(47) Pro neuspokojivost mnohých přístupů k výkladu evoluce jsem musel omezit platnost jejich závěrů na podstatně užší oblast než je obvyklé. Teprve Darwin spojil přesvědčivý faktický materiál s jednoduchou základní myšlenkou selekčního působení. (48) Od vydání Darwinova díla o původy druhů byl nashromážděn obrovský soubor biologického materiálu svědčícího pro názor, že bohatství forem organismů je výsledkem sebediferenciace ‘života‘, že k ustanovení tohoto světa forem došlo přeměnou již vzniklých organismů během vývoje Země. Uvedeme fakty podporující myšlenku evoluce: fenomén příbuznosti mezi organickými formami; shody v průběhu ontogeneze, které ukazují, jak lze divergující utváření — například křídel a paží — převést na základní tvary téhož typu; důkazy o posloupnosti organických forem, které přináší paleontologie; způsob vzniku a vývoje domestikovaných živočichů; v neposlední řadě experimentování s mutacemi v laboratoři. Pro mnohost důkazů je něco jako “obecná evoluční teorie” všeobecně uznávána. (49) Každá kritika evoluční teorie musí vycházet ze skutečnosti, že to byla praktická obeznámenost s procesy přeměny, lidské zkušenosti reálně dostupná možnost změn ve formách živých bytostí, jež přinesla vítězství ‘vývojovému myšlení‘. další citát: Všeobecná evoluční teorie neobsahuje žádná zvláštní tvrzení o silách a faktorech, způsobujících přeměny organismů. (50) Je potřeba jasně rozlišit obecnou teorii vývoje od speciálních hypotéz o tomto procesu, jako byla i Lamarckova teorie – vůbec první pokus o racionální proniknutí do souvislostí organizmů. (51) I Darwinova teorie (Darwinismus) je takovou speciální hypotézou, kde ji částečně ztotožňuje s přežitím nejlépe přizpůsobeného, “bojem o život”. Faktor výběru je však to, co přečkalo všechny změny teorie.

(52) Důležitým faktorem v biologii se stalo zkoumání selekčních hodnot nově se vyskytnuvších vlastností. Předpokladem je změna v dědičném materiálu. (53) Studium evoluce nás staví před otázku do jaké míry lze známými mutacemi vysvětlit evoluční pochody předpokládané obecnou vývojovou teorií. Existuje mnoho takových speciálních teorií, více či méně XXXmorfních. Na jednom pólu je nová forma darwinismu, vycházející z toho, že mutace v dědičném materiálu jsou bez přímého vztahu ke svému důsledku a proto je jejich působení náhodné. Tedy, že účelovost organismů je důsledek náhodné selekce a izolace v dlouhém časovém měřítku. (54) Postoje na druhém pólu říkají, že známé mutace nepostačují na vysvětlení organických linií, empiricky zjištěných obecnou evoluční teorií. Tedy, že část evolučních procesů zůstává nerozřešeným problémem.

Prozatím nevěřím, že jsme dynamiku evoluce podstatně pochopili. Uvedu tři příklady: (56) 1. Současná úroveň genetických metod nutí k jednostranným závěrům. Pro relativní jednoduchost manipulací s chromozomy jádra, zapomínáme na cytoplazmu, která, zdá se, je nositelem dalšího dědičného druhově specifického kapitálu. (57) 2. Na ústrojné úrovni najdeme systémy, které jsou nutnou podmínkou aby selekce mohla probíhat. Takové efekty, například Oudemansův fenomén, nelze vykládat jako vedlejší účinky jiných mutačních efektů, které měly svou vlastní hodnotu. 3. Genetika si musela nejdříve zvolit přístup k problematice tak, aby při exaktním zpracování jasně položené otázky získala vědeckou odpověď. Díky tornu vynikají její výpovědi svou precizností; v tom je její přednost, avšak také její omezení. (58)Víme, jak je při zkoumání dědičných faktorů u člověka nesnadné překročit úroveň kvantitativně jednoduchých stavů nebo pochodů se zcela zřejmými fyziologickými důsledky. Zkušenosti z psychiatrického bádání nám připomínají těžkosti, na něž při zkoumání niternosti narážíme. Právě oblast niternosti je však jednou z nejzákladnějších skutečností života a obzvláště pak vyššího života. Spadá do ní přiřazování určitých smyslových signálů k určitým dějům vně organismu — základ jakéhokoli vztahu ke světu. Pravděpodobnost, že zobrazující ústrojí s fyzikálně jednoduchou strukturou — jakým je čočka oka — bude spojeno s nějakou aparaturou na přenos obrazu a s orgány centrálního nervstva, předem připravenými přijímat toto obrazové zprostředkování — takový komplexní fakt přesahuje interpretační možnosti genetiky s jejími exaktními závěry. Domnívám se, že takové struktury specifického vztahu ke světu patří mezi systémy, které nemohly být dílem dosud pozorovaných mutačních změn. Stále však zůstáváme na půdě evoluční teorie. Odmítám zde pouze myšlenku, že dosud prozkoumané mutační procesy vysvětlují vznik takové skutečnosti, jako je vztah ke světu.

