cwbe coordinatez:
101
63532
63573
2715425

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::7
5 ❤️


show[ 2 | 3] flat


georgio0
suchydom0
rozmarin0
Miyus0
Niella0
kijaka0
mouse +++0
kris rubin0
rita0
hooger0
palino0
_0
miloslav0
Macarat0
nin0
Zobuj0
milk1
edna soledadova1
Milan Kundera sa narodil 1. apríla 1929 v Brne. Jeho otec Ludvík Kundera bol významný hudobný pedagóg, klavirista a rektor JAMU. Je bratrancom básnika, prekladateľa, dramatika a kritika Ludvíka Kunderu, ktorý svojimi kontaktmi so surrealizmom a Skupinou 42 ovplyvnil jeho básnické začiatky. Už od chlapčenských rokov sa učil hre na klavír u svojho otca, neskôr študoval tiež hudobnú kompozíciu. Maturoval v roku 1948 na brnenskom gymnáziu. Po dvoch semestroch na FF UK v Prahe, kde študoval literárnu vedu a estetiku, prešiel na FAMU. Študoval najskôr filmovú réžiu a potom scenáristiku u M. V. Kratochvíla. Absolvoval v roku 1952 a v tom istom roku začal na FAMU vyučovať svetovú literatúru – najprv ako asistent, od roku 1958 po obhájení teoretickej práce o Vladislavovi Vančurovi ako odborný asistent a od roku 1964 ako docent.

V roku 1948 vstúpil do KSČ, odkiaľ bol v roku 1950 spoločne s Janom Trefulkom vylúčený pre „protistranícku činnosť“. Roku 1956 mu bolo obnovené členstvo a 1970 bol opäť vylúčený. Z jeho verejných vystúpení dosiahol najväčší ohlas prejav na IV. zjazde Zväzu československých spisovateľov v roku 1967. Od roku 1975 žije v emigrácii vo Francúzsku, kde najskôr vyučoval na univerzite v Rennes, potom na École des Hautes Études v Paríži. Po vydaní románu Kniha smíchu a zapomnění v roku 1979 bol zbavený štátneho občianstva, o dva roky neskôr získal francúzske občianstvo.

Pred svojím odchodom do cudziny publikoval v českých periodikách: Blok, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Host do domu, Literární listy atď. Dnes žije v Paríži a v zahraničí prispieva do časopisov Nouvel Observateur, Le Débat, L’Infini, L’atelier du roman, Vuelta a Témarit.

Kunderove texty:

Nesnesitelná lehkost bytí
http://www.img911.com/uploads/715357nesnesitelna-lehkost-byti.zip

Nesmrtelnost
http://rawen.kvstudio.com/ebooks.html

Totožnost
http://totoznost891.chat.ru/totoznost.pdf

Prejav na IV. zjazde Zväzu československých spisovateľov v roku 1967
http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/Kundera.html


Dielo:

- Člověk zahrada širá, 1953 - básnická zbierka, debut
- Poslední máj, 1955 - poéma rozvíjajúca obraz pokušenia väzneného Júlia Fučíka gestapáckym komisárom Böhmom z dobovej mytológie
- Monology, 1957 - posledná básnická zbierka, milostne deziluzívna poézia
- Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou, 1960 - marxistická literárnovedná štúdia
- Majitelé klíčů: Hra o 1 dějství se 4 vizemi (premiéra Tylovo divadlo 29. apríla 1962, prvý raz tlačou v časopise Divadlo november 1961, knižne 1962) - dráma o konflikte generácie, ktorá má skúsenosti z vojny a dorastajúcej mládeže
- poviedková séria Směšné lásky (středoškolská synopse), súborne 1970, definitívna skrátená verzia Toronto 1981 a Brno 1991
- Směšné lásky (podtitul tři melancholické anekdoty), 1963
- Druhý sešit směšných lásek, 1965
- Třetí sešit směšných lásek, 1968
- Žert, 1965 - román, tragický obraz dezilúzie hlavného hrdinu zo série žartov, kvôli ktorým sa zaplieta do sveta komunistických fanatikov a udavačov; najprv sa jeho nevinný študentský žart berie smrteľne vážne a je zaňho prenasledovaný, túži sa pomstiť, ale odplata (zvedenie udavačovej ženy) se minie účinku, pretože sa prijíma s vďakou (aj on je žene neverný), celá situácia je najväčší žart osudu. Román bol sfilmovaný.
- Život je jinde (napísané v 1969; francúzsky 1973, česky Sixty-Eight Publishers Toronto 1978) - román o deformácii osobnosti básnika, ktorý sa zapredá komunistickému režimu
- Ptákovina, 1969 - divadelná hra
- Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi, 1971 - dramatizácia Diderotovho románu

- Valčík na rozloučenou (franc. 1976, Toronto 1978, Brno 1997) - román o živote plnom intríg a neuveriteľných náhod
- Kniha smíchu a zapomnění, 1978 - román, niekoľko príbehov s témou mravnej devastácie českých ľudí doma aj v cudzine
- Nesnesitelná lehkost bytí (franc. 1984, č. Toronto 1985) - román, mnohovýznamová filozofická próza, prelínanie dejových línií. Román bol sfilmovaný.
- L 'Art du roman (Umenie románu), 1986 - eseje
- L 'Immortalité, 1990 (č. Nesmrtelnost 1993) - román, hlásiaci sa k postmodernizmu, prelína sa veľké množstvo dejových línií a vystupuje rad historických osobností (Goethe, Hemingway atď.)
- La Lenteur (Pomalosť), 1993 - román
- Les Testaments trahis (Zradené testamenty), 1995 - eseje
- L 'Identité (Totožnosť), 1997 - román
- L 'Ignorance (Nevedomosť), 2003 - román
- Můj Janáček (Atlantis 2004, 80 s., ISBN 80–7108–256–2)- dva eseje a záznam rozhlasového rozhovoru
- Zneuznávané dědictví Cervantesovo (Atlantis 2005, 48 s., ISBN 80–7108–258–9) - dve eseje z knihy L 'Art du roman, okrem titulného aj Jeruzalémský projev: Román a Evropa
- Le Rideau (Opona či Závěs), 2005 – esej
- Kastrující stín svatého Garty (Atlantis 2006) - venované Franzovi Kafkovi
- Nechovejte se tu jako doma, příteli (Atlantis 2006) - dve eseje: „Kdo je to romanopisec“ a „Nechovejte se tu jako doma, příteli"
- Nesnesitelná lehkost bytí (Atlantis 2006) - oficiálne české vydanie románu, obsahuje autorovu poznámku a doslov Květoslava Chvatíka









