ono je to takto, rozlisujeme 4 rozne druhy libracii:

Optická librace v délce - V souladu s druhým Keplerovým zákonem se Měsíc pohybuje v odzemí o něco pomaleji než v přízemí, ale rychlost jeho rotace zůstává stejná. Rotace se tedy za oběhem trochu zpozdí nebo zrychlí a my můžeme nahlédnout za západní nebo za východní okraj přivrácené strany. Librace v délce je nejvýraznější ze všech, přiklání k nám střídavě východní a západní okrajové oblasti o 7° 54´. Je rozeznatelná i při pohledu bez dalekohledu, ale zmiňují se o ní až astronomové Giovanni Batttista Riccioli (1598 - 1671) a Johannes Hevelius (1611 - 1687).



Optická librace v šířce - Měsíční osa rotace není kolmá na rovinu jeho oběhu kolem Země, ale svírá s ní úhel 6° 41´. Následkem toho se k nám střídavě natáčí buď severní nebo jižní pól. Měsíc pozorujeme chvíli z mírného nadhledu a chvíli z podhledu. Toto vychylování dosahuje 6° 50´.



Optická librace paralaktická - Naše planeta je vůči blízkému Měsíci veliká a tak záleží, ze kterého místa na Zemi ho zrovna pozorujete. Rozdíl mezi tím, jestli vám v dané chvíli Měsíc zrovna vychází, nebo jestli jej máte rovnou nad hlavou, činí 0,9° až 1°.

Fyzická librace - Kromě optických librací známe také libraci fyzickou (skutečné kývání Měsíce). Vzniká tím, že Měsíc nemá dokonale kulový tvar, nýbrž je mírně protažený ve směru k Zemi. V důsledku gravitačního působení Země a Slunce proto dochází ke kývavému pohybu Luny kolem spojnice Země-Měsíc. Tento pohyb je pomalý dosahuje hodnoty jen asi dvě desetiny úhlové minuty, což je pro pozorovatele zcela zanedbatelné.