ešte príklad z dzedziny

nieco okolo roku 1450 sa jablka urodili dva
krat v roku zeby uz vtedy bolo globalne oteplenie??
a naproti tomu okolo roku1700?? sa jablka neurodili,
proste nestihli

Karel Čapek, Zahradníkuv rok:
S počasím je to totiž zvláštní věc; nikdy to s ním není v pořádku. Počasí
vždycky přestřeluje na jednu nebo na druhou stranu. Teplota se nikdy nestrefí se
stoletým normálem; buď je pět stupňů pod ním nebo pět stupňů nad ním. Srážek je
buď deset milimetrů pod normál nebo dvacet milimetrů nad normál; není-li příliš
sucho, je nevyhnutelně příliš mokro.
Mají-li i lidé, kterým jinak do toho nic není, tolik důvodů stěžovat si na
počasí, jak pak teprve zahradník! Napadne-li málo sněhu, bručí plným právem, že
to nikam nestačí; napadne-li sněhu mnoho, projevuje vážné obavy, že mu to poláme
jehličiny a pěnišníky. Není-li sněhu, běduje na zhoubné holomrazy; nastane-li
obleva, klne těm bláznivým větrům, které ji provázejí a mají ten hanebný zvyk,
že mu rozhazují chvojí a jiný kryt po zahradě a snad mu i, hrom do nich! polámou
nějaký ten stromek. Troufá-li si v lednu zasvítit slunce, chytá se zahradník za
hlavu, že mu keře poženou předčasně do mízy. Prší-li, bojí se o své alpinské
kytičky; je-li sucho, myslí: bolestí na své rhododendrony a andromedy. A přece
by nebylo těžko mu vyhovět: Stačilo by mu, kdyby od prvního do posledního ledna
prostě bylo žádná celá, devět desetin stupně pod nulou, sto dvacet sedm
milimetrů sněhu (lehkého a podle možnosti čerstvého), většinou oblačno, žádné
nebo mírné větry západních směrů; a bylo by všechno v pořádku. Ale to je to: o
nás zahradníky se nikdo nestará a nikdo se nás neptá, co by mělo být. Proto ten
svět tak vypadá.
Nejhůř je zahradníkovi, když nastanou holomrazy. Tehdy země ztuhne a vyschne na
kost, den za dnem a noc za nocí hlouběji; zahradník mysli na kořínky, které
zamrzají v půdě mrtvé a tvrdé jako kámen; na větévky až do dřeně prozáblé suchým
a ledovým větrem; na mrznoucí pupence, do kterých na, podzim rostlina sbalila
svých pět švestek. Kdybych věděl, že to pomůže, oblékl bych svou cesminu do
vlastního kabátu a na jalovec bych navlékl své vlastní kalhoty; pro tebe svléknu
svou košili, azalko pontská, tebe, dlužicho, přikreju kloboukem, a na tebe,
krásnoočko, už nezbývají než mé ponožky; i vezmi za vděk.
Jsou různé lati, jak lze vyzrát na počasí a způsobit jeho změnu. Na příklad
jakmile se rozhodnu obléknout to nejteplejší, co na sebe mám, nastane pravidelně
oteplení.

Obleva rovněž nastává, smluví-li se několik přátel, že pojedou na hory lyžařit.
I tehdy, když někdo napíše do novinek článek, ve kterém popisuje panující mrazy,
zdravě omrzlé tváře, rej na kluzištích a jiné takové úkazy; dostavuje se obleva
právě ve chvíli, kdy se ten článek sází v azárně, takže jej lidé čtou, zatím co
venku už zase vlažně prší a teploměr ukazuje osm nad nulou; i řekne ovšem
čtenář, že v novinách je samá lež a podfuk; dejte nám s novinami pokoj. Naproti
tomu sakrování, nářky, zaklínání, potahování, říkání "brrr" a jiné inkantace na
počasí vlivu nemají.
Co se týče lednové vegetace, nejznámější jsou tak zvané květy na skle. K jejich
vybujení je třeba, abyste měli v pokoji nadýcháno aspoň trochu vodních par;
je-li vzduch dokonale suchý, nevypěstujete na oknech ani mizernou jehličku,
natož květy. Dále je třeba, aby okno někde špatně přiléhalo; tím směrem, kterým
do okna fičí, rostou ledové květy. Proto bují spíš chudým lidem než bohatým,
protože bohatým okna lépe přiléhají.