cwbe coordinatez:
101
792011
1969674
2307602
2524060

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::1
show[ 2 | 3] flat
Ontologický postoj




000001010079201101969674023076020252406002524069
chory nos
 chory nos      13.07.2006 - 14:12:44 (modif: 14.07.2006 - 11:31:37), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
(52) Jsou dvě myslitelné cesty zkoumání všeho - Jest a vůbec nebytí není. vs. Není a nebytí je nutné. (Myslet a býti je totéž. – Parmenides) (53) Tyto cesty jsou smysluplnými odpověďmi na otázku (zjednodušeně) - Je svět a je to co není svět? Druhá odpověď je možnou, avšak nepravdivou. Je nemožná k vyslovení (LEGEIN) a k myšlení (NOEIN). Jsou i jiné, avšak racionálně nekontrolovatelné odpovědi (bytí i nebytí je touž i různou věcí). (54) Parmenides si uvědomil, že zkoumání světa je vždy řízeno a orientováno otázkou zda „to, co je, jest“ a „to, co není, není. (55) Jestliže říkáme, že něco je, či není, a tedy rozlišujeme bytí a nebytí, pak již známe horizont vůči kterému bytí vystupuje. (Pozn - Obě odpovědi jsou dávány jakoby z opačné strany onoho horizontu a protože je on myslený, jsou myslitelné i ony.) (56) Důvodem, proč Parmenides označil za pravdivou odpověď první, je, že ačkoliv v myšlení je rozlišení bytí – nebytí přístupné (a v tomto smyslu je myslet a být totéž) je onen horizont myšlením jako něco předmětného, přítomného, jako téma neuchopitelný. (57) Nebytí je onen horizont nechávající bytí vystoupit, je opakem vtíravosti bytí. Tuto naléhavost věcí vůči nám (že jsou) nazýváme jsoucností. Jsoucnost jsoucího „je chápána jako proměnnost způsobů jeho přítomnosti“. “. Že něco „je“, „existuje“ můžeme chápat ve smyslu „dispozičního bytí“ – že je zde k dispozici, ve smyslu „být možný“ a ve smyslu „bytí v pravdě“ – „oheň je v pravdě proces hoření“.

Vše to, co je, všechny „věci“, „předměty“, myšlenky“..., o kterých jsme přesvědčeni, že jsou, tzn vše co má charakter některého ze způsovů „přítomnosti“, charakter nějaké „danosti“(Kant), charakter „předmětu bezprostředního vědění (Hegel), budeme ve shodě s filozofickou tradicí nazývat JSOUCNO(ens, Seiende, Etant).

Všechna „jsoucna“ mají (ex definitione) tedy charakter, že jsou. Budeme ho nazývat JSOUCNOST JSOUCÍHO a zkráceně, ve shodě s filozofickou tradicí, fixovat termínem BYTÍ (Sein, Etre).

(58) Úkolem „první filozofie“ je zkoumat a pochopit co je bytí. Toto rozdělení je však formálním (distinctio formalis), nikoli věcné (distinction realis). Bytí není další jsoucno. „Je“ jinak. Proto ,ve smyslu, že je charakterem věcí a ne věcí jsoucí, není, je nic. (59) Toto rozlišení se nazývá „Ontologická diference“ (Heidegger).