12.03.2020-22:19:53 :: Remember, remember, the velvet November


node:	12.03.2020-22:19:53
template:	4
parent:	Covid-19 / Novel Coronavirus (2019-nCoV)
owner:	ormos
viewed by:
created:	12.03.2020 - 22:19:53

cwbe coordinatez:
101
8333809
8837211
8703087
8722277

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

ahojte,
riesilo sa tu niekde, ako to cele psychicky zvladat?
vsade citam o vsetkom, ale nic moc o psychike jednotlivca ci kolektivu.

uprimne, ja mam velky strach, najma z dosledkov.

bez tak som chronicky uzkostny.

nejake odporucania, tipy?

000001010833380908837211087030870872227708727955

https://upp.med.muni.cz/aktuality/zakladni-psychologicka-doporuceni-pro-verejnost-ve-stavu-nouze-koronavirus

000001010833380908837211087030870872227708725040

znovu odomkli
https://psychologie.cz/psychicka-imunita/?fbclid=IwAR1ilWD9ooBBfzXzm_wlkN2Qg4X3KOx-WWj50evZDLxbnoZlcv0HL6YRMFI

00000101083338090883721108703087087222770872504008725118

vdaka, pozriem to

000001010833380908837211087030870872227708723094

https://www.twitch.tv/radiokabco
pusti si kabalovo radio :)

000001010833380908837211087030870872227708723085

A toto také vtipnejšie https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/sloupek-stefana-svece-jak-prezit-v-karantene-40316381

000001010833380908837211087030870872227708723081

If you’re worried about whether or not you’re doing enough to protect yourself from COVID-19, you’re probably doing enough. Extreme worrying and extreme “prepper measures” won’t be any more effective than making good choices based on realistic guidelines.

1. Manage your exposure to the news

Binge-watching any news channel for hours on end tends to magnify your perceptions of the actual threat, not contain them. Keep up-to-date on the situation, warnings, precautions, or quarantines that are in effect, but don’t get sucked into the negative fear-mongering that some news reports breed.

2. Check in with your support network and share your fears and anxieties

When we’re trying to manage anxiety, we have a hard time stepping outside of our own perspective. By speaking to others, you are taking control of your emotions and others may help normalize what you’re feeling as well as share ways that they are dealing with their own concerns.

3. Keep your focus on the current situation and being present in the moment

When we’re overly invested in worry about the future, we tend not to be our best selves in the present.

4. Control the “controllables,” so that you’re better prepared to respond to things that are totally beyond your control.

And don’t “over prepare” in such a way that you stoke your fear. For instance, don’t stock enough food for a year, stock enough for two or three weeks in case of quarantine. Make sure you have your prescriptions filled and a normal supply of over-the-counter medications, like pain reliever, cough medicine, cold and sinus medicines, and so on.

5. Follow basic health promotion and protection practices.

Wash your hands when you enter your home, don’t put your hands on your face, limit how many times you push your glasses up on your nose. If you touch something that doesn’t belong to you, like handing someone something they left behind, or picking up something off the ground to put in the trash, or touching doorknobs, touching handrails, pushing elevator buttons, and so on, use hand sanitizer immediately afterwards—before you touch your face—if you can’t wash your hands right away.

6. If you have older family members who live too far away for face-to-face visits, do daily “check-ins” with them to keep communication lines open, in case they show symptoms of the illness.

A quick text or phone check-in can provide emotional support to them if they are anxious about possible risks of infection and to you if you are anxious that they may not be taking care of themselves as well as you feel they should.

https://www.psychologytoday.com/us/blog/lifetime-connections/202003/covid-19-anxiety-control-your-controllables

000001010833380908837211087030870872227708723041

who ma dokonca takyto plagatik:
https://www.who.int/docs/default-source/coronaviruse/coping-with-stress.pdf?sfvrsn=9845bc3a_2
https://www.who.int/docs/default-source/coronaviruse/helping-children-cope-with-stress-print.pdf?sfvrsn=f3a063ff_2

ostatne vseobecne rady: https://www.who.int/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019/advice-for-public

000001010833380908837211087030870872227708722793

Mne pomaha slnko. Priznam sa, ze som sa dnes prvykrat po zobudeni citila dost bezutesne a mala pocity, ze toto nikdy neskonci a ten zivot uz nebude nikdy ako predtym, nastastie mame ale balkon, tak som si tam sadla v kabate na chvilu a celkom mi to pomohlo. A prplanie sa v kvetoch/rastlinach tiez :), drzim palce, nech ti je lepsie

00000101083338090883721108703087087222770872279308723088

balkon by som potreboval ako sol

0000010108333809088372110870308708722277087227930872308808723137

:( prechadzky potom

000001010833380908837211087030870872227708722697

- pohyb, a este viac pohybu, obzvlast ked tu uzkost prezivas fyzicky. mozno aj prechadzky ale idealne nieco intenzivnejsie, beh, bike. na dnu je napr super svihadlo, da sa tym zapotit do par minut.

