Doughlas Rushkoff :: Survival of the Richest
The wealthy are plotting to leave us behind
https://medium.com/s/futurehuman/survival-of-the-richest-9ef6cddd0cc1

Last year, I got invited to a super-deluxe private resort to deliver a keynote speech to what I assumed would be a hundred or so investment bankers. It was by far the largest fee I had ever been offered for a talk — about half my annual professor’s salary — all to deliver some insight on the subject of “the future of technology.”

I’ve never liked talking about the future. The Q&A sessions always end up more like parlor games, where I’m asked to opine on the latest technology buzzwords as if they were ticker symbols for potential investments: blockchain, 3D printing, CRISPR. The audiences are rarely interested in learning about these technologies or their potential impacts beyond the binary choice of whether or not to invest in them. But money talks, so I took the gig.

After I arrived, I was ushered into what I thought was the green room. But instead of being wired with a microphone or taken to a stage, I just sat there at a plain round table as my audience was brought to me: five super-wealthy guys — yes, all men — from the upper echelon of the hedge fund world. After a bit of small talk, I realized they had no interest in the information I had prepared about the future of technology. They had come with questions of their own.

They started out innocuously enough. Ethereum or bitcoin? Is quantum computing a real thing? Slowly but surely, however, they edged into their real topics of concern.

Which region will be less impacted by the coming climate crisis: New Zealand or Alaska? Is Google really building Ray Kurzweil a home for his brain, and will his consciousness live through the transition, or will it die and be reborn as a whole new one? Finally, the CEO of a brokerage house explained that he had nearly completed building his own underground bunker system and asked, “How do I maintain authority over my security force after the event?”

For all their wealth and power, they don’t believe they can affect the future.

The Event. That was their euphemism for the environmental collapse, social unrest, nuclear explosion, unstoppable virus, or Mr. Robot hack that takes everything down.

This single question occupied us for the rest of the hour. They knew armed guards would be required to protect their compounds from the angry mobs. But how would they pay the guards once money was worthless? What would stop the guards from choosing their own leader? The billionaires considered using special combination locks on the food supply that only they knew. Or making guards wear disciplinary collars of some kind in return for their survival. Or maybe building robots to serve as guards and workers — if that technology could be developed in time.

That’s when it hit me: At least as far as these gentlemen were concerned, this was a talk about the future of technology. Taking their cue from Elon Musk colonizing Mars, Peter Thiel reversing the aging process, or Sam Altman and Ray Kurzweil uploading their minds into supercomputers, they were preparing for a digital future that had a whole lot less to do with making the world a better place than it did with transcending the human condition altogether and insulating themselves from a very real and present danger of climate change, rising sea levels, mass migrations, global pandemics, nativist panic, and resource depletion. For them, the future of technology is really about just one thing: escape.

There’s nothing wrong with madly optimistic appraisals of how technology might benefit human society. But the current drive for a post-human utopia is something else. It’s less a vision for the wholesale migration of humanity to a new a state of being than a quest to transcend all that is human: the body, interdependence, compassion, vulnerability, and complexity. As technology philosophers have been pointing out for years, now, the transhumanist vision too easily reduces all of reality to data, concluding that “humans are nothing but information-processing objects.”

It’s a reduction of human evolution to a video game that someone wins by finding the escape hatch and then letting a few of his BFFs come along for the ride. Will it be Musk, Bezos, Thiel…Zuckerberg? These billionaires are the presumptive winners of the digital economy — the same survival-of-the-fittest business landscape that’s fueling most of this speculation to begin with.

Of course, it wasn’t always this way. There was a brief moment, in the early 1990s, when the digital future felt open-ended and up for our invention. Technology was becoming a playground for the counterculture, who saw in it the opportunity to create a more inclusive, distributed, and pro-human future. But established business interests only saw new potentials for the same old extraction, and too many technologists were seduced by unicorn IPOs. Digital futures became understood more like stock futures or cotton futures — something to predict and make bets on. So nearly every speech, article, study, documentary, or white paper was seen as relevant only insofar as it pointed to a ticker symbol. The future became less a thing we create through our present-day choices or hopes for humankind than a predestined scenario we bet on with our venture capital but arrive at passively.

This freed everyone from the moral implications of their activities. Technology development became less a story of collective flourishing than personal survival. Worse, as I learned, to call attention to any of this was to unintentionally cast oneself as an enemy of the market or an anti-technology curmudgeon.

So instead of considering the practical ethics of impoverishing and exploiting the many in the name of the few, most academics, journalists, and science-fiction writers instead considered much more abstract and fanciful conundrums: Is it fair for a stock trader to use smart drugs? Should children get implants for foreign languages? Do we want autonomous vehicles to prioritize the lives of pedestrians over those of its passengers? Should the first Mars colonies be run as democracies? Does changing my DNA undermine my identity? Should robots have rights?

Asking these sorts of questions, while philosophically entertaining, is a poor substitute for wrestling with the real moral quandaries associated with unbridled technological development in the name of corporate capitalism. Digital platforms have turned an already exploitative and extractive marketplace (think Walmart) into an even more dehumanizing successor (think Amazon). Most of us became aware of these downsides in the form of automated jobs, the gig economy, and the demise of local retail.

The future became less a thing we create through our present-day choices or hopes for humankind than a predestined scenario we bet on with our venture capital but arrive at passively.

But the more devastating impacts of pedal-to-the-metal digital capitalism fall on the environment and global poor. The manufacture of some of our computers and smartphones still uses networks of slave labor. These practices are so deeply entrenched that a company called Fairphone, founded from the ground up to make and market ethical phones, learned it was impossible. (The company’s founder now sadly refers to their products as “fairer” phones.)

Meanwhile, the mining of rare earth metals and disposal of our highly digital technologies destroys human habitats, replacing them with toxic waste dumps, which are then picked over by peasant children and their families, who sell usable materials back to the manufacturers.

This “out of sight, out of mind” externalization of poverty and poison doesn’t go away just because we’ve covered our eyes with VR goggles and immersed ourselves in an alternate reality. If anything, the longer we ignore the social, economic, and environmental repercussions, the more of a problem they become. This, in turn, motivates even more withdrawal, more isolationism and apocalyptic fantasy — and more desperately concocted technologies and business plans. The cycle feeds itself.

