ma viac podobnosti ako rozdielnosti, ako sme uz povedali. Akokolvek, Ir obaleny katolickym reality-tunelom a top-dog osobnostou bude zrejme mat velky problem s porozumenim Afgancovi s muslimskym reality-tunelom a bottom-dog osobnostou a obaja mozu povazovat za nemozne komunikovat s ruskym homosexualnym komunistickym top-dog-om.

Tato roznorodost ludi moze fungovat ako najvacsia evolucna vyhoda ludskej rasy, pretoze nam moze dovolit ucit sa od ludi inak imprintovanych a / alebo trenovanych vidiet, pocut, citit a mysliet veci ktore sme predtym nedokazali vidiet, pocut, citit a mysliet.



Kvoli ludskemu zlozvyku predcasne si utvarat hotove nazory tato roznorodost zial malokedy splna svoju prospesnu evolucnu ulohu.Ovela castejsie, ked stretneme niekoho s inym reality-tunelom, oznackujeme ho okamzite ako “blazna” alebo “zleho” - sialeny alebo diabol, alebo oboje naraz. Toto moze vysvetlovat vacsinu nepriatelstva na tejto planete, a vacsinu vojen.

…a obrancovia urcitych autoritativnych / dogmatickych skupin (Vatikan, vlada USA, Politbiro, CSICOP) stravia vacsinu svojho casu konstruovanim “dokazov” ze kazdy kto nezdiela ich reality-tunel ma vazne mentalne alebo moralne vady alebo je prekliaty klamar.



Verim, ze porozumenie a zzitie sa s tymito principmi moze znizit dogmu, netoleranciu, nutkave spravanie sa, nepriatelstvo a pod. A na druhej strane moze zvysit otvorenost, nepretrzite ucenie sa, “rast” a empatiu - vacsina z tychto cielov je zhodna s cielmi vacsiny foriem psychoterapie a niektorych mystickych nabozenstiev.



R.A.Wilson: Quantum Psychology

Toto je jedna z nakrasnejsich, najhumannejsich knih ake som v zivote cital, od autora knihy Cajka Jonathan Livingstone. Ked som ju cital, uchvatila ma tak ze som jednu z jej kapitol prepisal do clanku O slobode, teraz som jej nie velmi kvalitny a dost okliesteny cesky prepis nasiel a tak ho tu uverenujem ako vianocny darcek vsetkym tym na ktorych mi peniazky tento rok nevysli. Krasne sviatky a prijemne rochnenie zelam.:::lingua: cesky

format: html

download: http://kyberia.sk/books/iluze/Iluze.htm

Replikator siriaci sa pomocou procesu imitacie , castokrat prirovnavany k virusom prave kvoli sposobu parazitovania na ludoch. Castokrat sa pouziva vo vyraze 'memeticky komplex' oznacujuci skupinu vzajomne sa podporujucich memov do organizovaneho systemu viery - ako napr. nabozenstva. Toto slovo je vektorom 'hackerskej subkultury' - kazdy zhluk dat moze byt povazovany za mem. S terminom mem suvisi idea ze v ludoch (a pravdepodobne aj v inych nastroje a rec pouzivajucich zivocichoch) potlacila kulturna evolucia zalozena na vybere adaptivnych myslienok evoluciu biologicku zalozenu na vybere dedicnych vlastnosti. - The New Hacker's Dictionary



Idete si rano kupit rohliky a Lucinu. V potravinach vas okrem umelohmotnych kosikov a pipajucich pokladnic ocakava aj sladky hlas Britney Spears. Nemate ju radi, celu tuto saskaren by ste najradsej zniesli z povrchu zemskeho, a predsa si cely den v duchu spievate "Isn't she lucky, this Holywoood star?".

Zautocil na vas virus.



Kazdy den si v praci sadate vedla vasho kolegu. Je to v pohode clovek a aj vdaka nemu je vas pracovny zivot ako tak znesitelny. Cez den si semtam pokecate, potom chvilu pokracujete v praci a tak stale dokola. Zrazu si zacnete v jeho spravani vsimat urcite pravidla. Kedy vyslovuje "ty kraavo" a kedy pokruti hlavou. Potom chvilu sledujete seba a zistite ze robite to iste.

Budte v pohode, boli ste infikovany rovnakym sposobom ako milionkrat predtym.



Pan Jenkins studoval jeden druh vtakov na ostrove pri pobrezi Noveho Zelandu. Vtaci tohto ostrova vzdy spievali jednu alebo aj viac z deviatich piesni. Samci mohli byt rozdeleny do skupin podla toho aku piesen spievali, niekedy jeden samec patril do viacerych skupin. Porovnanim piesni otcov a synov pan Jenkins zistil ze tieto piesne sa nededia geneticky. Kazdy mlady samec mal tendenciu naucit sa novu piesen od samcov v susediacich teritoriach. Skoro pocas celeho jeho pobytu sa na ostrove udrzoval urcity repertoar piesni z ktoreho si mlady samec vybral. Ale zhodou okolnosti bol Jenkins svedkom "objavu" novej piesne ktora vznikla chybnou imitaciou povodnej piesne. - R. Dawkins (Sebecky gen)



Pan Dawkins pre zmenu pise o panovi Jenkinsovi. Pise o memoch - replikatoroch, jednotkach "kulturnej vymeny" ktore sa mnozia nie v makkuckej cytoplazme bunky ako geny, ale v ludskej mysli. Mem - to je rec, moda, porekadlo, nabozensto, melodia, sposob zasitia gombika - proste hocico co sa usadi v mysli a siri sa dalej. Mem je kazde slovo - napr. ja vam prave teraz odovzdavam mem v podobe slovicka mem.
V pripade ze budem uspesny, informacie z tohto clanku sa vam usadia v neurolinguistickych strukturach vasho mozgu. Mozno budem uspesny len z casti pretoze v tomto clanku pouzivam take bravcove vyrazy ako "neurolinguisticka struktura". V tom pripade asi dojde k mutacii a vy pochopite to slovicko "mem" trosku inak. Mozno ho tato mutacia zmeni na nieco bezvyznamne - jedno z mnohych novych slov ktorych za den pocujete az az,. Mozno vsak vo vas tento mem zmutuje takym sposobom ze sa z neho stane agresivna obluda, posadne vasu mysel a vy zacnete behat po svete a budete vykrikat "musim sirit svoje memy".
To je presne to co v tomto clanku robim.



Mame geny, mame genetiku. A cuduj sa svete, mame memy a mame memetiku. Vedu o tom ako jednotlive memy vznikaju, rozsiruju, dosahuju svoj vrchol a mutuju do tisicov podob. Vedu mocnejsiu ako ktorukolvek inu, sestru pani propagandy, matku pana B[(rainwa)|u]sha. Treba spoznat co najviac memov z co najroznejsich oblasti poznania , treba ich pozorovat zvonka, treba ich precitit zvnutra, az potom clovek zacne byt aspon ciastocne imunny voci rozlicnym 'programom mysle'.



Sledujte vasho partnera. Kolko dni,tyzdnov, mesiacov trva kym vy aj on(a) zacnete gestikulovat rovnakym sposobom, pouzivat rovnaky ton hlasu pri rovnakych slovach? Je sila miery vasho vzajomneho preprogramovania jeden-druheho priamo umerna sile vasho Vztahu?



Pozrite sa na smazky vo vasom oblubenom klube. Najprv pride s obojkom jedna, dve, potom sa tento mem medzi smazkami rozsiri - struktura ich mysli nema problem s prijatim tohto memu - a coskoro uz ich je plny klub. Uspesny mem. Niektoru zo smaziek napadne ze si na obojok pripevni retaz ktorou sa bude skrtit. Hned pri prvom pokuse sa takto uskrti, co vacsinu okolitych smaziek vyplasi natolko ze pripevnit si na obojok retaz ich uz ani nenapadne. Tento mem, tato mutacia bola neuspesna. Prehrala v nekonecnom suboji memtickej evolucie.



Povysenecky ton? Nie. Nase mozgy vsetkych z nas su podobne bezvynimky, uchopia urcity vzor a ten spracuju, vsetci sme napadany tymito nemilosrdnymi utocnikmi. Niektore memy nam mozu urobit zivot znesitelnejsim -napr. mem ako ubalit speka v jednej ruke, ine krajsim - ja-mam-iskricky-ty-mas-iskricky-v-ociach , ale ine memy su prudko destruktivne aj k svojmu "prenasacovi" - napr. mem radikalneho dogmatizmu ktory prinuti svojho nositela vyletiet do luftu uprostred izraelskeho autobusu.



Vsetky memy su vo svojej podstate rovnake. Ich ulohou je sebecky sa mnozit za pouzitia mozgu/mysle/whatever.Jeden mem mi vsak neda nespomenut. Je to mem , ze nase vedomie, nase ja, ma moznost kedykolvek ktorykolvek mem prijat alebo odmietnut. Staci sa na to cele pozerat ako na struktury neustale preskakujuce z cloveka na cloveka a cloveku je hned lahsie na dusi a nepyta sa stale dokola otazku "preco som preboha stal celu vcerajsiu noc na spinavom namesti snp a oslavoval s bandou ozratych nacistov vitazstvo dvoch tuctov mladych primatov pri suchani cierneho kotuca po lade drevenymi palickami ?".



Autor sa ospravedlnuje za pripadne gramaticke nezrovnalosti v texte. Jeho mozog zacina nahodne mixovat memeticke komplexy jazyka ceskeho a slovenskeho. Autor sa taktiez ospravedlnuje za formu tohto clanku. Jeho mozog bol napadnuty memom zurnalistov a la Wired magazine.

this site is a memetic pool. creating universal defensive system against memetic warfare by hypertext synthesis. fnord

Urcite sa vam uz niekolkokrat stalo ze ste nemali po ruke papieriky, fajka bola upchata ale vas chtic po kvalitnom tabaciku chytraciku bol nezvladnutelny. Prave v tychto momentoch vzala slovenska mlad hlavu do hrsti a vytvorila fenomen zvany Bongo. Bongo je pre vsetky spolocenske vrstvy, pre mladych i starych, zeny i muzov. Bongo (bonecko, fono, fronto) nieje len prostriedok, bongo je ciel! Sirte slovo bonga do celeho sveta. Samozrejme ze cely clanok sa zaobera konzumaciou tabaku ktori uzasna slovenska legislativa rada ma a v ziadnom pripade nechce nabadat k uzivaniu ilegalnych psychotropnych latok.:::Slovenske bongo



Urcite sa uz mnohi z Vas stretli s rozlicnymi nastrojmi ktore nam umoznuju uviest vasu mysel pomocou tabaciku chytraciku do ineho stavu vedomia. Inymi slovami ste uz asi videli mnoho roznych fajok, sklenenych vodnych bong, teplovzdusnych lamp,drticiek tabaciku a mnoho inych peknych veciciek.



Ja by som Vam rad popisal sposob, ktory bol pravdepodobne vymysleny na Slovensku kedysi davno a este stale preziva obrovsky rozmach medzi slovenskymi "labuznikmi".



Mozno si kladiete otazku ze uz ten svoj sposob akym tabacik hulite mate a ten Vam dostatocne vyhovuje, teda preco by ste mali skusat nejaky novy sposob, na ktori Vam nestacia len papierky a cigareta ?. Odpoved je jasna a jednoducha. Bongo je urcene predovsetkym pre vsetkych tych, ktori si tabacik vazia. Vazia preto, pretoze fajcenim bong sa usetri obrovske mnozstvo tohoto materialu a naopak intenzita zazitku je niekolko nasobne vacsia.
Je to maximalne zoptimalizovany proces fajcenia tabaku, ktory v maximalnej moznej miere vyuziva fyzikalne vlastnosti vody a vzduchu a podla mna si tento napad pravom zasluhuje velky obdiv.



Bongo si mozete urobit kdekolvek a v podstate bez akychkolvek nakladov. Bongo nerozbijete, maximalne vylejete vodu ktora je v nom. Takisto jeho udrzba je ovela menej narocnejsia ako napriklad udrzba sklenenych vodnych fajok, na ktore casto bezne chemicke prostriedky nezaberaju. Ale dost bolo uvodu podme na to.



V podstate je velke mnozstvo sposobov ako si pripravit bongo. Zalezi len na Vas ake bongo chcete mat. Mozete si spravit suche bongo, kybel, klasicke bongo atd. (k tomuto sa vratim neskvor) Pretoze Vas mam vsetkych rad a chapem ze sme vsetci lenivy tak Vam teraz priblizim postup ako si spravit kyblove vodne bongo, ktore si vyzaduje najmenej prace.




Co k tomu potrebujeme ?

Takze na Kyblove bongo potrebujeme samozrejme kybel ;-) (obr 1). Kybel by mal byt priblizne takej velkosti ako vidite na obrazku (asi 10 litrov). Takyto kybel mate urcite doma v kupelke. Neverite ? No utekajte sa tam pozriet, ja tu zatial na Vas pockam.


Ak uz mate kybel, pohladajte este nejaku prazdnu plastikovu flasku (Cesi ju nazyvaju aj PET LAHEV). Flaska by mala mat aspon 1,5 litra ale hraniciam sa medze nekladu a mozete kludne pouzit aj 2,5 lit flasu ak chcete. (obr 2). Flasku dokladne umyte tak aby bola v ramci moznosti cista. Etiketa ide dole pod teplou vodou. Pokial ju tam nechate a flasku date do bonga, po urcitom case sa vam papier zacne rozmacat vo vode, kde potom zacnu plavat male drobne kusky celulozky, ktore pri huleni urcite niesu nic prijemne. Tomu proste verte.



Ked uz mate flasu umytu a ocistenu odrezte jej spodnu cast. (obr 3). Aby ste vedeli kolko mate zospodu ustrihnut - prilozte si flasu ku kyblu, tak aby hrdlo flase bolo 7-10 cm pod hornym okrajom kybla. Tu cast flase ktora zo spodu presahuje okraj kybla odstrihneme.
Na vacsine plastovych flias je vsak nastastie na spodnej casti po celom obvode vylisovana drobna ryha (obr 2b). To je dobre voditko. Pri strihani sa snazte dodrzat aspon aku taku presnost, pretoze ak by ste spodok krivo odstrihli, asi by Vam flasa vo vedre nestala a padala by do stran. Do kyblu napustite studenu vodu, pricom vyska hladiny vody nesmie prekrocit vysku hrdlo flase. Odporucam cca 5-10 cm pod vyskou uzaveru. Do kyblu ponorime flasu (obr 5), pricom odrezana cast ide smerom do vody (obr 6) a hrdlo ostava nad hladinou. Flasa by Vam mala v kybli pekne stat. (obr4).



Teraz je zapotreby vyrobit si namiesto plastoveho uzaveru ktory je na flaske od vyroby, uzaver specialny. [dalej len slucik alebo sulec]. Tento nas uzaver bude sluzit ako 'nadobka' na spalovanie tabaciku. Su rozne sposoby ako si tento slucik urobit:



Napriklad mozete pouzit kluc z gola sady (automobilove naradie) - pokial teda nejaku mate. Pohladajte nadstavec cislo 10 a jeho vrch po celom obvode oblepte lepiacou paskou (obr7) kvoli tomu, aby sa neprepadol do vnutra flasky, ale zaroven aby siel lahko vybrat von. (obr8). Do vnutra naseho sluciku este umiestnime jemne kovove sitko, ktore si mozete bud kupit v predajniach kde predavaju fajky a pod., alebo vymontujete doma z vodovodnej baterie ;-). Flasku zo slucikom ponorime do vody (obr 9).



Pokial ste doma nenasli ziadnu gola-sadu a ani ziadnu inu alternativu poradim Vam jednoduchy sposob ako si mozete pomoct. Urcite sa u kazdeho z Vas najde nejaky kusok alobalu napr : pozlatko z cokolady (fidorka) alebo obal z jogurtu (to naozaj len v krajnych pripadoch). Alobal prelozte cez seba na niekolko vrstiev a nasledne vystrihnite stvorec asi 4x4 cm. Tento alobalovy stvorec prilozte na horny vrch flase a upevnite okolo bocneho okraju cim zamedzite tomu aby sa bokom nenasaval vzduch. V strede alobalu urobime velmi jemne prstami malu priehlbinku smerom do vnutra flase, do ktorej spendlikom alebo ihlou narobime dierky. Hura ! Improvizovany slucik je na svete. Takyto slucik nema sice dlhu zivotnost ale svoj ucel splni.



Tabacik pred naplnenim do sluciku najprv nadrolte, pokial je tabacik vlhky je lepsie postrihat ho na male kusky a nechat preschnut. Do sluciku nasypte pripraveny material, ale davajte si radsej mensie mnozstva. Zo zaciatku sa Vam moze zdat, ze sa do bonga v porovnani z ostatnymi druhmi hulenia (cigarety fajky) dava tabaciku velmi malo. Toto je iba klamny pocit. Pokial to s mnozstvom prezeniete tak si mozete zneprijemnit kyblove bonga na velmi dlhu dobu. A to by bola skoda. Nemyslite ?



Teraz uz mate vsetko pripravene na to aby ste bongo mohli 'uvarit'. Flasa je ponorena vo vode, slucik mate naplneny a ulozeny v hrdle flasky. Vezmite zapalovac, jednou rukou drzte flasu pod hrdlom. Flasku zacnite pomaly tahat zdola smerom nahor a zaroven prilozte horiaci zapalovac k tabaku v sluciku (obr 10b). Podtlak ktory vznika tahom flase nahor sposobi rychle nasavanie vzduchu cez jedine mozne miesto - nas slucik. Tym padom dym, ktory vznika horenim tabaciku sa naplni do flase odkial nema ako uniknut. (obr 10). Flasku tahajte az pokial sa jej spodny okraj nepriblizi k vrchnej hladine vody v kybli. Opatrne dajte slucik z flasky dole, a vrch prikryte dlanou aby uniklo co najmenej vzacneho dymu ;-)



Procedura tahania flasky je velmi dolezita, pretoze pokial tahate flasku hore prilis rychlo tak sa moze stat ze vam pre ten rychly prietok vzduchu bude zhasinat zapalovac a zaroven tym ze tahate flasu nahor velmi rychlo, nestihnete vsetok tabak 'prepalit'. Na druhej strane ked flasku tahate prilis pomaly tak sice pravdepodobne prepalite vsetok tabak ale okrem toho ze dym bude velmi horuci tak znicite aj sitko v sluciku, popripade alobal ktory taketo extremne vysoke teploty nemusi vydrzat. Davajte si pozor aby sa alobal neprilepil k flaske ked budete natahovat bong, pretoze potom uz pojde z flasky len velmi tazko dole, - cim ho pravdepodobne znicite a do vzduchu vam ujde vsetok dym. Chce to len troska praxe, nieje v tom totizto nic alchymicke.



Zapalovac pouzivajte klasicky plynovy, pretoze ZIPPo smrdi po benzine. Po kazdom natiahnutom bongu doporucujem zbezne precistit slucik.



Nasledne mate minimalne 3 sposoby ako mozete dym vdychnut do seba.



Prvy sposob :


Z hlboka vydychnite, zadrzte dych, usta prilozte na vrch flase a pomaly tlacte flasu z dymom az uplne dolu. Tlak vody vytlaci dym do vasich pluc a tak mate mensi problem z vdychnutim. Pre zvysenie efektu sa pokuste zadrzat dym v plucach pokial mozno co najdlhsie.
Tento sposob je ale velmi velmi zradny pretoze nasledny stav moze byt pre niekoho prilis silne kaffe.



Druhy sposob


Od prveho sa lisi iba tym, ze flasu vytiahnete z vody do vzduchu (obr 11), cim zriedite dym so vzduchom a sami si regulujete mnozstvo ktore chcete vdychnut (obr 12).



Treti sposob


Natiahnutu flasu prikrite dlanou a este stale plnu dymu ju ponorte nazad do vody. Flasku drzte vo vode tak 20 - 30 sekund. Pozor spodny tlak vody vam bude flasku ohybat do roznych stran tak na to budte pripraveny. Voda v tomto pripade ochladi dym tak dokonale ze mnohym z Vas sa bude zdat ze si vlastne nic nedali (syndrom vodnej fajky). Tento sposob odporucam obzvlast dievcatam, ktore by si bongo chceli vyskusat.




Ucinky su citit uz prvych 30 sekund po vydychnuti a take 3 bonga by vam mohli slapat dobrych 4 -5 hodin.



Pokial mate naozaj velmi male mnozstvo tabaku mozete si pomoct tak, ze po vydychnuti dymu z pluc spravite 20 drepov alebo klikov. Toto zrychli krvny obeh a zvysi ucinok niekolkonasobne.



Moze sa stat ze po vdychnuti velkeho mnozstva dymu extra rychlim sposobom Vas zacne 'drhnut' v plucach. Pomaha zapitie studenou vodou alebo sa nasilu snazte kasel potlacit.



Ine druhy Bong



Klasicke bongo - Namiesto kybla a flase sa pouzivaju iba dve plastikove flase ale rozdielnej velkosti (napr 2l a 1,5 l). Pricom ked z vacsej urezeme vrchnu cast (hrdlo) tak potom tato flasa nahradzuje v podstate kybel. Dalsi postup je totozny ako u kybloveho bonga.



Suche bongo

V pripade ze mate k dispozicii len jednu malu plastikovu flasu (napr 0,5 l ) a ste niekde kde nemate pristup k vode spravte si jednoducho suche bongo, inak nazvane aj 'kacica'. Vrchnu a spodnu cast flase zohnite do kolmeho uhlu tak aby flaska dostala tvar pismena U. Do priestoru pre vrchnak dajte slucik alebo alobal a na druhom konci flase si urobte malu dierku. Cez nu potom tahate dym do vnutra.



