Short Tales :: Remember, remember, the velvet November


node:	Short Tales
template:	3
parent:	Dobre halusky
owner:	Mito
viewed by:
created:	09.05.2005 - 13:31:03

cwbe coordinatez:
101
63539
63556
1610313

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

29	0
KAM:O)	0
ostroushko	0
Tabanus Brom...	0
Martini	0
pejdza	0
mythea	0
e_	0
koshik	0
blizzy	0
mirex	0
adam	0
blue frequency	0
drakh	0
Maky	0
merkucio[Loc...	0
pxls.jpg	2
Lukas	3

Kratke pribehy s vysokou vypovedacou hodnotou.

Aj vy pocas surfovania, citania kniziek nachadzate kratke historky, pribehy, kt. vas zaujmu ? Ci uz ako dobre odzrkadluju svet, alebo myslienkou, alebo ....

Bol by som rad, keby sa tu vytvorila mala zbierka pribehov, formou kratkych, obsahom velmi hlbokych. Zbierok vtipov je vela ... preco nie aj tohto tazko definovatelneho ?

SHORT MOVIES
Duchovne pribehy

0000010100063539000635560161031301613500

Patnáct a dost!

Milí žurnalisté!

Jsem jedním s těch, se kterými dějiny v listopadu 1989 „zatočily“. Jak jistě víte, bylo tehdy do světa rozhlášeno, že se student s mým jménem stal obětí zásahu policie na Národní třídě. Kolo událostí se roztočilo a já mohl jen přihlížet.

Jediný můj „aktivní přínos“ mohl snad být v tom, že jsem režimním médiím nedal dementi své smrti „zadarmo“, ale všemožně se snažil do éteru protlačit, že i když třeba nikdo nezemřel, zásah byl brutální a mnoho mých spolužáků bylo zraněno. Kromě toho jsem pro revoluci neudělal nic.

Přesto, že jsem byl spíš loutkou než aktivním hybatelem revolučních událostí, zájem médií o mou osobu v následujících letech neustal. Nejprve jsem novináře odmítal s tím, že mi je celá věc nepříjemná, pak mi ale jistý redaktor z televize Nova pohrozil, že pokud s nimi nebudu mluvit, řeknou, že jsem jim odmítl sdělit jakékoli informace. Od té doby jsem média odmítat přestal.

Záznamy jsem si nedělal, ale za posledních patnáct let jsem poskytl jistě více než třicet rozhovorů, jen při desátém výročí jich bylo devět. Jen tak namátkou, byl jsem ve všech třech televizích, v Radiožurnálu, ve Svobodné Evropě, v německém, anglickém a ruském vysílání Českého rozhlasu, v Lidových novinách, v Nedělním světě, v Prague Postu, ve dvou či třech západoevropských televizích a v několika zahraničních denících. Leckterá celebrita by mi mohla takovou popularitu závidět.

Typický rozhovor se mnou vypadá asi následovně: Co jste dělal 17. listopadu? Byl jsem na demonstraci, ale odešel jsem před zásahem / Kdy jste se dozvěděl o své údajné smrti? V sobotu večer / Jak jste se cítil? Nic moc / Proč jste řekl „sáhla na mě smrt“? Vystřihli to z kontextu / Jak si myslíte že fáma vznikla? Rozšířila ji Dražská / Co teď děláte? Jsem matematik / Co byste dělal, kdyby revoluce nebyla? Asi bych byl taky matematik.

Chtěl bych říct, že tenhle text nemíním jako kritiku těch, co se mnou ty rozhovory dělali. Mluvil jsem s nimi dobrovolně a nakonec i docela rád. Jen si začínám uvědomovat, že se opět stávám figurkou.

Byla Dražská estébačka, jak tvrdí Zifčák, nebo jí zkrátka jen „hráblo“? Pakliže fáma byla zpravodajskou hrou, co tím kdo sledoval? Ale hlavně: Jak to, že si Petr Uhl a jeho spolupracovníci zprávu neověřili, ačkoli s dezinformacemi museli mít své zkušenosti? To mi připadá důležitější než můj celkem tuctový příběh.

Když si vzpomenu na dobu před revolucí, pamatuji si pocit beznaděje, že tu Jakeš a spol. budou napořád. A také na zoufalé čekání, až se „něco stane“ . Když jsem v sobotu 18.11. poprvé slyšel, že „jsou i mrtví,“ říkal jsem si: „Teď se to stalo!“ Nebylo to tak, že bych někomu přál smrt. Jen jsem se bál, že pokud to není pravda, všechno se zase vrátí do starých beznadějných kolejí. Kolik lidí se mnou tyto pocity sdílelo, nevím. Jestli nikdo, pak mně Pánb-h potrestal poprávu, jestli jej sdíleli i ostatní (například ti, co zprávu „pustili“), je to od Pánab-ha dost nespravedlivé.