- neizolovat sa mentalne (len fyzicky), zostat v kontakte, komunikovat viac ako zvycajne, male groupchaty a vlastne aj toto tu dost pomahaju so zvladanim toho staleho navalu WTF momentov, kolektivne filtrovanie a sense-making

00000101083338090883721108703087087222770872269708725129

00000101083338090883721108703087087222770872269708723557

fyzicka aktivita je super.
ta mi teraz dost chyba. som po operacii kolena (ferbuar) a teraz cerstv po operacii pruhu. v pondelok idu stehy von a aspon budem moct chodit znovu otuzovat, mozno sauna.

000001010833380908837211087030870872227708722620

https://psychologie.cz/psychicka-imunita/
tento dlhy a dobry clanok je o tom, do stredy bol odomknuty. nemate niekto predplatne?

00000101083338090883721108703087087222770872262008725558

Týdny, které máme za sebou, a zřejmě i ty nadcházející nám přinášejí téma viru, který způsobuje potíže (v některých případech i smrt) tělu, stejně zásadně, ne-li více však rozleptává společnost, ekonomiku a naše duše. Je obnažen náš imunitní systém. Musíme se starat o ten fyzický, ale i o emoční a mentální, aby psychika nebyla zotročena strachem. Je to ambivalentní pocit, že konečně vidíme víc, kolik strachu je v nás samých, v lidech kolem nás, ve světě. Je to podnět, který potřebuje výraznou reakci, u většiny lidí změnu v zacházení s vnitřním světem, vyzbrojení či dozbrojení na proces, který může trvat dlouhou dobu.

Často není problémem určitá věc či skutečnost, ale strach z ní. Terapeuti jsou vycvičeni, aby nepřeslechli podstatu sdělení, když klient začne vyprávět ve stylu mám strach, že můj partner dělá či nedělá… Kromě obsahu věty je klíčový ten úvod – mám strach, že… Strach je „emočním prvočíslem“, pocitem, který známe, který nelze už na nic redukovat, na nic převádět. Je důležitou výbavou do života, jak můžeme vědět třeba z knihy Gavina de Beckera Dar strachu, která ukazuje na intuitivní vnímání rizikových situací vedoucích k násilí.

Za ideální situace, kdy by u jednotlivce i společnosti vše fungovalo, jak má, je strach signálem, který informuje o riziku či nebezpečí. Zapíná se tam, kde má, a nezapíná se tam, kde nemá. Bohužel životní realita nemá s ideálem moc společného. Každý máme své strachy nastavené podle různých životních zkušeností, postojů, konstelací, kde se ve společnosti nacházíme, a strach nám zkresluje „realitu“. Strach patří do subjektivního světa, i když podnět pro jeho spouštění může být samozřejmě ve vnějším světě a je více či méně objektivní.

Lze vzít strach vážně, aniž by to znamenalo, že mu budeme jen podléhat? Prvním krokem by mohlo být opravdu to obyčejné uvědomění mám strach. Nepopírat to, nevytěsňovat. Přemíra současného strachu lidí je daná možná i tím, že nemáme zvnitřněné dobré postupy, jak reagovat na různé emoce, které tak dlouho vytěsňujeme, až se jednou provalí jako přehrada.

Myslím, že proto nestačí výzvy chovat se rozumně. Tedy pokud tím není myšleno něco hlubšího – rozumem se spojit se srdcem, s laskavým a přijímajícím postojem vůči sobě i druhým. Teprve tato koalice rozumu a emocí může mít moc zpracovávat a zmenšovat strach.

Na strach nezabírá ani jeho bagatelizace. Lidem s panikou čili ani společnosti jako celku nepomůže vyvyšování se nad ty „magory, co se jen bojí“. Je to, jako když se v mateřské školce někdo vysmívá druhému, že je zbabělý a má úzkost. Výsledkem může být jen stud, pocit ponížení, další strach, který se překlopí buď v rezignaci, agresi, či příklon k tomu, kdo bude vypadat jako spasitel od strachu. (A v panickém rozpoložení opravdu nepoznáme dobře „beránka božího“ od „vlka v rouše beránčím“.)