Vanove bongo

Pokial bonga proste milujete mam tu pre Vas jeden specialny tip na zaver. Napustite si doma vanu s tym ze sa idete normalne okupat. Zoberte si ale so sebou jednu flasku s urezanym dnom + slucik a samozrejme nieco do neho. Flasu ponorte po hrdlo do vane a navarte klasicke bongo. Naplnenu flasu vytiahnite len po okraj hladiny ale tak aby vam dym nikam neutekal. Nasledne dajte dole slucik a dlanou uzavrite horny otvor. Potom toto natiahnute bongo ponorte dovody a po chvilke sa ponorte za nim. Cely obsah flase vdychnite pod vodou a prazdnu flasu pustite hore kym Vy sa snazte pod vodou vydrzat co najdlhsie. (pozor na zdravie).



Tak to bude asi aj vsetko. Na pripadne nejasnosti Vam rad odpoviem.Nezabudnite si pozriet galeriu pridruzenu k tomuto clanku!!



pridruzene forum: Bongolsko(forum je pristupne len pre zaregistrovanych uzivatelov)

Tento textik uz na tejto stranke bol uverejneny v dvoch castiach, kazdopadne kedze mi ho prave publikovali na webe extropy institutu a to tu tak ho sem davam este raz a pekne v celku kedze mam z toho celkom radost. Preklad je troska kostrbaty, predsa len bol som mlady, naivny a dokonca som tomu vsetkemu aj veril :).:::

Extropianske Principy 3.0 (Slovensky)

Transhumanisticka Deklaracia

by Max More
President, Extropy Institute

more@extropy.org



Prelozil Hromi

Uvod

Extropia -- mnozstvo inteligencie, informacii, poriadku, vitalita, kapacity pre zdokonalenie obsiahnute v urcitom systeme.

Extropiani -- ti, co sa snazia o zvacsenie mnozstva extropie.

Extropanismus -- vyvijajuca sa transhumanisticka filozofia extropie.

Extropianismus je transhumanisticka filozofia. Extropianske Principy definuju specificku "odnoz" transhumanistickeho myslenia.
Ako humanisti, tak aj transhumanisti uprednostnuju pokrok a hodnoty zalozene na nas samych, na rozdiel od externej nabozenskej
autority. Transhumanisti vsak posuvaju humanismus este dalej, snahou o dosiahnutie samotnych ludskych limitov, pomocou vedy
a technologie skombinovanej s kritickym a kreativnym myslenim. Bojujeme proti nevyhnutnosti starnutia a smrti, snazime sa
o postupne zdokonalovanie nasich intelektualnych schopnosti, nasich fyzickych kapacit, a nasho emocionalneho vyvoja. Vidime
humanitu, ludskost, ako prechodne stadium v evolucnom vyvoji inteligencie. Obhajujeme pouzitie vedy k zrychleniu nasej premeny
z ludskeho (humanneho) stavu na transhumanny alebo az posthumanny stav. Ako povedal fyzik Freeman Dyson: "Ludskost mi pripada
ako uzasny zaciatok, ale nie posledne slovo."

Tieto Principy niesu prednesene ako absolutne pravdy alebo univerzalne hodnoty. Tieto Principy kodifikuju a vyjadruju tie
postoje a stanoviska potvrdene tymi, ktori sami seba nazyvaju "Extropianmi". Extropianske myslenie ponuka zakladny ramec pre
myslenie o ludskom stave. Tento dokument zamerne nespecifikuje rozne presvedcenia, technologie, vysledky. Tieto Principy iba
definuju zaklady racionalneho a efektivneho postoja k zivotu, neovplyvneneho dogmami,ktore nemozu prezit vedecku alebo filozoficku
kritiku. Rovnako ako humanisti schvalujeme plnohodnotny a racionalny pohlad na zivot, ale taktiez sa snazime vyhnut dogmatickej
viere hociakeho druhu. Extropianska filozofia stelesnuje inspirujuci a povysujuci pohlad na zivot zatial co ostava otvorena
revizii zo strany vedy a bezhranicneho zlepsovania sa.

1. 
   

   Neustaly Pokrok -- Neustala snaha o dosiahnutie vyssej inteligencie, vzdelania, efektivnosti a nekonecnej dlzky zivota, snaha o odstranenie
   politickych, kulturnych, biologickych a psychologickych limitov seba-realizacie a seba-aktualizacie. Neustale prekracovanie
   prekazok v nasom pokroku a moznostiach. Expanzia do vesmiru a zlepsovanie sa bez konca.
   

   
   



2. 
   

   Seba-Transformacia -- Pokracujuce moralne, intelektualne a fyzicke zlepsovanie sa pomocou kritickeho a kreativneho myslenia, osobna zodpovednost
   a experimentacia. Snaha o biologicky neurologicky narast popri emocionalnom a psychologickom zlepsovani.
   

   
   



3. 
   

   Prakticky Optimizmus -- Podporovanie cinnosti pozitivnymi ocakavaniami. Adaptovanie racionalneho, na cinnosti zalozeneho optimizmu, namiesto slepej
   viery alebo stagnujuceho pesimizmu.
   

   
   



4. 
   

   Inteligentne Technologie -- Pouzitie vedy a technologie na kreativne prekonanie nasich "prirodnych" limitov ktorymi nas obdarovalo nase biologicke
   dedicstvo, kultura a prostredie. Prijimanie technologie nie ako technologiu samu pre seba, ale ako efektivny prostriedok k
   zlepseniu zivota.
   

   
   



5. 
   

   Otvorena Spolocnost -- Podporovanie socialnych pravidiel ktore povzbudzuju slobodu prejavu, slobodu konania a experimentacie. Opozicia k autoritarskej
   spolocenskej kontrole a uprednostnovanie decentralizacie moci. Preferovanie vyjednavania namiesto boja, vymeny namiesto natlaku.
   Otvorenost k zdokonalovaniu sa namiesto statickej utopie.
   

   
   



6. 
   

   Seba-Urcenie -- Nezavisle myslenie, individualna sloboda, osobna zodpovednost, seba-regulacia, sebaucta a respekt k ostatnym.
   

   
   



7. 
   

   Racionalne Myslenie -- Uprednostnovanie dovodu a faktov pred slepou vierou, zamyslanie sa nad dogmami. Otvorenost pre kazdu vyzvu nasej viere
   a presvedceniu. Privitanie kritiky existujuceho presvedcenia a a zaroven otvorenost k novym myslienkam.
   

   
   

_______________________

Neustaly Pokrok

Extropiani sa snazia o postupne zdokonalovanie sa, nasich kultur, a nasich prostredi. Snazime sa o fyzicke, intelektualne
a psychologicke zlepsenie. Vazime si neustaleho usilia vo vedomostiach a porozumeni. Extropiani nesuhlasia s tradicnymi tvrdeniami,
ze by sme mali opustit nasu ludsku podstatu nezmeneni, aby sme sa podriadili "Bozej voli" alebo tomu co je povazovane za "prirodzene".
Ako nasi intelektualny bratranci,humanisti, taktiez sa snazime o pokracujuci pokrok vo vsetkych smeroch. Avsak v nasom usili
ideme dalej ako vacsina humanistov: Spytujeme tradicne, biologicke, geneticke a intelektualne zabrany v nasom pokroku a moznostiach.

Extropiani rozoznavaju unikatne konceptualne schopnosti nasho druhu, nasu prilezitost k posunutiu evolucie k novym horizontom.
Povazujeme ludskost za prechodne stadium medzi nasim zivocisnym dedicstvom a a nasou posthumannou buducnostou. Na prvotnej
Zemi, hmota bez vedomia sa skombinovala tak, ze utvorila prve seba-replikujuce molekuly a vznikol zivot. Prirodne evolucne
procesy vygenerovali stale viac a viac komplexnejsie organizmy so stale inteligentnejsimi nervovymi sustavami, neskor mozgami.
Priama chemicka interakcia jednobunkovych organizmov viedla k vzniku zmyslovych a vnimacich organov, ktore umoznovali este
zodpovednejsie chovanie. Nakoniec, vznik mozgovej kory umoznil vedome ucenie a experimentaciu.

S prichodom konceptualneho uvedomenia sa ludstva, sa pokrok zrychloval este viac, kedze sme postupne zacali pouzivat inteligenciu,
technologiu a vedecke metody. Snazime sa o zrychlenie tohto evolucneho procesu, prekrocenim ludskych biologickych a psychologickych
limitov.

Neakceptujeme neziaduce aspekty ludskeho stavu. Snazime sa prekonat nase prirodne a tradicne limity nasich moznosti. Pouzitim
vedy a technologie sa snazime znicit obmedzenie dlzky zivota, inteligencie,osobnej vitality a slobody. Sme si vedomi ze pokorne
prijatie "prirodzenych" limitov dlzky nasich zivotov je absurdne. Ocakavame ze zivot sa rozsiri mimo Zem -- kolisky ludskej
a transhumannej inteligencie -- a ze osidlime vesmir.

Pokracujuce sa zlepsovanie obsiahne aj ekonomicky rast. Nevidime ziadny nedostatok zdrojov ktory by zabranil rastu, a pokladame
rast za kompatibilny s kvalitou prostredia. Extropiani podporuju racionalny enviromentalizmus zamerany na zlepsovanie podmienok
pre nas rozvoj. Inteligentny managment zdrojov a prostredia bude podporovany predlzenim dlzky ludskeho zivota. Efektivny ekonomicky
system podporuje konzervaciu, substituciu (nahradzovanie) a inovaciu, vyhyba sa potrebe zabrzdit rast a pokrok. Migracia do
vesmiru neuveritelne zvacsi energiu a zdroje dostupne nasej civilizacii. Predlzenie zivota podpori mudrost a vedomosti, zatial
co obmedzi nedbanlivost a rozmarnost. Snazime sa o zlepsenie opatrne a inteligentne.

Vazime si neustaleho ucenia a objavovania ako individuality, a podporujeme nase kultury k experimentovaniu a vyvinu. Niesme
ani konzervativny, ani radikalny, chceme uchovat to, co funguje,tak dlho, ako to funguje, a taktiez zlepsit to,co moze byt
zlepsene. V nasom hladani sme neustale na hrane medzi lahkomyselnostou a sebauspokojenim.

Ziadne zahady niesu vecne, ziadne limity neprekonatelne, nezname sa podda genialite. Snazime sa o pochopenie univerza, nechvejeme
sa pred zahadami zatial co pokracujeme v uceni a v coraz vacsom vychutnavani zivota.

_______________________

Seba-Transformacia

Extropiani sa zamieriavaju na fyzicke, intelektualne, psychologicke a eticke zlepsenie. Snazime sa stat sa lepsimi ako sme,
a utvrdit to, co je momentalne cenne. Postupne sebazlepsovanie od nas vyzaduje prehodnotenie nasho zivota. Pritomna samolubost
neznamena sebauspokojenie, pretoze clovek si vie vzdy predstavit buduci lepsi obraz seba sameho. Extropiani prehlbuju svoje
vedomosti, su racionalny, rozsiruju ich fyzicke, emocionalne a intelektualne kvality. Vybrali sme si vyzvu namiesto pohodlia,
inovaciu namiesto emulacie, transformaciu namiesto letargie.

Extropiani su ludia noveho veku, experimentatori ktori nasleduju vyskum k dosiahnutiu efektivnejsich myslienok, a ktori su
ochotni preskumavat nove technologie sebatransformacie. V nasich snahach o dosiahnutie kontinualneho zlepsovania sa spoliehame
na nas vlastny usudok, hladame si vlastnu cestu a odmietame slepu konformitu ale aj bezmyslienkovitu rebeliu. Extropiani sa
casto odlisuju od hlavneho prudu pretoze odmietaju byt sputany dogmou, ci uz nabozenskou, politickou alebo intelektualnou.

Ako ludia noveho veku, Extropiani studuju pokrocile, vznikajuce, a buduce technologie ktore by mohli podporit ich sebatransformujuci
potencial. Podporujeme biomedicky vyskum,pretoze chceme pochopit a kontrolovat proces starnutia, implementujeme efektivne
prostriedky k predlzeniu nasej zivotnosti. Chceme sa biologicky a neurologicky rozvijat, preto pouzivame, alebo sa zaujimame
o prostriedky ako napr. neurochemicke stimulanty pocitace a elektronicke siete, inteligentny agenti, kriticke a kreativne
metody ucenia sa, meditacia a vizualizacne techniky a aplikovana kognitivna psychologia. Odhodenim limitov, ktorymi nas obdarovala
matka priroda sa snazime vyuzit nas dar racionalnej, empirickej inteligencie pri prekracovani nasich ludskych limitov.

Pretoze kazda individualita zije s inymi individualitami, zameriavame sa na zlepsovanie nasich vzajomnych vztahov. Sme si
vedomi, ze zaujmy ostatnych sa lisia, preto sa snazime konat pre spolocne blaho vsetkych. Sebatransformacia neznamena uzavrenie
sameho do seba, znamena pokracujucu snahu o pochopenie ostatnych, znamena pracu k dosiahnutiu optimalnych vztahov zalozenych
na vzajomnej benevolencii, a otvorenej komunikacii. Vieme, ze evolucia nam zanechala zvieracie pudy a emocie ktore nas castokrat
bezmyslienkovite vedu k nasiliu, konfliktu, strachu alebo dominancii. Vdaka sebauvedomeniu, pochopeniu a respektu k ostatnym
sa snazime prekonat tieto pudy.

Ajked sme si vedomi hodnoty ostatnych, primarne sa zameriavame na transformaciu seba sameho, namiesto snahy o zmenu ostatnych
ludi. Rozpoznavame nebezpecie plynuce z kontroly ostatnych a preto sa snazime zlepsit svet pomocou prikladov, hodnych nasledovania
a pomocou vymeny nazorov. Niektori z nas sa intenzivne zaoberaju vzdelavanim a zlepsovanim ostatnych ludi, ale iba pomocou
dobrovolnych prostriedkov respektujucich racionalitu, autonomiu a dostojnost jedinca.

_______________________

Prakticky Optimizmus

Extropiani maju pozitivny a dynamicky postoj k zivotu. Snazime sa realizovat nase idealy v tomto svete, dnes i zajtra. Namiesto
prezivania nicim nenaplneneho zivota podporovaneho fantaziami o dalsom zivote, entuziasticky smerujeme nasu energiu k naplneniu
nasej vizie nekonecneho vyvoja vpred.

Aby sme mohli zit naplno, efektivne a radostne, musime sa prestat mracit, musime prestat mysliet negativisticky, musime sa
zbavit porazeneckych nalad. Uznavame problemy, ci uz technicke, socialne alebo psychologicke, ale nedovolujeme im, aby dominovali
nasmu mysleniu a smerovaniu. Na porazky reagujeme objavovanim a vyuzivanim novych moznosti. Extropiani sa pridrziavaju optimistickeho
pohladu na buducnost, v ktorej vidime mnohe protilieky na choroby minulosti, a pritom jedine co musime urobit je prevziat
zodpovednost a zacat ju tvorit. Prakticky optimizmus nedovoluje pasivne cakanie a dufanie v krajsie zajtrajsky; nezastavitelne
nas pohana k okamzitej cinnosti, konfrontujuc dnesne vyzvy a vytvarajuc este schopnejsie vychodiska pre nasu buducnost.

Zamyslame sa nad limitmi ktore ini povazuju za normalne a nemenitelne. Dnes je na svete viac vedcov (ktori sa zaoberaju starnutim,
medicinou, pocitacmi, biotechnologiami, nanotechnologiami a inymi progresivnymi vednymi disciplinami) ako kedykolvek predtym
v celej ludskej historii. Technologicky a socialny vyvoj pokracuje v akceleracii. Extropiani drzia krok s pokrokom, pretoze
podporuju vyskum a su medzi prvymi ktori implementuju jeho vysledky. Sme konstruktivne skepticky k obmedzujucim presvedceniam
nasich blizkych, nasej spolocnosti, ale taktiez aj nas samych. Vidime poza vsetky momentalne mozne prekazky pretoze sme kreativne
otvoreni ku vsetkym moznostiam.

Prijatie praktickeho optimizmu znamena zameranie sa na moznosti a prilezitosti, ostrazitost ku vsetkym rieseniam a vysledkom.
Znamena odmietnutie bedakania nad vecami ktore sa nedaju prekonat, poucujeme sa z chyb namiesto ich zvelicovania. Preferujeme
"pre" namiesto "proti", tvorime mozne riesenia namiesto protestovania voci tomu co existuje. Nas optimizmus je vlastne realisticky,
pretoze svet berieme taky aky je, nestazujeme sa na to ze zivot nieje fer. Prakticky optimizmus prave od nas vyzaduje prebratie
iniciativy, aby sme sa zdvihli a zapriahli do nasich tazkosti, a prave tato nasa cinnost deklaruje, ze mozme dosiahnut nase
ciele namiesto sedenia v ustrani a zozierania sa porazeneckymi myslienkami.

Nase ciny a slova stelesnuju prakticky optimizmus, inspiruju ostatnych k vyniknutiu. Sme zodpovedny za prebratie iniciativy
v sireni tohto optimizmu, pretoze posilnovanie nasej vlastnej dynamiky je lahsie dosiahnutelne v podobne naklonenom prostredi.
Preto stimulujeme optimizmus aj v ostatnych, komunikaciou o nasich extropianskych ideach a zitim podla nasich idealov.

Prakticky optimizmus a pasivna viera su pravdaze nekompatibilne. Prakticky optimizmus znamena kriticky optimizmus. Viera,
to je pevne presvedcenie ze nejaka externa sila, ci uz Boh, Stat, alebo napriklad aj mimozemstania vyriesia nase problemy.
Viera zasieva pasivitu prislubovanim pokroku ktory nam bude prideleny nadradenou mocou. Lenze, naoplatku za tento dar si od
nas viera vyzaduje fixnu doveru a podradenie sa tymto externym silam, cim vytvara dogmaticke presvedcenie a iracionalne spravanie.
Prakticky optimizmus podporuje iniciativu a inteligenciu, uistuje nas ze sme schopni zlepsit zivot nasimi vlastnymi skutkami.
Moznosti a prilezitosti su vsade, volaju nas aby sme ich uchopili a stavali na nich. Dosiahnutie nasich cielov vyzaduje, aby
sme verili sami v seba, aby sme horlivo pracovali a boli schopni zrevidovat nase strategie.

Kde ini vidia problemy a tazkosti, my vidime vyzvy. Kde sa ini vzdavaju, my pokracujeme vpred. Kde ostatni vravia "tak uz
dost" my vravime "Vpred! Nahor!" Dostavame osobnu, socialnu a technologicku evoluciu do este lepsich foriem. Namiesto strachu
z buducnosti, Extropiani pokracuju vo vylepsovani vlny evolucneho pokroku.

_______________________

Inteligentne Technologie

Extropiani pokladaju vedu a techniku jednoznacne za nevyhnutnu a potrebnu. Uzivame prakticke metody k dosiahnutiu nasich cielov
rozsirenej inteligencie, spickovych fyzickych schopnosti, psychologickej vycibrenosti, socialneho postupu a nekonecnej dlzky
zivota. Preferujeme vedu ako mysticmizmus, technologiu ako modlitbu. Povazujeme vedu a techniku za nevyhnutne a neodmyslitelne
prostriedky ktore nam dopomozu dosiahnut nase najvznesenejsie hodnoty, idealy a vizie dalsej evolucie. Snazime sa podporovat
tieto formy inteligencie,pouzit ich na znicenie barier nasich extropianskych cielov, radikalne transformujuc ci uz interne
alebo externe podmienky nasej existencie.

Technologia je prirodzene rozsirenie a vyjadrenie ludskeho intelektu, vole, kreativity, zvedavosti a predstavivosti. Predpovedame
a podnecujeme vyvoj este flexibilnejsich, mudrejsich a zodpovednejsich technologii. Budeme sa spoluvyvijat s produktmi nasich
mysli, budeme s nimi integrovat,az nakoniec integracia technologii do nas samych v tejto posthumannej synteze znasobi nase
schopnosti a rozsiri nasu slobodu.

Domyselna technologicka inovacia nas nestrasi, vzrusuje nas. Vitame kazdu konstruktivnu zmenu rozsirujucu nase obzory, nebojacne
a inventivne skumajucu nove oblasti. Uprednostnujeme bezpecny a pozorny vyvoj novych mocnych technologii, ale nesnazime sa
utlmit pokrok, nesklaname sa pred neznamym. Nie sme vahavi, nestagnujeme, radsej sa vezieme na vlnach buducnosti. Inteligentne
pouzitie biotechnologii a nanotechnologii, otvorenie novych horizontov vo vesmire, odstrani nase problemy s materialnymi zdrojmi
a zbavi nas enviromentalnych tlakov.

Technologie uprednostnujeme kvoli vyhodam ktore z nich plynu. Nepodporujeme technologicky rozvoj len tak pre nic za nic, pre
rozvoj sam o sebe. Inteligentne technologie totiz znamenaju nielen ich pouzitie na znasobenie nasich vlastnych schopnosti,
ale taktiez vytvorenie nastrojov ktore sa k nam hodia a vyhovuju nasim poziadavkam, nastrojov od ktorych ale nemusime byt
zavisli.