The more committed we are to this view of the world, the more we come to see human beings as the problem and technology as the solution. The very essence of what it means to be human is treated less as a feature than bug. No matter their embedded biases, technologies are declared neutral. Any bad behaviors they induce in us are just a reflection of our own corrupted core. It’s as if some innate human savagery is to blame for our troubles. Just as the inefficiency of a local taxi market can be “solved” with an app that bankrupts human drivers, the vexing inconsistencies of the human psyche can be corrected with a digital or genetic upgrade.

Ultimately, according to the technosolutionist orthodoxy, the human future climaxes by uploading our consciousness to a computer or, perhaps better, accepting that technology itself is our evolutionary successor. Like members of a gnostic cult, we long to enter the next transcendent phase of our development, shedding our bodies and leaving them behind, along with our sins and troubles.

Our movies and television shows play out these fantasies for us. Zombie shows depict a post-apocalypse where people are no better than the undead — and seem to know it. Worse, these shows invite viewers to imagine the future as a zero-sum battle between the remaining humans, where one group’s survival is dependent on another one’s demise. Even Westworld — based on a science-fiction novel where robots run amok — ended its second season with the ultimate reveal: Human beings are simpler and more predictable than the artificial intelligences we create. The robots learn that each of us can be reduced to just a few lines of code, and that we’re incapable of making any willful choices. Heck, even the robots in that show want to escape the confines of their bodies and spend their rest of their lives in a computer simulation.

The very essence of what it means to be human is treated less as a feature than bug.

The mental gymnastics required for such a profound role reversal between humans and machines all depend on the underlying assumption that humans suck. Let’s either change them or get away from them, forever.

Thus, we get tech billionaires launching electric cars into space — as if this symbolizes something more than one billionaire’s capacity for corporate promotion. And if a few people do reach escape velocity and somehow survive in a bubble on Mars — despite our inability to maintain such a bubble even here on Earth in either of two multibillion-dollar Biosphere trials — the result will be less a continuation of the human diaspora than a lifeboat for the elite.

When the hedge funders asked me the best way to maintain authority over their security forces after “the event,” I suggested that their best bet would be to treat those people really well, right now. They should be engaging with their security staffs as if they were members of their own family. And the more they can expand this ethos of inclusivity to the rest of their business practices, supply chain management, sustainability efforts, and wealth distribution, the less chance there will be of an “event” in the first place. All this technological wizardry could be applied toward less romantic but entirely more collective interests right now.

They were amused by my optimism, but they didn’t really buy it. They were not interested in how to avoid a calamity; they’re convinced we are too far gone. For all their wealth and power, they don’t believe they can affect the future. They are simply accepting the darkest of all scenarios and then bringing whatever money and technology they can employ to insulate themselves — especially if they can’t get a seat on the rocket to Mars.

Luckily, those of us without the funding to consider disowning our own humanity have much better options available to us. We don’t have to use technology in such antisocial, atomizing ways. We can become the individual consumers and profiles that our devices and platforms want us to be, or we can remember that the truly evolved human doesn’t go it alone.

Being human is not about individual survival or escape. It’s a team sport. Whatever future humans have, it will be together.

Elektromobilita - autá na baterky - rady, tipy, skúsenosti

Možno zvažujete kúpu elektroauta a zháňate praktické tipy a skúseností od ľudí, čo už na nich jazdia alebo máte obavy o praktickú použitelnosť v každodennej premávke.

Keďže som tu nič podobné nenašiel, rozhodol som sa sem začať zbierať moje skúsenosti z používania EV.

Budem rád, ak sa pridajú aj ďalšie id-čka, či už vlastnými skúsenosťami alebo otázkami.


LINKY

Všeobecné
a better route planner
Plánovač s veľkým množstvom nastaviteľných možností medzičasom pre väčšinu existujúcich EV.
chargeprice.app - veľmi dobrá stránka snáď so všetkými nabíjačkami, ktorá vám ukáže s ktorým tarifom sa na konkrétnej nabíjačke dá nabíjať najlacnejšie, dajú sa aj filtrovať len free nabíjačky
nabky.sk
Asi najkompletnejšia mapa nabíjačiek na Slovensku


Prevádzkovatelia rýchlonabíjačiek

AT
BEÖ - zväz zemských elektrárenských spoločností a smatrics - vzájomný roaming za pôvodné ceny
EMC - Electro Mobility Club Austria - ročné členstvo (40 euro na osobu alebo 60 euro za rodinné členstvo s dvoma kartami), výhodnejšie podmienky u Linz AG - najlacnejšie nabíjanie v BEÖ
da emobil - Tirolská sieť nabíjačiek so zopár spotmi aj na východe. Zväčša slušné hyperchargere za 39 centov za kwh (funguje aj cez emc)
Ionity - Ultrarýchle nabíjačky po Európe, je to joint venture viacerých, hlavne nemckých, automobiliek. Prednedávnom nahodili horibilné ceny - momentálne okolo 79 centov za kwh
Smatrics
Wien Energie - mestské nabíjačky vo Viedni (momentálne okolo 1 000 AC 11/22 nabíjačiek po celom meste) - v appke je mapka, kde je vidieť aj dostupnosť

SK
Greenway
ZSE drive
ďalšie sk nabíjačky (??)

CZ
Pražská Energetika - momentálne najlacnejšie nabíjanie v ČR s vcelku dobrým pokrytím po celej krajine
e.on drive
ČEZ
evmapa.cz

fórum o digitálnom Sauronovi : ako a prečo vznikol, ako sa vyvíja a ako a prečo nakoniec natrčí kopytá

HYPER-REALITY from Keiichi Matsuda on Vimeo.

Our physical and virtual realities are becoming increasingly intertwined. Technologies such as VR, augmented reality, wearables, and the internet of things are pointing to a world where technology will envelop every aspect of our lives. It will be the glue between every interaction and experience, offering amazing possibilities, while also controlling the way we understand the world. Hyper-Reality attempts to explore this exciting but dangerous trajectory

by Keiichi Matsuda
http://hyper-reality.co/

Toto forum je venovane (n|v)asim experimentom na rozhrani umenia a umelej inteligencie.

