cwbe coordinatez:
101
63539
63556
1122092
7542759
7543560

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::1
total children::1
show[ 2 | 3] flat
Mne sa paci nazor v diskusii od "David Unger":
Nejsem příznivcem potratů "jen tak". Ale ne každá matka chce být superženou, která "musí" být připravena vychovat Downa. Je třeba si také říct, že ne každá matka je uvědomělá a bere na svá bedra nepřízně osudu. Děti s DS často končí mimo rodinné prostředí už velmi brzy. Nehledě na to, že handicapem u sourozence mohou strádat i další děti v rodině, aniž by se jich kdokoli ptal na informovaný souhlas. Jsem pro osvětu v této věci a smekám před matkami, které na vyšetření nejdou a plně přijmou riziko DS. Ale neberou si tím také možnost existenciální volby, kterou jim naše vyspělá prenatální diagnostika umožňuje?




00000101000635390006355601122092075427590754356007543596
441{outKasted}
 441{outKasted}      27.03.2014 - 16:04:16 [3K] , level: 1, UP   NEW
S tým sa dá čiastočne súhlasiť.
Ja som osobne pro-choice a vždy sa budem biť za právo ženy ísť na interupciu bez povinnosti to nejako vysvetľovať.
Ale sám som to nikdy nikomu nenavrhol. Pravda, nemal som ani skutočnú príležitosť, tak neviem. Obe deti sa nám narodili chcené, plánované a s prenatálnou diagnostikou, ktorá neukazovala nejaké riziko.

Ale nemyslím, že by sme sa rozhodli k interupcií, pokiaľ by nebolo vysoko pravdepodobne, že dieťa bude ťažko postihnuté = do tej miery, že bude potrebovať ústavnú starostlivosť po celý svoj život.

Takže prenatálnu diagnostiku v prípade Downovho syndrómu by sme použili skôr na to, aby sme sa pripravili.