Já bych to řekl tak, že krásu si člověk buď může užít v tom okamžiku ve kterém ji vnímá (a nechat ji tak jak je a tam kde je) nebo se ji pokusit přisvojit - tím ale svoji pozornost a vědomí odkloní od vnímání krásy k procesu přivlastňování, na kterém obvykle nic krásného není.