Incepcia tu: https://github.com/google/deepdream/blob/master/dream.ipynb, par uzitocnych rad tu: https://kyberia.sk/id/7954296

Ku kazdemu obrazku prosim uvedte model a vrstvu ktoru ste pouzili

Projekt Venus

Cielom fora je zdruzovat pracovne ponuky v oblasti IT v Bratislave a okoli a hlavne ich popisovat v co najvacsej kvalite (skusme nepouzivat buzzwords).

Preto pri ponukach prace pisme co najviac z nasledovnych:

Miesto
geograficke umiestnenie pracoviska

Meno spolocnosti*

Meno pozicie NEW

Plat**

Velkost firmy

Ake sluzby firma poskytuje alebo oblast posobenia firmy

Rok zalozenia firmy

Druh pracovnej zmluvy

Mozny datum nastupu

Popis prace
Tu budte prosim co najkonkretnejsi

Popis teamu
Velkost, jeho zameranie, popripade sposob rozdelenia prace

Hard skills + uroven
Najlepsie je popisat co s ktorou technologiou clovek mal v minulosti robit, popripade ako dlho danu technologiu/jazyk/skill pouzival

Language skills
Napiste aspon zhruba uroven, idealne by bolo pouzit CEFR . A nemusite mat papier, mozte sa ohodnotit aj sami podla wiki stranky. Ak vam to robi tazkosti, poproste niekoho blizkeho, kto tym jazykom hovori lepsie ako vy a dajte mu k tomu CEFR framework z wikipedie.

Soft skills
este raz: NO BUZZWORDS, piste ich dobre popisane ako schopnost nejak sa spravat vo vztahu k inym ludom v nejakom viac ci menej konkretnom prostredi

Benefity
nefinancne ohodnotenie

Ine poziadavky
vzdelanie, certifikaty, skusenosti, atd.

Prispevky, v ktorych owner nebude vidiet snahu lepsie popisat pracovne pozicie, budu po upozorneni autora cez postu zmazane.

*Toto su citlive info a niekedy je lepsie ich komunikovat cez postu, takze netreba ich nutne davat do diskusie (chcem sa vyvarovat toho, aby sa clovek pracujuci na nejakej pozicii vdaka mne dozvedel, ze ho idu nahradit).

**plat.... ehm. Moj osobny nazor je ten, ze aspon rozsah platu (min, max) by mala spolocnost uviest. Ak nasej agenture k tomu ale neda zvolenie (co sa zial deje vo vacsine pripadov), tak sa my (recruiteri) musime pytat na platove ocakavania uchadzacov A AZ POTOM im mozme povedat, ci sa prilis podcenujete (co vam ale dava velku vyhodu voci ostatnym kandidatom), pytate zalostne vela, alebo tak akurat a je tam priestor pre dialog. V konecnom dosledku je ale vyska platu vysledkom vyjednavania medzi uchadzacom a spolocnostou a recruiter sa moze aj poskladat, ak obe strany nedospeju k dohode. Mozem vsak kludne povedat, ze ak si vypytate primalo, tak vam to na pohovore oznamim :) Co ale spolocnosti vidia velmi negativne je, ked uchadzac prilis zvysi svoje platove poziadavky pocas vyberoveho procesu. V tomto s nimi suhlasim. Odporucam Vam preto, aby ste si svoje platove ocakavania ujasnili a po tom, ako mi ich na stretnuti poviete, ich nemenili o viac ako 20%. Porovnavanie platov si teda bud rieste cez postu, cez Glassdoor, alebo v dakom inom fore.

DISCLAIMER: Owner (=ja) pracuje ako IT recruiter. Mojim zaujmom je zistovat poziadavky ITckarov z kybci a obsadzovat pozicie. Niektore informacie nemam a niektore su doverne. Budem jasne rozlisovat medzi tymito dvoma druhmi informacii, tie prve sa budem snazit zistit a na tie druhe sa budete musiet spytat priamo ludi z mojich klientskych organizacii. Logicky z toho vyplyva, ze posty s popismi pozicii sa budu postupne updateovat. Vyhradzujem si pravo moderovat diskusiu (banovat trolov a mazat prispevky na temu "tito ojebali tohoto, urcite ojebu vsetkych"). Samozrejme, ze som za otvorenu diskusiu ohladom nekorektneho spravania firiem, ale snazte sa prosim pouzivat spolahlive zdroje (nie JPP a "kamosov znamy" atd.) a vecne argumenty. Takisto sa vyvarujte osobnych urazok a vulgarizmov. Ak mate silny osobny zazitok, ktory potrebujete spracovat, tak to prosim spravte tu alebo tu. Ak mate chut sa len tak vyburit, tak tu .



Thanks and good luck with the job hunt!

Spriatelene fora:
Hladam work
Praca
Budoucnost? Co studujete? Co chcete delat?
START-UP
Kyberia Business Network

START-UP




A startup company or startup is a company, a partnership or temporary organization designed to search for a repeatable and scalable business model. These companies, generally newly created, are in a phase of development and research for markets. The term became popular internationally during the dot-com bubble when a great number of dot-com companies were founded.


useful
wiki
Lean Statup



Budem postupne dopĺňať linky, takže posielajte anything interesting/connected to topic.

nie vsetko nove a moderne je aj skutocne prakticke a uzitocne

ontopic
- jednoduche a hlavne dlhodobe riesenia
- prakticke prevedenie, nizke naklady
- urob si sam [#DIY], dostupnost pre masy [#open-source]

.:. odkazy .:.

topic in construction, kto by chcel pomoct s tvorbou ci upravou, nech sa vklude ozve

se svolenim Douglase Rushkoffa prelozil Kerray:
http://www.kerray.cz/2009/douglas-rushkoff-nechme-ekonomiku-zemrit/cs/

Douglas Rushkoff

Nechme ekonomiku zemřít

15. března 2009, Arthur Magazine (http://www.arthurmag.com/2009/03/16/let-it-die-rushkoff-on-the-economy/) 

překlad Kerray 

S trochu štěstí už se ekonomika nevzpamatuje.

