Slovenskí biskupi s obľubou zdôrazňujú „tradičnú rodinu.“ Položme si však otázku: Pochádzal Ježiš z tradičnej, usporiadanej rodiny?“ Jozef nebol jeho otcom. Vychovával ho ako „náhradný“ rodič. Cirkev o ňom hovorí ako o Pestúnovi. Miesto odsudzovania, by sa mali otcovia biskupi snažiť pochopiť. To neznamená schvaľovať. Ani ospravedlňovať. Znamená to vidieť človeka. Konkrétneho človeka, ktorého videl Ježiš a snažil sa mu pomôcť. Mám pocit, že oni len bojujú. Neustále hľadajú vnútorného i vonkajšieho nepriateľa. Ale boj vyčerpáva. A vzďaľuje. Nielen od Boha. Ich hypermoralizmus sa stáva neznesiteľný a kontraproduktívny. Čo tak začať premýšľať ako pomôcť neusporiadaným rodinám, rozvedeným, deťom, ktoré vyrastajú len s mamou, alebo otcom, prípadne so starými rodičmi? Čo pre nich robí Cirkev? Čo môžu okrem odsúdenia čakať od svojich pastierov? Zatiaľ ich len „trestáme“ Bohom. Rozvedeným odmietame podávať eucharistiu, pokiaľ si neosvoja ďalší život v celibáte. Pápež František v najnovšej exhortácii napísal aj toto: „Církev je povolána být vždycky otevřeným domem Otcovým. Jedno z konkrétních znamení této otevřenosti je mít dveře kostelů opravdu otevřené, aby se někdo, kdo chce následovat hnutí Ducha a přiblížit se Bohu, nesetkal s chladem zamčených dveří. Ale jsou další dveře, které také nemají být zavřeny. Všichni se mohou určitým způsobem účastnit církevního života, všichni mohou být součástí společenství, a ani dveře svátostí by neměly být zavírány z ledajakého důvodu. Platí to zejména, pokud jde o onu svátost, která je „branou“ - křest. Eucharistie, byť tvoří plnost svátostného života, není odměnou dokonalých, nýbrž velkorysým lékem a potravou slabých. Tato přesvědčení mají také pastorační důsledky, které jsme povoláni rozvážně a směle vzít v úvahu. Častokrát se chováme jako kontroloři milosti a nikoli jako její příznivci. Církev ale není celnice, je otcovským domem, kde je místo pro každého i s jeho úmorným životem.“


(celkom fajn, i keď potom like-ol komentár, kde niekto píše, že pochody za život boli demoštráciou zdravého rozumu veriacich...ehm)