Efekt spolupráce detektoristů s archeology v číslech


V listopadu vyšla studie, která reportuje zajímavé údaje o nalezených a odevzdaných pokladech v Anglii, Walesu a Severním Irsku za roky 2017 a 2018. Tato data srovnává s lety předešlými od roku 1996, kdy vyšel zákon o pokladech. Studie rozhodně stojí za pozornost a mohla by se také u nás stát podkladem pro odbornou i veřejnou diskusi.


Klíčové momenty
Před rokem 1996 platilo tzv. „Obecné právo“, které bylo nahrazeno „Zákonem o pokladech“, jenž byl v roce 2002 novelizován a další úprava je implementována nyní – po veřejném připomínkování. Tento zákon definuje, za jakých podmínek může být nález prohlášen za poklad, kdo stanovuje jeho hodnotu a komu bude vyplacena – majitel pozemku a nálezce se zpravidla dělí polovinou. Odměna je vyplacena v plné výši kulturně-historické hodnoty pokladu.

Dosud platilo, že za poklad byl prohlášen nález nejméně dvou spolu souvisejících předmětů starších 300 let z drahého kovu nebo výjimečné kulturně historické hodnoty. Totéž platilo o mincích: Z drahých kovů musely být v nálezu nejméně 2 a pokud obsah drahých kovů klesl pod 10 %, pak mincí muselo být nejméně 10. V současnosti aplikovaná novela tyto podmínky zjednodušuje – za poklad mohou být nyní prohlášeny i jednotlivé nálezy mincí a artefaktů, které jsou starší 300 let. Novela tím zajišťuje, aby nedocházelo k prodejům do soukromých sbírek, ale mohla se o ně ucházet přednostně muzea.

Od zavedení zákona o pokladech v roce 1996 každoročně dramaticky roste počet hlášených, odevzdaných a za poklad prohlášených nálezů. Posledních pět let je to každoročně více než 1 000 ohlášených pokladů. Rozhodným činitelem v této aktivitě je zavedení služby PAS (Portable Antiquities Scheme) v roce 1997, která slouží pro osvětu a styk mezi detektoristy a archeology.

PAS byla zřízena ministerstvem pro digitální technologie, kulturu, média a sport (DCMS) za účelem zaznamenání archeologických nálezů objevených veřejností. Má také důležitou vzdělávací roli. PAS je spravována Britským muzeem. Prostřednictvím práce se skupinami detektoristů vysvětlují styční důstojníci (FLO) vhodné postupy při archeologických nálezech a celkově detektoristy a další zájemce o archeologii systematicky proškolují. K tomu často pořádají semináře ve školách, klubech a institucích. Níže zveřejněné statistiky vycházejí z evidence nálezů PAS a DCMS.

Čísla: Každý rok více než 1 000 ohlášených případů
Podle studie bylo v dosud „nejplodnějším“ roce 2017 odevzdáno 1 266 pokladů, které obsahovaly celkem 14 563 artefaktů a mincovních souborů. V roce 2018 to bylo zatím 1066 řešených případů (další jsou administrativně zpracovávány – odhaduje se stejný nebo větší počet jako v roce předešlém) a souhrnně za posledních 5 let to bylo každoročně více než 1 000 pokladů. Ve zmíněném roce 2017 bylo z nahlášených případů 82 % artefaktů, z toho více než polovina skončila v muzeích. Mincovní depoty a nálezy jednotlivých mincí byly zastoupeny 18 %. Celých 96 % hlášených nálezů pochází z detektorového průzkumu, v roce 2016 to bylo 94 %.

Zhruba třetina (34 %) pokladů v roce 2017 pocházela z poststředověkého období (cca konec 15. stol – poč. 18. stol.), což činilo celkem 387 objektových a 38 mincovních případů. Téměř čtvrtina (24 %) pocházela ze středověku a starších období. Do muzejních sbírek v daném roce připadlo celkem 399 nových pokladů, z toho plných 112 pokladů bylo muzeím darováno bez nároku na finanční odměnu. V 700 případech muzeum neprojevilo zájem – resp. jim to zákon neumožňoval (výše zmíněná novela to řeší) a vlastnictví bylo ponecháno nálezci resp. majiteli půdy. V roce 2016 bylo muzeím předáno 363 pokladů a bez nároku na odměnu byl poklad věnován v 72 případech. Rostoucí trend hlášených a také darovaných pokladů pokračoval i v roce 2018, zatím ale nejsou k dispozici všechna data (budou až v roce 2020).

Detektorem kovů bylo nalezeno 96 % pokladů, další 3 % (33 případů) představovaly archeologické nálezy a 0,5 % (7 případů) pocházelo z náhodných „civilních“ nálezů bez detektoru. Ze studie, která byla vypracována v v první polovině roku 2019 vyplynulo, že hledání s detektory kovů se věnuje 1,6 % obyvatel nad 16 let věku, v roce 2017 to bylo 1,5 %.

Studie potvrzuje, že zákon o pokladech Treasure Act z roku 1996 má smysl a po jeho letošní novelizaci se předpokládá ještě větší úspěšnost. Samotný zákon navíc doplňuje neméně významná služba PAS, která hraje klíčovou roli při zajištění spolupráce detektoristů s odborníky a také při vzdělávání. Přímým důsledkem jsou stále častěji hlášené poklady, které tak zůstávají Koruně, nemizí nenahraditelné kulturní dědictví a detektoristé jsou pozitivně motivováni ke spolupráci. Muzea a odborníci získávají stále nové nálezy a informace, které často až dramaticky proměňují dosud známé skutečnosti. Veřejnost se i díky tomu zajímá více o historii a vlastní dějiny na lokální i národní úrovni.







Zdroje:

- https://www.lovecpokladu.cz/home/efekt-spoluprace-detektoristu-s-archeology-v-cislech-7784
- https://finds.org.uk
- https://gov.uk/government/organisations/department-for-digital-culture-media-sport