Ja som si vypísal toto:

Sedláci u Issy stavívali na práh chalupy misku s mlékem pro mírne užovky, které se nebály lidí. Potom se z nich stali horliví katolíci a přítomnost čertu jim připomínala zápas o definitivní nadvládu nad lidskou duší. Čím se stanou zítra? Člověk při vyprávění neví, jaký zvolit čas, zda přítomný nebo minulý, jako by to, co minulo, nebylo tak docela minulé, dokud to žije v paměti generací - nebo aspoň jediného kronikáře.

---

Nenosila živutky, vlněné spodničky ani šněrovačky. V zime ze všeho nejraději postávala u kamen s vyhrnutou sukní a hřála si zadek - tato pozice znamenala, že je ochotna si popovídat. To provokativní gesto Tomášovi velmi imponovalo.

---

Stávalo se, že tloukl pěstí do stolu a utíkal. Jen proto, aby začal doopravdy pít. Trvalo to vždycky tři čtyři dny a pil tak, že se v něm jednou vodka vznítila a židovka z městečka si na něj musela dřepnout a načurat mu do huby - tenhleten prostředek je známy, jenže ponižujíci.

---

Po zbožném zpívaní v kostele běhaly ženské složit oběť hadum, protože kdyby to neudělaly, jejich muže by opustila síla a nebyli by schopni plnit manželské povinnosti. Nikoli Písmo svaté, nýbrž nějaké báchorky o bohu větra a bohu vody, kteří vládli světu přehazujúce si ho z rukou do rukou jako talíř.

---

Měl ještě druhou hul, na konci rozštěpenou, a v tom rozštěpu byly větvička, přitiskl zmiji krkem k zemi a větvičku vytáhl. Tak nesl zmiji domu a ta sebou cukala a svíjela se - mají neobyčejně tuhý kořínek. I s tou holí jí zavěsil na sušení - sušené zmije jsou lékem na kravšké nemoci, pro ten lék sem chodili lidé od řeky, kde zmije nebyly.

---

Vuně podzimu, kde se berou, jaké směsi vytvářejí - to se nedá vyjádřit slovy, hnijíci listí a jehličí, vlhkost bílých nitek podhoubí, v černi, pod oslizlými řešetláky, s kterých slézala kura. Tady odtud, kde se zastavili, se na všechny strany prostírala dobrá místa.

---

Život lidí, kteří nikdy neslyšeli brkání tetřevu, když ráno vyšli před dum, je asi smutný, protože nepoznali pravé jaro.

---

Na takové potíže, jaké měla Barborka, existují vyzkoušené ženské metody. Stačí přidat do jídla trochu krve z menstruace, a muž, který to jídlo sní, bude k ní připoutan neviditelnými nitěmi.

---

Ale pěkné počasí se zase vrátilo, vzduch se tetelil vedrem, nemocná dostala injekci morfia. Tomáš myslel na Borkuny, ale nevěděl, kdy se tam zas dostane. Aby vyvětrali pokoj, otevřeli okenice a okno, a dovnitř vlétla vlaštovka a létala dokolečka.

---

Smutek ustupoval, neboť to, co se objevovalo, byly úplně nové. Anotnie vyprávěla, že bohyně Varpeja sedí v nebi, přede nitky osudu a na konci každé z nich mihotá hvězda. Když hvězda padá, znamená to, že přetrhla nitku - a nějaký člověk v tu chvíli umíra. Tomáš však neklesal dolu, naopak, vznášel se vzhuru, podobal se pavoučkum, kteří rychle stoupají k větvičce a stáčejí neviditelnou šňuru.

---

Babička Míša je zbožná. No dobře, ale nemodlí se sama k sobě? Říka se Pánbuh. Ale co když se sebeláska jen tak převléka, aby hezky vypadala?Vždyť co milujeme doppravdy? Své vlastní teplo, možná tlukot vlastního srdce, své schoulení pod přikrývku.

Vítr, který přinesl tání, byl západní, od moře. Na vodách medzi švédskymi a fínskymi břehy, mezi hansovním městem Rigou a hansovním městem Danzigem se kolébaly lodi a houkaly v mlze. Barborka přebalovala dítě, držela je za nožky a mírně mu nadzvedala malinký zadeček, který v ní budil něhu. Tu její něhu a také lásku, když si rozpínala bluzku a dávala synovi prs se žílou modře prosvěcující pod kuží, nelze přenášet mimo náležitou sféru zkušeností. Je nám dáno žít na pomezí toho, co je zvířecí, a toho, co je lidské, a tak je to dobře.

---

Vlk na kraji lesa otáčí hlavu k oknu, které svítí ve tmě, a chvíli sleduje podivnou sešlost lidí, která nepatří k jevum, jež on sám muže pochopit. Možná, že takový čtverec vábí i jiné tvory, chytřejší. Ale jsou-li to například čerti ve fracích, budou již brzy potrestáni za své zvědavé nakukování do lidských příbytku. Připisují příliš velkou duležitost malichernostem, takže nemají naději přežít u těch, kdož vyžadují smysl pro proporce. Brzy už nebude u Isyy nikdo vyprávět, že viděl jednoho z nich klátit nohama na trámu ve mlýně nebo že je slyšel tancovat. A kyby snad přece vyprávěl, nevěřte mu.


Btw. odohráva sa to tu: https://www.google.sk/maps/place/Pagiriai,+Litva/@54.57233,25.1767148,13.58z/data=!4m5!3m4!1s0x46ddeb0a55a94767:0x72ccb128acd0d926!8m2!3d54.5850209!4d25.1922619