cwbe coordinatez:
101
63532
978843
1619913
63572
63681
818611

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::6
show[ 2 | 3] flat


ZOO0
51




0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100862385
chory nos
 chory nos      25.05.2004 - 19:59:51 , level: 1, UP   NEW
Morgenstern - basne

0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100820645
ZOO
 ZOO      14.05.2004 - 10:46:11 , level: 1, UP   NEW
dedo Sokol

0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100818620
chory nos
 chory nos       , level: 1, UP   NEW
strana 48
Že hlavním smyslem jazyka je komunikace mezi lidmi, o tom není sporu. Přesto je hned na začátku třeba toto tvrzení doplnit dvěma poznámkami. Za prvé, že jazyk není jen to. Jak uvidíme, je dokonce nejprve prostředkem symbolického uspořádávání světa a zkušeností s ním, zvládání a "odkládání" záplavy zkušeností, které dítě musí získat, stejně jako médiem uchovávání důležitých zkušeností a jejich předávání čili tradice. Není jen prostředkem, ale spíše prostředím, které člověku dovoluje, aby si svůj svět jaksi "ochočil" a mohl se v něm cítit bezpečně a doma: teprve pojmenovaný, to jest jazykově zvládnutý svět je lidský svět. W. von Humboldt proto napsal, že člověk vkládá jazyk mezi sebe a vnější i vnitřní skutečnosti, že se jím obklopuje a obaluje (Cassirer 1996a:42). Podle francouzského psychoanalytika J. Lacana je ale jazyk také daný, objektivní řád, jemuž se dítě musí podrobit a zbavit se tak svého narcismu. Teprve v jazyce se každá jednotlivá zkušenost může objektivovat a tak sdělovat druhým. Th. Luckmann hovoří o „kulturním apriori“, které každý z nás v dětství přijal, a tak se stal členem své společnosti (Luckmann 1972). Není to tedy pouhý nástroj, protože nás naopak nenápadně vede a řídí, určuje, co se může stát zkušeností a v jaké podobě.

0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100818619
chory nos
 chory nos       , level: 1, UP   NEW
strana 43
Ač se to v současných rovnostářských společnostech nerado slyší, jsou druhou cestou ke snižování společenské nejistoty a napětí v každém živém společenství zřetelné a jasné hierarchické vztahy nadřazenosti a podřizování. Soudržnost skupiny vyžaduje, aby každý znal své místo na společenském žebříčku a věděl, před kým má ustoupit a komu může poručit. Kde takové vztahy nejsou jasné, budou je všichni teprve hledat - což se většinou neobejde bez násilností a ponižování. To je problém mazáků v kasárnách, šikany ve věznicích a part ve školách. V lidských společnostech je to situace anarchie nebo ještě lépe Durkheimovy "anomie", zhroucení společenského řádu, kterým pochopitelně nejvíc utrpí ti nejslabší: nikam výš se totiž nedostanou a jen si celou bolestnou proceduru musí zažít od začátku znovu. . Naopak v uspořádaných společnostech není už u některých primátů autorita spojena s tělesnou silou, nýbrž se schopností poskytovat společnosti určité specifické služby. . Naopak v uspořádaných společnostech není už u některých primátů autorita spojena s tělesnou silou, nýbrž se schopností poskytovat společnosti určité specifické služby.

0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100818617
chory nos
 chory nos       , level: 1, UP   NEW
Odlišný výklad lidské "cesty" v dějinách podal v kdysi velmi vlivné knize David Riesman (1968). Rozlišuje trojí typ "zajiš?ování konformity" v lidských společnostech, jež se může opírat o lidi "tradičně řízené" s neproblematickou konformitou vtištěnou v dětství, dále řízené "vnitřně" jakýmsi v mládí nastaveným "osobním gyroskopem", který je pevně orientuje k jistým obecnějším cílům a hodnotám, anebo konečně řízené "vnějškově", neustálou konfrontací se skupinami vrstevníků. Tyto tři typy spojuje pak s demografickou revolucí, již ovšem pro antická města, kde k těmto přechodům zřetelně došlo, nelze doložit. Celý výklad není příliš přesvědčivý, nebo? přehlíží význam způsobu života a získávání obživy a nedoceňuje význam migrace, jen stručně zmíněné (1968:37). Ve skutečnosti se všechny tři "typy zajiš?ování nezbytné míry konformity" vyskytují v každé společnosti a "vnějšková" orientace podle vrstevníků je zdaleka nejběžnější, životní podmínky se však ve starších společnostech měnily tak pomalu, že ji není snadné rozlišit. Teprve ve městě je tempo přizpůsobení tak rychlé, že se podle rodičů často už orientovat nelze a převládající orientaci podle vrstevníků pak nelze přehlédnout. Jinak se i "tradice" ve starých společnostech prosazuje hlavně jako konformita s vrstevníky, kdežto "vnitřně řízení" lidé, kteří by vědomě připomínali závaznost minulého, představují i zde spíše výjimky.

0000010100063532009788430161991300063572000636810081861100818615
chory nos
 chory nos       , level: 1, UP   NEW
Řecká klasická literatura zachovala vzpomínku na tento vznik měst v pojmu „synoikismos“ čili sestěhování. - „Město (polis) se nejen skládá z mnoha lidí, ale navíc z lidí různého druhu; ze stejných žádné město nevzniká.“ Aristotelés POL 1261a.