Nasledujuce roky a dekady budu casy enormnych zmien, zmien ktore ohromne rozsiria nase moznosti a schopnosti, zmien ktore
zlepsia nase zivoty. Tato technicka transformacia bude urcyhlena genetickym inzinierstvom, predlzenim zivota, biovedami, intenzifikatormi
inteligencie, sikovnejsimi rozhraniami k vykonnejsim pocitacom, neuro-pocitacovou integraciou, celosvetovymi datovymi sietami,
virtualnou realitou, inteligentnymi agentmi, elektronickou komunikaciou, umelou inteligenciou, neurovedami, neuronovymi sietami,
umelym zivotom, migraciou mimo planety a molekularnou nanotechnologiou.

_______________________

Otvorena Spolocnost

Extropiani si vazia otvorene spolocnosti ktore chrania slobodnu vymenu nazorov, slobodu kritiky a slobodu experimentovania.
Nebezpecnejsie ako zle ideje je donucovacie potlacanie tychto idei. Lepsim myslienkam musi byt dovolene aby vznikali v nasich
instituciach evolucnym procesom vzniku, mutaciou a kritickym vyberom. Sloboda vyjadrenia v otvorenej spolocnosti je najlepsie
chranena spolocenskym poriadkom charakterizovanym dobrovolnymi vztahmi a vymenami. Oponujeme nedobrovolne vnutenym "autoritam",
sme skepticky k donucovacim politickym rieseniam, sme proti pasivnej a nespytujucej sa poslusnosti k vodcom, proti neflexibilnym
hierarchiam ktore potlacaju iniciativu a inteligenciu.

Aplikujeme kriticky racionalizmus v spolocnosti, pretoze vsetky nase institucie a procesy su otvorene pokracujucemu zdokonalovaniu.
Podpora pokroku a efektivne, racionalne rozhodovanie vyzaduje rozlicne zdroje informacii a rozdielne uhly pohladu ktore prekvitaju
prave v otvorenych spolocnostiach. Centralizovane nariadene chovanie brani objavovaniu, diverzite a nesuhlasnym nazorom. Nase
extropianske ciele mozme dosiahnut v mnozstve rozlicnych typov otvorenych spolocnosti, ale v ziadnom pripade nie v teokraciach,
autoritativnych, alebo totalitnych systemoch. Spolocnosti s donutenou centralizovanou kontrolou nepovoluju iny nazor alebo
diverzitu, zatial co otvorene spolocnosti umoznuju existenciu vsetkych moznych typov institucii -- ci uz autonomiu podporujucich
alebo byrokratickych a hierarchickych institucii. V otvorenej spolocnosti sa jedinec moze dobrovolne rozhodnut, ci sa podriadi
restriktivnejsim zriadeniam vo forme klubov, sukromnych komunit,alebo korporacii. Otvorene spolocnosti umoznuju existenciu
pevnejsie organizovanych socialnych struktur dokym maju jedinci slobodnu moznost odist. Otvorene spolocnosti sluzia ako zakladny
ramec v ktorom sa moze zacat spolocenska experimentacia, otvorene spolocnosti dovoluju a podporuju objavovanie, inovaciu a
pokrok.

Extropiani sa vyhybaju utopickym planom "perfektnej spolocnosti" namiesto toho si vazia diverzitu v hodnotach, zivotnom style
a pristupe k rieseniu problemov. Namiesto statickej dokonalosti utopie preferujeme "extropiu" -- otvoreny, zakladny ramec
podporujuci jednotlivcov ale aj dobrovolne skupiny k formovaniu institucii a socialnych foriem ktore oni sami preferuju. Dokonca
aj ked si o niektorych takychto rozhodnutiach myslime ze su blaznive, podporime hodnoty systemu umoznuje vsetkym myslienkam
aby boli vyskusane a uskutocnene so suhlasom vsetkych zainteresovanych.

Nemame ziadne pouzitie pre technokraticku myslienku donucovacej centralnej kontroly samozvolenymi "expertmi". Ziadna skupina
expertov nemoze plne pochopit a kontrolovat nekonecnu komplexnost ekonomie a spolocnosti zlozenej z jednotlivcov ako oni sami.
Narozdiel od utopistov vsetkych druhov, Extropiani sa nesnazia o kontrolu zivota ludi alebo foriem a funkcii rozlicnych institucii,
nesnazime sa o dodrziavanie nejakeho dalekosiahleho planu. Pretoze vsetci zijeme v spolocnosti, vsetkych nas musi zaujimat
jej rozvoj. Ale tento rozvoj musi respekovat individualitu. Socialne inzinierstvo by malo byt postupne, jednu po druhej budeme
vylepsovat a upravovat institucie na zaklade dobrovolnosti; a nie centralne naplanovana a potom vynutena urcita vizia. Snazime
sa o postupne zdokonalenie spolocenskych institucii a ekonomickych mechanizmov, ale taktiez sme si vedomi problemov ktore
sa vyskytuju pri zdokonalovani komplexnych systemov. Nas umysel mozno vyzera radikalne, ale sme obozretny pri jeho uskutocnovani,
sme si vedomi ze zmeny v komplexnych systemoch castokrat prinesu neocakavane nasledky. Simultanna experimentacia s mnozstvom
moznych rieseni a zdokonaleni -- socialny paralelny processing -- funguje lepsie ako utopcky centralne riadena technokracia.

Uprednostnujeme tie zakony a vlady, ktore sa hocikedy javia ako najprospesnejsie pre rozvoj a udrziavanie otvorenosti a pokrokovosti
spolocnosti. Podporujeme otvorene spolocnosti opoziciou k nebezpecnym koncentraciam moci a namiesto vlady autority uprednostnujeme
vladu zakona. Spoznanim, ze moc korumpuje a vedie k potlacaniu alternativnych myslienok a skutkov, preferujeme pouzitie pravidiel
a zakonov rovnocenne ci uz na legislatorov ako aj na vsetkych ostatnych, bez vynimky. Povazujeme otvorene spolocnosti za zakladny
ramec pre mierumilovne, produktivne usilie k dosiahnutiu individualnych a skupinovych cielov.

Extropiani nechcu vladnut, ale taktiez nechcu byt ovladany. Drzime sa nazoru ze jednotlivec je sam zodpovedny za svoj zivot.
Zdrave spolocnosti si vyzaduju kombinaciu slobody a zodpovednosti. Aby mohli otvorene spolocnosti existovat, jednotlivci musia
byt slobodny v uskutocnovani ich vlastnych zaujmov pomocou im vlastnymi sposobmi. Ale aby mohli jednotlivci a spolocnosti
prekvitat, sloboda musi ist ruka v ruke so zodpovednostou.

_______________________

Seba-Urcenie

Extropiani povazuju osobne sebaurcenie za potrebnu sucast tvorenej spolocnosti. Kedze kultura a technologia nam ponukaju nekonecne
zvacsujuce sa mnozstvo moznosti sebaurcenie ziskava na dolezitosti. Sami za seba sa chceme rozhodnut v ktorych veciach sa
zmenime a v ktorych ostaneme rovnakymi. Sebaurcenie znamena poznat svoje hodnoty, znamena to poznat svoje miesto a zmysel
zivota. Mat jasny zmysel zivota prinasa nielen prakticke a emocialne odmeny ale taktiez nas chrani proti manipulacii a kontrole
zo strany ostatnych. Sloboda od ostatnych prinasa naplnenie a osobny pokrok len ked je skomibnovana so sebaurcenim.

Aby bolo sebaurcenie mozne, musim si najprv ujasnit a pochopit, co som a potom vyuzit tuto viziu pri cviceni v sebakontrole.
Ludske ja obsahuje mnozstvo tuzob a snah zabudovanych do nasho biologickeho organizmu evolucnymi procesmi a kulturnymi vplyvmi.
Aby sme zobrali nas zivot do vlastnych ruk,musime si vybrat zo svojich rozdielnych tuzob a sutaziacich pod-osobnosti. Zatial
co spontannost hra dolezitu rolu, vytvorenie a udrzanie zdraveho ja vyzaduje seba disciplinu a vytrvalost.

Osobna zodpovednost a autonomia ide ruka v ruke so sebaexperimentaciou. Extropiani beru zodpovednost za dosledky ich rozhodnuti,
odmietaju obvinovat ostatnych za vysledky ich vlastnych slobodnych cinov. Experimentacia a sebatransformacia vyzaduje risk;
prajeme si aby sme boli slobodni a mohli sami zhodnodit vyhody a nevyhody za seba samych, pouzitim vlastneho usudku a prebratim
zodpovednosti za vysledok. Odmietame donucovanie zo strany tych, co sa snazia vnutit nam ich usudky a nazory na bezpecnost
a efektivnost rozlicnych druhov sebaexperimentacie. Osobna zodpovednost a sebaurcenie su nekompatibilne s autoritativnou centralizovanou
kontrolou, ktora potlaca moznosti vyberu a spontannej autonomnosti osobnosti.

Donucovanie, ci uz pre "dobro vsetkych" alebo pre vzorovu ochranu jednotlivca je pre nas neakceptovatelne. Natlak vytvara
ignoranciu a oslabuje spojenie medzi vlastnym osobnym vyberom a osobnym vysledkom, tym padom nici osobnu zodpovednost. Extropiani
su racionalny individualisti, zijuci podla vlastneho usudku, robia reflektivne, informovane rozhodnutia, profituju z uspechu
ale aj z porazky.

Kedze sebaurcenie plati pre vsetkych, tento princip od nas vyzaduje respekt k sebaurceniu ostatnych. To znamena obchod, nie
nadvladu; racionalnu diskusiu namiesto natlaku a manipulacie, kooperaciu namiesto konfliktu, vsade kde je to len mozne. Priznanim
si, ze ine osoby maju tiez vlastne zivoty, hodnoty sa snazime o kooperaciu prospesnu pre vsetkych, nesnazime sa o dosiahnutie
nasich zaujmov na ukor ostatnych. Respektujeme autonomiu a racionalitu ostatnych pomocou ucenia efektivnej komunikacie a spolocnej
cinnosti k dosiahnutiu pre vsetkych vyhodnych vysledkov.

Extropiani povazuju zhovievavost za cnost, ktora strazi nase interakcie so sebaurcujucimi zivotmi ostatnych. Zhovievavost
prirodzene ide ruka v ruke s uznanim hodnot v ostatnych a viere v seba sameho. Povazujeme zhovievavost nie za zavazok ktorym
obetujeme vlastne zaujmy, ale za dispoziciu vdaka ktorej sme napomocny pre ostatnych. K inym sa chovame, ako k moznym zdrojom
hodnot, priatelstva, kooperacie alebo aj rozkose. Zhovievavy postoj je pre nas citovo stabilnejsi ako cynizmus, utocnost a
lakomost, ale taktiez ma vacsiu schopnost indukovat reciprocnu pozitivnu odpoved. Nechceme silou mocou suhlasit so vsetkymi
za kazdu cenu, ale snazime sa maximizovat vyhody interakcie s ostatnymi.

Sebaurcenie, to znamena byt zodpovedny za svoj zivot. A toto vyzaduje najme inteligentne chovanie. A to zas vyzaduje nezavisle
myslenie. Extropiani si su vedomi ludskej slabosti: odovzdanie intelektualnej kontroly niekomu inemu. Sledujeme ako sa ludia
vzdavaju nezavisleho usudku, najma v oblasti nabozenstva, politiky, moralky a vztahov a snazime sa prekonat to. Usmernenie
nasich zivotov od nas vyzaduje urcit pre seba vlastne hodnoty, dovody a ciny. Nove technologie nam umoznuju vybrat si nielen
co chceme robit, ale taktiez kto sme, ci uz fyzicky, intelektualne alebo psychologicky. Ked prevezmeme zodpovednost za nas
samych, mozme pouzit tieto nove prostriedky na zdokonalenie seba samych prave podla nasich osobnych hodnot.

_______________________

Racionalne Myslenie

Extropiani uznavaju zdovodnovanie, kriticke myslenie, intelektualnu nezavislost a cestnost. Odmietame slepu vieru a pasivne,
komfortne rozmyslanie ktore vedie k dogme, konormite a stagnacii. Nase odovzdanie sa pozitivnej sebatransformacii od nas vyzaduje
kriticku analyzu nasho momentalneho presvedcenia, chovania a strategie. Extropiani preto preferuju uznanie chyby a poucenie
sa z nej pred predstieranim bezchybnosti. Preferujeme empiricizmus pred mysticizmom a nezavisle vyhodnotenie pred konformitou.
Nasa filozofia je filozofia zivota, ale vzdialena od dogmy ci uz politickej, nabozenskej alebo osobnej, prave kvoli slepej
viere, znizovaniu ludskych hodnot a systematickej iracionalnosti.

Nie sme cynici ktori odmietaju kazdu novu myslienku. Tiez nejsme ludia ktori akceptuju kazdu novu myslienku bez otazky. Pouzitim
kritickeho a kreativneho myslenia objavujeme uzasne nove myslienky, zatial co odfiltrujeme prec neobhajitelne myslienky, ci
uz nove alebo stare. Vieme ze ked sa chceme zdokonalit, ci uz na individualnej alebo spolocenskej urovni, potrebujeme kriticky
utocit na dogmy a predsudky minulosti a odmietat popularne deziluzie pritomnosti.

Neakceptujeme ziadne konecne intelektualne autority. Ziadny jedinec, ziadna institucia, ziadna kniha a ziadny jednotlivy princip
nemoze sluzit ako zdroj alebo standart pravdy. Vsetky presvedcenia mozu mat svoju chybu a preto musia byt otvorene neustalemu
testovaniu. Nepovazujeme "osvietenie", autoritu, alebo emocie za spolahnutiahodne zdroje vedomosti. Vyhlasenia ktore nemozu
byt overene berieme na lahku vahu. Zavisime na usudku nasho vlastneho vedomia zatial co postupne zdokonalujeme nase vlastne
intelektualne standarty a schopnosti. Najvacsi doraz kladieme na dovod, to vsak neznamena ze by sme odmietali emociu a intuiciu.
Tieto mozu niest dolezitu informaciu a hrat dolezitu rolu v mysleni, ale nepovazujeme pocity a intuicie za nezpochybnitelne
autority. Povazujeme ich za nevedome spracovanie informacii, ktorych spravnost je neista.

Extropiani hladaju objektivnu pravdu a objektivne vedomosti. Myslime si ze mozme pochopit realitu, a ze pomocou vedy moze
clovek progresivne obist svoje vlastne kognitivne a zmyslove nedostatky a spoznat svet taky aky je. Ludia si zasluzia byt
hrdi na to co dosiahli, ale tiez by mali uznat ze sa este vela toho musime naucit.

_______________________

Zaver

Tieto Principy niesu myslene ako pravidla ktore by mali byt na niekom uplatnovane. Niesu obhajobou urcitych technologii. Niesu
to konecne, nemenne vyroky. Niesu predlozene ako absolutne pravdy. Vyjadruju vsak hodnoty a postoje spolocne pre Extropianov
zatial co vedome a hravo dosahujeme nase osobne ciele.

Len malo ludi sa vo vyskume svojho vlastneho vnutra dostalo dalej ako tento stary pragmaticky dedusko. Roky stravene studiom komunikacie s delfinmi ho doviedli k poznaniu ze clovek nema pravo robit pokusy na ziadnej inej bytosti ako na sebe samom. A tak zacal. Floatacny tank kde je clovek dokonale izolovany od vsetkych senzualnych vnemov a uz po niekolkych minutach sa dostavuju halucinacie. Niekolkokrat denne davky ketaminu a nasledna komunikacia s Bytostami. A to vsetko analyzovane vedeckymi metodami. Nech sa paci, neuronaut ludskej duse John C. Lilly v ceskom preklade jeho prekrasnej knihy Vedec

Úryvok z knihy Richarda Bacha "Iluze"

"Všetci sme slobodný a možeme robit čokoľvek chceme robit." povedal mi jednej noci "Neni to jednoduché, krásne a priezračné? Neni to fantastický zákon pre chod vesmíru?"

"Skoro. Ale zabudol si na dost doležitú časť." Povedal som.

"Hm?"

"Možeme si robit čo chceme ale iba pokiaľ tým neubližujeme druhým. Viem že si to chcel povedat ale aj tak by si mal vždy hovorit to čo si myslíš."

Zrazu som v tme začul zvláštny zvuk a rýchlo som sa na neho pozrel "Tiež si to počul?"

"Ano. Ako keby tam niekto bol." Vstal a odišiel do tmy. Zrazu sa zasmial a vyslovil meno ktoré som nezachytil. "Je to OK" počul som ho povedať. "Nie, budeme radi....Nevidím dovod prečo by si tu mal takto postávať....naozaj si vítaný, nehanbi sa."

Ten hlas mal veľmi silný prízvuk. Nie ruský, nie český, skor Transylvánsky. "Vďaka. Nechcem vám kaziť večer..."

Muža ktorého priviedol k ohnu by ste asi veľmi ťažko stretli v noci na stredozápade. Nízky, zhrbený chlapík, odstrašujúci na pohlad, oblečený vo večerných šatoch, necítil sa veľmi dobre na svetle.

"Siel som okolo." povedal "Pole je skratka k mojmu domu"

"Naozaj?" Shimoda vedel že klame a robil všetko preto aby sa nezačal smiať.

"Usaďte sa a cítte sa ako doma." povedal som "Možeme vám nejako pomocť?" Necítil som sa byť moc nápomocný ale ten chlapík sa celý zmenšoval od strachu, chcel som aby sa uvolnil.

Pozrel sa na mna so zúfalým úsmevom ktorý ma skoro premenil na lad. "Ano, možete mi pomocť. Potrebujem to naozaj velmi velmi velmi súrne, inak by som to nežiadal. Možem piť vašu krv? Iba trocha? Je to moja potrava, potrebujem ľudskú krv..."

Možno to bolo prízvukom, možno tým že jeho angličtine nebolo veľmi rozumieť, alebo tým že som nerozumel jeho slovám, každopádne som vyskočil rýchlejšie ako kedykoľvek predtým. Muž ustúpil o krok späť. Zvyčajne posobím mierumilovne ale niesom malej postavy a mohol som vyzerať nebezpečne. Odvrátil hlavu. "Pane, prepáčte, prepáčte! Prosím zabudnite na všetko čo som povedal o vašej krvi! Ale viete..."

"ČO TO HOVORÍTE?" bol som taký podráždený pretože som bol naozaj vystrašený "Čo to dopekla vravíte, pane? Neviem čo ste, ste nejaký VAM-?"

Shimoda ma prerušil predtým ako som mohol dokončit slovo. "Richard, náš hosť rozprával a ty si ho prerušil. Prosím pokračujte pane, moj priateľ je troška nevychovaný."

"Donald," povedal som "tento chlapík..."

"Buď ticho !"

To ma naozaj prekvapilo, až tak že som stíchol a poplašene sa pozeral na muža vytrhnutého z prirodzenej temnoty do svetla nášho ohna.

"Prosím o pochopenie. Nezvolil som si to aby som sa narodil vampírom. Proste smola. Nemám veľa priatelov. Ale musím mať pravidelne dávku krvi každú noc inač trpím strašnými bolesťami, a dlhšie bez krvi nedokážem žiť. Prosím, budem hrozne ranený - zomriem ! - pokial mi nedovolíte piť vašu krv.... Iba trochu, viac ako pintu nepotrebujem." Popošiel o krok smerom ku mne, oblizujúc si pery, mysliac si že ma Shimoda kontroluje a dovolí mi sa poddať.

"Ešte jeden krok a potečie krv, to je fakt. Pane, dotknite sa ma a zomriete." Nezabil by som ho, ale minimálne by som ho zviazal predtým ako by sme sa porozprávali.

Musel mi uveriť preotže sa zastavil, otočil sa k Shimodovi a spýtal sa ho "Pane, už ste ukázali čo ste chceli?"

"Myslím že áno. Vďaka."

Vampír sa na mna pozrel a usmial sa , úplne uvolnený, vychutnávajúc si sám seba, herec na javisku ked show práve skončila. "Nebudem piť tvoju krv, Richard", poveda v perfektnej angičtine, žiadny prízvuk.
Sledoval som ako pomaly mizol, ako keby sám seba zhasínal....za 5 sekúnd zmizol.

Shimoda si sadol k ohnu."Mám radosť že po tom všetkom nemyslíš vážne to čo hovoríš."

Stále som sa triasol, adrenalín v mojich žilách, pripravený na boj s obludou "Don, niesom si istý že som stavaný na podobné veci. Myslím že bude lepšie keď mi povieš o čo išlo. Ako napr. čo to bolo?"

"To bol wompýýýr z Tronsylwónye" povedal slovami temnejšími ako vampíra samotného "Alebo, aby som bol presnejší, bola to zhmotnená myšlienka na wompýýra z Tronsylwónyie. Vždy keď chceš niečo zdorazniť, alebo Ťa niekto nepočúva, použi pár zhmotnených myšlienok aby si im ukázal čo máš na mysli. Myslíš že som to trocha prehnal, s tými pazúrmi a kapucou? Bol desivý?"

"Kapuca bola prvotriedna, Don. Ale inak to bol stereotypný, vidiecky...Nebál som sa ho."

"Oh dobre, ale aspoň si pochopil pointu, a to je o čo ide."

"Akú pointu?"

"Richard, zachoval si sa k mojmu vampírovi kruto, robil si čo si chcel robit, ajkeď si vedel že to ublíži niekomu inému. Dokonca ti povedal že ho to bude veľmi boliet."

"Chcel mi piť krv!"

"A to je presne to čo robíme keď hocikomu hovoríme že budeme ranený keď nebude žiť tak ako my."
Bol som chvílu ticho, rozmýšlajúc. Vždy som si myslel že sme slobodný robiť si čo chceme pokým neubližujeme druhým, ale toto, toto tam proste nepasovalo."

