netuším kto je tá baba, len som ju našiel na nete, asi to bola nejaká bakalárka alebo také niečo. ale vystihla to v pohode podla mňa. ale zabudla dodať to čo píše Jung v tej knihe čo si dala link. ako tak čítam, chápem to celkom správne - tak ako to myslel.

strany 12 a 13:
"Poslední definovaná funkce – intuice - se zdá být velmi tajemná a víte, že já - jak
říkají lidé - jsem "velmi mystický". Toto je tedy jedna část mé mystiky! Intuice je funkce, kterou vidíte za rohy, což ve skutečnosti nemůžete udělat, ale ona to udělá za vás a vy jí důvěřujete. Je to funkce, kterou normálně nepoužíváte, jestliže žijete pravidelným životem uprostřed čtyřech stěn a děláte obvyklou rutinní práci. Ale když jste na burze nebo ve střední Africe, budete používat svá tušení jako cokoli jiného. Nemůžete například vypočítat, zda-li - když zahnete v buší za roh - potkáte nosorožce nebo tygra, ale dostanete tušení, a to vám možná zachrání život. Takže vidíte, že lidé, kteří žijí vystaveni přírodním podmínkám, užívají hodně intuice a lidé, kteří něco riskují v neznámé oblasti, kteří jsou určitým druhem pionýrů, budou užívat intuici. Budou ji používat vynálezci a soudcové rovněž. Kdykoliv máte co činit se zvláštními podmínkami, kde nemáte žádné ustálené hodnoty nebo dané pojmy, budete závislí na schopnosti intuice. Snažil jsem se popsat tuto funkci, jak nejlépe umím, ale možná to není moc dobré. Říkám, že intuice je jakýsi druh vnímání, které nejde přesně přes smysly, ale jde cestou nevědomí a na tom to nechám a řeknu: "Nevím, jak to funguje." Nevím, co se děje, když člověk ví něco, co by rozhodně vědět neměl. Nevím, jak na to přišel, ale přišel na to a může podle toho jednat. Například předvídající sny, telepatické jevy a všechny podobné jevy patří do oblasti intuice. Viděl jsem jich spoustu a jsem přesvědčen, že existují. Tyto věci můžete vidět také u primitivů. Můžete je vidět všude, jestliže věnujete pozornost těmto percepcím, které jaksi pracují pomocí dat, jež jsou pod prahem vědomí, jako jsou smyslové percepce, jež jsou tak slabé, že naše vědomí je prostě není s to registrovat. Někdy - například při kryptomnesii - se něco vplíží do vědomí; zachytíte slovo, které vám něco dává tušit, ale je to vždy něco, co je nevědomé až do chvíle, kdy se to objeví, a tak se to zdá, jako by to spadlo z nebe. Němci tomu říkají Einfall, nápad, což znamená věc, která spadne do vaší hlavy odnikud. Někdy je to jako nějaké zjevení. Ve skutečnosti je intuice velmi přirozená funkce, naprosto normální věc a je také potřebná, protože se zabývá tím, co nemůžete vnímat nebo myslet nebo cítit, poněvadž to postrádá realitu. Jak vidíte, minulost již není reálná a budoucnost není tak reálná, jak si myslíme. Proto musíme být vděčni nebesům, že máme takovou funkci, která nám do jisté míry osvětluje ty věci, které jsou za rohem. Lékaři se samozřejmě často ocitají v neobvyklých situacích, potřebují hodně intuici. Spousta dobrých diagnóz pochází z této "velmi tajuplné" funkce."



alebo aj toto je odtial dobré - strany 13-14
Dominující funkce dodává každému jedinci jeho zvláštní druh psychologie. Když například
nějaký člověk užívá převážně svůj intelekt, bude to jeden z neomylných typů a z tohoto
faktu můžete usoudit, v jakém stavu bude jeho cítění. Jestliže je myšlení dominantní nebo
superiorní funkcí, je cítění nutně v méněcenném stavu. Stejné pravidlo platí pro ostatní tři
funkce. Chtěl bych vám to ukázat na diagramu, který vám to objasní.
Můžete si udělat takzvaný kříž funkcí. Uprostřed je já, které má k dispozici určité
množství energie a tato energie je síla vůle. V případě myslícího typu může být tato energie
usměrněna k myšlení. Pak zde musíme dát cítění dolů, protože je v tomto případě
méněcennou funkcí. Vyplývá to z faktu, že když myslíte, musíte vyloučit cítění, právě tak
jako když cítíte, musíte vyloučit myšlení. Jestliže myslíte, necháte city a citové hodnoty
stranou, protože cítění nejvíce rozruší vaše myšlenky. Na druhé straně lidé, kteří se řídí
hodnotami cítění, nechávají myšlení stranou a dobře dělají, poněvadž tyto dvě odlišné
funkce jsou navzájem protikladné. Lidé mě někdy ujišťovali, že jejich myšlení je právě tak
diferencováno jako jejich cítění, ale nemohl jsem tomu věřit, protože jednotlivec nemůže
mít tyto dva protiklady současně na stejném stupni dokonalosti.
Stejně je tomu s vnímáním a intuicí. Jak působí jedna na druhou? Jestliže pozorujete
fyzikální fakta, nemůžete se současně "dívat za rohy". Když budete pozorovat člověka,
který bude pracovat svou funkcí vnímání, uvidíte - budete-li se na něho dívat pozorně - že
osy jeho očí mají tendenci konvergovat a sbíhat se do jednoho bodu. Budete-li zkoumat
výraz nebo oči intuitivních lidí, uvidíte, že na věci jen zběžně hledí - nedívají se, nazírají na ně, protože je berou v jejich plnosti a mezi mnoha věcmi, které vnímají, dostanou na periferii svého zorného pole jeden bod, a to je tušení. De facto můžete podle očí říci, zda jsou lidé intuitivní či ne. Máte-li intuitivní postoj, nepozorujete obvykle detaily. Snažíte se vždy postihnout celou situaci a pak se pojednou něco z té celosti vynoří. Jste-li vjemový smyslový typ, budete pozorovat fakta, tak jak jsou, ale potom nemáte žádnou intuici, jednoduše proto že nemůžete dělat dvě věci naráz. Je to příliš obtížné, protože princip jedné funkce vylučuje princip druhé funkce. Proto jsem je zde umístil jako protiklady.