Hashtag za dobrotu na zhebrotu

Za dob Sovětského Svazu žil v Oděse dědičný klenotník Chaim Osipovič Jermolickij. Když se rozhodl vystěhovat, KGB ho nepřetržitě sledovala. Nepochybovali, že se pokusí propašovat ven své diamanty. Když viděli, že si na bleším trhu koupil dva páry bot s tlustou podrážkou, pochopili, že chce ukrýt cennosti do nich. A měli pravdu. Doma Chaim zatáhl závěsy, vzal vrtačku, vyvrtal do podrážek díry a vložil do nich kameny. A otvory pečlivě zalepil. Pak si boty obul a prošel se po místnosti. Diamanty tak strašně skřípaly, že staříka zalil pot. Protože ho nic lepšího nenapadlo, mávl rukou a řekl: "Nějak to dopadne!" Diamantů neměl zas tolik, takže mu vystačil jen jeden pár bot. Druhý pár daroval svému synovci Míšovi.
V určený den se Chaim vydal do přístavu. Odjížděl odtud parník do Haify. Míša ho svezl vozem. Chaim byl strašně nervózní.
- Víš co, Míšo? - řekl nakonec svému synovci. - Je mi 80 let. K čemu by mi byly ty cennosti? Chci jen políbit Svatou zemi a v klidu zemřít. A tobě se budou hodit.
Tak si s Míšou vyměnili boty. Chaim v přístavu okamžitě zamířil na celnici, kde ho již očekávali. Zdvořile ho požádali, aby si sundal boty a rozebrali je na prvočinitele. Byli si tak jisti, že toho podvodníka nepošlou do Izraele, ale opačným směrem, že je málem trefil šlak. Když nic nenašli, nezbylo jim než zavolat těm správným lidem a říct:
- V botách nic není, co máme dělat?
Instrukce zněly: „Vykuchejte kufr, bundu, kalhoty a pokud má čepici, tak tu taky.“ A tak to udělali a zase nic! Znovu zavolali nahoru a řekli jim: „Obraťte ho třeba naruby, ale najít to musíte!“
Celníci ho bez rozmýšlení odvezli do nemocnice, kde mu vypláchli žaludek, donutili ho vypít litr kontrastní tekutiny, udělali rentgen a opět nic nenašli. Nakonec jim nezbylo než se omluvit za nepříjemnosti. Pak si umyli ruce vodou a mýdlem a odešli domů. A na další směnu dorazila nová skupina celníků, ve které byla i podporučík Taťána Nikolajevna Lugovská.
Byla to prostá sovětská žena ve věku 55 let, která se vzhledem k okolnostem osobního a pracovního života nacházela v poněkud depresivním duševním rozpoložení. Důvodů bylo mnoho. Především se ten den její kočce narodilo šest koťat a ona je nemohla udat. Ani jedno. Dříve to nebyl problém, ale nyní měli všichni hluboko do kapsy. Tak s těžkým srdcem naplnila vědro do půlky vodou a utopila je. A kočka se stále dívala do kbelíku, aby zjistila, co její panička dělá se jejími potomky. Mňoukala tak smutně, že to Taťáně znělo v uších celou cestu do práce.
Taťána Nikolajevna doufala, že se při své obvyklé rutině rozptýlí, ale neměla štěstí. V kanceláři na ni čekal Jermolickij. Na starého muže byl smutný pohled. Neměl na sobě vůbec nic, jen modré kartounové trenýrky a zbytky kdysi bílého nátělníku.
- Kdo je to? – zeptala se.
- Ten tu zkejsnul, - vysvětlili jí nedbale.
Taťána Nikolajevna přistoupila ke starci, prohlédla si jeho doklady a zeptala se:
- Chaime Osipoviči, máte něco na sebe?
- Nechte mne být, chci umřít, tohle je moje noční můra, - odpověděl Chaim.
- Máte doprovod? – zeptala se celnice.
- Synovce, - řekl stařec a slabě mávl směrem ke dveřím, kterými vstoupil do tohoto očistce.
Taťána Nikolajevna vyšla do čekárny, kde se tísnili rodinní příslušníci, doprovázející své šťastnější příbuzné, a zeptala se, zda je mezi nimi synovec Chaima Osipoviče Jermolického.
- Ano, tady! - okamžitě se ozval dotyčný.
- Mladý muži, - řekla Taťána Nikolajevna. - Z objektivních příčin jsou oblek i boty, v nichž se Chaim Osipovič chystal do své staré vlasti, nepoužitelné. Ale nebojte se, sám Chaim Osipovič je prakticky v pořádku. Jen se musí před odjezdem převléknout.
- Můžu nabídnout jen to, co mám na sobě, - navrhl synovec.
- A vy sám půjdete domů v trenýrkách a tílku?
- Podívejte, v Oděse vypadá člověk v šortkách a tričku normálně, - vysvětloval synovec. - Třeba se vrací z pláže nebo šel ven vyhodit odpadky. Ale bylo by trapné takhle cestovat do zahraničí. Zahraniční tisk by si to mohl špatně vyložit. Chápete?
- Tak dobrá, co tu máte? - povzdechla si Taťána Nikolajevna a Chaim Osipovič si za pět minut oblékl synovcovy džíny, tričko Adidas se třemi červenými pruhy na rameni a zbrusu nové boty, ve kterých byly všechny jeho životní úspory.