Potřebujeme mít soucítění k těm, kteří strachu snáz podléhají, třeba i proto, že sami zažili těžké věci a prošli bolestným zasvěcením do života, které jiní nemuseli absolvovat. Někdy se setkávají perfect enemies – lidé, kteří se stále bojí, a ti, kteří se vyvyšují nad ostatní, protože neumějí dobře uchopit dar odvahy či důvěry, který jim život dal – proto, aby povzbuzovali ty více křehké.

Lidem zasaženým různými životními traumaty hrozí, že zůstanou ve své zkušenosti, strachu a bolesti uvězněni. Lidem, kteří zatím neznají velké životní ztráty, zase hrozí určitá naivita a blahosklonné nepochopení toho, že někdo dostal v životě naloženo tolik, že těžko zvládá svůj boj se strachem.

Strach nás ale spojuje, respektive spojovat může. Známe ho – až na osvícené a psychopatické výjimky – všichni. Vezměme tedy vážně, že se sami bojíme, a zkoumejme čeho a proč. Strach nelze poslat tak snadno pryč, musíme ho přizvat do dialogu.

Dialog je však něco jiného než dovolit strachu cokoli. Zkusme vidět strach jako naše (či cizí) zasažené vnitřní dítě, které se potřebuje nebát – čili nějak ujistit, uklidnit, povzbudit nebo posílit pro bitvy. Ustrašené dítě by potřebovalo vyslechnout a zklidní se, když bude vědět, že někdo poslouchá a koná. Ustrašenému dítěti ale nemáme předat volant, aby řídilo auto nebo naši duši.

Péče o duši
Strachu se tedy máme věnovat, snažit se mu rozumět. Pro to si musíme vyhradit čas a prostor. Je to trvalá péče o sebe a o svět: jako si každý den máme čistit zuby, mýt ruce, je také třeba pravidelně se postarat o půdu naší vnitřní zahrady. Kéž by současná krize byla příležitostí pro změny, které bychom jinak odkládali!

Téma strachu je zásadním životním tématem ve smyslu, že jde o život duše a trvá celý život. Boj se strachem je psychickým ekvivalentem boje za záchranu planety. Klima naší duše bude s přemírou strachu k nežití, stejně jako může být k nežití naše planeta, pokud budeme pokračovat se stejným drancováním a bezohledností. Strach nám nyní říká „věnuj se mi“, už to nemůžeme přehlédnout. Každý má jinou kapacitu strachu vzdorovat – v případě viru třeba i proto, že se stará o rodiče, prarodiče či chronicky nemocné blízké, a tudíž jsou jeho obavy více pochopitelné.

Udělat ze strachu výrazné téma by ve společnosti nemuselo být špatné, kdyby se mluvilo o podstatě, s hlubší reflexí, v souvislostech a debaty by měly nějaké konkrétní důsledky, třeba pro oblast vzdělávání. Kolik prostoru dostávají ve škole informace o vnitřním světě, vztazích a důležitých věcech pro život? Kde se učíme, co můžeme dělat se strachem, který vede až k ochromení života?

Promítněme strach do ukazatelů ekonomiky a možná budou naslouchat i politici – nedávná reforma psychologické a psychiatrické péče v Británii se odvíjela od toho, že britská vláda dostala ekonomická data, kolik stojí péče o lidi s depresí, úzkostí a psychickými poruchami, které by šlo levněji a účinněji zvládat pomocí psychoterapie: a hle, najednou byla masivní změna možná.

Politici možná neslyší na krásné myšlenky, ale budeme-li schopni ukázat hluboké věci ve všech – čili i finančních – souvislostech, objeví se možná prostor, že bychom mohli naše vzdělávání měnit ve prospěch „duševní gramotnosti“ a strachu by bylo méně, protože by s ním lidé uměli zacházet.

Strach se nesmí stát normou
Strach nemá zůstat nepovšimnut a zároveň mu nesmíme dovolit, aby mutoval do dalších forem v podobě agrese. Dnes je možné být na strach i hrdý, jak vidíme v různých postojích lidí prezentujících svůj rasismus, nacionalismus, homofobii a další nenávistné projevy. Je nezbytně nutné, abychom se proti tomu všemu ozývali, i kdyby nám zrovna gayové či Afričané byli ukradení.

