Cast rozhovoru Jakuba Chrobaka s Janom Culikom
http://www.inext.cz/texty/No29/rozhovor.html

Otázky, které ti kladu, jsou jakýmsi přepisem a doplněním otázek, které ti písemně kladl Dalibor Malina, vyjadřují i jistý nesouhlas s tvými názory na Milana Kunderu.

Zajímalo by mě v čem se mnou pan Malina o Kunderovi nesouhlasí. Můj článek v Britských listech o Kunderovi, z prosince 2002, který se mu, pokud vím, nelíbil, je totiž výsledkem práce v semináři, kde jsem se i já velmi poučil. Interpretuju v něm, doufám, několik různých názorů.

Nemáš pocit, že Kunderovo dílo je stále silněji vnímáno skrze jeho biografii a opomíjí se hravost jeho textů, jeho autorská inteligence?

Možná částečně. Jenže i v tom článku jsme upozorňovali na to, že Kundera je zajímavý především tím, že apodikticky nastoluje určitá témata, ale že si v nich protiřečí. Jeho knihy se zdají být založené na napětí mezi tvrzeními autora a významem textu. Jeho texty jsou nositelem určitého významu, kdežto autor sám o těch textech tvrdí něco jiného. Například, Kunderovy romány vyvolávají dojem, že Kundera podporuje představu světa postmoderního, pluralitního a relativizujícího, ale zároveň jeho autorský hlas často téměř provokativně čtenáři vnucuje jedinou, absolutistickou interpretaci reality. Rozpor samozřejmě podporuje samostatné myšlení, takže výsledek je pozitivní.

Čím si vysvětluješ chlad nad Kunderovými romány, který dýchá z české literární kritiky?

Ono je to trochu složitější. Já především nesouhlasím s Kunderovým názorem, že některé už vydané texty si lze zakázat. Zejména proto, že tatáž témata, která Kundera zpracoval v raných verších, jsou pak přítomna v celém jeho dalším díle. Od básnické sbírky Člověk, zahrada širá jistě vede přímá souvislost nejprve k Žertu, později k Nesmrtelnosti, až k Nevědomosti. A pokud jako autor prohlásím, že tato část mého díla neexistuje (což si může Kundera na Západě dovolit, protože to prostě nedá nikomu přeložit), tak se tím zbavuji jedné z možná velmi důležitých interpretačních cest. Argumentuji, že Kunderovo dílo lze do určité míry charakterizovat větou: Cesta tam a zase zpátky.

Přeci jen, čím to je, že české prostředí je ke Kunderovi tak chladné?

Milan Jungmann si stěžoval na to, že Kundera se sebestylizuje. Čeští debatéři už v 80. letech kritizovali (často neprávem) skutečnost, že Kundera neprezentuje české prostředí a konflikty dostatečně přesvědčivě. Poukazovali na to, jak dokonale svou řeč a prostředí ovládl třeba Hrabal. Jenže já myslím, že to šlo Kunderovi o něco jiného, o komunikaci s vnějším světem. Kunderovi se totiž podařilo, jako žádnému jinému českému spisovateli, vnést českou literaturu a kulturu na mapu světa.

Co říká o Kunderovi zahraniční literární kritika?

Myslíš o posledním románu? Je to knížka o českém prostředí a o Češích a o nepřenositelnosti rozdílné životní zkušenosti lidí, kteří žili tady, a lidí, kteří emigrovali. Je to knížka pro Čechy, a tak asi nikdy česky nevyjde... :-) Angloamerické recenze, které jsem o ní loni v zimě četl, byly záporné, což se mi zdá neférové, protože ohlasy na Pomalost a Totožnost, romány, které považuji za slabší, jsou daleko příznivější. Když nedávno konečně vyšla Nevědomost i ve Francii, recenze tam prý už byly pozitivnější.

Kunderova Nevědomost se zabývá vztahem Čechů ke světu a naopak. A dělá to prostřednictvím těch Čechů, kteří jiný svět zažili. Je to důležité. Češi si budou muset najít místo v mezinárodní diskusi a ve vnějším světě. Se vstupem do EU to začne být velmi aktuální.