Niektoré články Milana Kunderu z poslednej doby:

Milan Kundera: Z kulturního testamentu střední Evropy. In: Listy č. 3/2000, s. 88 - 90.
Milan Kundera: Kastrující stín svatého Garty. In: Host č. 4/2000, s. 15 - 19.
Milan Kundera: Hledání přítomného času. In: Host č. 8/2000, s. 30 - 35.
Milan Kundera: Román a Evropa. In: Host č. 10/2001, s. 41 - 43.
Milan Kundera: Poznámky inspirované Náměsičníky. In: Host č. 8/2002, s. 32 - 36.
Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo. In: Host č. 1/2004, s. 14 - 18.
Milan Kundera: Kdo je to romanopisec. In: Host č. 8/2004, s. 10 - 13.
Milan Kundera: Nechovejte se tu jako doma, příteli. In: Host č. 3/2005, s. 16 - 25.
Milan Kundera: Improvizace na počest Stravinského. In: Host č. 3/2006, s. 14 - 23.






















Články o Milanovi Kunderovi:

Život M. K.

Jiři Srstka: Esej: Milan Kundera - proč v ústraní?
http://aktualne.centrum.cz/nazory/co-si-mysli/clanek.phtml?id=115252

Jan Lukeš: Milan Kundera : český úděl romanopisce, který se zcela odevzdal svému dílu
http://www.xantypa.cz/articles.asp?ida=1221&idk=826

Ladislav Verecký: Milan Kundera: Spisovatel, který se skrývá
http://www.svet.czsk.net/clanky/osobnosti/milankundera.html

Recenzie kníh Milana Kunderu:

"Nechovejte se tu jako doma, příteli"

Petr Kořínek: Milan Kundera, nerudný hostitel
http://www.nekultura.cz/content/view/389/7/

"Kastrující stín svatého Garty"

František Cinger: Milan Kundera: Kafka objevoval sexualitu
http://www.novinky.cz/kultura/milan-kundera--kafka-objevoval-sexualitu_82769_2rnvj.html

Miroslav Petříček: Milan Kundera a věrnost románu
http://www.tydenika2.cz/?mode=art&id=14430

Pavel Mandys: Paradox Milana Kundery
http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/paradox-milana-kundery_251.html

Vilém Faltýnek: Milan Kundera a česká netrpělivost
http://www.radio.cz/cz/clanek/83023

Gabriel Míčko: Proč kafkologové kastrují Kafku
http://aktualne.centrum.cz/kultura/knihy/clanek.phtml?id=111719
http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=111789

"Identita"

Eva Le Grand: Proměny identity
http://www.aluze.cz/2000_01/kundera.php

"Kniha smíchu a zapomnění", "Nesnesitelná lehkost bytí"

Ladislav Jehlička: Lehká jsou jen hovna
http://www.deml.cz/literatura/Jehlicka.html

"Můj Janáček"

Jakub Maruš: Kunderův Janáček
http://uwaga.solnet.cz/Rubriky/Kritiky/Janacek.html

Martin Škabraha: Chodník zarůstá
http://vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=58&Itemid=1

"Zneuznávané dědictví Cervantesovo"

Aleš Knapp: Kunderovo zpochybňování hodnot
http://www.virtually.cz/index.php?art=5006

"Ignorance (Nevědomost)"
Jan Čulík: Milan Kundera a jeho Nevědomost: Láska a odpor k vlastnímu hnízdu
http://www.blisty.cz/2003/1/3/art12369.html

Milan Kundera jako "didaktik komiky"?
http://www.blisty.cz/art/12317.html

"Nesmrtelnost"
Barbora Váchalová: Milan Kundera: Nesmrtelnost (interpretace)
http://gkolin.cz/centrum/clit/Milan_Kundera_Nesmrtelnost.doc

"The Curtain"
Opona : Washington Post o nové knize Milana Kundery
http://www.blisty.cz/art/32748.html

Kauza "Totoznost"

Viktor Janiš, Jan Marin: Lze pirátský překlad Kunderovy Totožnosti chápat jako chvalitebný počin?
http://www.literarky.cz/index.php?p=clanek&id=2547

Jaroslav Hutka: Samizdat, internet a Kundera
http://www.hutka.cz/new/html/kundera.html

Vladimír Novotný: Jak se na Kunderu volá...
http://www.reflex.cz/Clanek24196.html

Jitka Gráfová: Netrpěliví fanoušci si přeložili Kunderu
http://aktualne.centrum.cz/kultura/knihy/clanek.phtml?id=178936

Dora Kaprálová: Kundera konečně vyšel česky, díky pirátům
http://www.svet.czsk.net/clanky/kultura/kunderacesky.html

Jaroslav Pašmik: Piráti dostali Kunderu
http://www.respekt.cz/clanek.php?fIDCLANKU=988&fIDROCNIKU=2006

Odborné texty o diele Milana Kunderu

Jiří Bystřický: Milan Kundera a seduktivní strategie : K problematice translačních strategií v postmoderním diskursu
http://www.fhs.cuni.cz/media/publikace/texty/kundera1s.htm

Jiří Bystřický: Milan Kundera a fatální pravidla lásky : Problematika self-image a fikce identity
http://www.fhs.cuni.cz/media/publikace/texty/kundera2f.htm

Jiří Hájek: Eugene Rastignac naší doby
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/a45.pdf

Milan Jungmann: Kunderovské paradoxy
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/a46.pdf

Květoslav Chvatík: Hranice literárněkritického psychologismu a normativismu
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/a47.pdf

Petr Král: Paradoxy kunderologů
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/a48.pdf