Tento přístup jinak sílí a nabalí se na něj cokoli, co by mohlo hrát roli hromosvodu pro vlastní nezpracovaný strach a agresi. V Praze je už nyní minimálně jedna restaurace, která brání vstupu Asiatům ze strachu z viru. Kam tohle necháme dojít? Může být strach záminkou pro agresi a moc? Z historie dobře víme, že ano. Na počátku poruchy osobnosti Hitlera byl strach z otce, jeho ponižování a trestání, pak odmítnutí z nepřijetí na uměleckou školu atd.

Strach nesmí získat nadvládu – v jedinci ani ve společnosti. Nesmí se stát normou. Můžeme k tomu přispívat i tím, jak mluvíme. Novináři a tvůrci mediálních iluzí mají zvláštní odpovědnost, jaká slova používají a jak poskládají informace do obrazů, které působí, jak se mluví o počtu nemocných a uzdravených, jak se rozšiřuje obraz o další aspekty (na známou chřipku ročně umírá celosvětově přes 600 000 lidí, aniž to děsí masy), jestli se píše o „smrtícím viru“ nebo se do obrazu dostane i něco nadějného, stejně reálného.

Je třeba se zabývat protipólem strachu – odvahou. Hledejme vše, co posiluje naši odvahu, a dávejme svůj hlas, svoji sílu do věcí, které pomáhají čistit vnitřní i společenský prostor od strachu. Odvaha není nepřítomností strachu, ale reakcí na něj, odpovědí, že strach nebude mít poslední slovo.

Strach je někdy překážkou, kterou máme překonat, na které máme vyrůst. Každý může samozřejmě bojovat se zlem a s protivníky, na které právě stačí, jak říkal trefně Jan Palach. Každý ale může měnit strach u sebe i u svých blízkých aspoň zčásti. Můžeme hledat terapii či jiné spojence pro zrození odvahy.

Strach nyní ukazuje, že celá společnost potřebuje terapii a všichni se můžeme a máme stávat terapeuty, i když ne nutně doslovně a formálně. Psychoterapie jako péče o duši je filozofií, která může být lékem pro společnost a nemusí být vyhrazena jen psychoterapeutům v úzkém slova smyslu.

Podobně jako křesťanská spiritualita mluví o svátostném kněžství (kněží v úzkém slova smyslu) a všeobecném kněžství vztahujícím se na všechny pokřtěné, mohli bychom analogicky všichni hledat svého vnitřního terapeuta a aktivně ho používat. Koneckonců i papež František mluví o tom, že náboženství by mělo mít terapeutickou funkci a církev by měla být „polní nemocnicí“ starající se o zraněné. Nemusíme zůstat u doslovnosti a můžeme podporovat společenství lidí, kteří chtějí vytvářet prostor bez strachu.

Lék na strach
Co vše může být lékem na strach? Myslím, že naděje, důvěra, láska, odvaha, radost. Kde je radost, tam není v dané chvíli strach. Naše radostné prožitky posilují naši psychickou imunitu. Je třeba hledat věci, které udrží naši naději silnou, a ne slabou či naivní. Potřebujeme rozšiřovat své zorné pole, aby v něm nebyly jen obavy – to by bylo vítězstvím strachu.

Mysleme na ostatní kolem nás a vymýšlejme něco, co jim zlepší den, udělá radost, přinese pozitivní překvapení. Nemusí nás to stát moc sil a může to držet naši mentální imunitu odolnou proti zúžení na jediné negativní téma, jak to vypadá dnes.

Zpívejme si (ve většině životních období, kdy nejsme v nějaké posttraumatické fázi či veliké krizi, to opravdu jde) a užijme si vjem, že slyšíme svůj hlas. Máme hlas, který něco zmůže. Malujme, tancujme, obklopme se uměním a oživí se naše kreativita – pocit, že utváříme svůj život. Sportujme a ucítíme sílu svého těla. Vrátí se nám pocity, že nejsme jen bezmocně vydáni rizikům života. Odvirujme naši mysl a i naše tělo bude lépe bojovat, kdyby bylo v ohrožení. Psychický stav je zásadním faktorem pro to, jak probíhá léčba většiny i nepsychosomatických onemocnění.

Také platí, že potřebujeme nalézt životní koncepty, které odpovídají „realitě“. Život bez překážek nikdy nebyl a nebude (i když si tento mytický pocit řada lidí zkouší neustále umístit do časoprostoru a mluví o starých zlatých časech). Překážky a strachy jsou pro duši jako bakterie a viry pro tělo – ano, máme se chránit, ale také potřebujeme určité množství bakterií, abychom skrze jejich přítomnost zvýšili svou imunitu.