V ideálním světě by akciové trhy spadly o dalších 70 nebo 80 procent, a odpovídající část našich bank by zavřela krám. Ano, nezaměstnanost by narostla mimo jiné o stovky tisíc kdysi dobře placených brokerů a bankéřů, ale alespoň by přestali bohatnout na náš úkor. Bylo by potřeba postarat se nezaměstnaným o živobytí, ale v důsledku by nás to vyšlo levněji, než když budeme nadále podporovat luxusní podmínky, ve kterých žijí teď. I takový Bernie Madoff stojí daňové poplatníky méně, když je ve vězení, než když pracoval v Park Avenue.

Nedělám si ale legraci. Strávil jsem poslední dekádu přezkoumáváním způsobu, jakým centralizované ekonomické systémy pustošily svět posledních 500 let, a probíhající finanční krize bychom si měli vážit, protože je záchranou. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Ale jde o znovunastolení rovnováhy, spravedlnost, a tedy v podstatě dobrou věc.

Když jsem před třemi lety začal psát novou knihu (Life Inc.: How the World Became a Corporation and How to Take It Back - Život s.r.o.: Jak se svět stal korporací a jak ho převzít zpět), doufal jsem, že pomůže lidem spatřit umělou a nelidskou krajinu korporativismu, na které stojí tak velká část našeho života. Nejen, že jsem předvídal nástup krize – bál jsem se, že nepřijde s dostatečnou silou, nebo že přijde příliš pomalu, a neprobudí nás ze sebedestruktivních představ o věčném růstu ekonomiky.

Od této planety a jejích obyvatel se teď očekává, že splatí víc, než jsou vůbec schopní vyprodukovat. Zkuste ale tento argument přednést bankéři, jehož dobré bydlo závisí na zachování této iluze, nebo lidem, jejichž důchod je podmíněný tím, že se to ještě alespoň jednu generaci neprovalí. Je to jako říkat lidem, kteří si čerstvě pořídili vlastní dům, že do realit zainvestovali právě ve chvíli, kdy celý trh hodlá jít ke dnu. (Zkoušel jsem to, a nebylo to nic příjemného.)

Když dnes podvod, který jsme pokládali za reálnou ekonomiku, vlastní vahou kolabuje, je mnohem snazší pronášet podobná tvrzení. Ale když nic jiného, je důležité si uvědomit, že celý ten systém v ohrožení není daný nějakým přírodním zákonem, a není ani natolik hodnotný, aby stál za záchranu. Umírá korporativistický model obchodu, který není a nikdy nebyl základem skutečné ekonomiky. Nebylo to jeho účelem. A předtím, než začneme lamentovat nad jeho koncem, nebo dokonce utrácet hromady peněz ve snaze ho oživit, měli bychom se ujistit, že víme, k jakým účelům tento systém vznikl, jak nás téměř vysál, a proč bychom ho měli milosrdně utratit. 

Společnosti s výsadní listinou

 

Za starých zlatých časů (bavíme se o pozdním středověku) lidé prostě obchodovali jeden s druhým. Jak se cestování stávalo jednodušší a lidem se zpřístupňovaly nové zdroje a trhy, střední třída kupců a řemeslníků začala bohatnout. Tak moc bohatnout, že začali ohrožovat moc vládnoucí aristokracie. Monarchové potřebovali upevnit svou pozici, aby o ni vlivem volného trhu nepřišli.

Vznikly výsadní listiny. Výsadní listinou mohl král svým vybraným přátelům udělit monopol na některou oblast nebo sektor ekonomiky. Za výměnu získal v tomto podniku podíl. Obchodník se tak mohl přestat starat o konkurenci, protože svou pozici měl zajištěnou zákonem, a monarcha mohl pustit z hlavy strach ze ztráty moci a autority – podniky s výsadní listinou zajištěnou státem budou takový stát podporovat.

Tvář obchodu se teď ale od základu změnila. Místo toho, aby přinášely vývoj a růst, tyto monopolní podniky prostě jen těžily a vyvážely hodnotu z oblastí, které měly pod kontrolou. Když nebylo čemu konkurovat, stačilo prostě využívat místní zdroje a populaci – a běžní lidé tím ztratili možnost vytvářet a poskytovat si hodnoty navzájem.

Jeden příklad, v 18. století měli američtí kolonisté povoleno pěstovat kukuřici – ale už s ní nesměli dělat nic dalšího než ji za pevně stanovené ceny prodat Britské východoindické obchodní společnosti, korporaci, která měla od Británie povoleno podnikat v koloniích. Kolonisté neměli dovoleno prodávat si navzájem bavlnu, natož z ní dokonce vyrábět látky. Byli povinni, ze zákona, posílat ji do Anglie, kde se o výrobu látek starala další společnost s výsadní listinou, a látky a oblečení poté posílala zpátky do Ameriky, aby si je kolonisté mohli koupit. Válka za nezávislost nebyla ani tolik revoltou proti Anglii, jako právě proti těmto společnostem.

Další věcí, která se objevila v čase raných korporací, byl monopol na měnu. Do té doby existovalo mnoho různých druhů peněz. Používaly se jednak místní měny, díky kterým zisky zůstávaly v regionu, a pro transakce na dálku centralizované měny. Hodnota místní měny byla vysloužená – farmář vypěstoval obilí, odvezl ho do sýpky, a dostal potvrzení o uložení daného množství. Tyto potvrzení šlo pak dále používat jako peníze, i lidmi, kteří zrovna obilí nepotřebovali, protože všichni věděli, jakou má cenu.

