Chtěl bych se společně s vámi na chvíli zamyslet nad spoustami peněz promarňovaných ve školství a nad tím, proč vlastně zaměstnáváme takové spousty lidí pletoucích se do cesty vyrůstajícím dětem. A také nad tím, že za tyto peníze všichni ti lidé po celou dobu školní docházky a vzdělávání vlastně okrádají děti o dětství tím, že je odvádějí od jejich domovů a rodin a vlastního poznávání světa.

Struktura amerického školství ve stylu 20. století má počátek v roce 1806, kdy Napoleonovi amatérští vojáci zvítězili nad pruskou profesionální armádou v bitvě

u Jeny. Když je vaším povoláním prodávat vojáky, ztratit bitvu jako tuto je vážná věc. Téměř ihned poté zveřejnil německý filozof jménem Fichte své proslulé „Provolání

k německému národu“, jenž se stalo jedním z nejvlivnějších dokumentů moderní historie.

Prakticky Prusům řekl, že flám skončil a národ se bude muset nově formovat pomocí utopické instituce povinné školní docházky, které se musí podřídit každý.

Takto svět poprvé v lidské historii získal nucené vzdělávání přinesené na státních bajonetech; moderní povinné školní vzdělávání bylo v Prusku uvedeno do života v roce 1819 s jasnou představivou o tom, co musí produkovat centralizované školy:

1. Poslušné vojáky pro armádu;
2. Poslušné horníky do dolů;
3. Správně podřízené státní úředníky pro vládu;
4. Správně podřízené kancelisty pro průmysl;
5. Občany podobně smýšlející o významných problémech.

Školy měly vytvořit umělý národní konsenzus v záležitostech, které předem vypracovaly vůdčí německé rodiny a hlavy institucí. Státní školství mělo vytvořit soulad mezi všemi německými státy, s cílem konečného sjednocení do Velkého Pruska.

Jedním z nejzajímavějších vedlejších produktů pruského vzdělávání byly dvě nejpustošivější války v moderní historii. Erich Maria Remarque v klasickém díle „Na západní frontě klid“ říká, že první světovou válku způsobily triky pedagogů a známý protestantský teolog Dietrich Bonhöffer konstatoval, že druhá světová válka byla „nezbytným produktem správného vzdělávání“. Je důležité zdůraznit, že Bonhöffer

to nemyslel obrazně, ale doslova - vzdělávání podle pruského modelu totiž odstraní duchovní schopnost myslet sám za sebe. Učí lidi čekat až jim učitel řekne co mají dělat… a jestli to, co udělali, je dobré nebo špatné. Pruská výuka paralyzuje morální vůli i intelekt. Je sice pravda, že správně vyškolení studenti zní někdy chytře, protože memorují mnohé názory významných myslitelů, ale ve skutečnosti jsou těžce poškození, jelikož jejich schopnost samostatně uvažovat zůstala zakrnělá a nevyvinutá.

Je důležité si povšimnout, že základním předpokladem pruského školství je skutečnost, že skutečným rodičem dětí se stává státní systém je - stát je suverénním vládcem nad rodinou. Nejextrémnějším pólem tohoto názoru je tvrzení, že biologičtí rodiče jsou v podstatě nepřáteli svých dětí a nedá se jim věřit.

Proč se etabloval systém, navržený k devastaci individuálního myšlení?