Jaroslav Čejka: Kýč třetí generace
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/a49.pdf

Milan Jungmann: Drzé čelo lepší než poplužní dvůr
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/50.pdf

Jiří Kratochvil: O Kunderovi jinak
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/51.pdf

Tomáš Katrňák: Moderní partnerské vztahy a jejich proměna v době pozdní modernity
http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/378_307KATRN.pdf

Všeobecné

Václav Bělohradský: Kunderův sen o absolutním autorství
http://vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=575&Itemid=1

Aleš Haman: Autor a čtenář v pohledu spisovatele a politika
http://www.itvar.cz/vyber/18_2006/polemika.htm

Igor Daniš: Smiešna vážnosť románopisca
http://www.vulgo.net/index.php?option=com_content&task=view&id=179&Itemid=42

Tomáš Koloc: Kundera a Hrabal: Jak vidím krále české literatury
http://www.blisty.cz/art/17512.html

Josef Švéda: Opusy o nevěře : poznámka k dílu Milana Kundery
http://www.blisty.cz/art/16451.html

Štefan Švec: Co znamená Kunderův škleb
http://www.blisty.cz/art/16221.html

Svatava Urbanová: Stesk jako paměť domova : Tvorba Milana Kundery posledních let
http://www.blisty.cz/art/13769.html

Martin Pilař: O české exilové literatuře: Problém identity mezi domovem a cizinou
http://www.blisty.cz/art/12209.html

Jan Čulík: O rodné sestře plivance : K pětasedmdesátinám Milana Kundery
http://www.blisty.cz/art/17544.html

Filip Sklenář: Přísný donkichot Milan Kundera
http://felipe.ic.cz/?text=87-prisny-donkichot-milan-kundera

Jitka Málková: Milan Kundera
http://gkolin.cz/centrum/clit/Milan_Kundera.doc

Jakub Češka: (Ne)známý Milan Kundera
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020423

Alexander Balogh: Rozumiem Kunderovi rovnako ako nám
http://knihy.sme.sk/c/2797644/Rozumiem-Kunderovi-rovnako-ako-nam.html

Květoslav Chvatík: Kunderova planeta nezkušenosti
http://kyberia.sk/id/2734197

Jaroslav Blažke: Bludiště postmoderny
http://ceskaliteratura.cz/recenze/b5.htm

Dan Hrubý: Jeden den Milana Kundery
http://reflex.cz/Clanek25968.html

Články o Milanovi Kunderovi na www.blisty.cz
http://www.blisty.cz/list.rb?id=65


Na vlastné uši:

Milan Kundera: Můj Janáček - Časť rozhovoru s Milanom Kunderom o Leošovi Janáčkovi
http://www.radio.cz/cz/clanek/59188

Rozhlasová relácia o Milanovi Kunderovi
http://www.slovakradio.sk/devin/autor/index.php?page=kundera




0000010100063532000635730271542504234094
miloslav
 miloslav      14.10.2008 - 10:03:36 , level: 1, UP   NEW
Udání Milana Kundery
http://fokus.respekt.cz/Udani-Milana-Kundery-2737.html

http://azpravy.atlas.cz/domov/ostatni/169714-spisovatel-kundera-popira-ze-by-v-roce-1950-udaval.aspx
http://www.sme.sk/c/4123492/milan-kundera-bol-vraj-udavac.html
http://aktualne.centrum.sk/zahranicie/europa/clanek.phtml?id=1166474

000001010006353200063573027154250423409404237913
palino
 palino      15.10.2008 - 21:17:03 , level: 2, UP   NEW
http://www.shooty.sk/buxus/generate_page.php?page_id=4014
aj shooty na to prišiel.)

000001010006353200063573027154250423409404234489
palino
 palino      14.10.2008 - 12:53:38 , level: 2, UP   NEW
nedivil by som sa, ak by to bola pravda
kto prečíta žert, pochopí viac
pred dobovými monsterprocesmi mal ešte komunizmus reálnu legitimitu aj u inteligencie
a udanie špióna mohli úprimne považovať za obranu svojeti
tým chcem povedať, že čisto z ideologických dôvodov a nezištných

00000101000635320006357302715425042340940423448904235873
miloslav
 miloslav      14.10.2008 - 22:28:27 , level: 3, UP   NEW
http://video.respekt.cz/Kundera-Je-to-nefer-2767.html

0000010100063532000635730271542502740754
miloslav
 miloslav      07.11.2006 - 20:09:30 [1K] , level: 1, UP   NEW
Cast rozhovoru Jakuba Chrobaka s Janom Culikom
http://www.inext.cz/texty/No29/rozhovor.html

Otázky, které ti kladu, jsou jakýmsi přepisem a doplněním otázek, které ti písemně kladl Dalibor Malina, vyjadřují i jistý nesouhlas s tvými názory na Milana Kunderu.

Zajímalo by mě v čem se mnou pan Malina o Kunderovi nesouhlasí. Můj článek v Britských listech o Kunderovi, z prosince 2002, který se mu, pokud vím, nelíbil, je totiž výsledkem práce v semináři, kde jsem se i já velmi poučil. Interpretuju v něm, doufám, několik různých názorů.

Nemáš pocit, že Kunderovo dílo je stále silněji vnímáno skrze jeho biografii a opomíjí se hravost jeho textů, jeho autorská inteligence?

Možná částečně. Jenže i v tom článku jsme upozorňovali na to, že Kundera je zajímavý především tím, že apodikticky nastoluje určitá témata, ale že si v nich protiřečí. Jeho knihy se zdají být založené na napětí mezi tvrzeními autora a významem textu. Jeho texty jsou nositelem určitého významu, kdežto autor sám o těch textech tvrdí něco jiného. Například, Kunderovy romány vyvolávají dojem, že Kundera podporuje představu světa postmoderního, pluralitního a relativizujícího, ale zároveň jeho autorský hlas často téměř provokativně čtenáři vnucuje jedinou, absolutistickou interpretaci reality. Rozpor samozřejmě podporuje samostatné myšlení, takže výsledek je pozitivní.

Čím si vysvětluješ chlad nad Kunderovými romány, který dýchá z české literární kritiky?

