(26) Reflektovat onu rozpolcenost, „vidět do“ (HORAÓ) sféry v mytologii přidělené bohům (THEOI) která je smyslům nepřístupná, znamená chovat se teoreticky. (27) THEORIA jej něčím takovým jako „racionálním (LOGOS) výkladem světa.

Vůči něčemu jako svět idejí, vůči existenci entit, které nejsou pozorovatelné, které však určují co věci jsou, které jsou skryty jako významy slov, lze v zásadě zaujmout tři druhy teoretického postoje.

- ONTOLOGICKÝ, říká, že „reálně jsou jiným způsobem než věci pozorovatelné a lze zkoumat „jak jsou“, „jaký je jejich vztah k pozorovatelným věcem a na základě nich určovat co to pozorovatelné v pravdě je (jsoucnost jsoucího).
- (28) TRANSCENDENTALISTICKÝ, říkající, že reálně nejsou, že jsou reálné jako struktury naší mysli, pomocí nichž a v nichž svět zakoušíme. Že jsou tedy apriori, před zkušeností. Lze tak zkoumat „předpoklady možnosti zkušenosti“, analyzovat zkušenost.
- EMPIRICKÝ, říkající, že reálně nejsou, že reálně jsou jenom fakta zkušenosti.

Ontologický postoj má jistou historickou i faktickou přednost. (29) Filozofie, teoretický postoj, byla dlouho prioritně „ontologická“. Faktická přednost spočívá v tom, že ontologický postoj je již zaujat když se chováme „teoreticky“. A nejen to: člověk sám je ontologická bytost. Tedy, že člověk je tak, že již rozumí bytí. Toto vágní rozumění je faktum.

Transcendentalistickému postoji je kvůli nezakotvenosti, „co je apriori?“, vlastní tendence rozpadnout se do postoje ontologického, či empirického.

(30) Druhy teoretického postoje rozlišujeme, protože z každého plyne jiná fixace reality a jiná problematika.