(12) V rámci přirozeného, každodenního, životního postoje – v rámci zařizování, obstarávání - se nám dává jakési samozřejmé předpochopení významu věcí. Neptáme se výslovně co věci jsou. Věci mají v rámci přirozeného životního postoje primárně praktický význam, tedy jejich významy jsou k nám vždy nějak vztaženy. Heidegger pro takový význam zavedl výrazy „Vorhandenheit" a „Zuhandenheit“ - „to, co je před rukou" a „to, co je k ruce". Znalost povahy (významů) věcí je v rámci přirozeného postoje, tzn. každodenního jednání, bezděčná, bezprostřední, netematická, nevýslovná, má charakter zvyklosti (belief) a zabydlenosti (habitus). Proto je znalost povahy věcí v rámci přirozeného postoje „naivní“, nereflektovaná, tedy neuvážená. (13) Přirozený životní postoj - každodenní zkušenost -je takové chování, ve kterém nevnímáme, že to, co věci jsou, je nějaký problém, chování, ve kterém vždy -již - víme, co jsou a jak se vůči nim chovat. To, co tedy věci jsou, v jeho rámci přitom není výslovně formulováno, nýbrž zůstává v povědomí o nich, v „povědomí" majícím charakter samozřejmosti. Přirozený životní postoj může být vystaven filozofické analýze.