"Vec ktorá Ťa zaráža" povedal " je zaužívané porekadlo ktoré je neuskutočniteľné. Fráza je ublížiť niekomu inému. My rozhodujeme, sami, či sa budeme cítiť ublížene alebo nie. To my sa rozhodujeme. Moj vampír ti povedal že mu bude ublížené keď mu to nedovolíš? To je jeho rozhodnutie, jeho výber. Čo s tým urobíš je tvoje rozhodnutie, dáš mu krv, budeš ho ignorovat, zviažeš ho, prepichneš mu srdce kolom. Keď nechce aby mu bolo prepichnuté srdce kolom, má slobodu to odmietnut, hocakým sposobom chce. A tak to ide stále dokola. Rozhodnutia, rozhodnutia, rozhodnutia."

"Hmm, no keď sa na to tak pozrieš..."

"Počuj," povedal, "toto je doležité. Všetci. Sme slobodný. Možme robit. Všetko. Čo chceme. Robit. "

Tak taketo prace z ceskeho jazyka sa pisu na slovenskych strednych skolach. Nie velmi pozitivne obrazky zo sveta a la Fallout. Tělo však vypadalo zvláštně,
chlapec neměl uši, ale asi už od narození. Oči se mu leskli
mnoha barvami a z určitého úhlu pohledu svítili. Čtyři prsty
na rukou svěčili o.. :::Není to tak dávno, co jsem mluvil o té nehodě
s jedním významním vědcem v centrální laboratoři.
Společně jsme zjistili, že jde o nenápadní retrovirus,
spíše jen o útržek genetické informace bez obalu.
Tenhle neúplný řetezec RNA infikoval drvivou většinu
ptáků na celé Zemi.

Přemnožení hmyzu narostlo do neudržatelných rozměrů,
hrozila ekologická katastrofa. Ovzduší se stále víc
zamorovalo insekticidami a jinými chemikáliemi,
o zložení kterých vědeli jen zainteresovaní lidé.
Kdo chtěl vyjít ven, musel se opatřit speciálním
oblekem s kyslíkovými lahvemi a vysokofrekvenčním
generátorem na odhánění dotíravého hmyzu. Největší
a nejsilnější koncerny vyráběli jídlo s larev a
housenic, protože na obilí se jen spomínalo ako na
starý dobrý časy. Všichni se ale na něco chystali.
Tušili, že vládní organizace mají v záloze něco
geniální.

Kryty se přpravovaly, obyvatelstvo se balilo a vědci
dělali poslední testy s bombou. Teoretičtí fyzici
počítali záření, tlakovou vlnu a mnoho dalších možných
jevů a podali správu, že všechno bude v naprostém pořádku.
Řetězová reakce mala proběhnout v celé atmosféře.
Všechno bylo geniálně vymyšlený, až na malý nedostatek.
Objevilo se velké riziko zničení veškeré vegetace na
povrchu Země.

Nikdo nezůstal venku, všichni jeli podle plánu do různých
krytů po celé Zemi. Kostky byli vrženy...

Lidstvo, jak si říkala ta hrstka lidí, kerí prožili šok
z kohezní vlny vzniklé odrazem paprsků od ionosféry, se
po několika letech odvážili vyjít na povrch. Průzkumníci
hlásili normální dýchatelný vzduch a měření záření se
ukázala být v normě. Zbylí zástupci vládní skupiny
v sektoru B 15 se rozhlédli po pustatině a v terénním
vozidle se vypravili k nejbližšímu krytu. Stratili s ním
spojení hned po šoku, kdy na celém světe zemřelo mnoho set
miliónů lidí. Dorazili ku krytu B 14. Primární ochranné
okruhy byli vypnuty, hlavní vrata otevřeny, ale kódový
mechanismus byl stále aktivován. Když otevřeli sekundární
okruh a druhý vrata, zacítili příšerný zápach. V krytu
nikdo nebyl, ale všechno se hemžilo špínou a výkaly.
Zařízení ostalo nepoškozeno. Tehdy už tušili, že se něco
stalo. Po dlouhém hledání našla šestá průzkumní skupina
tělo dítěte. V břichu mělo velkou ránu, jako od nějaké
nové zbraně. Technik skonstatoval, že by mohlo jít o výkonnou
plasmatickou zbraň druhé generace. Tělo však vypadalo zvláštně,
chlapec neměl uši, ale asi už od narození. Oči se mu leskli
mnoha barvami a z určitého úhlu pohledu svítili. Čtyři prsty
na rukou svěčili o genetické katastrofě. V každém krytě se
vyvinula nová zmutovaná forma člověka. Některé byly schopné
uvazovat, jiné nadobudli nelidské schopnosti a ostatní se
proměnili ve zvířata. Po pár hodinách už nebylo potrební
je hledat. Přišli sami od sebe, ale sebou měli hlad a touhu
po krvi. Svět se stal pouští, na které vládli lépe vyvinutí
jedinci. Tehdy jsme si mysleli, že vláda člověka jako rozumního
tvora skončila.

Ti, co utekli netvorům ze sektoru B 14 se potulovali krajinou,
až dorazili tam, kde bylo kdysi moře. Teď to vypadalo jako zelená
vroucí bažina. Hladina se vlnila a bublala, ale teplo z ní nesálalo.
Voda byla totiž plná řas, které do okolí doslova chrlili čistý
kyslík s dusíkem. Pak nastalo další překvapení. Z vody se vynořilo
pár lidí se silnými ocasy a dlouhýma rukama. Z trupu jim trčel pár
končetin navíc. Bylo jasné, že tohle byli jejich zbraně a těmi zabili
toho chlapce, kterého jsme našli nedaleko druhého krytu. Mluvili jazykem
podobním Internacionální angličtině, ale tak=tak jsme se s nima domluvili,
že nejsme barbaři, jak oni říkali těm, co při genetické hatastrofě stratili
lidskou identitu. "Tohle prožil můj děda a já to teď vyprávím tobě," řekl
jsem mému vnukovi a on se mně ještě dlouho vyptával na podrobnosti...

Nech? se stane cokoli, nesmíme zapomenout na to, že cokoli, co pochází
z této Země a umí logicky uvažovat, musí být považováno za člověka, i když
je něčím odlišný.

Ech to boli casy ked pisal som poviedky s laskou a pre lasku, veriac v ich naplnenie. Toto je poviedka pre Teba. Zostava len zodpovedat na otazku - kto je Ona, ja, či Ty?

Sedela na jednom z mnohých amsterdamských mostov, trepotala nôžkami nad hlavami turistov posadených pekne v radách na motorových člnoch, pľula im do sendvičov, do paštík, do čokoládových tyčiniek a pri každom úspešnom zásahu spokojne zapišťala. Na ušiach mala slúchadlá, obrovské slúchadlá až sa v nich celá strácala a jediné čo na ste si na nej okrem tých slúchadiel všimli boli smutno usmiaté oči.

Ako tam tak sedela, vedel som, že nemôžem spraviť nič iné ako k nej pristúpiť a jedným ťahom ju zhodiť do tých splašiek veľkomesta slobody.

Za pár sekúnd vyliezla po rebríku, celá mokrá a špinavá sa predo mňa postavila, spojila päty, zasalutovala v póze mašiny na smrť, usmiala sa a zakričala mi do ucha.

"Buď pozdravená Diskordia, bohyňa sváru a chaosu!"

Poprosila ma o telefón keďže ten jej pri páde do kanálu skratoval, vytočila číslo a zavolala políciu. Podala na mňa žalobu za materiálnu ujmu, za ublíženie na zdraví a možný pokus o znásilnenie.

Ak je v zložitosti krása, bola jedným z tých najkrásnejších stvorení ktorých duše kedy chodili po tomto svete. Málokto asi pochopí prečo ma dala na súd, prečo tam sedela v chladných laviciach byrokratického aparátu, prečo sa mi počas celého procesu pozerala do očí a prečo mi ukazovala obscénne gestá. Počas prestávok si ma vždy odchytila na chodbe a odtiahla ma do najbližsieho coffee shopu kde mi pri fajke Jacka Herrera nástojčivo vysvetľovala svoje hypotézy o možnom ďaľšom vývoji súdu. Búchala pri tom svojimi drobnými pestičkami do stola, čertila sa ako dieťa ktorému práve ukradli dudlík. A potom sa smiala a smiala. Človiečik chaosu, človiečik u ktorého neexistovala voľba medzi láskou a neláskou.

Nechala tých mužov v sakách a parochniach dohrať ďalšiu etapu svojej životnej performance skoro až do úplného konca a potom im s dievčenským úsmevom oznámila že došlo k mimosúdnemu vyrovnaniu.

Niet krajšieho súdneho vyrovnania ako upísať sa tomu malému diablikovi na dva roky pravidelnej masáže nôh. A ozvena tých prekrásnych slov, ktoré mi večer čo večer šepkala bude zvučať v ušiach dobrých bytostí až do skonania vekov.

"Som Šiva. Som Višna. Tvorím, ničím, rozkladám a spájam. Daj mi objekt a ja ho rozdrtím na najjemnejší prach hmoty a potom z neho vytvarujem čo len chceš. Som Hesseho perlovou hráčkou, lež atómy niesú perlami, sú skôr perlami ktoré sú aj niesú v myriádach symetrií. Som Bachom hmoty - uhlík, kyslík, vodík, fosfor, síra, chlór sú tónmi mojej durovej stupnice. Tón sám o sebe neznamená nič, je len bezvýznamnou vibráciou v ničote, snažiacou sa sa spojiť s inými a v hudbe ktorú stvorí dať svojmu bytiu nejaký zmysel. Z týchto tónov tvorím rytmy, základné slučky z ktorých tvorím nikdy nekončiace fugy, v tých tónoch nachádzam pochopenie že sama som symfóniou."

A tak každé ráno, ľahúčko vykĺzla z môjho náručia a odišla do podzemia, do sterilných priestorov kde ľudia poznania mĺkvo stáli s vizuálmi tunelových mikroskopov pred očami a zatiaľ čo nad ich hlavami zaprášené ľudské ruky ešte stále lopatami nakladali trilióny a trilióny molekúl, oni spájali atóm s atómom do základných jednotiek bytia.

" Myslia si že sú Kasta." povedala mi smutne a ešte viac sa zababušila do perín "Veria, že sú poslovia nového veku, veku hojnosti. Áno, majú pravdu že obyčajný človek, zmetený z iracionálna kozmu nedokáže s rozumom riadiť svoj osud. Ale prečo riadiť, keď život je plodom náhody a láska je dieťaťom spontánnosti? Ach milovaný téza nanotechu potrebuje antitézu."

V syntéze tiel som toho večera pochopil ako jej srdce strašne trpelo tým, že aj tí najosvietenejší túžili vládnuť.

Nikdy mi nepovedala na akom projekte pracovala celé tie dni, keď som na ňu v lotosovom sede čakal. Neviem kde jej blúdili myšlienky zatiaľčo upierala svoj pohľad na svet vzdialený len niekoľko centimetrov ale pre mňa nikdy nedosiahnuteľný.

" Tie krásne devaťdesiate roky. Celé noci som tancovala pod padajúcimi hviezdami a potom pri pohľade do ranného slnka, do slnka ktoré ešte nepáli ale hladí, mi pred očami vždy lietali tie drobné štruktúry, tie magické čudá-judá. Keď som pohla okom, naveky som ich stratila, a tak som sa učila umeniu zastavi? sa a kocha? sa na šialenej ceste za poznaním. Vtedy som si zamilovala ten svet tam dole, pulzujúci, nestály, vibrujúci vo fluktuáciach pravdepodobností.Svet rovnaký ako ten náš. Vtedy som pochopila že aj ja som neurčitou perlou sveta tam hore. "

Verila v Boha oveľa viac ako ktorýkoľvek farár frustrovaný z celibátu, viac ako všetci dogmatický šialenci, lebo jej viera bola podložená iba láskou k životu a pochopením múdrosti smrti.


"S nanotechom ľudská bytosť dosiahne všetko čo sa len s hmotou dosiahnuť dá.
Chceš dom ?

Žiadny problém, naprogramuješ si Merkleho assemblery aby ti ho postavili z kameňov okolo.
Chceš zdravie?
Pár nanobotov v každej bunke tvojho tela ti zaručí večnú mladosť.
Zdá sa ti ľudskos? nudná?
Rýchly a krátky upload tvojho vedomia do medzinárodného informačného systému ti zaistí množstvo nepoznaných zážitkov!

Možné sa stane nemožným. Ale na to proste ešte tento svet plný egoistických tupcov nieje pripravený. Ešte nie.

Máš nočné mory z arabských teroristov?

Skompiluj si zopár von Neumannových nanosond nech celý stredný východ zmenia na kopu sračiek."

A vtedy som ju prvýkrát videl plakať, nie smiechom ale smútkom. Plakala a nadávala, za noc 323 krát obehla celý náš byt a vždy si pritom dupla nohou. Bľabotala niečo o Atlantíde, o pýche a páde civilizácií, o tom ako sa história opakuje a len málo ľudí sa poučí.

"Tam pod hladinou je celý iný svet. Siahame ku hviezdam a pritom sa nikto nikdy neprechádzal po dne Mariánskej priekopy. Vyrábame nové živočíšne druhy a pritom v tých hlbinách sú tisíce, ak nie milióny druhov ktoré ľudské oko nikdy nezazrelo."

Keď už prichádzala domov viac smutná ako veselá, rozhodla sa že si rozdelí dni - v párne bude veselá a bude na všetky otázky odpovedať "áno" a v nepárne bude smutná a na všetky otázky odpovedať "nie". A tak keď som chcel získa? pravdivú odpoveď, musel som vhodne formulovať otázku, celou svojou existenciou dávala najavo to staré vedecké klišé o pozorovaní ktoré mení pozorovaný jav. A niekedy, či bol deň párny alebo nepárny odpovedala úplne inač ako sa očakávala a z chuti si zapiš?ala.

Ako myš.Ako netopier. Ako delfín.

"Fulcanelli by bol na mňa dnes hrdý. Veď kameň mudrcov, to nieje len zmena kameňa na zlato ale najmä zmena alchymistu samého. Alchymista, inžinier nanotechu, mystik, maliar, DJ, všetko je to jedna banda ktorá proste chce pochopiť niečo viac a skoči? vyššie? Nižšie ? To je jedno, hlavne niekam inam. "

Transmutácia.

Keď sa ma v jeden večer opýtala či idem s ňou do sveta pod hladinou, prvý krát vyzerala ako dospelá žena. Viem že práve to nechcela, že sa chcela len jašiť a snívať o svete kde sa dúha dotýka Zeme, že nechcela hrať role do ktorých ju z lásky od detstva tlačili ľudia ktorých milovala.

Vtedy som ju musel jedinýkrát raniť a odmietnuť jej pozvanie a ona dobre vedela, že som tak učinil len z viery v ľudské dobro.

" Z morfologického hľadiska sú nám oveľa bližšie vyššie primáty, ale delfíny sú jediný živočíšny druh ktorý majú zmysel pre empatiu oveľa silnejší ako my. Zatiaľ čo my len postupne dochádzame na to že každá forma života je zázrakom stvorenia, oni to vedia už dávno. Nikdy ich neobmedzoval priestor, niet pre nich hore a dole, len nekonečný modrý svet, kde nikdy neprší a chlad ta nenúti myslie? len na seba. Preto od narodenia ľúbia, ľúbia aj toho žraloka ktorého čeluste sa im práve zakusujú do tela. "

Čip ktorý som ráno našiel na stole som si okamžite zakryptoval a nahral do tých najhlbších oblastí podvedomia mojej psychiky. Odvtedy je so mňou stále a žiadny dôstojník mi nemusí "s vrúcnym zármutkom oznámiť že vaša partnerka zahynula pri utajenom vládnom projekte". Prescanovali mi celú pamäť, ale nenašli ju, na sféru snov našťastie armáda ešte nemá právomoci. Vo sne sa mi vždy zjavila s tými šialenými slúchadlami na ušiach.

"Možno si si myslel že na tom čipe je nahratá moja osobnosť. Ale je tam len veľmi jednoduchý program pomocou ktorého so mňou komunikuješ nech už sa plavím kdekoľvek. Keď ma pred požiadali aby som spolupracovala na vybudovaní infraštruktúry odpočúvacej siete, s nanobotmi v každom kubickom centimetri vzduchu na tejto planéte náhle som zistila že táto civilizácia nesmeruje k slobode a jednote ducha. Civilizácie boli a budú , tie pyšné padli a tie skromné pokračujú v tichosti ďalej.

Priprav si chlieb s paštikou, jazda práve začína."

Svoje zmyslové dáta pustila do mojej mysle a náhle som sa plavil nad mramorovými pyramídami skrytými v kŕdloch hrajúcich sa delfínov. Schovávali sa v zaplavených kryptách, pretekali sa v tisícoch činností ktoré by ste od priemerného delfína naozaj neočakávali. Óó áno a párili sa viac ako v hojnom počte.

"Poznajú antikoncepciu už milióny rokov a možno preto sú tam kde sú.íííííííííííííííííííííííííí" zapišťala tak ako tisíckrát predtým a mojou myslou prebehol záchvev žiarlivosti "ííííííííííííííííííí to sú strašnííííííííííííí zvrhlííííííííííííííííííííci. Vitaj medzi osvietenýííííííííííííííími čo prežili pád Atlantíííííííííííííííídy."

Vodila ma tam noc čo noc a náhle moje srdce zistilo že už netúži po tom ukazovať cestu tým čo ju vidieť nechcú, že netúži po večnom živote ale po absolútnom prežití prítomnosti . Keď som videl padnúť monumenty sveta v ktorý všetci verili, keď ľudstvo položilo na obetný oltár slobodu v mene akejsi "bezpečnosti" vtedy som prikráčal k moru a keď mi na svojích plutvách priniesla perlu a do ticha noci zapišťala svoje "ííííííííííííííííííí" vložil som si perlu do úst a vkročil do mora.

A až potom čo miliardy RNAnobotov drobnejších ako ktorýkoľvek vírus dokončili dielo premeny, keď moje delfínie telo začalo tancovať v nekonečnom rytme morského príboja som spoznal, čo to je Láska.

Toto je trosku okliestena prva kapitola z Wilsonovej knihy Prometheus Rising. Pokial chces pochopit na akom zakladnom principe pracuju mysle vsetkych ludi vcetne tej tvojej tak sa to mozno dozvies prave tu. A mozno nie pretoze "What the Thinker thinks, the Prover proves.":::

William James, otec americkej psychologie v jednej zo svojich knih pise o stretnuti so starou pani ktora mu povedala ze Zem lezi na chrbate obrovskej korytnacky.

"Ale draha pani", spytal sa Profesor James najslusnejsie ako dokazal," a na com lezi ta korytnacka?"

"Aale, ", povedala ", ved to je jednoduche. Stoji na chrbate dalsej korytnacky."

"Aha, uz chapem", povedal Profesor James, stale slusny ako anjelik "Ale boli by ste tak laskava a povedali mi na com stoji ta druha korytnacka?"

"Pan Profesor, nema to cenu." povedala stara pani pretoze zistila ze sa ju profesor snazi chytit do logickej pasti "ved to su korytnacky-korytnacky-korytnacky do nekonecna!"

Neunahlite sa a nesmejte sa na tejto starej dame. Vsetky ludske mysle funguju na fundametalne rovnakych principoch. Jej vesmir bol sice troska zvlastnejsi ako vacsiny z nas ale bol vybudovany na rovnakych mentalnych principoch ako vsetky ostatne univerza v ktore clovek kedy veril.

Ak zdoraznil Dr. Leonard Orr, ludska mysel sa sprava tak ako keby bola rozdelena na dve casti, Myslitela a Dokazovatela.

Myslitel si dokaze vymysliet skoro vsetko. Historia nam ukazuje ze Zem lezi na chrbtoch nekonecneho mnozstva korytnaciek, ze Zem je plocha, ze Zem len tak visi vo vesmire (miliony ludi tomu veria, vcetne autora) , komparativna psychologia a nabozenstva nam ukazuju ze Myslitel sa moze povazovat za smrtelneho, nesmrtelneho, za smrtelneho aj nesmrtelneho (model reinkarnacie) a dokonca za neexistujuceho (Buddhizmus). Moze si zmysliet ze zije v krestanskom vesmire, v Marxistickom vesmire, vo vedecko-relativistickom vesmire, v nacistickom vesmire - a tu su len jedny z mnohych moznosti.

Ako psychiatri a psychologovia castokrat spozorovali , Myslitel sa dokaze "premysliet" az k chorobe alebo sa moze "premysliet" k zdraviu.

Dokazovatel je zalozeny na ovela jednoduchsom mechanizme. Funguje iba podla jedineho pravidla: "Cokolvek si Myslitel mysli, to Dokazovatel dokaze."

Aby som citoval jeden notoricky znamy priklad z minuleho storocia ktory spustil lavinu nepredstavitelnych hroz, pokial si Myslitel mysli ze vsetci Zidia su bohaty, Dokazovatel to dokaze. Najde dokazy ze aj ten najchudobnejsi Zid v najhorsom ghette ma niekde skryte peniaze. Takisto Feministky su schopne uverit ze vsetci muzi, vcetne hladujucich invalidov spavajucich na ulici, zneuzivaju vsetky zeny sveta vcetne Anglickej kralovny.

Ked si Myslitel mysli ze sa slnko toci okolo zeme, Dokazovatel zorganizuje vsetky zmysly aby mu to dokazali, pokial sa Myslitel rozhodne zmenit nazor a zmysli si ze Zem sa toci okolo Slnka, Dokazovatel poslusne predefinuje vsetky dokazy.