Ono je to trochu složitější. Já především nesouhlasím s Kunderovým názorem, že některé už vydané texty si lze zakázat. Zejména proto, že tatáž témata, která Kundera zpracoval v raných verších, jsou pak přítomna v celém jeho dalším díle. Od básnické sbírky Člověk, zahrada širá jistě vede přímá souvislost nejprve k Žertu, později k Nesmrtelnosti, až k Nevědomosti. A pokud jako autor prohlásím, že tato část mého díla neexistuje (což si může Kundera na Západě dovolit, protože to prostě nedá nikomu přeložit), tak se tím zbavuji jedné z možná velmi důležitých interpretačních cest. Argumentuji, že Kunderovo dílo lze do určité míry charakterizovat větou: Cesta tam a zase zpátky.

Přeci jen, čím to je, že české prostředí je ke Kunderovi tak chladné?

Milan Jungmann si stěžoval na to, že Kundera se sebestylizuje. Čeští debatéři už v 80. letech kritizovali (často neprávem) skutečnost, že Kundera neprezentuje české prostředí a konflikty dostatečně přesvědčivě. Poukazovali na to, jak dokonale svou řeč a prostředí ovládl třeba Hrabal. Jenže já myslím, že to šlo Kunderovi o něco jiného, o komunikaci s vnějším světem. Kunderovi se totiž podařilo, jako žádnému jinému českému spisovateli, vnést českou literaturu a kulturu na mapu světa.

Co říká o Kunderovi zahraniční literární kritika?

Myslíš o posledním románu? Je to knížka o českém prostředí a o Češích a o nepřenositelnosti rozdílné životní zkušenosti lidí, kteří žili tady, a lidí, kteří emigrovali. Je to knížka pro Čechy, a tak asi nikdy česky nevyjde... :-) Angloamerické recenze, které jsem o ní loni v zimě četl, byly záporné, což se mi zdá neférové, protože ohlasy na Pomalost a Totožnost, romány, které považuji za slabší, jsou daleko příznivější. Když nedávno konečně vyšla Nevědomost i ve Francii, recenze tam prý už byly pozitivnější.

Kunderova Nevědomost se zabývá vztahem Čechů ke světu a naopak. A dělá to prostřednictvím těch Čechů, kteří jiný svět zažili. Je to důležité. Češi si budou muset najít místo v mezinárodní diskusi a ve vnějším světě. Se vstupem do EU to začne být velmi aktuální.

0000010100063532000635730271542502734197
miloslav
 miloslav      04.11.2006 - 15:41:13 , level: 1, UP   NEW
KUNDEROVA PLANETA NEZKUŠENOSTI
(Doslov ku knihe Nesnesitelná lehkost bytí)

Všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce. A protože formy vztahu muže a ženy se v průběhu času mění, jsou velké romány současně zrcadlem své doby, tázáním po podstatě lidské existence určité epochy. Poslední román Milana Kundery tuto pravdu svrchovaně naplňuje: od první do poslední řádky klade otázku možnosti lásky ve světě v krizi, v epoše konce 20. století. Jeho tázání může někomu připadat příliš bezohledné, cynické nebo skeptické, ale připomeňme si, že vino není zrcadlo, nýbrž epocha, které román nastavuje svou tvář. Láska na konci století, na rozhraní dvou světů, láska na planetě nezkušenosti, na níž jsou lidé odsouzeni dělat stále tytéž osudové chyby, protože neexistuje možnost návratu, možnost žít svůj život znovu a lépe. V lásce stejně jako v politice děláme své nejcennější zkušenosti teprve v okamžiku, kdy už je pozdě, kdy už nám k ničemu nejsou. Nejdůležitější rozhodnutí, která určila náš život, jsme dělali v mládí, ve chvíli, kdy jsme naprosto nebyli schopni dohlédnout jejich důsledky.

Tomáš, hlavní hrdina Kunderova nového románu, je kombinací Don Juana a Tristana, lásky libertinské a lásky romantické. Přesněji řečeno, je libertinem, zaskočeným láskou, kterou dosud nepoznal, v níž rozhodující roli nehraje sex, nýbrž něha, soucit, pocit odpovědnosti za život druhého, touha po věčné blízkosti milované. Terezu trýzní jeho libertinství, jeho stálé nevěry, neboť ona je slabší v tomto vztahu: miluje bez výhrad, miluje jediného člověka. Když pozná, že ani v cizině se Tomáš nedokáže zříct svého libertinství (protože náhodné sexuální vztahy pro něho znamenají tak málo), že i ve Švýcarsku se stále stýká se Sabinou, další postavou románu, pro niž je sex formou úniku, formou zrady, jak říká Kundera, rozhodne se Tereza k návratu do Prahy. A Tomáš ji následuje, i když je si vědom, že tím riskuje svou občanskou existenci. Pod tlakem \\\"normalizace\\\" se postupně vzdává svého místa chirurga, pak lékaře a nakonec opouští Prahu, veden věrností sobě a své lásce. Avšak romantickou lásku nelze nikdy naplnit. I na venkově, v JZD, je Tereza klidnější a bezpečnější ve společnosti věrného psa, neboť u toho jí nehrozí nevěra, po něm nepožaduje žádné oběti. Až příliš pozdě poznává, že její láska zvítězila: dopisy, na které i na venkově žárlila, nebyly od žen, ale od Tomášova syna z prvního manželství. V tom okamžiku se dostaví výčitky: Připravila Tomáše o jeho sílu i o jeho poslání: musel se zříci toho, na čem jako muž nejvíce lpěl, svého povolání lékaře. \\\"Volala ho za sebou, jako by chtěla zkoušet znovu a znovu, zda ji miluje, volala ho tak dlouho, až se teď octl zde: šedivý a unavený, s polozmrzačenýma rukama, které už nebudou moci nikdy uchopit skalpel. ... Můj bože, bylo třeba opravdu dojít až sem, aby uvěřila, že ji má rád?\\\"