Stejně jako ve fyzickém světě není ideálem žít v dezinfekčním a sterilizovaném světě, ale naopak je třeba se s bakteriemi a viry setkat a získat protilátky, které nás pak chrání (někdy i za pomoci očkování), ani v emoční sféře nepotřebujeme svět, který nás od všeho uchrání. Musíme se naučit žít s nejistotou, sám život je nejistota. Jediná jistota je změna a pak už jen smrt. Chceme-li 100% jistotu a stále více zdí, omezení, „ochrany“, skončíme psychicky mrtví.

Ano, jde určitě o míru a adekvátnost principů ochrany a svobody, je to vlastně stálé vyvažování obou sil. Každý by měl hájit oba principy v sobě – možná by pak společnost nebyla tak moc polarizovaná na ty víc pro bezpečí a ochranu a na ty pro svobodu. Asi není rozumné jet teď na dovolenou do Sýrie, ale stejně tak není rozumné se uzavírat, propadat panice, podporovat se v tom na sociálních sítích a vykupovat obchody. Strach nám může vzít velké území svobody. Od určité míry se ochrana stává vězením.

Pozor na strašidla
Důležitou součástí současné pandemie strachu je infodemie a vliv médií. Už o tom bylo napsáno dost, tak jen pár shrnujících myšlenek. Strach je přirozenou reakcí na neznámé, čehož někteří lidé efektivně využívají. Strach se dá podporovat a sytit, bohužel snáz než naděje. Naše amygdala a instinktivní reakce jsou rychlejší než vědomá reflexe. Je třeba být bdělí a vědět, že můžeme být strašeni.

Nechci přilévat do různých konspirací a dalších typů paranoidního uvažování, ale je důležité sledovat, co se k nám dostává za informace a co s námi dělají. Bohužel nežijeme ve snadné době, kdy je zdroj informací „pravdivý“, musíme si věci ověřovat a kriticky myslet. Často ale právě tyto argumenty používají šiřitelé fake news, popírači klimatických změn, nacionalisté a ustrašení agresoři. Takto to nemyslím.

Nezapomeňme však na strašidla z dětských pohádek, dnes mají jen jinou podobu. Už se nemusíme dívat na hororové filmy, realita je někdy i předčí, stačí sledovat určitý druh zpráv a informací a budeme „pěkně vystrašeni“. Mediální obrázky se tváří jako věrný záznam reality, často však jde o slabé surrealistické kýče. Milan Kundera mluví o vládě imagologie. Na boj se strachem potřebujeme dobré informace, jejich vyhodnocování a bdělost vůči strašení.

Strach je také setkáním nabídky a poptávky. Určitě někomu z politiků bude vyhovovat ustrašenost. Strach je výhodné, obchodovatelné zboží. Skrz strach může vést cesta k moci a penězům. Strach může být dobrým nástrojem pro to, aby z lidí byli ještě poslušnější loutky, aby byli snáze manipulováni a kontrolováni pod záminkou ochrany.

Obavy lidí někteří politici roky pečlivě pěstují a i teď ho umně využívají jako marketing. Stačí strach vyvolat, reálné riziko zvýšit, bránit širšímu pohledu na věci a pak se představit jako Terminátor či Spasitel, který strach odstraní. Na články o strachu lze dobře zavěsit reklamy, zvýší se počet kliknutí a zisků.

Strach zužuje zorné pole. Doslovnou ukázku jsem zažil před pár dny, kdy mi sousedka ukázala fotku „vykoupeného obchodu“ před naším domem. Nakupoval jsem chvíli předtím a viděl jsem, že prázdný byl jeden regál s nejlevnějšími těstovinami. Těstovin o dvě koruny dražších o metr dál byl dostatek, vše ostatní plné jako vždy. Přemýšlel jsem, jestli to sousedka opravdu neviděla nebo jak to vyhodnotila. Podle toho, co říkala, v její mysli už byl obchod vykoupený.

Strach se dobře prodává i proto, že je po něm poptávka. Je třeba vzít vážně, že někteří lidé se rádi bojí, i když by to takto třeba neřekli. Oblíbenou komunikační hrou je podle Erica Berneho hra To je hrozné, viďte. Je to komunikace vzájemného podporování se ve stěžování a strašení, aniž by šlo o úlevné sdílení. Umožňuje držet si obrázek o špatném světě, špatných lidech s vydělením sebe do jiné kategorie. Nebo „pomáhá“ sytit pozici bezmocné oběti. Někteří lidé jsou na strachu závislí – sice ho nemají rádi, ale nemůžou si pomoci, jsou jím přitahováni.