Pokial si myslitel Mysli ze svata voda z Lourdes ho uzdravi, Dokazovatel sikovne skoordinuje vsetky signaly zo zliaz, svalov, organov pokym sa sami opatovne nezorganizuju do dobreho zdravia.

Samozrejme je docela jednoduche vidiet ze mysle vsetkych ostatnych ludi funguju podla tohto pravidla, ale je o dost tazsie uvedomit si ze moja vlastna mysel robi to iste.

Napríklad sa všeobecne verí že niektorí ľudia su "objektívnejší" ako ostatní. V tomto zmysle sú častokrát biznismeni považovaní za chladnokrvných, pragmatických a objektívnych. Krátky náhlad do peňažnej politiky vačšiny biznismenov by vám poopravil mienku.

O vedcoch sa každopádne tvrdí že sú objektívny. Naštudujte si však životný príbeh ľubovolného z nich a zistíte, že boli tak vášnivý a teda predpojatí v obhajovaní ich pravdy ako akékoľvek zhromaždenie maliarov alebo hudobníkov.Nebola to iba cirkev ale aj zhromaždenie vedcov tých čias ktoré odsúdilo Galilea. Vačšina fyzikov odmietala Einsteinovu teóriu relativity v roku 1905. Einstein samotný neakceptoval po roku 1920 žiadny pokrok v kvantovej teórii, je jedno koľko experimentov ho potvrdzovalo. Edisonova oddanos? jednosmernému prúdu ho viedla k tomu že bol skalopevne presvedčený o nebezpečí striedavého prúdu dávno potom čo bola bezpečnos? všeobecne dokázaná.

Veda ako taká dosahuje, alebo skor sa približuje, k objektivite nie kvoli tomu že jednotlivý vedec je imúnny voči psychologickým zákonom ktoré riadia drvivú vačšinu z nás, ale pretože vedecká metóda - skupinová tvorba - postupne z dlhodobého hladiska prekonáva individuálne predsudky.

Spomeniem notoricky znamy priklad zo 60tych rokov, kedy 3 skupiny vedcov dokazali ze LSD sposobuje poskodenie chromozomov a dalsie 3 skupiny dokazali ze LSD nema ziadny vplyv na chromozomy. V kazdom z tychto pripadov Dokazovatel dokazal to co si Myslitel myslel. Momentalne je vo fyzike znamych 7 experimentov potvrdzujucich platnost velmi kontroverzneho Bellovho teoremu a dva experimenty ktore potvrdzuju jeho neplatnost. V oblasti mimozmysloveho vnimania su vysledky rovnake uz 100 rokov: kazdy kto sa rozhodol dokazat existenciu ESP to dokazal, kazdy kto sa pokusil potvrdit opak to dokazal tiez.

"Pravda" resp. relativna pravda vychadza na povrch az po dekadach experimentov prevedenych tisickami skupin po celom svete.

Z dlhodobeho hladiska sa po starociach postupne priblizujeme blizsie a blizsie k "objektivnej pravde". Z kratkodobeho hladiska vsak stale plati jeden zakon:

Co si Myslitel mysli, Dokazovatel dokaze .

A ked Myslitel na nieco mysli dostatocne vasnivo, Dokazovatel dokaze tu myslienku tak presvedcivo, ze nikdy danej osobe tuto myslienku nevyhovorite, ajked sa jedna o nieco tak zvlastne ako napr. to ze existuje plynny stavovec astronomickych rozmerov ("BOH") ktory travi celu vecnost tym ze trapi ludi ktori neveria v jeho nabozenstvo.



Cvicenia

1. Predstavte si ako najviac dokazete 5korunovu mincu a takisto si predstavte ako tuto mincu najdete na ulici. Potom hladajte tuto mincu kedykolvek pojdete na prechadzku. Zistite ako dlho vam bude trvat kym mincu najdete.

2. Vysvetlite si tento experiment hypotezou "selektivnej pozornosti" - to znamena, uverte tomu ze vsade je mnozsto stratenych 5korunacok a vy ste proste najst nejaku museli kedze ste nejaku neprestajne hladali. Chodte pohladat dalsiu 5korunu.

3.Vysvetlite si tento experiment alternativnou "mystickou" hypotezou ze "mysel ovlada vsetko". Uverte, ze vasa mysel sposobila manifestaciu tej 5koruny v tomto univerze. Chodte pohladat dalsiu mincu.


Pokial chcete vediet viac, mozte si ist za nazbierane 5koruny kupit celu wilsonovu knihu Prometheus Rising. Ja uz to nevladzem prekladat :-)

V sobotu som navstivil prijemnu dnb party shadowboxna ktorej zahrali pani Total Science. Kedze som ich pocul hrat uz vo fantastickom londynskom Bare Rumba, nedalo mi aby som nenapisal report zo svojho londynskeho personal id.entity loss vyletu. :::28.6.2001 --> London, Trafalgar square, Krishna celebration

Push in {

V tejto neoviktorianskej urbanistickej dzungli za styri libry dostanete jedno pivo OR jeden kusok pizza Supreme OR jednu extazu OR (bagetu AND jeden roztomily syr Baby Bell) OR vstup (pokial pridete pred desiatou)na "celkom obycajnu stvrtkovu dnb party Movement na ktorej vystupi Total Science a Marcus Intalex." Tak som zvolil liniu pizza Supreme AND bageta a roztomily syr Baby Bell AND plechovkove pivo, to vsetko s nohami vo fontane na Trafalgar Square pocuvajuc Krishnovych oddanych spievajuc si ich vecnu mantru. Hare Hare, extazu, tu nemusim, nalada bude groovy aj bez nej.

Pop out }



30.3.2002 --> Praha, nad riekou Vltavou, Manes

Push in {

Manes som nikdy nenavstivil ale na adresu tohto "klubu" som nikdy nepocul vela dobrych slov. Nuz, Spilka to nebola ale citil som sa tam lepsie ako v Lucerne. Mozno preto ze tam bolo malo ludi, mozno preto ze mi rieka tiekla tieklatieklatieklatiekla pod nohami, mozno preto ze to cele na mna posobilo ako stretavka dobrych ludi pocuvajucich dobru hudbu za ucelom dobre sa zabavit. Prvy dojem pozitivny a vsetky ostatne taktiez. A to uz mladik Nitrous dohraval, potom co si so vsetkymi zahral totalnevedecky Squash.

Pop out }



28.6.2001 --> London, Shaftesburry Avenue, Bar Rumba

Push in {

Stihol som to za styri. Prehliadka standartnym nigga biletarom a zostup pod zem. Sakra ved to je nejake male, je desat hodin, som tu 5 minut a uz tu neviem vydrzat. Co to hraju? Vsetci jacia, kricia,revu rycia, coze to ten chlapik hra?

Pop Out }



13.9.2001 --> Ostrava, Fabric

Push in {

"Prosim ta, co to prave hraju? Vsetci pri tom jacia, kricia, revu rycia uz 3 mesiace."

"To je tohle wole, je to opravdu husty."

Bodyrock.

Pop out }



28.6.2001 --> London, Shaftesbury Avenue, Bar Rumba

Push in }

"Hey man, I saw you at The End last Saturday on Hawtin/Weatherall party. Is that you? "

Sympaticka slecna, piercing v oboci, nuz ano ano, kusky kovu to jest dobrota velka a nielen po vizualnej stranke.

"From Slovakia".

"From Chicago. Just enjoying the summer. Never went to Slovakia but I'll go to Hungary next month".

Americanka s piercingom ktora sa mi prihovori a este k tomu vie kde je Slovensko?

"Take this"

Hare Hare, extazu tu nemusim, ale ked davaju tak ber (jedna sa o ludovu slovesnost, prejav magickej historie jazyka slovenskeho, v ziadnom pripade sa nejedna o nabadanie na konzumaciu substancii sposobujucich okrem mozneho umrtia dlhodobe znizenie hladiny serotoninu a dopaminu v mozgovej kore domestikovanych primatov) a nalada bude urcite groovy aj s nou.

Pop out }



30.3.2002 --> Praha, nad riekou Vltavou, Manes

Push in {

Bejbi to zmakol. V jednej ruke ma diktafon a v druhej ruke otazky pre Totalnych Vedcov. A Koogi zatial gramofony kroooti, Focus lava prava lava prava Focus, Focus. Drum and bass Pressure Rise right here right now. Snim ci bdim? Je to sen, nebo den? Koogi a vokalovka? Koogi a vokalovka?

Ano, Koogi a vokalovka.

Interview ukoncene, mission successfully accomplished. Bejbi bejbi coze nam to z teba vyrastlo? "Cele to nabralo strasne rychly spad. Najrozmunejsia vec ktoru mozem urobit je zastavit sa." Hudba. Zoberte mu (mi, nam) hudbu a zomrie{m(e)}.

Pop out }



28.6.2001 --> London, Shaftesburry Avenue, Bar Rumba

Push in {

Je tam tesno a neda sa tam dychat. Nigga biletar s cervenymi ocami ma pusta von, kracam 20 metrov na Piccadilly circus. Obrovske bladerunnerovske obrazovky blikaju, laham si na zem. Vykaleny rastaman spieva nieco o zione a dvanastich kmenoch izraelskych. Londyn. Agregat deviatich milionov ludskych dusi. Z lietadla je to standartna fraktalova pavucina velkomesta, struktura na vyssej urovni komplexnosti. A pod tym vsetkym stovky a stovky kilometrov tepny zvanej The Tube. Co si o tom celom myslis, Londyn?

Pop out }



30.3.2002 -->Praha, nad riekou Vltavou, Manes

Push in {

Rieka tecietecietecie a beaty sa valia valia valia s nou. Totalny vedci (totalna veda?) zaplnili parket.Je to rychle, ale techstep to nieje. Bubny, samanske bubny OR bubny phreakov buchajucich na bonga na Streleckom ostrove. To je jeden level. A ten dalsi? Sonic urbanistic. Sample, matematicke vzorceky prerobene do zvukovych vln, spev zdegenerovany? vokoderom.

Totalna veda.

Pop out }




28.6.2001 --> London, Shaftesburry Avenue, Bar Rumba

Push in {

Je absolutne brezpredmetne polemizovat o tom v akom stave sa nachadza nigga biletar. Co je vsak potesujuce je zistenie ze pocas mojej polhodinovej seanse na Piccadily otvorili obrovsky floor plny ventilatorov a stroboskopov. Neviem kto hra. Marcus? Jason? Paul?

"ajfotdedjuleftoolredy". Ksakru. A mame tu problem. Dievcina je sice z chicaga a nema teda ten debilny cockneeeeey accent ale ja som hluchy ako poleno.

"wotdujufinkebautded?" Nic. Tak slubne sa to vyvijalo ale vdaka hudbe ktora nachvilu spojila nase cesty mam vymlateny sluch a tak ti devocka nerozumiem ani slovo.

Mam velke zrenicky, dam si trochu vodicky.

Pop out }



30.3.2001 --> Praha, nad riekou Vltavou, Manes

Push in {

Galaxian. To by snad ani nebola slecna cyberovie keby vynechala Galaxian. Ale inac je to standartna massage cyber.netique. Moc rychle, moc moc moc rychle. Jedna sa o urcitu formu bicovania? Neviem, kazdopadne sa takym sposobom nechavam bicovat rad.

Svetla.Asi to mam chapat tak ze zacala hrat o tretej zimneho casu a prestala hrat o piatej letneho casu. Navrhujem organizovat 10 hodinove sety (trvajuce hodinu cisteho casu) na palube lietadla prechadzajuceho cez mnozstvo casovych zon .

Jeezus kristus, dajte mi uz s tymi timewarpmi vsetci pokoj.

Pop out }



28.6.2001 --> Lodon, Shaftesbury Avenue, Bar Rumba
Push in {

Odisla asi o tretej rano, povedala "bye" a uz bola prec. Kazdy svojou cestou, ale snad sa este niekde, niekedy stretneme. Kazda party konci a pre mna prave skoncila, ajked Bodyrock som v ten vecer pocul este x krat.

Pop out }



30.3.2001 --> Praha, stovezata matka miest
Push in {

Shadowbox bola vyborna party s vybornymi ludmi.Party sice skoncila,ale voda je mokra a rieka tecietecietecie stale dalej. thanx&respect shadowbox.

Pop out }


Bejbiho report najdete tu: http://www.shadowbox.cz/report.php?id=410

Bejbiho rozhovor s Total Science najdete tu: http://www.shadowbox.cz/clanek.php?id=404

A stastie najdete pod lopuchmi.

Exponencialna krivka pokroku je neuprosna a tak sa prave nasa generacia ocitla v situacii ked planeta preziva kvantovy skok z industrialnej Druhej Vlny do elektronickej a informacnej Tretej Vlny.
:::
Intro

Prvá vlna zmien, iniciovaná pred desiatimi tisícami rokov poľnohospodárskou revolúciou, nás previedla od lovu a zberu k poľnohospodárstvu a vzniku veľkého roľníckeho spoločenstva minulých časov. Druhá vlna zmien spôsobená priemyselnou revolúciou spred 300 rokov znamenala vznik novej priemyselne orientovanej civilizácie. Táto sa ešte stále šíri v niektorých častiach sveta, keď stovky miliónov roľníkov od Mexika po Čínu zaplavujú mestá a hľadajú prácu vo veľkých fabrikách vyžadujúcu minimálne vzdelanie a základnú zručnos?. Zatiaľ čo, na globálnej úrovni Druhej vlne dochádza dych, Amerika a ďalšie krajiny už poci?ujú dopad gigantickej Tretej vlny, z časti založenej na ekonomike substitujúcej silu svalov silou mentálnou.

Informačná spoločnos? Tretej vlny je viac než len technológia a ekonomika. Nie je to iba „digitálny“ a „zosie?ovaný“. Bolestné sociálne, kultúrne, inštitucionálne, morálne a politické zmeny sprevádzajú náš prechod od ekonomiky hrubej sily k ekonomike založenej na schopnostiach mozgu. Tretia vlna nám pomáha vysvetli? prečo inštitúcie priemyselnej éry, obrovské korporácie a vlády, sa stávajú dinosaurami strácajúcimi dych. Prečo dnes Amerika (a ďalšie krajiny, hlavne západnej Európy - pozn. prekl.) trpí simultánnymi krízami vo všetkom, od vzdelávacieho systému, cez zdravotníctvo, rodinu až po politický systém a súdy. Tieto inštitúcie boli navrhnuté pre fungovanie v masovej spoločnosti priemyselnej éry. Ale Amerika to už má za sebou.

Dnes Amerika (a krajiny západnej Európy - pozn. prekl.) poháňaná globálnym sú?ažením a inými silami ukončuje svoj prerod z národa Druhej vlny, so svojimi hrdzavými komínmi a ekonomikou montážnych liniek, ku elegantnej, počítačmi riadenej, informáciami a médiami zahustenej ekonomiky a ku sociálnemu systému, ktorý bude ma? prekvapujúco veľa znakov pred - priemyselnej minulosti. Zmietnutí Tre?ou vlnou budujeme NOVÚ CIVILIZÁCIU.

Na tomto mieste chcem upozorni?, že väčšina nasledujúceho textu bude parafrázovaním myšlienok pána a pani Tofflerových a bude postráda? moje subjektívne stanoviská a súdy. Hlavným dôvodom je moja úprimná snaha sprostredkova? jednu, nanajvýš zaujímavú teóriu možného vývoja budúcnosti (ktorá do určitej miery vrhá svetlo aj na našu prítomnos?), s tým, že posúdenie relevancie a správnosti idei Tretej vlny nechávam na konzumenta tohto textu. Každopádne som presvedčený, že Tretia vlna má niečo do seba...

Takže, používajme svoj rozum, vyserme sa na dogmy a KEEP OUR MIND OPEN, NO MATTER WHAT.


|

..... a zápasíme.

Tofflerov koncept Tretej vlny vychádza z tzv. „revolučnej premisie“. Dnes väčšinu ľudí uvažovanie o budúcnosti ob?ažuje. Predpokladajú, že svet ako ho poznajú bude trva? večne. Predstava nového spôsobu života, alebo dokonca úplne novej civilizácie je pre nich nestráviteľná. Uvedomujú si však, že veci a menia, ale predpokladajú, že dnešné zmeny sa im vyhnú a neotrasú dôverne známou ekonomickou a politickou štruktúrou. S dôverou očakávajú budúcnos? ako pokračovanie prítomnosti.

Dnes, jednoznačne sa javiaca apokalyptická budúcnos?, živená zlými správami, hrôzostrašnými scenármi, nezmyselnými vojenskými konfliktmi, privádza ľudstvo k záveru, že budúcnos? nieje možné odvodzova? z dnešnej spoločnosti, lebo táto, budúcnos? žiadnu nemá.

Naprotitomu tofflerovská revolučná premisia predpokladá, že aj keď nasledujúce desa?ročia budú pravdepodobne naplnené otrasmi, turbulenciami a možno aj všeobecnými vlnami násilia nezničíme sami seba totálne. Predpokladá tiež, že zmeny, ktoré teraz zažívame niesu chaotické ani náhodné, ale že v skutočnosti majú pevnú a jasne rozlíšiteľnú štruktúru a kumulatívny ráz. Dnes je teda ľudstvo svedkom globálnej revolúcie, alebo kvantového skoku.

Inými slovami: pointou celej koncepcie Tretej vlny je, že teraz, za nášho života vzniká nová civilizácia a ľudia neuvedomujúci si toto, sa ju snažia všade potláča?. Ľudstvo sa ocitlo tvárou v tvár akémusi kvantovému skoku vpred. Čelí najhlbšiemu sociálnemu prevratu a tvorivej rekonštrukcii všetkých čias. Sme poslednou generáciou starej civilizácie a prvou generáciou civilizácie novej. Mnoho z našich osobných zmätkov, úzkostí a dezorientácie súvisí bezprostredne s konfliktom v našom vnútri a vo vnútri politických inštitúcií, konfliktom medzi zanikajúcou civilizáciou druhej vlny a rodiacou sa civilizáciou vlny tretej.

Nová civilizácia so sebou prináša nové štýly rodinného života, odlišné spôsoby práce, milovania a žitia, novú ekonomiku, nové politické konflikty a okrem toho aj ZMENENÉ VEDOMIE. Bez toho aby sme si to uvedomovali podieľame sa na budovaní novej civilizácie od samých začiatkov.

Koncepcia troch vĺn vychádza z toho, že ľudstvo bolo dosiaľ vystavené vplyvom dvoch veľkých vĺn zmien, ktoré do značnej miery vymazali predchádzajúce kultúry, alebo civilizácie a priniesli nové spôsoby života.

Prvá vlna zmeny - poľnohospodárska revolúcia - trvala tisícky rokov než sa vyčerpala. Druhá vlna - rast priemyselnej civilizácie - zabrala iba tri stovky rokov. Dnes sú dejiny ešte rýchlejšie. Je pravdepodobné, že tretia vlna preletí dejinami a zavŕši sa behom niekoľkých dekád. My, ktorí sme sa ocitli na Zemi v tomto explodujúcom okamžiku, pocítime teda plný dopad tretej vlny v priebehu svojich životov.

Tretia vlna so sebou prináša úplne nový spôsob života, ktorý je založený na diverzifikovaných, obnoviteľných energetických zdrojoch, na výrobných postupoch, ktoré väčšinu továrnych montážnych liniek činia zastaralými, na novej, inej ako nukleárnej rodine (teda už nie na rodine zahrňujúcu iba rodičov a deti), na novej inštitúcii, ktorú možno nazva? „elektronický dom“ a na radikálne sa meniacich školách a podnikoch. Rodiaca sa civilizácia pre nás formuluje nový etický kódex a vedie nás mimo dosah štandardizácie, synchronizácie a centralizácie, rovnako ako aj za horizont koncentrácie energie, peňazí a moci.

/* Tuto poviedocku som pisal jednej krasnej slecne ale kedze veci dopadli tak ako dopadli, nikdy som ju nedopisal. Voco gou? On & Ona sa po nuklearnej vojne vracaju zo Sibire s ich Karosou a soundsystemom naspat do Europy, popritom hladaju/stavaju Svaty Gral, prepichuju krysam brucha a vsemozne inac sa zabavaju. Tento kusok nepatri medzi moje najlepsie poviedky ale v urcitych ohladoch je myslim dost inspirujuci. */


A Koniec skoncil.

"Bozkaj ma, hladkaj ma, strhni zo mna saty, sukaj ma, divaj sa mi do oci nech viem, nech viem po tom vsetkom ze este zijem!"

Divam sa jej do oci, nech v lesku tych mojich uvidi vlastny odraz, potrebuje to, vsetci co prezili to potrebuju nech vedia ze su.

Svet nieje tym cim bol, stacilo aby vyrasilo par mohutnych hribov na jeho zdevastovanej tvari , jeho zelene pluca sa zmenili na popol a ten nam zhasol Slnko , darcu Života.

"Nehasne, lasko. Nadej nikdy nezhasne, pokym existuju oci v ktorych moze planut."

"Nadej na co? Ze to cele zacne znova? Ze sinusoida sa zas zacne splhat k vysinam aby mohla znovu spadnut do hlbok Apokalypsy?" lasko, lasko, zabudni, prosim zabudni, na Prazdnotu a Zanik, aspon na chvilu ked ta drzim v svojom objati.

"Pamatas?" vravim jej.



Ano pamata, samozrejme ze sa pamata, je nasou povinnostou si spomenut vzdy ked nas prepadne Marnost ktora nema hranic,bolo to niekolko mesiacov predtym ako sme zacali do Archy zhromazdovat zvierata, bolo to posledne leto mieru.