Ale Tomáš přijímá tuto porážku; vyměnil poslání za lásku, přesvědčuje ji, že je šťasten: \\\"Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A to je ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání.\\\" - A po tomto vrcholném okamžiku vyrovnání, kdy poznají, že jeden už není silnější než druhý (je to snad formule štěstí? - ale odkud ten smutek tohoto štěstí?) Tomáš zahyne s Terezou při autohavárii. Je kusem Kunderova kompozičního mistrovství, že tento tragický závěr lásky Tomáše a Terezy signalizoval jen v průběhu textu (již na závěr 3. části a znovu na závěr 6. Msti) v dopisech Tomášova syna Sabině. - Román sám končí nocí na venkovské tancovačce, lyrickou atmosférou společné noci Tomáše a Terezy; končí atmosférou \\\"smutného štěstí\\\", navozenou symboly nočního motýla a klavíru a houslí (je to náhoda, že stejný název nese sbírka povídek českého lyrika lásky Šrámka?). Terezina láska zvítězila, Tomáš je poražen, ale je jen \\\"její\\\". Za nějaký čas poté však oba umírají: jejich láska končí náhodnou tragédií.

Oba hrdinové románu, Tomáš i Franz, umírají v okamžiku, kdy uposlechli volání lásky; umírají náhodně a nesmyslně. Tomáš umírá, když se vzdal své nejvlastnější práce a dělal zaměstnání, jemuž nerozuměl a na němž mu nezáleželo. Franz umírá absurdně na následky incidentu po marném \\\"pochodu na Kambodžu\\\", jehož se účastnil pod vlivem své lásky k Sabině. - Za lásku se platí smrtí; ožívá toto romantické téma v Kunderově románu v moderní formě? Nemáme odvahu to tvrdit, neboť ani Kundera nic netvrdí; jeho román je románem člověka, který se ptá.

I téma lásky je otázkou, která se vyptává po kvalitě společnosti, v níž lidé svou lásku žijí. Láska se u Kundery stává královskou lučavkou, která odhaluje hodnotu nebo nehodnotu společenských vztahů. Nejkonkrétněji ukazuje Kunderův román mizérii tzv.. \\\"normalizace\\\" po pádu Dubčekova vedení. Dokazuje mravní bídu společnosti, která byla k \\\"reálnému socialismu\\\" sovětského typu dohnána tanky. Jediné ochotné pomahače našli Rusové v lidech vnitřně pokřivených a poznamenaných, \\\"nesoucích v sobě touhu za něco se životu mstít\\\". Jejich cílem je dostat lidi do pasti a tak proměnit postupně celý národ v to, co jsou sami, v síť donašečů a fízlů. Tomáš a Tereza prchají před nimi na venkov, na periferii života odborného i společenského, protože je to jediná cesta, jak uniknout jejich kontrole a jejich nákaze. - Stejně nekompromisně odhaluje Kunderův román i iluze \\\"velkého pochodu\\\" západní levice, zejména na příkladu Franzovy cesty do Kambodži. Téma lásky se tak stává v Kunderově románu kritickým zrcadlem doby konce století, doby skepse a masových podvodů, masové manipulace lidí a idejí.
Nejjemnější formou této analýzy je Kunderův \\\"Malý slovník nepochopených slov\\\", nová kapitola jeho románové \\\"Kritiky komunikativního rozumu\\\", zahájené již \\\"Žertem\\\" a pokračující až ke \\\"Knize smíchu a zapomnění\\\". Jako tak často u Kundery, je láska mezi Franzem a Sabinou založena nikoliv na vzájemném porozumění, nýbrž naopak na nedorozumění, na schopnosti člověka přikládat týmž slovům a gestům zcela odlišný význam. Odlišné dětství, odlišné prostředí, v němž oba vyrůstali, dává stejným výrazům odlišný smysl, evokuje zcela různé komplexy hodnot a konotací. Láska k opuštěné matce disponovala Franze ve vztahu k ženám především soucitem, věrností a úctou. Pro Sabinu je láska naopak cestou úniku ze světa povinnosti, ze světa, v němž dokonce radost, štěstí a vkus mají být člověku vnuceny. Sabina je na útěku ze světa kýče, neboť totalitní politické režimy a totalitní kýč se organicky doplňují. Podle Kundery je kýč záclonou, zakrývající lidem fakt smrti. - Proto musel český partajní ideolog L. Stoll nenávidět a zatracovat velkou, krystalicky čistou poezii Františka Halase, neboť tento básník byl hypnotizován nevyhnutelností smrti, kterou nemůže ze světa sprovodit žádná sebe pokrokovější společnost. - Opakem kýče je člověk, který pochybuje, který se ptá, který si nezastírá existenci smrti. Ale i on potřebuje odpočinek, i on touží po idyle, to jest po návratu do ráje (do světa dětství?). Štěstí je podle Kundery touha po tomto spočinutí, po opakování důvěrně známého a blízkého.

Blížíme se tématu centrálnímu, \\\"nesnesitelné lehkosti bytí\\\", Parmenidovu rozlišení lehkosti a tíhy a Nietzschově utopii \\\"věčného návratu\\\". Možnost návratu a opakování by poznamenala lidské bytí nesnesitelnou tíhou odpovědnosti; jeho jedinečnost mu propůjčuje závratnou lehkost. Svět rozumu, skepse a ironie se dávno vzdal možnosti a vidiny návratu (v jiném životě, na onom světě). Náš život na zemi je jediný a konečný, vylučuje možnost opakování a tím i možnost nápravy chyb a falešných rozhodnutí. V tomto bodu spočívá propastná odlišnost existence přírody a bytí člověka, jedno z fascinujících témat moderní fenomenologické filozofie.