Strach je jako magnet, jako černá díra stahující do sebe vše. Proto nesmíme dojít k „horizontu událostí“, od kterého není návratu a do černé díry (strachu) padá pak i světlo (naděje). Ve spirituální tradici v duchovních cvičeních podle sv. Ignáce se doporučuje „rozlišovat duchy“ – hledat, jak se cítím po nějakém setkání, nějaké myšlence, situaci – pokud vede ke zmatku a strachu, je třeba jí nedat veškerý prostor a nenechat se ovládnout úzkostí.

K dlouhodobé výbavě proti strachu patří reflexe společnosti a jejích diskurzů a paradigmat. Diskurz nabízí a vymezuje, o čem se ve společnosti mluví a jak je téma uchopováno. Strukturuje naši mysl, protože nám říká, o čem máme přemýšlet a zčásti i jak. Strach je také určitým diskurzem: mluví se o tom, že žijeme v „kultuře strachu“.

Otázky života a smrti
Strach nás možná vyzývá k tomu, abychom se jinak dívali na život a na smrt. Mohli bychom zvýšit svou senzitivitu k tomu, v čem žijeme, rozšířit svou fixaci na nový virus a vidět, kolik lidí umírá na hlad, na jiné nemoci, kolik je zneužívaných a zažívajících nouzi či násilí, kolik trápení ve světě je.

Strach s námi třese, aby otřásl naší lhostejností. Může nás vyvést k angažování se pro svět, k pomáhání všem potřebným, utiskovaným, protože zažívají stejný strach. Zkušenost strachu může být odbočkou k odvaze, k empatii místo ke zlu a lhostejnosti.

Strach nám ukazuje, že asi bude naším celoživotním společníkem, ale nemusí být nepřítelem, spíše drezérem, umělcem, který provokuje, aby změnil podstatné, aby nás vyvedl z iluze o zcela bezpečném světě, který si můžeme koupit či schovat si ho za zeď. Možná máme skrz strach zahlédnout nějaké tajemství života.

Nabízím i myšlenku, která je asi znepokojivá či depresivní, pokud nesdílíme víru o nesmrtelnosti duše. Možná ten bezpečný domov, po kterém toužíme, zde v plné míře v této 3D realitě nelze uskutečnit, nebo jen na nějakou dobu. Náš plný domov, plné naplnění duše nelze zhmotnit do této reality – je přítomné jako archetypální obraz a je v naší touze, která nás vede životem ke smrti a pak snad někam dál.

Nesmrtelnost duše neznamená nutně náboženskou víru, ale určitou otevřenost k tajemství života a důvěru v naši touhu, která o tomto motivu podává zprávu. Sám nemám co nabídnout tam, kde tato premisa o duši neplatí.

Irwin Yalom, přední izraelský terapeut, autor skvělých románů s psychoterapeutickými motivy (a také militantní ateista) se pokoušel toto téma zpracovat v knize Pohled do slunce. Musím říct, že je to jediná jeho knížka, která na mě nepůsobila. Ale třeba v ní někdo najde nějaké vodítko, jak se angažovat a žít oduševněle, i když bude věřit, že smrt je náš úplný konec.

Možná stínem motivu „archetypálního domova“ je motiv apokalypsy a konce světa. Tento motiv sídlící také v podsvětí našeho nevědomí oživují právě pandemie, migrační krize a podobně. Nikdo není zcela imunní proti těmto obavám a všichni potřebujeme, aby to containování strachu probíhalo společně a se sdílením a inspirací od ostatních. Inspirací mohou být jak duchovní učitelé typu Ježíše a Buddhy, tak lidé, kteří nějak zpřítomňují odvahu a důležité hodnoty, které tvoří hráz proti strachu a jeho šíření.

Strach je možná také důsledkem toho, že jsme jako společnost ztratili kontakt s posvátnem. Posvátno fascinuje i děsí a dává určité mantinely pro lidské chování. Kde ze světa skoro odešla „bázeň“, pokora a úcta k lidem, k přírodě, nastoupil strach jako nevhodná mutace původně cenné skutečnosti. Bázeň v hebrejštině údajně znamená slovo, které by se přeložilo jako úcta a láska dohromady. Není o strachu, spíše před ním chrání. Připomenu poučku z archetypální psychologie – symptom (strach) ukazuje směrem, kterým máme jít, ale ne v karikaturní podobě symptomu. Na strach nemusíme hledat „antibiotika“, ale můžeme pomoci objevit jeho původní prospěšnou formu.

