Prevladajici impulz, ktery pocitime pri setkani s krasou, je touha si ji udrzet: uchopit ji a dat ji v nasem zivote patricne misto.

Ale krasa je prchava a casto se nachazi v mistech, na ktera uz se asi nikdy nevratime, nebo je vysledkem vzacne kombinace (rocniho obdobi, svetla a pocasi...)

Zpusob, jak krasu (alespon do jiste miry) skutecne uchopit je to, ze ji pochopime, tim, ze se otevreme faktorum, ktere ji vytvareji. A nejucinnejsim zpusobem jak takoveho pochopeni docilit, je pokusit se je zobrazit pomoci umeni, psat o ni nebo ji kreslit, a to bez ohledu na to, zda k tomu mame talent, ci nikoliv.


///
zpusob, jak krasu (alespon do jiste miry) skutecne uchopit je ji pustit