Zajímavým jevem u lokálních, na obilí založených měn je, že s časem ztrácely na hodnotě. Bylo potřeba platit lidi pracující v sýpkách, něco se zkazilo, něco sežraly myši. S každým rokem mělo potvrzení o obilí nižší hodnotu. To vedlo lidi k tomu, aby tuto měnu rychle utráceli. A to se také dělo. V pozdním středověku dostávali řemeslníci zaplaceno více, než kdy v předcházejících dobách, a za méně práce. V Anglii byly ženy té doby vyšší, než jsou dnes – což můžeme brát jako ukazatel jejich relativního zdraví. Lidé prováděli preventivní údržbu, a investovali do inovací. Měli k dispozici tolik peněz, že za ně stavěli katedrály – velké evropské katedrály nejsou postavené za peníze z Vatikánu. Byly to místní investice, způsob, jak investovat do budoucích zdrojů zisku, a zabezpečit potomky – prostě postavili turistické atrakce.

Lokální měny zvýhodňovaly lokální transakce, a působily tak proti zájmům velkých společností, jejichž aktivita přicházela z dálky. Aby zabezpečili vlastní pozici, stejně jako zájmy jimi vytvořených monopolních společností, monarchové postavili místní měny mimo zákon, a donutili lidi používat centralizovanou měnu své říše. Tyto centralizované peníze fungovaly obráceně. K obchodu přestala sloužit měna, jejíž hodnota byla původní, a místo ní nastoupily peníze, jejichž hodnota se opírala o dluh – centrální banka je vydala jako úvěr, a očekávala, že budou splaceny – s úrokem.

Co taková věc udělá s ekonomikou? Způsobí bankroty. Představte si, že si podnikatel od banky půjčí 1000 dolarů, aby mohl začít podnikat. A třeba za deset let se od něj čeká, že bance splatí 2000. Kde se vezme ten další tisíc? Aby jeden podnik mohl splatit svůj úvěr, musí druhý zkrachovat. Anebo si půjčit další tisíc, a tak to jde dál a dál.

Ekonomika, postavená na centrální měně s úrokem musí růst, aby mohla přežít. To znamená vyrábět a spotřebovávat stále víc. Měna, zatížená úvěrem, způsobuje přesun bohatství z okrajů (od lidí) do středu (korporace a jejich vlastníci). Stačí sedět na hromadě kapitálu, a máte zaručené, že se vaše bohatství zvětšuje. V takovémto systému je pevně dané, že bohatí budou bohatnout – relativně i absolutně.

Největší generátor bohatství je tedy samozřejmě bankovnictví. Půjčovat za úrok peníze lidem a firmám, které si jinak mezi sebou jen těžko mají čím platit, znamená, že vždycky budete ve středu dění. Čím déle bude ekonomika přežívat, tím víc peněz vydáte v půjčkách, a tím větší množství peněz můžete očekávat z úroků. 

Finanční rozklad

 

Víceméně tímto způsobem věci fungovaly posledních pět set let. Co se pokazilo? Nic. Systém šlape jako hodinky. Problém je v tom, že po období růstu od druhé světové války už téměř není kam dál expandovat. Už nezbývá nic skutečného, do čeho by šlo investovat a z čeho by se dalo těžit. Zvýšit produkci nemá smysl, protože spotřebovávat víc už jde jen stěží. Mimo finanční systém už se neodehrává téměř žádná obchodní aktivita. Chybí nová oblast, z níž by se dalo růst. Samozřejmě jde propouštět a outsourcovat, optimalizovat náklady, a vylepšovat technologie, ale války, stoupající náklady na lékařskou péči, a směnné kurzy takto způsobený růst víceméně vyvažují.

Aby toho nebylo málo, všechen ten nashromážděný kapitál potřebuje být investován, přinášet zisk. Potřebuje uplatnění, i kdyby mělo jít o podvod. K dispozici byla spousta peněz, ale nebylo kam je investovat, a tedy ani nic, s čím by se dalo spekulovat.

Internetový dotcom boom přišel s vizí nových trhů, ale vyšuměl tak rychle, jak se objevil, a spekulanti se raději obrátili k hmotným věcem, věcem jako kukuřice, ropa či reality. K věcem, které lidé skutečně potřebují k životu. Ty se staly předmětem spekulativních investic. Běžní lidé si ale málokdy uvědomují, že proti spekulantům nemůžou vyhrát. Spekulant nekupuje dům proto, aby v něm mohl bydlet, chce ho se ziskem otočit. Spekulant nenakupuje trochu kukuřice, protože nemá co jíst, a nějaké to palivo, aby měl čím topit – náklad kukuřice podrží a tankery s ropou nechá na moři, dokud nestoupnou ceny. Spekulace s měnami a komoditami dnes tvoří přes 95% všech ekonomických transakcí, zatímco skutečná spotřeba méně než 5%. Koncové ceny a skutečná nabídka a poptávka spolu nemají téměř nic společného. To, v čem žijeme, není ekonomika, ale pyramidová hra.

Naštěstí pro nás banky, a na nich závisející spekulanti, vsadili na nesprávného koně. Spoléhali, že pro ně tak pohodlně zařízený svět bude i nadále udržovat celý tento systém při životě. A my jsme to nezvládli. Octli jsme se v úzkých. S pomocí George W Bushe nám prodali názor, že mít vlastní dům je něco, co je nezbytné pro uskutečnění amerického snu. Přišli s mnoha formami půjček a úvěrů, které vzbuzovaly dojem, že si ten předražený dům vlastně můžete dovolit. Bankovní sektor utratil stamilióny dolarů lobováním za zákony, které průměrnému jednotlivci znesnadnily nebo i téměř znemožnily bankrot – a zároveň prodávali úvěry, které lidé nikdy nemohli splatit.

To ale bankám nevadilo, konec konců si tyto půjčky neplánovaly ponechat. Prostě poskytly peníze společnostem nabízejícím hypotéky, které z nich udělaly úhledné hypotékové balíčky, a dovolily jim pak tyto balíčky prodat investorům – penzijním a důchodovým fondům, vám a mně. Rozumíte?

Banky si připíšou úroky, ale v podstatě jsme to byli my, kdo poskytl peníze. A naše penzijní a důchodové fondy pak nakoupily přesně ty půjčky, které nemůžeme zvládnout splatit. Banky stejně shrábnou úroky, protože stojí za oběma stranami transakce, ale nenesou zodpovědnost ani za jednu.

