K napsaní tohoto blogu mě inspiroval tento dobsuv blog http://kyberia.sk/id/2541589.

V Rakousku sem byl asi dvakát v životě, a to ještě na chvilku. V Německu jen o trochu víckrát. Na slovensku jsem ještě v životě nebyl a to samé se dá říct téměr o každé jíné zemi. Když si to tak uvědomuji málo kdy opouštím hranice svého rodného města. Nehodlám rozebírat rasizmus z tisíce ruzných pohledů v různých částech světa, ale jen jak ho vidím já v mém malém životním prostoru.

Když se člověk narodí nemá žádné předsudky, je to čistý list papíru. Postupem, jak stárne díky poznatkům ze svého okolí začíná do tohoto listu vpisovat poznámky, životní moudra, zkušenosti ....

Když poprvé člověk uvidí oheň je jím fascinován. Je to krásné zářivé kouzlo, které hřeje, ale jen do doby než se ho dotkne. S dotknutím se ohně si člověk zapíše do svého listu papíru: "Pozor oheň pálí - nešahat". Podruhé když člověk uvidí oheň je jím zase fascinován, ale již si dá pozor a raději na něj nebude šahat, aby se zase nespálil. Ten člověk je ale hloupý, že? Má předsudky k chudáku ohni :) Myslím si, že naprosto stejné je to i s rasizmem. Žádný člověk se nerodí, jako rasista, ale rasistou se stává.

My story:
Nastoupil sem do nočního rychlíku, který jede z Prahy do Plzně. Pohodlně jsem si sednul do prázdného kupíčka, otevřel okno a zapálil cigaretu. Zanedlouho se vlak rozjel. Profrčel tunelem, projel přes Vltavu, přibral lidi na Smíchově a kvapně pokračoval směrem na Beroun. Kousek za Prahou přišla kontrola jízdenek. Celkem sympatické průvodčí jsem dal svůj lístek a ona mi ho označila a přidala velice znepokojující zdělení: "Hlavně neusněte po vlaku se pohybují dvě známe firmy a mohlo by se vám něco ztratit. Je to jeden cikán a starší pán v roztrhaném kabátě". Vyvalil sem jen bezmocně oči. Průvodčí zmizela k dalšímu kupéčku. Chvilku jsem jen seděl a šuškal si pro sebe něco ve stylu: "ty pičo, ty pičo, ... to je fakt super". No nic, co se dalo dělat nesmím spát a když někdo takový přijde do kupé budu ho ignorovat a hlídat si svoje věci .... Naštěstí nikdo nepřišel a já dojel bez problému domů. Tato jízda vlakem, ale vepsala na můj list papíru: "Pozor na cikány a otrhané staré chlapy". Pokaždé, když jedu ve vlaku, tramvají, autobusem a přisedne si ke mě nějakej otrhaný starší pán nebo cikán ihned automaticky začínám víc hlídat svojě věci.

Pokud bych měl na výběr mezi tím sednou si vedle cikána a necikána, tak si sednu raději vedle necikána. Život mě bohužel naučil, že je lepší se jim vyhýbat.

Tohle neni bohužel jediněj případ, kdy se mi vpisovalo do papíru nelichotivě o cikánech. Byli hořší příhody a nejspíš ještě další budou.

Nechci poslouchat řeči, jako že mám dát šanci člověku bez ohledu na jeho barvu pleti ... tolik mobilů, cigaret a peněz prostě nemám, abych si to mohl dovolit.

Pokud by ve vlaku kradla banda metalistů. V podchodě se me snažili rovněž zmlátit metalisti, tak budu nesnášet metalisty. Ale teď prostě nesnáším cikány. Myslím si, že nejsem rasista ... opravdu to nemé společné nic z toho, že jsou tmavý, ale že většina jich krade a já si prostě nemůžu dovolit jim dát šanci.