Slunce vychází a zapadá, roční období se pravidelně střídají, příliv a odliv se navrací s matematickou přesností - jen člověk prochází svou životní dráhu jen jednou a co pochybil, nemůže již opakovat jinak a lépe. Člověk je proti \\\"neživé\\\" přírodě obdarován královským darem, darem vědomí a myšlení. Může uvažovat, předvídat a dělat zkušenosti, může své myšlenky sdělovat ostatním. Avšak tento dar je současně danajským darem: člověk nemůže změnit konečnost své existence; jeho sebevědomí je současně vědomím jeho konečnosti, neodvratnosti jeho smrti. Lidské \\\"já\\\" je si vědomo svého bytí, ale současně je si vědomo konečnosti tohoto bytí, žalostné omezenosti své existence, dané zrozením a smrtí. Lidské bytí je bytím k smrti, je cestou bez možnosti návratu. - Trýznivé podoby nabývá toto poznání ve vztahu k milované bytosti: kdybychom zešíleli, kdybychom se zaprodali ďáblu, neodvrátíme smrt milovaného člověka. Kolik milujících si říká zoufale: kdybychom mohli začít znovu, jak jinak bychom se dovedli těšit z naší lásky, jakých chyb, které ji oslabily nebo zabily, bychom se dokázali vyvarovat! Ale je pozdě, není návratu.

Kolik politiků se zaklínalo: kdybych mohl dohlédnout důsledky svého rozhodnutí, jednal bych jinak. Kdybych... ona věčně marná a pošetilá naděje, že všechno mohlo být dobré, kdybychom se byli rozhodli jinak, kdybychom mohli vrátit čas a zopakovat běh událostí, jako se dá v promítačce ještě jednou zopakovat průběh filmového příběhu nebo pustit magnetofonový pásek ještě jednou zprostředka. Mučivé kdybych:.. si nikdy nepřipouští, že bychom mohli upadnout do nových chyb anebo dokonce opakovat staré omyly. Věříme zkrátka, že kdybychom se mohli rozhodovat bohatší o zkušenosti, které nám přinesou důsledky našich činů, žili bychom rozumněji a moudřeji. Kundera o tom říká: \\\"Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujícím životě. \\\'Einmal ist keinmal\\\'. Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy.\\\"

Toto poznání a jeho důsledky jsou klíčem ke vztahu Tomáše a Terezy i Franze a Sabiny. Napětí vztahu Tomáše a Terezy spočívá na jeho nerovnosti, na síle Tomáše a na slabosti Terezy, při čemž určujícím motivem všech rozhodnutí se stává paradoxně nikoliv síla, nýbrž Terezina slabost. Vztah Franze a Sabiny spočívá na jiném paradoxu, na paradoxu neporozumění. Sabina je pro Franze ztělesněním světa nebezpečí, rizika a odvahy \\\"Velkého pochodu\\\" revoluce i pokusu o obnovení jejího původního smyslu na jaře roku 1968. Ale pro Sabinu to všechno nic neznamená; naopak utíká před tíhou odpovědnosti, kterou s sebou nese každé vážné \\\"poslání\\\". Po útěku do Francie a do USA však zakouší \\\"nesnesitelnou lehkost bytí\\\". - Zde odkryl Kundera jeden ze závažných problémů pozdního 20. století, problém nikoliv tíhy, nýbrž přílišné \\\"lehkosti\\\" lidské existence. Jak máme rozumět tomuto zdánlivému protimluvu, vždyť nesnesitelná bývá zpravidla tíha lidského bytí! - Sabina prchá před totalitním režimem, ztělesněným pro ni totálním kýčem. Nesnesitelnost obého spatřuje nejen v přímém násilí, ale i v totální kontrole soukromí člověka, ve zrušení sféry dobrodružství, hledání, svobodné volby, hry. Jako mnoho jiných nachází však v cizině nikoliv nové naplnění, nýbrž prázdnotu. Nikdo ji nepronásleduje a neohrožuje, ale nikdo ji ani nepostrádá, nikdo od ní nic nepožaduje a neočekává, nikdo ji nechápe, neboť noví přátelé ji interpretují podle svých osobních jednostranných a zkreslených představ o \\\"Východu\\\" Lehkost, původně u Parmenida míněná jako samozřejmost, hra a spontánnost bytí, se mění v nezávažnost, v bezvýznamnost, v nic neříkající prázdno.

Láska Franze a Sabiny končí neporozuměním a rozchodem v atmosféře hmotného dostatku a společenských úspěchů. Láska Tomáše a Terezy se naopak naplňuje v nejnižším bodu společenské degradace. v rezignaci na odborné uplatnění a velkoměstský komfort. Na okraji provinční, venkovské existence, která je vzdálená centru a proto lhostejná jeho kontrole, která je však rovněž \\\"zdevastovaná\\\" a má daleko k přírodní idyle: zde končí jejich láska náhodnou, absurdní tragédií, autohavárií.

Od \\\"Směšných lásek\\\" a \\\"Žertu\\\" se čtenáři a zejména čtenářky ptají, co je v Kunderově próze výmyslem a co je inspirováno osobní zkušeností. Nejde jen o pouhou zvědavost, jde o legitimní otázku vztahu fikce a intelektuální konstrukce k osobnímu prožitku a jedinečné konkrétní zkušenosti ve významové výstavbě Kunderovy prózy. - Kundera odpovídá na tuto otázku velmi přesně a podává přitom jednu z nejvýstižnějších charakteristik románu: \\\"Postavy mého románu jsou moje vlastní možnosti, které se neuskutečnily. Proto je mám všechny stejně rád a všechny mne stejně děsí: každá z nich překročila nějakou hranici, kterou jsem já sám jen obcházel. Právě ta překročená hranice (hranice, za kterou končí moje já) mne přitahuje. Teprve za ní začíná tajemství, na které se ptá román. Román není konfesí autora, ale zkoumáním toho, co je lidský život v pasti, kterou se stal svět.\\\"

Milan Kundera se jako spisovatel skutečně \\\"našel\\\" v okamžiku, kdy napsal svou první prózu, povídku \\\"Já, truchlivý bůh\\\", zahajující \\\"Směšné lásky\\\". Dnes je na celém světě uznávaným pokračovatelem tradice středoevropského filozofického románu, spjaté s dílem Kafky, Musila a Brocha. \\\"Směšné lásky\\\" byly předehrou, uvádějící jeho velkou románovou symfonii, cyklus románů \\\"Žert\\\", \\\"Život je jinde\\\", \\\"Valčík na rozloučenou\\\", \\\"Kniha smíchu a zapomnění\\\". Jeho nový román, \\\"Nesnesitelná lehkost bytí\\\", tvoří další článek tohoto cyklu, který se stal moderní \\\"Lidskou komedií\\\" 20. století, bohatou variacemi témat a vyprávěčských technik, avšak jednotnou vnitřním pojetím.