Každopádně, chtěl bych zde (doufám že definitivně) prohlásit, že už k Listopadu nemám co říct. Faktické údaje jsou k dispozici na mých stránkách www.klec.cz/martin a v mnoha dalších pramenech. Rozhovory poskytuji, ale jedině na téma matematická ekonomie nebo klezmer music.

V Praze dne 18.11.2004

Martin Šmíd, mrtvý student z Prahy
http://www.klec.cz/martin/

P. S. V případě zájmu kontaktujte mého kolegu mrtvého studenta z Berouna.

0000010100063539000635560161031301613485

Pravda o Rotschildovi

Môj dedko mi tohoto v svojej dobe najbohatšieho muža na svete často opisoval ako príklad úspešného človeka. Najradšej rozprával príbeh o tom, ako sa to vlastne celé začalo.

Mladý Rotschild prišiel z dediny do mesta. Vo vrecku mal 10 centov.
“Dobrý začiatok”, povedal si a začal vzhľadúva? nejakú podnikateľskú príležitos?.
Zbadal predavača jabĺk – jablko stálo 10 centov, teda presne toľko koľko mal mladý Rotschild vo vrecku. Kúpil si jablko.
“Fuj, aké je špinavé”, pomyslel si Rotschild, keď sa chcel doň zahryznú?.
Vyleštil si jablko o kabát a vtom ho oslovil človek, či by mu to krásne lesklé jablko nepredal.
“Samozrejme”, riekol mladý Rotschild, “toto jablko stojí 20 centov.”
Neznámy bez mihnutia oka jablko kúpil.
V Rotschildovej hlave sa zrodil nápad – ak bude kupova? jablká po desa? centov, vyleští ich a predá ich za dvadsa?, má 10 centov na jednom jablku. Ak ich predá za deň 10, má zarobí dolár, ak 20 zarobí 2 doláre.
“Musím sa na to vyspa?”, povedal si a na druhý deň urobil presne tak ako si naplánoval. Svoj plán dokonca prekonal - predal 30 jabĺk a zarobil 3 doláre.
Na ďalší deň zdedil svoj prvý milión.

000001010006353900063556016103130161348501614679

Hmm, podobne ako stryko Drzgros ... len narozdiel od Rotschilda, stryko Drzgros zarabal tvrdou pracou (cistenie topanok) a nezacinal s 10 centami, ale prvych 10 centov si zarobil ...

takze stryko drzgros by mal byt lepsim vzorom :) ...

0000010100063539000635560161031301611250

Problemy genialnych ludi :

Weinerovi se měli stěhovat z jednoho konce Cambridge na druhý. Margaret měsíc před stěhováním upozorňuje svého muže, že až půjde z univerzity, nenastoupí do autobusu A, ale do autobusu B. Když se přestěhují, znovu mu to připomíná. Profesor je s tím , zdá se, srozuměn. Když však odchází z fakulty, nastupuje samozřejmě do áčka, dojíždí domů a nachází byt prázdný. Vzpomene si na manželčina slova, vrací se ke škole a nastupuje do správného autobusu, do béčka. Když vystoupí, nové prostředí ho zcela zaskočí. Za žádnou cenu nemůže najít, kde teď bydlí. Bloudí až do setmění. Celý zoufalý nakonec zastavuje kolemjdoucí dívku a ptá se jí, zda náhodou neví, kde tady bydlí Wienerovi. Dívka se usmála a odpověděla: „Ahoj, tati. Pojď, odvedu tě domů.“

copy&paste http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/10F35F6B42244C49C1256F58003D6FB0?OpenDocument&cast=1

0000010100063539000635560161031301610478

Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. "Stará bajka praví, že králík lišce uteče," řekl mistr.
"Ne," odpověděl žák s určitostí, "liška je rychlejší než králík."
"Přesto králík unikne," trval na svém mistr.
"Proč jste si tím tak jist?" ptal se žák.
"Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život," odpověděl mistr.

copy&paste http://www.cvicime.cz/cviceni-praha-2005/inspirace/zen.html

0000010100063539000635560161031301610469

Žil raz jeden malý chlapec, ktorý mal veľmi zlú povahu. Otec mu dal vrecko klincov a povedal mu, že vždy, keď sa nahnevá, nech zatlčie jeden klinec do plota vzadu za domom. Prvý deň chlapec zatĺkol do plota 37 klincov.

Za niekoľko týždňov sa naučil kontrolova? svoj hnev a počet zatlčených klincov sa postupne znižoval. Zistil, že je jednoduchšie ovláda? zlos? ako zatĺka? klince do plota. Nakoniec prišiel ten deň, keď sa chlapec ani raz nenahneval.