Strach nám osvětluje to, na čem nám záleží, to, za co jsme ochotni bojovat. Snad to nemusí být jen zásoba mouky v domě. Chceme-li bojovat za svůj život, je to třeba první krok v uvědomění boje za život jako takový, za svět a ostatní. Jsme všichni na jedné lodi, ať se to někomu líbí, či ne.

Mluví se o tom, že vítězstvím proti strachu je žít dál „stejně“ jako předtím. Nevím, jestli je to to pravé jádro. Mám za to, že jde o to hledat, jak žít trochu jinak, pozměněni a obohaceni o těžkou zkušenost, která rozbíjí naše brnění, která nás obnažuje a umožňuje změnu čili proudění života a nádech duše.

Po dotyku strachu nelze možná žít stejně, ale lze žít více vědomě, empaticky a opravdově. Každý směřujeme ke smrti, a jak říká jedna známá moudrost – „nejde jen o počet nádechů v životě, ale o počet chvil, které nám berou dech“. Strach nás upozorňuje na nutnost žít život naplno, najít své životní místo, nevyhýbat se životu, nezůstat ve vězení předsudků a iluzí. Strachu se máme učit vystavit a ustát to.

V románu Duna Frank Herbert formuluje „litanie proti strachu“, které jsem s dovolením malinko vyladil: „Nemusím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mě a skrze mě. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nebude. Zůstanu pouze já.“

Teď je šance pomoci sobě a světu najít lék, který zabíjí více než jakýkoli virus. Šance pro duše, odvahu a lásku. Nenechme se ustrašit k smrti, ale dýchejme plný a radostný život a nesme se vzájemně v našich těžkostech. Každý z nás je pacientem i lékařem a terapeutem.

000001010833380908837211087030870872227708722377

uzivaj si to - nemusis chodit kazde rano do roboty, mozes si citat, kreslit, spievat a tancovat, musis chodit na slnko kazdy den. A nic Ti tymto flakanim neutecie, pretoze cely svet sa zastavil.
Akurat si pritom sam no.

00000101083338090883721108703087087222770872237708723553

kamoska je slobodna mamicka, casnicka. hotel v ktorom robi zavrel prevadzku v ktorej robila. zije s malym v podnajme.
jej svet sa nezastavil, skor tak trochu vybuchol + depka a tak.
napriklad jej rada "uzivaj si to" moc nepomoze

00000101083338090883721108703087087222770872237708723110

Post-pracovná doba. Ľavičiarska utópia. Už sa všetci budú venovať len odvážnej politickej imaginácii, sebarozvoju a starostlivosti o druhých. Muklovať na nás budú už len smetiari, lekári a pekári.

0000010108333809088372110870308708722277087223770872311008723115

nie, skor 2 roky muklujes v corpo, zarobis hromadu prachov ale si potom tak vyhorety, ze dat si 2 mesiac voraz je proste dolezitejsie, nez vejplat.
Ci si dam volno teraz, alebo o 2 roky, je mi to jedno. Oddych v zivote nic neskazi, pokial je od coho oddychovat a netrva to 10 rokov.

000001010833380908837211087030870872227708722377087231100872311508723118

Si ma vrátil do reality :)

00000101083338090883721108703087087222770872237708723092

nie vsetci ludia si to mozu financne dovolit... ak si samozivitel / brigadnik atd.

0000010108333809088372110870308708722277087223770872309208723121

my case

0000010108333809088372110870308708722277087223770872309208723113

Ak brigadnik, je to pruser, ale ved s tymto rizikom sa do brigad ide.
Samozivitel, mno, to je horsie. Ale to by bolo zle ajkeby ziadna pandemia nebola.

00000101083338090883721108703087087222770872237708722790

pridavam sa, ze jedna z najlepsich rad / pristupov!!
smekám

00000101083338090883721108703087087222770872237708722624

to si ty, fellner?

00000101083338090883721108703087087222770872237708722621

00000101083338090883721108703087087222770872237708722437

uzivaj si to je jedna z najlepsich rad, co som zatial cital!