Režim, který chtěl Milana Kunderu umlčet, daroval paradoxně evropské literatuře jednoho z největších romanopisců druhé vůle 20. století.

Květoslav Chvatík

Konstanz, 1. dubna 1984

000001010006353200063573027154250273419703109025
kris rubin
 kris rubin      10.05.2007 - 00:48:53 , level: 2, UP   NEW
citala som (na zdroj si nespomeniem. ak raz ano, doplnim)ze kundera je rad, vdacny za doslov K.Chvatika, hlavne za prvy riadok..
"Všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce.."
..vraj si to konecne niekto vsimol .)

snad som si to nezinterpretovala inak

00000101000635320006357302715425027341970310902503112687
miloslav
 miloslav      11.05.2007 - 13:32:55 , level: 3, UP   NEW
hej, spominam si, bolo to v poznamke autora k novemu vydaniu nesnesitelnej lahkosti bytia: "Pral jsem si, aby Nesnesitelnou lehkost byti doprovazel doslov Kvetoslava Chvatika, stejny, co napsal pred dvaadvaceti lety pro prvni ceske vydani u Skvoreckych. Hned v prvni vete charakterizuje muj roman jako "vypraveni o lasce". Oznaceni je presne i samozrejme."

0000010100063532000635730271542502717259
miloslav
 miloslav      27.10.2006 - 10:10:56 , level: 1, UP   NEW
Všechno je prozrazeno, jsou spolu naposled

On:

Za chvíli zavřou dveře vagónů.
Ale ty neodjížděj! Zůstaň ještě!
Vím. Je tu sychravo. A prší! Ale já ti dám
všechnu, všechnu něhu, kterou mám!
Jen neodjížděj! Jenom zůstaň ještě!
Vždyť Tvá pleť je tak hebká.
Z motýlího pelu utkaná.
Co až na tebe přijdou s výčitkami
a zloba uhodí tě jak uragán?
Co když jak křídlo motýla,
jak chmýří pampelišky
roztratíš se mi pak do modravé výšky?
Kam tě pak půjdu hledat?!
Do vody? Do vzduchu? Do nebes?
Řekni! Kam potom za tebou půjdu?

Nech odjet vlak a neodjížděj dnes.

Ona:

Ne. Musím odjet. Ano. Tímto vlakem
a tímto deštěm, touto psotou psot.
Musím. A věř mi, že mi je,
jako bych vstupovala do rakety,
kterou vystřelují do prázdnot.

Neslyším nic. Jsem docela hluchá.
Kde jsou mé všechny tóny, hlasy, zpěv?
Kdepak je veselá hospůdka mého ucha?
Mé srdce, kaštan, který puká?
To vše jsem svázala do malého uzlíčku,
a zanechala v tobě... Sbohem již...

Jsem nyní prázdná jako dům,
než vyklidí ho před zbouráním.

Už pískají...
Dej mi můj kufřík!
A ať to víš:
Ten schůdek vagónu je poslední můj schod.
A konec...
Němá jsem a jedu do němot.

Milan Kundera: Monology

http://urfaust.bloguje.cz/367962-vikendova-priloha-milan-kundera.php

0000010100063532000635730271542502717253
miloslav
 miloslav      27.10.2006 - 10:08:46 , level: 1, UP   NEW
Zpověď osamělého muže

Naposled u tebe jsem.
Tak říkala mi to.
Naposled u tebe jsem.
Všechno je rozbito.
Jsou děti. Manžel. Svědomí.
Rozvrat, co sejeme,
nesklidíme jen my.
Tmu před očima měla.
Naposled, říkala.
A když pak odcházela,
tak slzu zadržela
a jenom kročejemi
plakala, plakala.

Večerní ulicí
se dlouze vzdalovala.
Zdálo se mi, že nejde,
že spíš padá.
Že vypadla z mých vrat
jak z okna sebevrah.
Míjel ji plot a plot
a práh a práh
a byla čím dál menší
až byla úplně malá.
Malá jak list. Jak bod.
Stále se vzdalovala.

A já jsem náhle chápal,
že její život není
než věčné odcházení.
Tak jako žlutý list
z haluze odchází,
odchází do větru,
do prachu, do sazí,
tak ona odchází,
odchází mnoho let,
kamsi zpět odchází
poslepu nazpaměť...

Na srdci měl jsem kámen
a před očima mrak.
Chtěl jsem ji volat zpátky.
Bylo to marné však.
Spolu s ní žíti nesmím.
Bez ní také ne.
Miluji ji stále.
Ji. A jinou ne.
Půjdu tedy za ní.
Bez ní, za ní, sám.
Půjdu za ní, i když -
se jí nedočkám.

Tak odešel jsem za ní
ještě tentýž den.
Odešla samotna,
šel jsem též samoten.
Přece však jsem jí blízko
a jsem jí pro útěchu,
jsme oba na cestě,
oba dva na útěku,
na cestě od lásky,
od štěstí, od mládí,
pod klenbou skřivánků,
oblaku, volání,
pod klenbou života,
ve kterém žijem sami,
na stejné silnici,
a přece bez setkání.

Odešla samotna.
Já samoten jdu za ní.

Milan Kundera: Monology

http://urfaust.bloguje.cz/375395-a-jeste-jednou-kundera-.php

000001010006353200063573027154250271725303109044
kris rubin
 kris rubin      10.05.2007 - 01:03:02 , level: 2, UP   NEW
pise blogy? da sa zaregistrovat na stranku s jeho blogmi?

0000010100063532000635730271542502717202
miloslav
 miloslav      27.10.2006 - 09:46:54 , level: 1, UP   NEW
Spisovatel Milan Kundera.