Oslava. Tisice ludi sa zhromazdili v jednom bode casopriestoru aby tancovali, tancovali pod Slnkom ktore este ziarilo,a mraciaci sa Mesiac este stale poskytoval moznost azylu. Vedeli to mnohi z nas, ako sme tam tancovali, ze toto je tanec pre buducnost, ze tym tancom vytvarame Spomienku ktoru nevymazu ani stovky nuklearnych bomb.

Mnohi z nas tusili ze pride Pad, a ked dotancovali pod hviezdami noci, vratili sa do sveta moci a penazi, opustili svoje zamestnania, nakupili autobusy, generatory, notebooky, satelity, tunelove mikroskopy, geigerove senzory, skafandre ,AK 48-ky a hektolitre benzinu. Stiahnut co najviac dat, mapy, encyklopedie, casopisy, vsetko to uchovat pre buducnost a utiect niekam kde nadej ze sa znova stretneme na Oslave bude stale tliet.



V mladosti som sa túlal svetom a v nekonečných sibírskych stepiach pri jazere ktorého hlbiny siahajú až do samotného vnútra Zeme mi raz starý šaman povedal legendu. O boji nebeských ľudí ktorí nedokázali veri? jeden druhému, o boji ktorý na Zem zoslal žiaru a choroby ktoré zničili skoro všetko živé. A o človeku ktorý potom z trosiek sveta postavil harmonický svet Človeka a Prírody.

A keď som zistil že Amerika, Európa a všetci mocní tohto sveta sú hviezdnymi mužmi, nazval som tú studenú ale nepoškvrnenú sibírsku zem Úkrytom.

Ludske ovecky tuzobne ocakavali prichod konca pred vsemocnymi televiznymi obrazovkami a ja som zatial čoraz častejšie cestoval do Úkrytu a nosil tam všetky múdrosti krásnej ale pyšnej civilizácie Západu.Kúpil som Karosu, obyčajnú smradlavú Karosu, nazval ju Archou a vydal sa spolu s mojou drahou na útek zo sveta ako sme ho poznali. Cestou sme zbierali všetky rastliny, chytali zvieratá a odoberali im kúsky kože,extrahovali sme genetickú informáciu a zmrazenú uložili pre budúcnos?.



Rok po tom čo sme uvideli posledný východ Slnka sme vyrazili na cestu spa?. A s nami šli tisíce pohanov s ich poslednými zásobami. Tieto skromné zabudnuté národy východu potrebovali málo a dokázali preži?. Plakali, keď museli zabi? a zjes? svojho milovaného koňa.

Po úmrtí každej bytosti sme usporiadali Oslavu na jej počes?. Ich bubny a náš soundsystém rezonovali v harmónii budúcnosti a minulosti, hodiny a hodiny šamani tancovali a ja som zatiaľ pracoval.



Praca. Nad lozko v Arche som si upevnil nadrz s vodou ktora mi monotonne kvapka - kvap, kvap, kvap - na moje celo 8 hodin kazdy den. Mnohych vaznov uz tato technika priviedla k sialenstvu, pre mna je vsak krokom do sveta kde hladam Gral.

Sveta vo vitualnej 3d helme ktoru som si kupil, sveta v ktorom zalezi len na mojej mysli a rukach.

Ruky ruky ruky od detstva mi matka hovorila ze mam krasne ruky a zeny mojho zivota jej vzdy dali za pravdu, tieto ruky mam teraz v rukaviciach vdaka ktorym sa hram poslednu Hru s Perlami.

Su to iba projekcie jednotlivych atomov ale v svete kde som sam projekciou je to vlastne uplne jedno.

Najdolezitejsie boli prvotne suciastky. Atomy som musel spojit do najprimitivnejsich ozubenych koliecok, tyci, radlic, modul v 3d softveri ratal ci je dany utvar chemicky zrealizovatelny a ake bude mat parametre z hladiska vodivosti, pevnosti, vazkosti. Kazdemu z tychto utvarov som dal nazov vychadzajuci z Tradicie bytia-ktore-je-za-hmotou ktoru som chcel v Grali zavrsit - Strom Buddhovho osvietenia, Osirisove oko , Keter, Vecne sa meniace Tao, Kriz, Swastika.



Po mesiacoch cesty sme tu. Toto bola kedysi Europa, nositelka kultury, zdroj svetla ktore bolo tak jasne ze spalilo cely svet. Musím opatrnejšie vybera? cestu, častokrát sa priblížime k oblastiam zo zvýšenou radiáciou. Pustiny medzi mestami su mrtve, z puklin v zemi miestami trcia zkorodovane kusy zeleza. Mesta su plne agresivnych krys s veľkými lebkami, na kolesa som musel pripevnit ostne prepichujuce ich brucha v pripade ze by ich vecne lacne celuste zatuzili po najsladsich nadrach mojej milovanej. Po niekoľkých týždňoch pokusov a omylov sa stali krysie mozgy hitom pohanského jedálneho lístka.

Proti koordinovaným křdlom netopierov som vytvoril specialnu ultrazvukovu barieru, likvidaciu hmyzu zvacsa ucinne zvladne jednorazove pouzitie plamenometu.

Ale ludia mesta. Problem je s ludmi mesta, ak sa tak daju este nazvat.

Prvy clovek k nam dobehol ked sme opustali Kyjev. Blabotal nieco v tazko definovatelnej slovanskej reci, klacal pred nami na kolenach a vzyval tu ktorej som oddal svoj zivot ako Bohynu. Vzali sme ho k nam do Archy, medzi típí kočovníkov severu by nenašiel š?astie.

V noci ma zobudil vykrik, stal nad Nou skloneny, usta zakusnute do jej bieleho krku, vo vzduchu bolo citit hemoglobin.

Reflex je reflex, odsekol som mu hlavu.

"Nahodou to bolo celkom sexy" povedala a odpadla.

Z infekcie sa dostala, mozno preto ze sa z nej dostat chcela, mozno preto ze vedela ze bez nej nenajdem Gral.



Naber, rotuj, vyber, uchop, umiestni.

Toto su zakladne instrukcie pre Gral.



Prekvapivo prave vo Francii kde doslo k mnohym exploziam sa blizime do oblasti kde nase Geigrove senzory ukazuju velmi nizke mnozstvo radiacie.

Dunenie. Rachot.

"Draha. Blizime s k prvym kocovnikom Buducnosti, draha ludstvo mozno predsa vstane krasnejsie ako kedykolvek predtym." kricii



tu sa so mnou rozisla slecna pre ktoru bola tato poviedka napisana a mne doslo ze tato verzia buducnosti je pre moju osobu nerealna a nema cenu v tejto poviedke pokracovat....



Pise sa 6. jul 2012. Smerujeme k Barcelone. Za 5 mesiacov a 17 dni zacne Vek Vodnara.

Short story written 5 years ago with which me&myself&I had won first prize in the British Council Creative writing competition (topic - "Children's rights").

Please”, I hear myself saying. You know, it’s not that kind of please one likes to say – it’s not something like “Hey, waitress, one bottle of champagne, pleaaaaase” or “Please, be my wife” stuff. It’s that kind of word one hates from the bottom of his heart, it seems like it comes from some second universe, so distant, so absurd, yet those are my lips which are being opened.

“Please” of beggars, “please” od beaten and hated. There are 2 billions of us today – youth full of pain and sorrow, those high-and-so-clever estimate,2 billions of unwanted consequences, 2 billions of unexpected children of your passionate extatic spasms. Oh, unknown father I hope you loved your 4.2 seconds of absolute pleasure, oh, unknown mother I hope you smiled when you threw your child into a trashcan. Well, if I had only one possibility to ever meet you, I would not spit into your face – would good it would make?- I would rather like to say that I do not like the smell of sewers I’m sleeping in, I’m not smiling when I’m waking and I’m not smiling either when I’m sitting here, my hands dry, and asfalt beneath my feet is melting and it huuuuuurts, but I will not move, beggars have to sit still, it’s expected of them to be obedient,calm, humiliated.

Dear parents, either I’m not smiling when I’m closing my eyes in fear, that primitive animal fear of death I feel every night even in my dreams. How I’m afraid of that 10:00 PM time, of that border which lies between life and death which those high-and-so-clever had created for us. After 10:00 PM every sound seems like call of death, every human face seems like the face of killer. Every time I wake up in the night I repeat to myself silently those words of death, words of our dear Confederation Leader, how beautifully they start but what evil is inside. Every night I repeat myself until I fall asleep:

“Life. Life is something beautiful, the second miracle of Mother Nature. Slowly, during millions and millions of years creating higher and higher levels of beauty and intelligence. Creating more and more complex forms and then, creating human and with it the first miracle of Mother Nature – consciousness. Being aware of my own existence, being aware of that I’m being aware,and so on and so on, till infinity, the gift on infinity hidden in our own existence.

Our mission as humans is to protect Life in second place, but in the first place we have to protect consciousness, intelligence, analytical thinking. That’s the highest of complexity levels nature had created till now and we have to take care of it, protect it.

As you all know, on 21st February 2046 population of our planet Earth exceeded 25 billions, and it’s impossible for our planet to bear more people. Terraforming of Mars is slowly becoming possible, but it will take years, years our planet don’t have. Limits are exhausted. The game is almost over.

Last few months our scientists, mainly psychologists, neurologists but also mathematicians and other experts in cognitive science made an anormous effort to understand what is consciousness, who is consicous and who isn’t. They found out that person becomes fully aware of his own existence during puberty, before it one child is more like an animal – lovely, cute, but mainly driven by instincts and desires- and full consciousness emerges around age 15.

We have to protect consciousness, this is the highest goal. We understand that OUR children are OUR future, they will become intelligent and conscious citizens, we will be proud of. But what about those creatures sleeping in the sewers, unwanted, full of hate towards us? Our analysis shows that there are 2 billions of them, they are everywhere around us, like that rat stuff we totally eliminated 10 years ago.

Nature’s main motto is “the best will survive, the others will die”. We feel high respect towards life,but the weak have to make place for strong. These 2 billions aren’t productive, they don’t create values. Without these 2 billions, our population will survive next five critical years till the terraforming of Mars will be completed.Therefore Council today have added new ammendment to Global Constitution: Every mentally retarded person or person which isn’t capable of fully conscious thinking (as defined in §121/2047) found after 10:00 PM without company of family relative which is capable of conscious thinking can be eliminated by cyanide gas or other not painful means by members of police or army.”

10:00 PM. The moment parents lock the door twice and forbid they children to go out . Sometimes these children hear screaming behind the window, and they say to themselves “Thank God I’m here, lying in these pink pillows,counting sheeps.” When evening comes, I take my money, buy water, bread and ham – I know that if I wouldn’t buy ham each day I would have earned 1500 bucks more, but I can’t help myself, I love it – ,and then slowly and very carefully-it’s the matter of life and death I’m getting underground. And there in those dark areas where none of you had ever been is my home. Sometimes in the dark I see some other little body, walking silently, with paranoia all over his mind, like a ghost.

“Please” I say over and over again. Sometimes someone comes, search in his pockets and than throws a coin in front of me. I say “Thank You” and I thank him with all my heart for showing this piece of humanity, for showing sentiment to those who are nowadays not considered as people on this planet.

“Doing!” a sound of coin falling wakes me up from my melancholic thinking. I grab the coin – “Oh, those are 5 bucks!!” I almost scream in happiness. Only 1873 more and I’ll have money for a ticket to Mars. Well it’s a ticket for dogs but who cares, even if I won’t survive, they would throw my corpse outside, into an absolute void of cosmos and there I would float forever – between the stars, which are forbidden for me here, in this hell called planet Earth. And if I would survive- what pleasure, oh Mars, new Frontier of outlaws.

I see massive leather shoes coming in my direction. I know what will probably happen next, it happens from time to time, one can’t do nothing about it. I look up and I’m sure, no hair, dull face, hate in his eyes. Quickly I hide my head into my hands, there’s no time for nothing else. “Runt! Bastard! Because of you, people like ME had to starve! What a pity it’s not evening, I would sit here, holding you, and then around ten I would call police! You know what I mean don’t you, you nothing-more-than-animal?You would die, die, LEGALLY YOU WOULD DIE!” I feel iron tip of his shoe kicking me into stomach, he tries to kick me into face, but it’s well protected.

I hear some other voice and then kicking stops. Everything is calm now, but I lie there with my head protected, I know their tricks quite well and they are too stupid and blind in their hate, hate towards life, to learn something new.

“Your head bleeds, take this” I hear that second voice saying. That voice is too human to be true, I look up and in front of me only type of person which I expected. These long-haired guys looking like Jesus Christ, neo-hippies or how are they called, most of the time drugged by some emphatic chemicals, are the only ones which bring some happiness and almost love into my life,sometimes they even give me some fifty-buck note or colored book.Humanity what happened to you that you need chemicals to love your own children?

I take aromathic handkerchief he gives to me, it smell of flowers, of innocent nature. “What have we done to you? Why are you sitting here on this hot asfalt with bleeding face and fear in eyes, begging for a coin? What a miracle you are with the curly hair of yours, with your own dreams, with your life. Say, what you want and you’ll get it!” hippie says, almost crying, certainly drugged like hell.

“You know what I want? I want to love when there is someone who deserved to be loved. I want to shout, when there is something which deserves to be shouted. I want to eat ham and read colorful books, and most of all I want to dance. I want to dance,freely, under the stars of night.”
And in those childish innocent eyes he saw whole universe.

Prakticky optimizmus.Inteligentne technologie. Otvorena spolocnost. Sebaurcenie. Racionalne myslenie. Ale berte to s rezervou pretoze ak maju dvaja extropiani rovnaky nazor tak aspon jeden z nich nieje extropian. Forward!:::3. Prakticky optimizmus (Practical Optimism)

Extropiani maju pozitivny a dynamicky postoj k zivotu. Snazime sa realizovat nase idealy v tomto svete, dnes i zajtra. Namiesto prezivania nicim nenaplneneho zivota podporovaneho fantaziami o dalsom zivote, entuziasticky smerujeme nasu energiu k naplneniu nasej vizie nekonecneho vyvoja vpred.

Aby sme mohli zit naplno, efektivne a radostne , musime sa prestat mracit, musime prestat mysliet negativisticky, musime sa zbavit porazeneckych nalad. Uznavame problemy, ci uz technicke, socialne alebo psychologicke, ale nedovolujeme im ,aby dominovali nasmu mysleniu a smerovaniu. Na porazky reagujeme objavovanim a vyuzivanim novych moznosti. Extropiani sa pridrziavaju optimistickeho pohladu na buducnost, v ktorej vidime mnohe protilieky na choroby minulosti, a pritom jedine co musime urobit je prevziat zodpovednost a zacat ju tvorit. Prakticky optimizmus nedovoluje pasivne cakanie a dufanie v krajsie zajtrajsky; nezastavitelne nas pohana k okamzitej cinnosti, konfrontujuc dnesne vyzvy a vytvarajuc este schopnejsie vychodiska pre nasu buducnost.

Zamyslame sa nad limitmi ktore ini povazuju za normalne a nemenitelne. Dnes je na svete viac vedcov (ktori sa zaoberaju starnutim, medicinou, pocitacmi, biotechnologiami ,nanotechnologiami a inymi progresivnymi vednymi disciplinami) ako kedykolvek predtym v celej ludskej historii. Technologicky a socialny vyvoj pokracuje v akceleracii. Extropiani drzia krok s pokrokom, pretoze podporuju vyskum a su medzi prvymi ktori implementuju jeho vysledky. Sme konstruktivne skepticky k obmedzujucim presvedceniam nasich blizkych, nasej spolocnosti, ale taktiez aj nas samych. Vidime poza vsetky momentalne mozne prekazky pretoze sme kreativne otvoreni ku vsetkym moznostiam.

Prijatie praktickeho optimizmu znamena zameranie sa na moznosti a prilezitosti, ostrazitost ku vsetkym rieseniam a vysledkom. Znamena odmietnutie bedakania nad vecami ktore sa nedaju prekonat, poucujeme sa z chyb namiesto ich zvelicovania. Preferujeme "pre" namiesto "proti", tvorime mozne riesenia namiesto protestovania voci tomu co existuje. Nas optimizmus je vlastne realisticky, pretoze svet berieme taky aky je, nestazujeme sa na to ze zivot nieje fer. Prakticky optimizmus prave od nas vyzaduje prebratie iniciativy, aby sme sa zdvihli a zapriahli do nasich tazkosti, a prave tato nasa cinnost deklaruje, ze mozme dosiahnut nase ciele namiesto sedenia v ustrani a zozierania sa porazeneckymi myslienkami.

Nase ciny a slova stelesnuju prakticky optimizmus, inspiruju ostatnych k vyniknutiu. Sme zodpovedny za prebratie iniciativy v sireni tohto optimizmu, pretoze posilnovanie nasej vlastnej dynamiky je lahsie dosiahnutelne v podobne naklonenom prostredi. Preto stimulujeme optimizmus aj v ostatnych, komunikaciou o nasich extropianskych ideach a zitim podla nasich idealov.

Prakticky optimizmus a pasivna viera su pravdaze nekompatibilne. Prakticky optimizmus znamena kriticky optimizmus. Viera, to je pevne presvedcenie ze nejaka externa sila, ci uz Boh, Stat, alebo napriklad aj mimozemstania vyriesia nase problemy. Viera zasieva pasivitu prislubovanim pokroku ktory nam bude prideleny nadradenou mocou. Lenze, naoplatku za tento dar si od nas viera vyzaduje fixnu doveru a podradenie sa tymto externym silam, cim vytvara dogmaticke presvedcenie a iracionalne spravanie. Prakticky optimizmus podporuje iniciativu a inteligenciu, uistuje nas ze sme schopni zlepsit zivot nasimi vlastnymi skutkami. Moznosti a prilezitosti su vsade, volaju nas aby sme ich uchopili a stavali na nich. Dosiahnutie nasich cielov vyzaduje, aby sme verili sami v seba, aby sme horlivo pracovali a boli schopni zrevidovat nase strategie.

Kde ini vidia problemy a tazkosti, my vidime vyzvy. Kde sa ini vzdavaju, my pokracujeme vpred. Kde ostatni vravia "tak uz dost" my vravime "Vpred! Nahor! " Dostavame osobnu, socialnu a technologicku evoluciu do este lepsich foriem. Namiesto strachu z buducnosti, Extropiani pokracuju vo vylepsovani vlny evolucneho pokroku.




4. Inteligentne Technologie (Intelligent Technology)

Extropiani pokladaju vedu a techniku jednoznacne za nevyhnutnu a potrebnu. Uzivame prakticke metody k dosiahnutiu nasich cielov rozsirenej inteligencie, spickovych fyzickych schopnosti, psychologickej vycibrenosti, socialneho postupu a nekonecnej dlzky zivota. Preferujeme vedu ako mysticmizmus, technologiu ako modlitbu. Povazujeme vedu a techniku za nevyhnutne a neodmyslitelne prostriedky ktore nam dopomozu dosiahnut nase najvznesenejsie hodnoty, idealy a vizie dalsej evolucie. Snazime sa podporovat tieto formy inteligencie,pouzit ich na znicenie barier nasich extropianskych cielov, radikalne transformujuc ci uz interne alebo externe podmienky nasej existencie.

Technologia je prirodzene rozsirenie a vyjadrenie ludskeho intelektu, vole, kreativity, zvedavosti a predstavivosti. Predpovedame a podnecujeme vyvoj este flexibilnejsich, mudrejsich a zodpovednejsich technologii. Budeme sa spoluvyvijat s produktmi nasich mysli, budeme s nimi integrovat,az nakoniec integracia technologii do nas samych v tejto posthumannej synteze znasobi nase schopnosti a rozsiri nasu slobodu.

Domyselna technologicka inovacia nas nestrasi, vzrusuje nas. Vitame kazdu konstruktivnu zmenu rozsirujucu nase obzory, nebojacne a inventivne skumajucu nove oblasti. Uprednostnujeme bezpecny a pozorny vyvoj novych mocnych technologii, ale nesnazime sa utlmit pokrok, nesklaname sa pred neznamym. Nie sme vahavi, nestagnujeme, radsej sa vezieme na vlnach buducnosti. Inteligentne pouzitie biotechnologii a nanotechnologii, otvorenie novych horizontov vo vesmire, odstrani nase problemy s materialnymi zdrojmi a zbavi nas enviromentalnych tlakov.

Technologie uprednostnujeme kvoli vyhodam ktore z nich plynu. Nepodporujeme technologicky rozvoj len tak pre nic za nic, pre rozvoj sam o sebe. Inteligentne technologie totiz znamenaju nielen ich pouzitie na znasobenie nasich vlastnych schopnosti, ale taktiez vytvorenie nastrojov ktore sa k nam hodia a vyhovuju nasim poziadavkam, nastrojov od ktorych ale nemusime byt zavisli.

Nasledujuce roky a dekady budu casy enormnych zmien, zmien ktore ohromne rozsiria nase moznosti a schopnosti, zmien ktore zlepsia nase zivoty. Tato technicka transformacia bude urcyhlena genetickym inzinierstvom, predlzenim zivota, biovedami, intenzifikatormi inteligencie , sikovnejsimi rozhraniami k vykonnejsim pocitacom, neuro-pocitacovou integraciou, celosvetovymi datovymi sietami, virtualnou realitou, inteligentnymi agentmi, elektronickou komunikaciou, umelou inteligenciou, neurovedami, neuronovymi sietami, umelym zivotom, migraciou mimo planety a molekularnou nanotechnologiou.