000001010833380908837211087030870872227708722362

nechces skusit nejaky kreativny proces? casu doma bude dost. zijeme v historickych casoch trebalo by ich nejako zdokumentovat. a uvedom si aj to ze slovensko je jedna z krajin v europe co to zvlada zatial relativne velmi dobre co sa tyka opatreni na spomalenie sirenia. nie si bezmocny voci tomu, umyvaj si ruky, vyhybaj sa davom, dezinfikuj si mobil, nechytaj sa tvare, sed podla moznosti doma. dopraj si oddych, spi vela a budes urcite v poriadku.

000001010833380908837211087030870872227708722354

dosledkov v ktorej oblasti?

- mal som obavu ci sa to bude sirit - vid cina a krajiny ktore spravili opatrenia, ked sa do toho obuje komunita, tak sa to da dostat pod kontrolu
- mal som obavu co sa bude diat - preventivne sa zamedzilo kontaktom medzi ludmi, teraz sa caka kam vystupa pocet nakazenych o tyzden ktori su uz dnes ale este sa o nich nevie
- mal som obavu ako sa zamedzi sireniu - zavreli sa hranice, ludia maju ist do karanteny, big brother ich sleduje cez sim karty, da sa zistit aj ze ci nevychadzaju von, ked bude teraz trochu ticho lebo vsetci cakaju doma, tak sa zacne pracovat na kvalite tych karanten
- mal som obavu ako sa to bude nahodne sirit - zda sa ze sa to siri najma medzi priamymi kontaktami tych prvych nakazenych
- mal som obavu ako si s tym poradia ludia financne ktori su na hrane - zivot im da napicu, postara sa okolie, zo zufalstva budu hladat cesty, pozitivne je ze vo svete su opatrenia ako odlozenie urokov, odpustenie dani, atd atd

zostavajuce obavy:
- ako bude prebiehat povolovanie opatreni - drzanie zatvorenych hranic a kontrolovana karantena pre vsetkych co pridu az kym sa nespravia testy? postupne otvaranie zacinajuc od najmensich obchodov? s tym ze vzdy treba cakat aspon tyzden ze ci to otvorenie nezhorsilo stav, ale neviem - hladam odpoved na toto pozorovanim co sa o tom hovori, tu mam blindspot, a kedze nenachadzam zatial info, tak predpokladam ze sa tym nikto zasadne netrapi, takze asi si nepomozem ked sa budem trapit, zostavam pozorovat
- co bude so skrachovanymi firmami a ludmi ktorych to zaskocilo v blbom obdobi? - najslabsi proste zlyhaju, najsilnejsi sa nejak adaptuju resp vydrzia, v principe to bude mat ocistny efekt, cim chcem povedat ze netreba sa bat, lebo tie najsilnejsie entity na trhu to zvladnu, trosku ten princip ako ked levy chytia zvycajne tu najslabsiu korist a prirodzene sa takto udrziava tlak na silne jedince - tu to ale mozno vidim moc cierno, mam tam len emociu, raciom neviem predikovat
- co ak sa nakazim alebo niekto z mojho okolia? - tohto sa v zasade az tak nebojim, pokial sa nakaza bude sirit dost pomaly na to aby to zdravotne systemy zvladali, tak riziko je tam naozaj velmi male, problem je skor
- ako sa situacia bude vyvijat vo svete? - beriem to ako politiku, nie som vsemocny, kazdy by mal riesit seba a svoje okolie v prvom rade, a tym padom o kazdu krajinu bude postarane rovnako
- nieco dnes nevidim? neviem, striehnem

imho najlepsi mechanizmus na uzkost je obklopit sa neuzkostnym okolim
druha moznost je trpiet a trapit sa kvoli emocnym vampirom
to je ale otazka ako zit zivot, takze ak to teraz niekto bude musiet riesit v sebe tak je to obohacujuca zivotna skusenost

svet sa nerozpadne, mam pocit ze situacia je pod kontrolou vo viacerych krajinach kde to uz nestupa, a je len otazkou casu kedy sa do toho doiteruju pod tlakom spolocnosti vsetky krajiny

budem vdacny ked to tu obohatis o dalsie obavy ktore som si este nenabral do hlavy

00000101083338090883721108703087087222770872235408722380

hlavne ma desi situacia po.

0000010108333809088372110870308708722277087223540872238008723129

bude to iny svet a nemusi byt nevyhnutne horsi

0000010108333809088372110870308708722277087223540872238008722568

zaujimave..ja mam zas strach o zenu a rodicov s blizkymi, ostatne ma vobec nezaujima