---------------------
"Čím vyšší civilizace, tím důležitější je pro ni zachování cirkulace informací, tím je citlivější na každou poruchu této cirkulace." (str. 9)
---------------------
" "Ostatně neexistujeme," dodal jakoby nerad.

"Prosím?"

"Víte, jaká je matematická pravděpodobnost libovolné hromádky hmoty ve vesmíru, že v ní nastanou životní procesy, jako je listí, salám nebo voda, kterou pije živý tvor? Jako vzduch, který dýchá? Jedna ku kvadrilionu! Vesmír je nesmírně mrtvý. Do životního cyklu pronikne jeden atom z kvadrilionu, do cirkulace zrození a zkázy - jak výjimečné! A teď se zeptám, jaká je pravdepodobnost proniknutí do života, ne jako pokrm, voda, vzduch, ale jako zárodek? Když si vezmeme poměr veškeré hmoty vesmíru, rozpadlých hvězd, toho prachu a špíny nazývaného kometami, té gigantické prádelny, té kloaky smrdutých plnů nazývané Mléčná dráha, ohnivé fermentace, toho večkerého smetí - k váza našich těl, těl všech živých bytostí, a vypočteme pravděpodobnost, jakou má kdejaká hromádka hmoty odpovídající tělu, že se stane živým člověkem - ukáže se, že tato pravděpodobnost se rovná prakticky nule!"

"Nule?" opakoval jsme. "Co to znamená?"

"To znamená, že všichni, jak tu sedíme, jsme neměli nejmenší šanci vzniknout, tedy - neexistujeme..."

"Jak prosím?" broukl jsem trpělivě, protože mně něco zaujalo.

"Neexistujeme...," opakoval Barran a všichni se rozesmáli.

Teprve teď jsem pochopil, že žertoval, elegantně, odborně, matematicky, takže jsem se ze zdvořilosti, protože jsme vůbec nebyl veselý, zasmál také." (str. 170)
---------------------
[Stanislaw Lem: Denník nalezený ve vaně, (1960), Baronet, 1999, Praha]



/*
BTW tato kniha je kafko-zamkoidnym pocinom, ktory sa sice necita sam od seba, ale ma nieco do seba.
*/