5. Otvorena Spolocnost ( Open Society )

Extropiani si vazia otvorene spolocnosti ktore chrania slobodnu vymenu nazorov, slobodu kritiky a slobodu experimentovania. Nebezpecnejsie ako zle ideje je donucovacie potlacanie tychto idei. Lepsim myslienkam musi byt dovolene aby vznikali v nasich instituciach evolucnym procesom vzniku, mutaciou a kritickym vyberom. Sloboda vyjadrenia v otvorenej spolocnosti je najlepsie chranena spolocenskym poriadkom charakterizovanym dobrovolnymi vztahmi a vymenami. Oponujeme nedobrovolne vnutenym "autoritam" , sme skepticky k donucovacim politickym rieseniam, sme proti pasivnej a nespytujucej sa poslusnosti k vodcom, proti neflexibilnym hierarchiam ktore potlacaju iniciativu a inteligenciu.

Aplikujeme kriticky racionalizmus v spolocnosti , pretoze vsetky nase institucie a procesy su otvorene pokracujucemu zdokonalovaniu. Podpora pokroku a efektivne, racionalne rozhodovanie vyzaduje rozlicne zdroje informacii a rozdielne uhly pohladu ktore prekvitaju prave v otvorenych spolocnostiach. Centralizovane nariadene chovanie brani objavovaniu, diverzite a nesuhlasnym nazorom. Nase extropianske ciele mozme dosiahnut v mnozstve rozlicnych typov otvorenych spolocnosti, ale v ziadnom pripade nie v teokraciach, autoritativnych, alebo totalitnych systemoch. Spolocnosti s donutenou centralizovanou kontrolou nepovoluju iny nazor alebo diverzitu, zatial co otvorene spolocnosti umoznuju existenciu vsetkych moznych typov institucii - ci uz autonomiu podporujucich alebo byrokratickych a hierarchickych institucii. V otvorenej spolocnosti sa jedinec moze dobrovolne rozhodnut, ci sa podriadi restriktivnejsim zriadeniam vo forme klubov, sukromnych komunit,alebo korporacii. Otvorene spolocnosti umoznuju existenciu pevnejsie organizovanych socialnych struktur dokym maju jedinci slobodnu moznost odist. Otvorene spolocnosti sluzia ako zakladny ramec v ktorom sa moze zacat spolocenska experimentacia, otvorene spolocnosti dovoluju a podporuju objavovanie, inovaciu a pokrok.

Extropiani sa vyhybaju utopickym planom "perfektnej spolocnosti" namiesto toho si vazia diverzitu v hodnotach, zivotnom style a pristupe k rieseniu problemov. Namiesto statickej dokonalosti utopie preferujeme "extropiu" - otvoreny, zakladny ramec podporujuci jednotlivcov ale aj dobrovolne skupiny k formovaniu institucii a socialnych foriem ktore oni sami preferuju. Dokonca aj ked si o niektorych takychto rozhodnutiach myslime ze su blaznive, podporime hodnoty systemu umoznuje vsetkym myslienkam aby boli vyskusane a uskutocnene so suhlasom vsetkych zainteresovanych.

Nemame ziadne pouzitie pre technokraticku myslienku donucovacej centralnej kontroly samozvolenymi "expertmi". Ziadna skupina expertov nemoze plne pochopit a kontrolovat nekonecnu komplexnost ekonomie a spolocnosti zlozenej z jednotlivcov ako oni sami. Narozdiel od utopistov vsetkych druhov, Extropiani sa nesnazia o kontrolu zivota ludi alebo foriem a funkcii rozlicnych institucii, nesnazime sa o dodrziavanie nejakeho dalekosiahleho planu. Pretoze vsetci zijeme v spolocnosti, vsetkych nas musi zaujimat jej rozvoj. Ale tento rozvoj musi respekovat individualitu. Socialne inzinierstvo by malo byt postupne, jednu po druhej budeme vylepsovat a upravovat institucie na zaklade dobrovolnosti; a nie centralne naplanovana a potom vynutena urcita vizia. Snazime sa o postupne zdokonalenie spolocenskych institucii a ekonomickych mechanizmov, ale taktiez sme si vedomi problemov ktore sa vyskytuju pri zdokonalovani komplexnych systemov. Nas umysel mozno vyzera radikalne, ale sme obozretny pri jeho uskutocnovani, sme si vedomi ze zmeny v komplexnych systemoch castokrat prinesu neocakavane nasledky. Simultanna experimentacia s mnozstvom moznych rieseni a zdokonaleni - social parallel processing - funguje lepsie ako utopcky centralne riadena technokracia.

Uprednostnujeme tie zakony a vlady, ktore sa hocikedy javia ako najprospesnejsie pre rozvoj a udrziavanie otvorenosti a pokrokovosti spolocnosti. Podporujeme otvorene spolocnosti opoziciou k nebezpecnym koncentraciam moci a namiesto vlady autority uprednostnujeme vladu zakona. Spoznanim, ze moc korumpuje a vedie k potlacaniu alternativnych myslienok a skutkov, preferujeme pouzitie pravidiel a zakonov rovnocenne ci uz na legislatorov ako aj na vsetkych ostatnych, bez vynimky. Povazujeme otvorene spolocnosti za zakladny ramec pre mierumilovne, produktivne usilie k dosiahnutiu individualnych a skupinovych cielov.

Extropiani nechcu vladnut, ale taktiez nechcu byt ovladany. Drzime sa nazoru ze jednotlivec je sam zodpovedny za svoj zivot. Zdrave spolocnosti si vyzaduju kombinaciu slobody a zodpovednosti. Aby mohli otvorene spolocnosti existovat, jednotlivci musia byt slobodny v uskutocnovani ich vlastnych zaujmov pomocou im vlastnymi sposobmi. Ale aby mohli jednotlivci a spolocnosti prekvitat, sloboda musi ist ruka v ruke so zodpovednostou.



6. Sebaurcenie ( Self-Direction )

Extropiani povazuju osobne sebaurcenie za potrebnu sucast tvorenej spolocnosti. Kedze kultura a technologia nam ponukaju nekonecne zvacsujuce sa mnozstvo moznosti sebaurcenie ziskava na dolezitosti. Sami za seba sa chceme rozhodnut v ktorych veciach sa zmenime a v ktorych ostaneme rovnakymi. Sebaurcenie znamena poznat svoje hodnoty, znamena to poznat svoje miesto a zmysel zivota. Mat jasny zmysel zivota prinasa nielen prakticke a emocialne odmeny ale taktiez nas chrani proti manipulacii a kontrole zo strany ostatnych. Sloboda od ostatnych prinasa naplnenie a osobny pokrok len ked je skomibnovana so sebaurcenim.

Aby bolo sebaurcenie mozne, musim si najprv ujasnit a pochopit , co som a potom vyuzit tuto viziu pri cviceni v sebakontrole. Ludske ja obsahuje mnozstvo tuzob a snah zabudovanych do nasho biologickeho organizmu evolucnymi procesmi a kulturnymi vplyvmi. Aby sme zobrali nas zivot do vlastnych ruk,musime si vybrat zo svojich rozdielnych tuzob a sutaziacich pod-osobnosti. Zatial co spontannost hra dolezitu rolu, vytvorenie a udrzanie zdraveho ja vyzaduje seba disciplinu a vytrvalost.

Osobna zodpovednost a autonomia ide ruka v ruke so sebaexperimentaciou. Extropiani beru zodpovednost za dosledky ich rozhodnuti, odmietaju obvinovat ostatnych za vysledky ich vlastnych slobodnych cinov. Experimentacia a sebatransformacia vyzaduje risk; prajeme si aby sme boli slobodni a mohli sami zhodnodit vyhody a nevyhody za seba samych, pouzitim vlastneho usudku a prebratim zodpovednosti za vysledok. Odmietame donucovanie zo strany tych, co sa snazia vnutit nam ich usudky a nazory na bezpecnost a efektivnost rozlicnych druhov sebaexperimentacie. Osobna zodpovednost a sebaurcenie su nekompatibilne s autoritativnou centralizovanou kontrolou, ktora potlaca moznosti vyberu a spontannej autonomnosti osobnosti.

Donucovanie, ci uz pre "dobro vsetkych" alebo pre vzorovu ochranu jednotlivca je pre nas neakceptovatelne. Natlak vytvara ignoranciu a oslabuje spojenie medzi vlastnym osobnym vyberom a osobnym vysledkom, tym padom nici osobnu zodpovednost. Extropiani su racionalny individualisti, zijuci podla vlastneho usudku, robia reflektivne, informovane rozhodnutia, profituju z uspechu ale aj z porazky.

Kedze sebaurcenie plati pre vsetkych, tento princip od nas vyzaduje respekt k sebaurceniu ostatnych. To znamena obchod, nie nadvladu; racionalnu diskusiu namiesto natlaku a manipulacie, kooperaciu namiesto konfliktu, vsade kde je to len mozne. Priznanim si, ze ine osoby maju tiez vlastne zivoty, hodnoty sa snazime o kooperaciu prospesnu pre vsetkych, nesnazime sa o dosiahnutie nasich zaujmov na ukor ostatnych. Respektujeme autonomiu a racionalitu ostatnych pomocou ucenia efektivnej komunikacie a spolocnej cinnosti k dosiahnutiu pre vsetkych vyhodnych vysledkov.

Extropiani povazuju zhovievavost za cnost, ktora strazi nase interakcie so sebaurcujucimi zivotmi ostatnych. Zhovievavost prirodzene ide ruka v ruke s uznanim hodnot v ostatnych a viere v seba sameho. Povazujeme zhovievavost nie za zavazok ktorym obetujeme vlastne zaujmy, ale za dispoziciu vdaka ktorej sme napomocny pre ostatnych. K inym sa chovame, ako k moznym zdrojom hodnot, priatelstva, kooperacie alebo aj rozkose.
Zhovievavy postoj je pre nas citovo stabilnejsi ako cynizmus, utocnost a lakomost, ale taktiez ma vacsiu schopnost indukovat reciprocnu pozitivnu odpoved. Nechceme silou mocou suhlasit so vsetkymi za kazdu cenu, ale snazime sa maximizovat vyhody interakcie s ostatnymi.

Sebaurcenie, to znamena byt zodpovedny za svoj zivot. A toto vyzaduje najme inteligentne chovanie. A to zas vyzaduje nezavisle myslenie. Extropiani si su vedomi ludskej slabosti: odovzdanie intelektualnej kontroly niekomu inemu. Sledujeme ako sa ludia vzdavaju nezavisleho usudku, najma v oblasti nabozenstva, politiky, moralky a vztahov a snazime sa prekonat to. Usmernenie nasich zivotov od nas vyzaduje urcit pre seba vlastne hodnoty, dovody a ciny. Nove technologie nam umoznuju vybrat si nielen co chceme robit, ale taktiez kto sme, ci uz fyzicky, intelektualne alebo psychologicky. Ked prevezmeme zodpovednost za nas samych, mozme pouzit tieto nove prostriedky na zdokonalenie seba samych prave podla nasich osobnych hodnot.




7. Racionalne Myslenie (Rational Thinking)

Extropiani uznavaju zdovodnovanie, kriticke myslenie, intelektualnu nezavislost a cestnost. Odmietame slepu vieru a pasivne, komfortne rozmyslanie ktore vedie k dogme, konormite a stagnacii. Nase odovzdanie sa pozitivnej sebatransformacii od nas vyzaduje kriticku analyzu nasho momentalneho presvedcenia, chovania a strategie. Extropiani preto preferuju uznanie chyby a poucenie sa z nej pred predstieranim bezchybnosti.
Preferujeme empiricizmus pred mysticizmom a nezavisle vyhodnotenie pred konformitou. Nasa filozofia je filozofia zivota, ale vzdialena od dogmy ci uz politickej, nabozenskej alebo osobnej, prave kvoli slepej viere, znizovaniu ludskych hodnot a systematickej iracionalnosti.

Nie sme cynici ktori odmietaju kazdu novu myslienku. Tiez nejsme ludia ktori akceptuju kazdu novu myslienku bez otazky. Pouzitim kritickeho a kreativneho myslenia objavujeme uzasne nove myslienky, zatial co odfiltrujeme prec neobhajitelne myslienky, ci uz nove alebo stare. Vieme ze ked sa chceme zdokonalit, ci uz na individualnej alebo spolocenskej urovni, potrebujeme kriticky utocit na dogmy a predsudky minulosti a odmietat popularne deziluzie pritomnosti.

Neakceptujeme ziadne konecne intelektualne autority. Ziadny jedinec, ziadna institucia, ziadna kniha a ziadny jednotlivy princip nemoze sluzit ako zdroj alebo standart pravdy. Vsetky presvedcenia mozu mat svoju chybu a preto musia byt otvorene neustalemu testovaniu. Nepovazujeme "osvietenie", autoritu, alebo emocie za spolahnutiahodne zdroje vedomosti. Vyhlasenia ktore nemozu byt overene berieme na lahku vahu. Zavisime na usudku nasho vlastneho vedomia zatial co postupne zdokonalujeme nase vlastne intelektualne standarty a schopnosti. Najvacsi doraz kladieme na dovod, to vsak neznamena ze by sme odmietali emociu a intuiciu. Tieto mozu niest dolezitu informaciu a hrat dolezitu rolu v mysleni, ale nepovazujeme pocity a intuicie za nezpochybnitelne autority. Povazujeme ich za nevedome spracovanie informacii, ktorych spravnost je neista.

Extropiani hladaju objektivnu pravdu a objektivne vedomosti. Myslime si ze mozme pochopit realitu, a ze pomocou vedy moze clovek progresivne obist svoje vlastne kognitivne a zmyslove nedostatky a spoznat svet taky aky je. Ludia si zasluzia byt hrdi na to co dosiahli, ale tiez by mali uznat ze sa este vela toho musime naucit.

Zaver

Tieto Principy niesu myslene ako pravidla ktore by mali byt na niekom uplatnovane. Niesu obhajobou urcitych technologii. Niesu to konecne, nemenne vyroky. Niesu predlozene ako absolutne pravdy. Vyjadruju vsak hodnoty a postoje spolocne pre Extropianov zatial co vedome a hravo dosahujeme nase osobne ciele.

Prijemna rozpravka od jedneho z beatnikov skryvajuceho sa za alter egom Smokestack El Ropo.Rozpravka? Nuz rozpravka pre dospelych o tom ako vybabral maly prekupnik Zig so zlym a presibanym pestitelom zakazaneho kontrabandu. Proste roztomile.:::

Bolo nebolo, drobný prekupníček zakázaného kontrabandu menom Zig prišiel k peniazom. A že nebol padnutý na hlavu, povedal si: "Najvyšší čas, aby som si zásobil sklad fajnovým matrošpm. Vydám sa na západ a urobím obchod s Velkým Šéfom."

Všetci kamaráti ho varovali. "Velký Šéf má najlepší tovar, to teda hej,ale je prefíkaný. Predtým ako si podáte ruky vytiahne plechovú škatulu s tým najsilnejším čo má, a povie, abys’ zahúlil. Dym ti zatemní mozog a on ta obabre na množstve, kvalite, alebo cene. Ten už ich ošklbal! Vážne, kšefty s ním - to je riskantný podnik. Radšej zostaň doma."

Zig sa iba opýtal: " Akú že to má plechovú škatulu?" A ono mu ju popísali. A Zig začal zháňa? zásoby na cestu. ( Najskor zašiel do železiarstva a kúpil si plechovú krabičku, akú mal Velký Šéf.)
Potom vyrazil s verným koňom a statným oslom na západ.

Putoval vela dní, než došiel do hor v ktorých sa velký šéf zdržoval. Konečne natrafil na jaskyňu. Pred ňou, na tróne vytesanom v skale, sedel obor. "Ja som Velký Šéf" povedal obor. "A ja Zig. Prišiel som za tebou kvoli obchode." Obor ho pozval do jaskyne. Obaja prešli množstvom chodieb a tunelov, a ocitli sa vo velkej skalnej dutine ožiarenej lampami. Velký Šéf sa zvalil na velký drevený trón, Zig si sadol na malú stoličku a začali sa dohadova?.

Potom si Zig všimol obrovej plechovky. Zasmial sa, vytiahol svoju vlastnú, postavil obidve krabičky vedľa seba, krúžil s nmi po stole a stváral kopu hlúpostí. Ale Velký Šéf sa dobre pozeral, po chvíli mu plechovku vytrhol z ruky a zle si ho zmeral. Nakoniec z nej nacpal fajku a prikázal: "Teraz pohúliš, aby si ochutnal moj tovar."

   Zig zobral fajku a natiahol. Pri prvom šluku uvidel svietiace škvrny: rástli, a zase sa zmenšovali. Ale povedal iba: "Má divnú chu?."

   Po druhom šluku mu začala pulzova? hlava, ako by mu do nej niekto mlátil kladivom. Ale povedal iba "Trocha ma škrabe v krku."

   Po tre?om prásku mal pocit, že sa premenil v posolstvo namalované na trepotavej ružovej vlajočke, ale povedal iba: "Ako dlho to potrvá?"

   Velký Šéf sa zarazil. Vytrhol Zigovi fajku z ruky a začal bafka? sám. Keď natiahol po tretí krát, mal už oči červené ako čerešne, a prehlásil: "To nemože by? mýlka. Húliš naozaj moj materiál."
Zig sa ešte raz pohral s krabičkami, a potom navrhol: "Teraz si nacpi moju, nech vidíš ten rozdiel."

   Velký Šéf neodolal. "Kolko zákazníkov by som mohol obabra?," pomyslel si, "keby som mal ešte silnejší matroš ako je ten moj!" Ale pretože nerozoznal jednu plechovku od druhej, vzal si z obidvoch a nakoniec sa nezmohol už vobec na nič.

"No áno," povzdychol si Zig, "tak sa mi zdá, že som podnikol zbtočnú cestu: tvoj kontraband nemá š?avu. Taký by som u nás nikde nepredal. Ale už mám skoro prázdnu krabičku. Možem si od teba kúpi? troška huliva na spiatočnú cestu?"

"Kolko by si chcel?" spýtal sa Velký šéf.

"Tolko koľko uvezie moj osol. Snáď mi to vystačí." odpovedal Zig.

Velký Šéf moc a moc rozmýšlal a nakoniec povedal: "Vezmi ma so sebou. Nakúpim váš tovar a o zisk sa rozdelíme." Zig mu teda zaplatil poctivú cenu, obidvaja potom vytiahli z jaskyne množstvo vriec s kontrabandom, naložili ich na Zigovho osla a vyrazili.

   A putovali a putovali. Zig na koni, Velký Šéf peši. Putovali a húlili, húlili a krajina okolo nich bola stále podivnejšia. Velký Šéf dostal strach a zatúžil po svojej jaskyni. Zigovi ale povedal: "Pokračuj do najbližšieho mesta, do večera ?a dohoním."

   Zig sa na neho usmial a povedal: "Dobre, pokúsim sa na to nezabudnú?, ale iba tento koň vie, kam ideme. Ja mám hlavu úplne namotanú."

To už Velký šéf vedel, že naletel, a zasmial sa: "Takto ma ešte nikto nenapálil." Pridal Zigovi svoju plechovku a obaja sa v dobrom rozlúčili. Zig sa vrátil domov, ale o tom, čé zažil, nikomu nepovedal. A keď sa ho pýtali na Velkého Šéfa, iba utrúsil: "Ale čoby, neodvážil som sa za ním ís?. Je to prefíkaný dealer. Taký riskantný podnik! Lepšie je zosta? doma."

u.club founder a otec sceny sice rozhovory neposkytuje (svetlou vynimkou je interview pre 5d) ale kedze som liska podsita, predsa len zverejnim nas vodkovy rozhovor z party reset2connect pretoze vystihuje podstatu toho kam sa to cele dostalo celkom strucne a STANDARTne minimalisticky :::

Nuz Dalo, co si o tom celom myslis?

O com?


O tomto celom co tu vidis.

Nic.

Extropiani su najznamejsou skupin z tzv. transhumanistickych filozofii. ....Ziadne zahady niesu vecne, ziadne limity neprekonatelne, nezname sa podda genialite. Snazime sa o pochopenie univerza, nechvejeme sa pred zahadami zatial co pokracujeme v uceni a v coraz vacsom vychutnavani zivota....Nuz ked myslis Maxi, podla mna to aj tak zavana dogmou a egom.:::EXTROPIA - mnozstvo inteligencie,informacii,poriadku, vitality,kapacity pre zdokonalenie obsiahnute
v urcitom systeme

EXTROPIANI - ti, co sa snazia o zvacsenie mnozstva extropie

EXTROPANISMUS- vyvijajuca sa transhumanisticka filozofia extropie

Extropianismus je transhumanisticka filozofia. Extropianske Principy definuju specificku "odnoz" transhumanistickeho myslenia. Ako humanisti, tak aj transhumanisti uprednostnuju pokrok a hodnoty zalozene na nas samych, na rozdiel od externej nabozenskej autority. Transhumanisti vsak posuvaju humanismus este dalej, snahou o dosiahnutie samotnych ludskych limitov, pomocou vedy a technologie skombinovanej s kritickym a kreativnym myslenim. Bojujeme proti nevyhnutnosti starnutia a smrti, snazime sa o postupne zdokonalovanie nasich intelektualnych schopnosti, nasich fyzickych kapacit, a nasho emocionalneho vyvoja. Vidime humanitu, ludskost, ako prechodne stadium v evolucnom vyvoji inteligencie. Obhajujeme pouzitie vedy k zrychleniu nasej premeny z ludskeho(humanneho) stavu na transhumanny alebo az posthumanny stav. Ako povedal fyzik Freeman Dyson: "Ludskost mi pripada ako uzasny zaciatok, ale nie posledne slovo."