A když se celé schéma začne rozpadat, co uděláme? Poskytneme záchranné balíčky právě těm bankám, které celý problém vytvořily, s tím, že aby bylo možné podnikat, tyto banky musí být v pořádku – jen banky totiž mohou půjčovat kapitál, bez kterého se podniká jen těžko.

Ano, je to tak špatně.

Prezident Obama je možná rozumnější než většina z nás, ale přesto se pokouší zachránit instituce, které za tyto problémy mohou. Není socialista, jak to o něm prohlašují konzervativci, ale každopádně podporuje korporativismus. Dávat peníze z daní na vládní programy na podporu nezaměstnanosti je jedna věc, avšak rozdat budoucí daňové příjmy bankám, aby měly peníze a mohly je na úrok půjčovat je jako sebrat chudým peníze a dát je bohatým, aby pomocí nich mohli snáze obírat chudé.

Ačkoliv může být bolestivé sledovat kolaps centralizované korporátní ekonomiky, zvlášť pro ty, kteří tak přicházejí o úspory na důchod, nakonec se ukáže, že to bylo pro dobro věci. Kolapsem se na slunci vytvoří místo pro růst nové, skutečné ekonomiky. A přestože to bude dočasně nepohodlné pro ty bohatší, a dočasně zdrcující pro ty chudé, jde pravděpodobně o nejrychlejší a nejméně násilný způsob, jak rozložit systém, vytvořený pro vlastní zabezpečení vládci ze 14. století, kteří už beztak dávno nejsou mezi námi.

Když se na jaře ukáže, že nějaký řetězec supermarketů už kvůli dluhům není schopen naplnit regály potravinami, třeba to jeho zákazníkům pomůže uvědomit si, že by mohli začít podporovat své místní zemědělce. Když se ukáže, že bývalý finanční analytik už nemůže získat práci, nejen proto, že celé jeho odvětví krachuje, ale i proto, že jeho zaměstnání nikomu dalšímu nepřináší jakýkoliv hmatatelný zisk, možná se bude muset naučit vytvářet skutečné hodnoty. Když dobře situovaní rodiče najednou nebudou mít na to, aby svým dětem zaplatili školné na elitní soukromé škole, možná je to přiměje k tomu, aby své místní škole věnovali čas a úsilí, které by dříve věnovali na vydělávání školného.

Zkrátka, čím méně se budeme moci spolehnout na to, že se dnes obvyklé struktury postarají o zaopatření našich základních potřeb, tím více budeme nuceni se o jejich zaopatření postarat sami, a pomáhat si navzájem. Občas to bude zdarma, třeba když půjde o naše blízké, nebo o lidi, žijící ve stejné komunitě. Jindy třeba půjde o výměnu služeb nebo laskavostí, nebo použijeme některou z alternativních, místních měn, které se vynoří, když se měna vydaná centrální bankou stane nedostupnou bez stejně tak nedostupného korporátního „jobu“.

Bez centrálních bank a korporací budeme nuceni znovu se naučit dělat něco skutečného. A během toho zjistíme, že tyto instituce tu nikdy nebyly proto, aby nám v něčem pomáhaly. Nebyly k tomuto účelu vytvořeny. Vznikly proto, aby mohly vysávat hodnotu z transakcí, které lidé musejí provádět jejich prostřednictvím. Nejsou tu od toho, aby zvyšovaly efektivitu podnikání a obchodu – namísto toho rozložily svět na položky, se kterými se dá spekulovat, a skutečné lidi ve své dlužníky.

Probíhající finanční krize je ta nejlepší příležitost, která se objevila po velice dlouhé době, příležitost k revoluci bez krve, k revoluci proti fašismu bez tváře, pod jehož nadvládou žijeme, aniž bychom si toho byli vědomi, už příliš dlouho. Tak převezměme otěže.

Douglas Rushkoff

Přetvořme měny, přetvořme bankovnictví

20. března 2009, Arthur Magazine (http://www.arthurmag.com/2009/03/23/hack-money-hack-banking-rushkoff-on-the-economy/)

Na předchozí článek, který navrhoval nechat banky zkrachovat a trhy spadnout o dalších 70%, jsem dostal hromadu reakcí a odpovědí. Článek ale také obsahoval věci, které bych rád objasnil, a přidal další informace k některým bodům.

V prvé řadě, a nevím jak to ještě víc zdůraznit, obchod je dobrý. Obchod není problém. Problémem jsou monopoly.

Až na několik výjimečných případů nebyly korporace s výsadní listinou a centralizované měny vytvořeny proto, aby podporovaly obchod. Jejich účelem bylo zabránit místním obyvatelům a entitám bez výsadní listiny vytvářet a vyměňovat si hodnoty. Nešlo o rozšíření volného trhu, ale o způsob, jak z volného trhu těžit. Monopolní listiny byly králem uděleny vybraným společnostem výměnou za podíly, tedy akcie, a nikdo další v dané oblasti nesměl podnikat. Centralizovaná měna stočila proud obchodu tak, aby musel probíhat přes královskou pokladnu. Podobně je tomu dnes – centralizovaná měna vytváří schéma podobné pyramidovým hrám a letadlům – každý, kdo půjčuje peníze, vrací úvěry z půjčených peněz bankéřům o úroveň výš.

Obě tyto inovace, společnosti s výsadní listinou a centralizované měny, tíhnou k vytěžování zdrojů spíše než k inovaci. Nejsou produktivní, jde o přiživování se. A co je ještě důležitější, obě tyto inovace způsobují, že spekulovat přináší větší zisk než skutečně něco vytvářet. Cílem nenívytvořit dostatek, jde o vytváření nedostatku. S postupem času se stávalo stále jednodušší držet kapitál a bohatnout z něj, než vyrábět něco nového. Přitom právě toto bylo u těchto inovací v době renesance vyřčeným záměrem: udržet bohatým jejich bohatství tváří v tvář sílícímu vlivu kupců a měšťanů.