V magazínu MF Dnes 48/2001 vyšel zajímavý článek osvětoznámém spisovateli Milanu Kunderovi.
Pro astrologa byly v článku cenné údaje. Cituji z článku:

\\\"Narodil jsem se prvního apríla. To má svůj metafyzický význam\\\". Jeho o devět let starší bratranec, básník a překladatel Ludvík Kundera vzpomíná, že jim strýc onoho dubnového ráma přišel narození svého syna zvěstovat. Bylo ještě brzo, Brno spalo, branka byla zamčená. Strýc musel přelézt plot a roztrhl si přitom gatě. Konec citátu.

Z těchto drahocených údajů jsem odvodil, že mohlo být čtyři ráno a po upřesnění Popelkovou váhou mi vyšel čas 04:08:32. Otec muzikolog a rektor Janáčkovy akademie múzických umění sám začal svého syna učit hrát na klavír. K dispozici měl Milan Kundera i otcovu vynikající knihovnu. Milan Kundera prostě vyrůstal v zázemí s dispozicemi pro uměleckou dráhu.
Jak uvádí jeho bratranec Ludvík, zabýval se Milan Kundera představou, že se stane výtvarníkem, nejraději sochařem. Dnešní milovníci knih Milan Kundera netuší, že jejich milovaný autor je také pozoruhodným kreslířem. Dlouho se také zdálo, že bude hudebním skladatelem. Skladbu studoval u profesora Václava Kaprála. Zkomponoval i několik opusů, kterých se později zřekl stejně jako své \\\"nezralé\\\" tvorby literární. Později přiznal, že si svých hudebních děl cenil víc než literatury.
V roce 1953 vyšla jeho básnická prvotina Člověk je zahrada širá (Jupiter na IC) poplatná tehdejší politické situaci. Skutečný úspěch byl román Žert vydaný v roce 1967. Neptun na radixovém Dračím ohonu, Saturn na radixovém Slunci. V primárních direkcích Venuše na Uranu radix.
Milan Kundera proslul též jako pedagog. Jeho žáci světové literatury na FAMU vzpomínají na něho jako vynikajícího učitele (Pluto a Mars v 5.domě).
Ženatý dvakrát, první manželství jako krátká epizoda, druhá žena - hlasatelka brněnské televize se stala jeho celoživotní láskou (Neptun v 7.domě).
Neptun symbolizuje i Kunderovský žert při svatebním obřadu, když si při svatebním obřadu prohodil místo se svědkem, takže se podepsali jménem toho druhého, takže je vlastně ženatý a neženatý.
V roce 1968 si Kundera přivydělával psaním horoskopů do časopisu Mladý svět. Za normalizace přišel Milan Kundera o možnost obživy a v roce 1975 na přímluvu francouzkého prezidenta odjel s ženou hostovat na univerzitu v Rennes. Tranzitní Neptun na MC.
V roce 1985 vyšel v Torontu u Škvoreckých román Nesnesitelná lehkost bytí. Uran na MC a Jupiter na Ascendentu. V primárních direkcích Mars a Uran na ose Dračí hlava a Dračí ohon.
V roce 1986 napsal knihu Umění románu psanou už zcela ve francouštině. Jeho francouština je bohatá a košatá i když v mluveném slově ho zradí přízvuk. Jupiter na Merkurovi radix, MC mezi tranzitním Uranem a Saturnem.
Od roku 1985 Milan Kundera nedává novinářům rozhovory a nenechává se fotografovat. Dalo by se říct, že před nimi prchá. \\\"V červnu 1985 jsem se rozhodl - už nikdy žádný rozhovor\\\". V radixu je Luna (vlastní pocity) kvadratura Merkur (novináři). Tranzitní Merkur a Mars jsou v přesné konjunkci a v kvadratuře na Merkur radix.


--------------------------------------------------------------------------------

Dnes 26-01-2002 mi přišel doplňující email pana Turnovského:
Vážený a milý pane Tichý, Milan Kundera je také důležitou postavou české astrologie. Na počátku sedmdesátých let, když už nemohl pod svým jménem publikovat, poslali mu jeho přátelé z Francie knihy André Barbaulta, z nichž čerpal materiál pro řadu článků o moderní a psychologické astrologii pro týdeník Mladý svět. Vystupoval tam pod pseudonymem Emil Verner. Ty články bych snad doma ještě asi našel, nejenže byly výborné, ale byl to první a na dlouho poslední zdroj informací v češtině o tom, co se v astrologii ve světě děje. Kundera na tu svoji tehdejší aktivitu před časem vzpomínal a někdo se o tom zmiňuje i dr. Špůrek. Zdraví Turnovský

http://www.astrolot.cz/zajimavo1/zaji36kund.html

________________________________________________________________________

Zobrazení otázky a odpovědí
Kundera
2814 otázku odeslal(a) Hejkal v Pátek 1.Dubna 2005 01:53:28
Dnes má narozeniny Milan Kundera. Zná někdo jeho Ascendent?
Re: Kundera
1 odpověď odeslal(a) Turnovský v Pátek 1.Dubna 2005 08:04:33
bohužel nemáme tuto informaci, přestože Milan Kundera se zasloužil o českou astrologii, když pod jménem Emil Verner publikoval na počátku 70. let v Mladém světě řadu článků o astrologii inspirovaných knihami francouského astrologa André Barbaulta
Re: Kundera
2 odpověď odeslal(a) D.Cagášková v Pátek 1.Dubna 2005 12:28:44
Milan Kundera svých astrologických znalostí dokonce pěkně využil i ve svém literárním díle. V jedné z úvahových kapitol jeho románu Nesmrtelnost, najdete astrologické poznatky důmyslně zakomponovány do děje.

http://www.astrologie.cz/forum/html/f2814d.htm

0000010100063532000635730271542502715482
miloslav
 miloslav      26.10.2006 - 13:28:01 , level: 1, UP   NEW
Dnes som si v Artfore slavnostne kupil
Nesnesitelnou lehkost byti
Aj preto som sa rozhodol
zalozit toto forum

Román vychází s obvyklou Poznámkou autora a s doslovem Květoslava Chvatíka. Poprvé vyšel ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži u Gallimarda, v roce 1985 česky v Kanadě v nakladatelství Sixty-Eight Publishers.

Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí...


„Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“

Váz., 344 s., 357 Kč, ISBN 80–7108–281–3