Povedal to otcovi a otec mu navrhol, aby teraz chlapec vytiahol vždy jeden klinec, keď sa za celý deň ani raz nenahnevá. Dni sa míňali a chlapec po čase mohol poveda? otcovi, že v plote nezostal ani jeden klinec.

Vtedy zobral otec chlapca za ruku a zaviedol ho k plotu. Tam mu povedal: "Urobil si dobre, chlapče, ale pozri sa na diery v plote. Ten plot už nikdy nebude taký, aký bol. Keď povieš niečo v hneve, tak to zanechá práve takéto jazvy. Ako keď zabodneš do človeka nôž a vytiahneš ho. Nezáleží na tom koľkokrát povieš ľutujem, rana stále zostáva. Rana spôsobená slovom bolí rovnako ako fyzický úder. Priatelia sú vlastne veľmi vzácne drahokamy. Rozosmievajú ?a a podporujú ?a vo všetkom. Vypočujú ?a, ak máš starosti, pochvália ?a a vždy sú ochotní otvori? ti svoje srdce.

copy&paste http://www.cvicime.cz/cviceni-praha-2005/inspirace/priatel.html

0000010100063539000635560161031301610466

Profesor filosofie stál před svou třídou a na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od majonézy a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili.

Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět zeptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili. Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek samozřejmě vyplnil i ty nejmenší mezery.

"A nyní si představte," řekl profesor, "že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci - vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti - zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí - vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti."

"Když naplníte sklenici nejprve pískem, nezbyde žádné místo pro kameny a oblázky. A stejně je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebudete mít prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, jděte si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbyde čas na práci, na úklid domu, nebo na uspořádaní party.

Starejte se především o kameny - o věci, které mají opravdu význam. Stanovte si svůj žebříček priorit. Zbytek je jenom písek."

Na to vstal jeden ze studentů, vzal sklenici, kterou profesor i ostatní studenti měli za plnou a nalil do ní láhev piva, které si samozřejmě našlo svoje místo a sklenice byla teprve nyní opravdu plná.

To dokazuje, že bez ohledu na to, jak plný je váš život, prostor na pivo se vždycky najde

copy&paste http://www.cvicime.cz/cviceni-praha-2005/inspirace/sklenice.html

0000010100063539000635560161031301610358

Za starých časů používali v noci lampióny z bambusu a papíru jako lucerny.
Slepec navštívil jednoho večera přítele a ten mu nabídl lampión, aby si ho vzal s sebou na cestu domů.
"Nepotřebuji lampión," řekl slepec. "Tma nebo světlo, pro mě je to totéž."
"Vím, že ty nepotřebuješ lampión, abys našel cestu," odpověděl přítel, "ale když ho nebudeš mít, někdo do tebe vrazí. Tak si ho prosím vezmi."
Slepec vyšel s lampiónem a po nějaké době do něho někdo prudce vrazil.
"Koukej se, kudy chodíš!," vykřikl slepec na cizince. "To nevidíš můj lampión?"
"Tvá svíčka dohořela, bratře," odpověděl neznámý.

0000010100063539000635560161031301610335

Starý indický příběh líčí, jak Bůh a Bohyně poté, co (společně!) stvořili svět, přemítali, kam před lidmi schovat Poznání (neb Poznání znamená v jistém smyslu zničení světa). „Schovejme je na vrchol nejvyšší hory.“ navrhla Bohyně Śakti. Bůh Śiva blýskl svým neomylným, minulost i budoucnost pronikajícím okem a pravil: „Člověk je tvor zvědavý, uplyne jen pár okamžiků a on vyšplhá i na tu nejvyšší horu.“ „Ukryjme tedy Poznání na dno nejhlubšího oceánu.“ napadlo Śakti, ale Śiva zavrtěl hlavou: „Člověk je tvor zvědavý, za krátký čas se dotkne i nejhlubší hlubiny moří.“ „Co tedy doprostřed vyprahlé pouště?“ zeptala se Śakti. „Člověk je tvor zvědavý, párkrát se nadechneme a párkrát vydechneme, a on mezitím dobude i tu nejpustější pouš?.“ odmítl Śiva. Poté zavřel oči se ponořil do ticha. A když prolnul vědomím zpět ke své Śakti, pravil: „Člověk je tak neposedný, že sleze všechny hory, potopí se do hlubin všech oceánů, projde křížem krážem všechny pouště, ale podívat se do sebe sama, to jej napadne až nakonec. Ukryjeme před člověkem Poznání do nitra jeho samého.“ A Śakti se usmála svými kouzelnými ústy: „Ve jménu Krásy, bude to tak, a bude to tak nejlepší.“

copy&paste http://kyberia.sk/id/1562409

0000010100063539000635560161031301610325

Na tomhle miste si z Kralova prekladu dovolim odcitovat historku, ktera se
vaze k Mistru Sunovi coby generalovi a ktera asi tak nejlip napovida, o co go:

Mistr Sun navsitivil Che-lua, krale statu Wu. Ten pravil:"Podrobne jsem
precetl tvych trinact knih, Mistre, mohl bys nam vsak na zkousku predvest neco
ze sveho vojenskeho vycviku?" A kdyz Mistr rekl, ze by mohl, kral pokracoval: "A mohl bys to predvest s mymi dvornimi damami?" A mistr rekl: "To bych mohl."

I povolal kral Che-lu z palace sve krasne konkubiny, az jich bylo
stoosmdesat celkem. A Mistr Sun je rozdelil na dva oddily a dve kralovy
favoritky ustanovil velitelkami tech dvou
oddilu; nacez vyzval vsechny, aby se chopily halaparten a potom zvolal
prisne:"Vite, kde mate srdce, kde mate levou a pravou ruku a zada?"
"Vime," zvolaly ty zeny.
A Mistr un pravil:"Takze, reknu-li vpred, otocite se ve smeru sveho srdce,
reknu-li vlevo, otocite se ve smeru leve ruky, reknu-li vpravo, otocite se ve
smeru prave ruky, reknu-li
vzad, otocite se ve smeru svych zad."
"Tak jest", souhlasily zeny.
Kdyz jim takto vsechno vylozil, Mistr Sun se chopil vojevudcovske sekery a
nazorne jim predvedl nejruznejsi cviky a povely. Nacez uhodil do gongu a
zavelel, aby se otocily vpravo.
Zeny se daly do hlasiteho smichu.
A mistr Sun pravil:"Pokud nebyly povely dosti jasne, rozkazy dosti
srozumitelne, pak je to chyba hlavniho velitele."
I zopakoval jim svuj vyklad a kdyz skoncil, znovu uhodil do gongu a
tentokrat zavelel, aby se otocily vlevo.
Ale zeny se zase jen smaly.
Pravil Mistr Sun:"Dokud nebyly povely dosti jasne a rozkazy dosti
srozumitelne, byla to chyba hlavniho velitele, ale kdyz bylo vse uz jednou
vylozeno a vojaci presto nepostupuji
podle pravidel, pak je chyba v tech, kdo jim stoji v cele." A pozadal, aby
neprodlene stali hlavy obema krasavicim, jez predtim postavil do cela obou
oddilu.
Kral te zeme Wu, jenz tomu vsemu prihlizel z terasy sveho palace, se
zhrozil, ze maji byt popraveny jeho nejmilejsi konkubiny, a okamzite vyslal
pobocnika dolu s prikazem:"Kral se
jiz dostatecne presvedcil o vasich vojevudcovskych schopnostech, Mistre, ale
bez
techto dvou konkubin by kral ztratil chut k jidlu a proto zada, aby poprava
byla
zrusena."
A Mistr Sun pravil:"Prijal jsem kralovo povereni a stal jsem se hlavnim
velitelem, jako takovy nejsem vice vazan kralovymi rozkazy." A dal setnout
hlavy
tech dvou zen, jez staly v
cele oddilu, to pro vystrahu vsem.
Vybral dalsi dve konkubiny a postavil je do cela obou oddilu a opakova sve
povely. A zeny se otacely vpravo i vlevo, vyrazely vpred i vzad, padaly na
kolena a zase se zvedaly - jako
podle pravitka a zadna se neodvazila hlesnout.
I vyslal Mistr Sun posla nahoru ke krali s timto vzkazem:"Vojsko je
ukaznene
a jednotne, nyni muze kral sejit a presvedcit se, tito vojaci udelaji vse, oc
je
pozada, kdyby je treba
do vody anebo do ohne poslal."
Kral te zeme Wu vsak pravil:"Necht si vojevudce odpocine, necht odejde do
svych komnat, nepreji si sejit dolu, nebot jsem uz videl dost."
Mistr Sun pravil:"Kral nalezl zalibeni toliko v mych slovech, ale jejich
uskutecneni jiz nesnesl." Tak poznal Che-lu vojevudcovske schopnosti Mistra
Suna
a ustanovil jej posleze
hlavnim velitelem svych vojsk. A pak na zapade rozdrtili stat Cchu, az vtrhli
do
jeho hlavniho mesta Jing, a na severu znicili staty Cchi a Tin; tak vynikli
mezi
vevody.
Tak se ukazala sila Mistra Suna.

copy&paste http://pandora.idnes.cz/part/2000/2/19952

axone forumz