Není to nijak extremistický závěr. Jde prostě o historický fakt, který byl víceméně zapomenut a zdánlivě odporuje našim kolektivním představám o převratné době renesance. Pokud máte zájem se o tomto tématu dozvědět víc, nebo si ověřit důkazy, na kterých tato má tvrzení stojí, nahlédněte do knih odborníků na tuto dobu, jakými jsou Fernand Braudel (The Wheels of Commerce: Civilization and Capitalism: 15th-18th Century, Volume 2, Univ. of California Press, 1992), Carlo M. Cipolla (Before the Industrial Revolution: European Society and Economy, 1000-1700, WW Norton, 1994) aBernard A. Lietaer, jehož kniha On Human Wealth (O lidském bohatství) byla dříve zdarma přístupná na jeho stránkách, ale zdá se, že už ji tam nejde najít. V těchto knihách se můžete dozvědět víc o udržitelných lokálních ekonomických systémech pozdního středověku, zjistit, že černá smrt se přehnala Evropou až poté, co ji zubožilo zavedení centralizovaných měn, a také si ověřit moje tvrzení, že katedrály byly postaveny za místní zdroje před časem renesance, ne až za peníze Vatikánu během ní.

Z důvodů, kterým tak docela nerozumím, se lidem zdá, že moje vysvětlení těchto fenoménů implikuje, že chci, abychom se vrátili do pravěku. Nebo že nostalgicky toužím po návratu středověkého životního stylu. Nebo že se tak distancuji od svého dřívějšího nadšení pro nové technologie a média.

Ale tak to není.

Kyberpunkový etos, o jehož popularizaci jsem se dříve zasloužil, je postavený na stejných DIY (udělej si sám) principech, které prosazuji teď. Hodnota kyberpunku spočívala v převzetí kontroly nad technologiemi, v možnosti tyto technologie upravovat a inovovat, ve vytváření hodnot zdola nahoru, ve výměně zboží a služeb v alternativní ekonomice. Nechci, abychom se zbavili peněz – chci jen, abychom si je dokázali zajistit sami. Neříkám “zbavme se bank” , říkám jen, že bychom se o naše bankovnictví měli starat sami, a nepřenechávat je firmám z Wall Street, jejichž základním účelem je přiživovat se na našich komunitách.

Vždycky jsem obdivoval hackery. Hackery počítačové i hackery, kteří se zaměřili na společnost. Toto slovo v původním významu označovalo jednoduše lidi, kteří se vyznali v nějaké oblasti natolik, že ji dokázali spravovat a přetvářet. Snažím se rozšířit naše povědomí o tom, co všechno je možno, a často i záhodno, „hackovat“. Měli bychom hackovat peníze. Měli bychom hackovat bankovnictví. Měli bychom hackovat obchod. Neříkám, že musíme hackovat dolary – to je jen jedna z možných podob, které na sebe měna může vzít, vymyšlená tak, aby její vytváření bylo nedostupné. Měli bychom hackovat peníze tím, že přijdeme s novými formami měny. Odedávna existovaly rozličné modely bankovnictví a půjčování, ale byly potlačeny monopolními praktikami bankovních konglomerátů. Je načase tyto alternativy prozkoumat a znovu oživit.

Když říkám, že by bylo dobře, kdyby index Dow Jones spadl o dalších 70 procent, nevolám tím po apokalypse. Jde mi jen o to, že spekulativní ekonomika nás vyvedla z rovnováhy, do které se potřebujeme znovu dostat. Spekulativní ekonomika vlastní, reprezentuje a ovládá neúměrně velké množství peněz. Je tu jednoduše příliš mnoho investorů, prostředníků a makléřů, kteří se snaží obohatit přesouváním kousků papíru sem a tam. Tyto kousky papíru představují akcie firem (nebo jejich deriváty, opírající se o hodnotu těchto akcií), a jejich cena je neudržitelná – není podložena skutečnými aktivitami. Proto je dobře, když se jejich cena vrátí na úroveň odpovídající skutečné hodnotě, vytvářené odpovídajícími společnostmi. Jen tak budou moci společnosti konat podle toho, co je skutečně v zájmu jejích zákazníků a zaměstnanců – ti tvoří skutečnou firemní kulturu té které firmy – místo toho, aby se musely řídit zájmy lidí, kteří do nich odněkud zdálky investují bez toho, aby měli skutečný, lidský zájem na jejich osudu.

Záchrana bank je fiasko, protože připravuje o peníze budoucí generace v zájmu obnovení ekonomiky, postavené na úvěrech. Myslím, že by bylo levnější a efektivnější použít jen malou část těchto peněz, a přispět jimi na opatření, které zajistí lidem skutečnou práci, a na vzdělání, které pak komunitám pomůže vytvořit místní ekonomiky na reálných základech.

Neznamená to nutně, že globální ekonomika musí zmizet – ale měla by se opírat o lokální aktivity. Neznamená to ani, že by měly zmizet počítače, nebo že přijdeme o Internet. Stále můžeme fungovat ve velkých uskupeních a pracovat na komplexních věcech. Můžeme mít města i farmy, Radiohead i Britney Spears. Pořád můžeme do Austrálie dovážet lednice z Jižní Koreje.

Avšak místo toho, aby tyto aktivity byly podmíněné požadavky struktur, soustředěných na půjčování peněz a bohatnutí z úroků, měly by se opírat o skutečnou poptávku a nabídku. Ekonomika by byla mnohem efektivnější, kdyby stála na vytváření skutečně potřebných nových hodnot. Myslím, že to je právě toto, čeho se mnozí tak bojí při sebemenší zmínce o podobných změnách: myslí si, že vytváření skutečných hodnot, šití bot nebo pěstování drůbeže, je něco, co patří do středověku.

Ale vytvářet něco skutečně hodnotného pro ostatní jde mnoha způsoby. Pár lidí může dál dělat i bankéře a makléře. Jen už jich nebude tolik. Řekněme třeba, že jich bude o 70% méně.

ECOKONZUM aneb rozumná spotreba

- Eco-friendly products for daily life, eco-friendly, organic oblecenie, topanky, cistiace prostriedky, kozmetika, nabytok... cokolvek co s ecokonzumom suvisi

Nakupujete / používate eco-výrobky ? S ktorými máte skúsenosť a akú ?

