GMO mohou zničit globální ekosystém
http://www.margit.cz/znicit-ekosystem/

Na geneticky modifikované organismy se zcela jasně vztahuje zásada předběžné opatrnosti – pravidlo, že pokud existuje podezření, že hrozí nějaké skutečně zásadní riziko, neměli bychom jakkoli hazardovat. Opatrní bychom neměli být jen proto, že mohou ohrožovat spotřebitele, ale proto, že představují riziko pro celý systém.

Nepřirozené modifikace systému (prostřednictvím GMO) jsou kategoricky a statisticky odlišné od těch přirozených (tradiční zemědělství, progresivní nakládání s plodinami apod.) Jen těžko pak můžeme srovnávat šlechtění rostlin a úmyslné přenášení genů mezi jednotlivými organismy. Tvrzení, že i takový produkt je přírodní, zcela opomíjí statistické procesy, které jediné mohou určit, co je „přírodní“. Mezi takové procesy řadíme evoluci, která trvá po tisíce let v rámci přirozeného ekosystému, nebo alespoň několikagenerační šlechtění.

To, co lidem uniká, je skutečnost, že genetická modifikace plodin přináší důsledky pro každého, navíc překračuje lokální hranice a stává se celosvětovým problémem. Skutečně nechci zaplatit za chyby manažerů z Montsanta (a ani nechci, aby za ně platili moji potomci). Právě zde bychom měli ctít zásadu předběžné opatrnosti (a tím nemíním její naivní variantu). Především pak proto, že v opačném případě svoji chybu zjistíme až poté, co dojde k nezvratné škodě na životním prostředí.

"Dnes je populární tvrdit, že je skepse ze strany veřejnosti ohledně GMO a podobných problémů iracionální. Nicméně je nutné si uvědomit, že GMO představuje „odborný problém“ a že skepse je zdravá, a dokonce nezbytná pro přežití. Například v knize The Rational Animal autor patologizuje veřejnost za to, že odmítá přijmout GMO, ačkoli „Světová zdravotnická organizace nikdy nenašla jediný důkaz o jejich škodlivosti“, což je klasický příklad záměny důkazu o absenci za absenci důkazu. Tato patologizace se také například projevuje u vědců, kteří označují hyperbolické diskontování za „iracionální“, ačkoli jsou to právě oni, kdo je limitován použitím velmi úzkého modelu, zatímco jiný, obsáhlejší model by „iracionalitu“ odstranil."