pznámka: to XXXmorfních znamená projekciu svojích XXX predstáv do skúmaného predmetu. Napríklad technomorfné modelovanie je projekcia technických predstáv do biológie a snaha všetko vysvetľova? pomocou technických termínov a predstáv. ďalej existuje modelovanie sociomorgné, egomorfné,. .... aké chceš

poznámka 2: portmann nebol filozof, ale biológ - aj keď trochu netradičný

dá sa to poveda? ešte aj inak.
ak pripustíme len neodarwinistické evolučné tlaky, tak akýkoľvek znak, sfarbenie, tvar, (protmannovsky vlastný jav - to čo je možné vidie? z vonku) musí ma? nejaký význam na prežitie, či pre párenie. Ak nemá, teda je taký znak neutrálny, jeho stavba nepodlieha žiadnemu tlaku, potom by mal by? čisto náhodný. A náhoda, to je biely šum. To by boli práve oné šedé myšky. spomeň si, čo sa stane keď zmiešaš farebnú plastelínu - bez diferenciačných tlakov vznikne hovno. plžíky sú samozrejme dos? extrém, použitý čiastočne aj ako didaktická pomocka. no to neznamená, že podobné efekty sa nevyskytujú aj inde. portmann nijak nepotiera evolúciu ako takú, len sa snaží ukáza?, že veci nebudú také jasné ako by sa nám chcelo zda?, že nie sme na konci, že nie sme v štádiu dolaďovania finálnej teórie. ukazuje anomálie, ktoré doteraz boli vždy znakom problému v našom postoji.

takze teda, je jasne ze cela hrba tvarovych a farebnych variabilit sa odohrava v ramci selekcnych tlakov, otazka ale znie ci uplne vsetky (co teda s tymi, kde nenachadzame adresata, ci uz preto, ze zivocich zije v obrovskych hlbkach v mori kde nie je ziadne svetlo alebo...)

a hlavne je tu cela hrba dalsich javov ktore maju co to povedat k sebavyjadrovaniu sa zivych bytosti - symetria priesvitnych morskych zivocichov (ak aj obsahuju cast organov nesymetrickych tak su tieto zahalene vo farebnom, zvacsa cervenom utrobnom vaku ktory zvonku zachovava celkovu symetriu), oudemansov fenomen ktory riesi to, ze je obraz na povrch zivocicha (plazy, vtaky) ako keby natrety zvrchu (supiny u plazov ktore su prekryte su sedive, to iste prekryte perie u vtakov) a kopec dalsich efektov ktore si je mozne vsimat... vid portmann

samozrejme ak si spokojny s tym, ze selekcia na urovni genov vysvetli uplne vsetky javy potom nie je o com ;) hadzem si ta do skatulky presvedceny neodarwinista ;))

to co hovoris je sice fajn ale zaroven tym sucasnych darwninistov/neodarwinistov moc neoslnis - nevyznam sa v tom nakolko sa da spotreba energie na vytvaranie narocnych vzorov a farieb kvantifikovat - ze je ale vytvaranie istych farieb energeticky narocnejsie ako vytvaranie inych sa snad zhodneme a z hladiska darwinizmu je to brane skor ako konkurencna nevyhoda ktora by mala byt vyvazena nejakou vyhodou (ktoru ale nenachadzame) - tym o co tu ide ma byt iba jemne narusana sucasna neodarwinovska skola (ala richard dawkins) ktora bez okolkov stavia na tom ze vysvetli vyhodnost akehokolvek znaku z hladiska konkurencie "sobeckych" genov - takze este raz: tvrdis ze farebna a tvarova variabilita zivocichov u ktorych pre to nenachadzame ziadne adaptivne vysvetlenie je aj tak sposobena darwinovskou selekciou zahranou v evolucnom procese do neutralna?