Tieto Principy niesu prednesene ako absolutne pravdy alebo univerzalne hodnoty. Tieto Principy kodifikuju a vyjadruju tie postoje a stanoviska potvrdene tymi,ktori sami seba nazyvaju "Extropianmi". Extropianske myslenie ponuka zakladny ramec pre myslenie o ludskom stave. Tento dokument zamerne nespecifikuje rozne presvedcenia, technologie, vysledky. Tieto Principy iba definuju zaklady racionalneho a efektivneho postoja k zivotu, neovplyvneneho dogmami,ktore nemozu prezit vedecku alebo filozoficku kritiku. Rovnako ako humanisti schvalujeme plnohodnotny a racionalny pohlad na zivot, ale taktiez sa snazime vyhnut dogmatickej viere hociakeho druhu. Extropianska filozofia stelesnuje inspirujuci a povysujuci pohlad na zivot zatial co ostava otvorena revizii zo strany vedy a bezhranicneho zlepsovania sa.

1. Neustaly pokrok (Perpetual Progress) - Neustala snaha o dosiahnutie vyssej inteligencie, vzdelania, efektivnosti a nekonecnej dlzky zivota, snaha o odstranenie politickych, kulturnych, biologickych a psychologickych limitov seba-realizacie a seba-aktualizacie. Neustale prekracovanie prekazok v nasom pokroku a moznostiach. Expanzia do vesmiru a zlepsovanie sa bez konca.

2. Zmena seba sameho (Self-Transformation) - Pokracujuce moralne, intelektualne a fyzicke zlepsovanie sa
pomocou kritickeho a kreativneho myslenia, osobna zodpovednost a experimentacia. Snaha o biologicky neurologicky narast popri emocionalnom a psychologickom zlepsovani.

3. Prakticky Optimizmus (Practical Optimism) - Podporovanie cinnosti pozitivnymi ocakavaniami. Adaptovanie racionalneho, na cinnosti zalozeneho optimizmu, namiesto slepej viery alebo stagnujuceho pesimizmu.

4. Inteligentne Technologie (Intelligent Technology) - Pouzitie vedy a technologie na kreativne prekonanie nasich "prirodnych" limitov ktorymi nas obdarovalo nase biologicke dedicstvo, kultura a prostredie. Prijimanie technologie nie ako technologiu samu pre seba, ale ako efektivny prostriedok k zlepseniu zivota.

5. Otvorena Spolocnost (Open Society) - Podporovanie socialnych pravidiel ktore povzbudzuju slobodu prejavu, slobodu konania a experimentacie. Opozicia k autoritarskej spolocenskej kontrole a uprednostnovanie decentralizacie moci. Preferovanie vyjednavania namiesto boja, vymeny namiesto natlaku. Otvorenost k zdokonalovaniu sa namiesto statickej utopie.

6. SebaUrcenie (Self-Direction) - Nezavisle myslenie, individualna sloboda, osobna zodpovednost, seba-regulacia, sebaucta a respekt k ostatnym.

7. Racionalne Myslenie (Rational Thinking) - Uprednostnovanie dovodu a faktov pred slepou vierou, zamyslanie sa nad dogmami. Otvorenost pre kazdu vyzvu nasej viere a presvedceniu. Privitanie kritiky existujuceho presvedcenia a a zaroven otvorenost k novym myslienkam.




1. Neustaly pokrok ( Perpetual Progress )

Extropiani sa snazia o postupne zdokonalovanie sa, nasich kultur, a nasich prostredi. Snazime sa o fyzicke, intelektualne a psychologicke zlepsenie. Vazime si neustaleho usilia vo vedomostiach a porozumeni. Extropiani nesuhlasia s tradicnymi tvrdeniami, ze by sme mali opustit nasu ludsku podstatu nezmeneni, aby sme sa podriadili "Bozej voli" alebo tomu co je povazovane za "prirodzene". Ako nasi intelektualny bratranci,humanisti, taktiez sa snazime o pokracujuci pokrok vo vsetkych smeroch. Avsak v nasom usili ideme dalej ako vacsina humanistov: Spytujeme tradicne, biologicke, geneticke a intelektualne zabrany v nasom pokroku a moznostiach.
Extropiani rozoznavaju unikatne konceptualne schopnosti nasho druhu, nasu prilezitost k posunutiu evolucie k novym horizontom. Povazujeme ludskost za prechodne stadium medzi nasim zivocisnym dedicstvom a a nasou posthumannou buducnostou. Na prvotnej Zemi, hmota bez vedomia sa skombinovala tak, ze utvorila prve seba-replikujuce molekuly a vznikol zivot. Prirodne evolucne procesy vygenerovali stale viac a viac komplexnejsie organizmy so stale inteligentnejsimi nervovymi sustavami, neskor mozgami. Priama chemicka interakcia jednobunkovych organizmov viedla k vzniku zmyslovych a vnimacich organov, ktore umoznovali este zodpovednejsie chovanie. Nakoniec, vznik mozgovej kory umoznil vedome ucenie a experimentaciu.

S prichodom konceptualneho uvedomenia sa ludstva, sa pokrok zrychloval este viac, kedze sme postupne zacali pouzivat inteligenciu, technologiu a vedecke metody. Snazime sa o zrychlenie tohto evolucneho procesu, prekrocenim ludskych biologickych a psychologickych limitov.

Neakceptujeme neziaduce aspekty ludskeho stavu. Snazime sa prekonat nase prirodne a tradicne limity nasich moznosti. Pouzitim vedy a technologie sa snazime znicit obmedzenie dlzky zivota, inteligencie,osobnej vitality a slobody. Sme si vedomi ze pokorne prijatie "prirodzenych" limitov dlzky nasich zivotov je absurdne. Ocakavame ze zivot sa rozsiri mimo Zem - kolisky ludskej a transhumannej inteligencie - a ze osidlime vesmir.

Pokracujuce sa zlepsovanie obsiahne aj ekonomicky rast. Nevidime ziadny nedostatok zdrojov ktory by zabranil rastu, a pokladame rast za kompatibilny s kvalitou prostredia. Extropiani podporuju racionalny enviromentalizmus zamerany na zlepsovanie podmienok pre nas rozvoj. Inteligentny managment zdrojov a prostredia bude podporovany predlzenim dlzky ludskeho zivota. Efektivny ekonomicky system podporuje konzervaciu, substituciu (nahradzovanie) a inovaciu, vyhyba sa potrebe zabrzdit rast a pokrok. Migracia do vesmiru neuveritelne zvacsi energiu a zdroje dostupne nasej civilizacii. Predlzenie zivota podpori mudrost a vedomosti,zatial co obmedzi nedbanlivost a rozmarnost. Snazime sa o zlepsenie opatrne a inteligentne.

Vazime si neustaleho ucenia a objavovania ako individuality, a podporujeme nase kultury k experimentovaniu a vyvinu. Niesme ani konzervativny, ani radikalny, chceme uchovat to, co funguje,tak dlho, ako to funguje, a taktiez zlepsit to,co moze byt zlepsene. V nasom hladani sme neustale na hrane medzi lahkomyselnostou a sebauspokojenim.

Ziadne zahady niesu vecne, ziadne limity neprekonatelne, nezname sa podda genialite. Snazime sa o pochopenie univerza, nechvejeme sa pred zahadami zatial co pokracujeme v uceni a v coraz vacsom vychutnavani zivota..



2. Sebatransformacia (Self-Transformation)

Extropiani sa zamieriavaju na fyzicke,intelektualne, psychologicke a eticke zlepsenie. Snazime sa stat sa lepsimi ako sme,. a utvrdit to, co je momentalne cenne. Postupne sebazlepsovanie od nas vyzaduje prehodnotenie nasho zivota. Pritomna samolubost neznamena sebauspokojenie, pretoze clovek si vie vzdy predstavit buduci lepsi obraz seba sameho . Extropiani prehlbuju svoje vedomosti, su racionalny,rozsiruju ich fyzicke, emocionalne a intelektualne kvality. Vybrali sme si vyzvu namiesto pohodlia, inovaciu namiesto emulacie, transformaciu namiesto letargie.

Extropiani su ludia noveho veku, experimentatori ktori nasleduju vyskum k dosiahnutiu efektivnejsich myslienok, a ktori su ochotni preskumavat nove technologie sebatransformacie. V nasich snahach o dosiahnutie kontinualneho zlepsovania sa spoliehame na nas vlastny usudok, hladame si vlastnu cestu a odmietame slepu konformitu ale aj bezmyslienkovitu rebeliu. Extropiani sa casto odlisuju od hlavneho prudu pretoze odmietaju byt sputany dogmou, ci uz nabozenskou, politickou alebo intelektualnou.

Ako ludia noveho veku, Extropiani studuju pokrocile, vznikajuce, a buduce technologie ktore by mohli podporit ich sebatransformujuci potencial. Podporujeme biomedicky vyskum,pretoze chceme pochopit a kontrolovat proces starnutia,implementujeme efektivne prostriedky k predlzeniu nasej zivotnosti. Chceme sa biologicky a neurologicky rozvijat ,preto pouzivame, alebo sa zaujimame o prostriedky ako napr. neurochemicke stimulanty
pocitace a elektronicke siete, inteligentny agenti, kriticke a kreativne metody ucenia sa, meditacia a vizualizacne techniky a aplikovana kognitivna psychologia. Odhodenim limitov, ktorymi nas obdarovala matka priroda sa snazime vyuzit nas dar racionalnej, empirickej inteligencie pri prekracovani nasich ludskych limitov.

Pretoze kazda individualita zije s inymi individualitami, zameriavame sa na zlepsovanie nasich vzajomnych vztahov. Sme si vedomi,ze zaujmy ostatnych sa lisia, preto sa snazime konat pre spolocne blaho vsetkych.
Sebatransformacia neznamena uzavrenie sameho do seba, znamena pokracujucu snahu o pochopenie ostatnych, znamena pracu k dosiahnutiu optimalnych vztahov zalozenych na vzajomnej benevolencii, a otvorenej komunikacii. Vieme,ze evolucia nam zanechala zvieracie pudy a emocie ktore nas castokrat bezmyslienkovite vedu k nasiliu, konfliktu, strachu alebo dominancii. Vdaka sebauvedomeniu, pochopeniu a respektu k ostatnym sa snazime prekonat tieto pudy.

Ajked sme si vedomi hodnoty ostatnych, primarne sa zameriavame na transformaciu seba sameho, namiesto snahy o zmenu ostatnych ludi. Rozpoznavame nebezpecie plynuce z kontroly ostatnych a preto sa snazime zlepsit svet pomocou prikladov, hodnych nasledovania a pomocou vymeny nazorov. Niektori z nas sa intenzivne zaoberaju vzdelavanim a zlepsovanim ostatnych ludi, ale iba pomocou dobrovolnych prostriedkov respektujucich racionalitu, autonomiu a dostojnost jedinca.

Cajka Jonathan Livingstone je prekrasna metafora o svete cajok, a o jednej ktora zatuzila lietat rychlejsie a vyssie len pre let samotny. Niektore knihy nutia cloveka mysliet, ine ho sokuju, ale len maloktore v cloveku zanechaju taky prijemny pocit krasy a harmonie ako tento vylet do sveta archetypov pana Richarda Bacha.:::lingua: cesky

format: doc

download:cajka/racekdoc.zip

Dvaja mladi muzi. Sunkove bagety. Trabant kupeny za ucelom destrukcie a dekonstrukcie. Bazant antibazant. Kruhovy objazd a kontemplacia o limitnej hodnote Ludolfovho cisla. Skrabky na paty, SCP Ruzomberok atd. atd. v starsej poviedke autora tohto webu.. :::

        "Pocuvas ma?" Pytas sa tym svojim flegmatickym hlasom, hlasom



ktory vacsinu ludi privadza k sialenstvu. V svojich rukach krcovito   



zvieras volant, oci uprete niekam na bod X, daleko, daleko za prednym



sklom nasho bakelitoveho Stroja.




       "Milujem objazdy!" vravis so zapalom katolickeho kazatela,    



ale opakujes sa priatelu, opakujes, asi si chces navodit pocit casovej



slucky? "Milujem objazdy, milujem tu modru znacku so zacyklenymi



bielimi sipkami. Bohvie kde tie znacky vyrabaju. Bohvie kto ma na



nich monopol."



        Smejes sa. Pred chvilou si jedol sunkovu bagetu, napodiv mas



vsak zuby ciste.




         "Milujem objazdy. Clovek po nich moze jazdit a jazdit, do



nekonecna, pocuvas ma? Ad infinitum. Jazdime po nekonecne, momentalneM



sme nedelitelnou sucastou nekonecna. Doprdele, pocuvas ma vobec?"



        Kyvnem hlavou, tusiac dalsi nevyhnutny matematicky vyklad.



        "Kruh je vlastne n-uholnik kde n sa rovna nekonecnu. Cim viac 



zvysis n, tym blizsie je obvod opisaneho n-uholnika k obvodu kruhu s



polomerom r. Lenze ty to n mozes zvysovat do nekonecna, preto mas



to vydrbane pi nekonecne, nikdy ho nebudeme vediet cele. Pi, to je



obycajna vydrbana limita ktora je vsade,nepochopitelna, neuchopitelna,



oproti tomu ciselku sme vsetci banda idiotov. Chapes?"



       Ano vs. Nie. Co ti sakra povedat?



       "Pocuvas ma?" pytas sa uz neviem kolkaty krat. Nic, stale nic



este stale nic. Otacas sa k mojmu sedadlu spolujazdca, celeho ma



analyzujes tymi tvojimi sialenymi? ocami. Zrazu na mna vyceris zuby,



takto asi vypadaju hyeny v tej nasej chatrajucej ZOO (ale nasej!).    



        Ajked si pred chvilou jedol sunkovu bagetu, mas zuby aj po



dokladnej obhliadke ciste.



        "Seriem na teba!" zasmejes sa, vyhodis smerovku a po styroch 



hodinach opustame objazd. Sipka smeruje akurat tak do Paty.







                     Stroj .......... 3500.- Sk



     2 x Baseballova palka ..........  680.- Sk



                Plna nadrz .......... 2500.- Sk



                    Bagety ..........  220.- Sk



                 Mineralky ..........  100.- Sk



    -------------------------------------------



                               Spolu: 7000.- Sk







        Slovenske buciny, smreciny, kosodreviny, najmensie velhory, vy



rodisko udatnych zlodejov, z celej svojej slobodnej duse pozdravujem Vas.



A pozdravujem aj teba, dedinka Pata, malebne ukryta v koliske Fatranskej,



tys' svojim nazvom hned si nam ucarovala! Tys' nasim osudom, tys' nasou



Nemesis pre dnesnu noc!



        Mili obcania pri najblizsej navsteve prave TOHO hypermarketu ktory



je lacnejsi v ziadnom pripade nezabudnite navstivit oddelenie DROGeria.



Pri blizsej prehliadke urcite vasmu pozornemu zraku neunikne sekcia



oznacena s modrou tabulkou "Skrabky na paty". Ano, prave na tomto mieste



zozeniete to, po com vase hrdlo raci ked lezite vo vani, ked prichadzate



unaveny z celodenneho vyletu, alebo vam tie nove topanky moc nesedia.



Skrabky na patu, vo vsetkych farebnych kombinaciach, velkostiach a cenovych



kategoriach. A teraz pozor! Urobte svojim najblizsim radost,najma teraz,   



pocas sviatkov zrodenia Krista Jezisa a kupte im pod stromcek rodinnu



sadu "Family-skrab-skrab" len za 89,90.- Sk.



        Basketbalistka J.B. ,ktora je povazovana za klucovu postavuM



timu, plateneho z penazi firmy ktora pomaly ale zato velmi isto likviduje



zivotne prostredie v celej fatranskej oblasti, nenastupi na dnesny   



prvoligovy zapas proti Nacionalu Zilina z dovodu natrhnutia takzvanej



Achillovej paty. Ako sa vyjadrila sama hracka, v kolektive prezyvana



aj Biela Vdova: "Boli to jak svina, a tito nasi lekari vedia velke hovno



pokial nedostanu minimalne nugatove pralinky Ovocie Mora".



      Pata. Coze nam prinesies, coze nam das?







      "Bazant against da Machine!" kricim,jacim, rucim, rycim, revem,



hucim. Prudko dupnes, odstrediva sila ma tlaci vpred, ale pas drzi,  



drz ma pas, len ma drz! Ale Stroj ma privelku brzdnu drahu, privelku



pre jeden bazanti zivot. Stroj troska nadskoci.



      Do oci nam obom vhrknu slzy.



      Nie, nemozem ta obvinovat priatelu moj, zato ze si na brzdu  



nedupol skor. V tvojom stave ti bazanty asi aj tak behaju cez zorne



pole celkom casto. Trva minimalne jednu trinastinu sekundy kym sa



do centralnej nervovej dostane dany vzruch a kym je na neho centralna



nervova schopna zareagovat.



        Trinastina sekundy je pre slovenskych bazantov zjavne privela.



    A tak tu lezis, bazantik, zazrak prirody, na zasnezenej ceste pod



pneumatikami znacky Barum,lezis tu a tvoje pred chvilou este tak nadherne 



sfarbene kridla su cele cervene a lepkave. Lezis tu, kusok za Patou, hlavu



ti nevidno, ta je skryta pod 1.6 mm hrubym dezenom pneumatiky.



        Teba, bazantik, si uz asi Hurbanovsky pivovar do loga neodfoti.







        Pockame kym sa zotmie, pole uz je vybrane, hned vedla cesty na



ktorej bazant vydychol posledny krat. Bazantova smrt dala nasej naplanovanej



cinnosti konecny a definitivny zmysel.



        Nielen destrukcia len pre destrukciu ale aj POMSTA.



        Konecne tma, kilometer za nami, v malebnej doline fatranskej lezi



Pata, vidis priatelu ako sa postupne rozsvecuju okna v kazdom domceku?



Ci muzi ci zeny, ci deti a ci starci,ci veriaci a ci ateisti, vsetci teraz



za jedno su, pred obrazovkou su si predsa vsetci rovni, na vsetkych svieti



rovnako. Preto prijmite teraz, dietky 20. storocia, najvyssiu svatost   



televizneho serialu,  otvorte svoje mysle nasim bludom a uvidite ze toto



je komfort a relax ako sa na sobotny vecer patri.



        Ale vsak proti gustu ziaden disputat.



        Len let masina, cez fatranske pole, len let styridsat kilometrovou



rychlostou. V pravidelnych rytmoch si udieram hlavu, zadok, hlavu, zadok



brazdy su hlboke. Zvuk silneho buchnutia nas utvrdzuje v jedinom



        "Olejova vanicka v prdeli" smejem sa    "Dovolim si oponovat. To bol vyfuk."M



        Vyfuk. Vanicka. Vsetko ide ako po masle.Rychlosti neprehadzujeme,M



spojka je definitivne odpalena. Cukor v benzinovej nadrzi este nereagujeM



moc v chladici taktiez zatial nejavi ziadne znamky zivota, ale ako hovoriliM



stare matere, treba dockat casu ako hus klasu.M



        5 minut. 10 minut. Motor nefunkcny. To trvalo.M



        Z masinky vytahujeme baseballove palky specialne kupene len preM



tuto prilezitost. No ze sa ukaz, dubove drevo, coze zmozes protiM



trabantu.



        Mam pravo prveho uderu. Predne sklo sa rozlietava na tisice kuskov, 



kaleidoskopicke obrazce mi viria hlavou. Ty uz potom nevahas a udieras



zo vsetkych stran, karoseria praska, ohyba sa.



        "Vdaka ti Vladimir Iljic za velku oktobrovu! Vdaka ti za



vsetky diela pracoviteho ludu! Vdaka ti za ovce-ludi, vdaka ti za



papierove auta znacky Trabant. Keby si len vedel, Vladimir Iljic,



aky hebky je tento Trabant, ako po vyprati v tej najhebkejsej avivazi!"   



kricis, a v Pate zacinaju stekat psy. Mlatime do Stroja este niekolko   



minut, do toho preslaveneho produktu DDR.







        Zajtra zavolame odtahovku, nebudeme si predsa spinit tie



posledne zvysky krasy co mame. Zajtra nasadneme na vlak a odvezieme



sa tam odkial sme prisli. Zajtra zajdeme do Le Monde a dame si



bazanta na vine. Zajtra ............................ ?

Moderna veda neodmieta vieru v Boha, skor naopak. Za axiomami logiky zacina viera. V singularite velkeho tresku zacina viera. Cely pohyb historie smeruje k niecomu, co sa da nazvat jednotou a uvedomenim seba sameho.

Pokrok vo vsetkych smeroch nabera na obratkach. Pokial sa navzajom tupo egoisticky neznicime, caka nas storocie ktore bude ine pretoze clovek vdaka modernym technologiam prekroci svoj tien. Splynieme so strojmi? Staneme sa bohmi? Skocime na vyssiu uroven komplexnosti?

V tejto sekcii necakajte recepty na dobru kuracinku ale recepty panov Buddhu & Lao-tse ako prejst tymto zivotom a neobesit sa od depresii. A ked uz nic ine, vychodne nabozenstva su proste stylish.

Co je to dusa, co je to vedomie? Zapadne nabozenstva s ich inkviziciami a svatymi vojnami tento problem neobjasnili, vychodne maju zas na vec zvacsa uplne iny nazor. K pochopeniu tejto zahady mozno vedie cesta modernej vedy - neurologovia, psychologovia, a odbornici v kognitivnych vedach toho vedia viac ako si myslite. Mystici taktiez.