Živica

Rozumné nakladanie s odpadmi

1. Minimalizujme množstvo vznikajúceho odpadu a jeho škodlivosť

Ako znížim množstvo odpadu :: Ako znížim množstvo plastov Ako znížim množstvo plastov (podruhé) :: Koncepcia smerovania k nulovému odpadu - informačný materiál pre samosprávy (brožúra) :: ODPADY - príručka o znižovaní vzniku a triedenom zbere komunálnych odpadov (brožúra) :: Zdieľaná spotreba :: Ekodomácnosť alebo Boj proti nezodpovednému správaniu ::

2. Znovu používajme (výrobky, obaly)

Manifest opravovania :: fórum Kupim / predam :: fórum VIRTUALNY BAZAR - vetešníctvo, sekac, vymenny obchod + tipy na dobre sekáče

3. Trieďme odpad pre recykláciu a kompostovanie

fórum RECYKLACIA, Kompostovanie - odkazy, publikácie..

4. Následne energeticky využívajme

5. Skládkovanie využime až ako poslednú možnosť

Príbuzné fóra:

Low-Tech * FAIRTRADE * Zelená architektúra * Ekológia, Ekologie, Alternatívne zdroje * Odpadko_zberné fórum * Recycled Art

K.A.R.T.Ó.N

čo všetko ste z neho skúsili vyrobiť alebo kde by ste ho mohli použiť ako alternatívny materiál?

diskusia, zaujímavé nápady, obrázky či odkazy sú tu viac ako vítané


::: cardboard ::: inspiracia

13m3.sk

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Ghost_in_the_Shell:_Stand_Alone_Complex_episodes

Stand Alone Complex, often abbreviated as S.A.C., is a phenomenon where unrelated, yet very similar actions of individuals creates a seemingly concerted effort. This idea can be applied on philosophy, social theory, and even teamwork. The neologism comes from the Japanese anime series Ghost in the Shell: Stand Alone Complex by director, Kenji Kamiyama. However, there is also the possibility that Kamiyama's idea is also influenced by his mentor, Mamoru Oshii, director of Ghost in the Shell 2: Innocence.

Basic idea
Spoiler warning: Plot and/or ending details follow.

In the anime series, "Stand Alone Complex" is demonstrated as the phenomenon of emergent behavior catalyzed by parallelization of the human psyche through the cyberbrain networks in the societal level. For the Laughing Man crime case, there is no original, and there is also no leader. To put in simple terms, it is the cohesion of consciousness and self-interest of each individual that advocates his or her own behavior to be part of the whole Laughing Man phenomenon.

This can be seen in the last episode (ep 26) of Ghost in the Shell: Stand Alone Complex, in the conversation between Aoi and Motoko Kusanagi. The following is the English fansub translation of that conversation:

* Aoi: However, upon sharing and synchronization, all information loses its singularity and insinuates itself into the subconscious of those who do not have an ulterior motive or is internalized by the consciousness of those who do not have an ulterior motive.
* Motoko: Are those your own words, based on experience?
* Aoi: Yes. After all, even you were acting as the Laughing Man in the end.

In the same conversation, the second profound yet confusing part hints the significance of the Stand Alone Complex concept phenomenon throughout the entire series, pushing the philosophical meaning into a social theory level.

* Aoi: "I imagined that my mission was to confirm and transmit the 'information' that I chanced upon, and exerted myself alone."
* Motoko: "And you suffered a spectacular defeat. The innocent mediator became dejected at the sheer odiousness of the societal system and became mute."
* Aoi: "Yes. And I became a mediator fated to disappear, as if I was a writer whose existence was made all the more conspicuous because he did not publish new works. In other words, 'It is the medium that determines the societal system's dynamics via self-extermination; when the medium disappears; it leaves it's trace neither within nor without the system.'"
* Motoko: "Frederic Jameson."
* Aoi: "Yes, and no. The latter portion is Oosawa Masachi. Although I understood his writings, I did not believe them until I saw it with my own eyes. To think that the absence of an original could spawn copies without an original... If it were up to you, what would you call that phenomenon?"
* Motoko: "Stand Alone Complex."

This is the origin of the definition of Stand Alone Complex. Both Frederic Jameson and Oosawa Masachi are prominent political and social theorists. However, many fans believe that the interpretation of this key phrase goes much beyond than what is discussed in the short conversation above.


Interpretations

As discussed earlier, different fans choose to interpret the Stand Alone Complex idea differently. Many believed that Kamiyama names the entire anime series after this key phrase in order to reflect on multiple items in the anime that coincide with the same fundamental idea.


Philosophy

The Stand Alone Complex can also be interpreted as a theoretical mental complex that arises when groups or individuals engage in seemingly organized or coordinated behavior when, in reality, each is acting on unique personal motivations. In the series's story, this is attributed to the adoption of cyberware by the mass public, and arises by way of copycat crimes with no original criminal. In this fashion, the complex arises as a second-order simulacrum. In essence, an idea taken to represent reality is simulated or modeled, causing the simulation or model to no longer describe reality directly. Similarly, in a Stand Alone Complex, there is no direct real-world instigator of the observed behavior.

As each individual becomes a stand-alone, the action is nothing more than a soliloquy. The lack of external interaction with other players is often accompanied by strong psychological stress, resulting in unpredictable human behaviors. Together with other individuals that share the same phenomenon, these unpredictable behaviors augment exponentially to produce a chain-reaction, resulting in an extremely complex observed whole.


Social theory

As shown in the conversation between Motoko and Aoi, the Stand Alone Complex is in a way originated from social theory. Sadly, unlike Fredric Jameson, most work from Oosawa Masachi is not published in the West. As such, many English-speaking fans who watched the Ghost in the Shell: Stand Alone Complex may not be familiar with the concepts presented.

In the second anime season, Ghost in the Shell: S.A.C. 2nd GIG, the social theory aspect is treated with a much greater emphasis. In episode 9, Motoko has another private conversation with Gouda's external memory bank. Below is the English fansub translation of that conversation:

* Gouda: I discovered long ago that this society suffers from a fatal structural defect... The mutation of information that should not mutate in principle, and the illusory originality called individuality, can easily trigger synchronization in the current societal system. I have named this "An Act of Creation in the Name of Consumption."
* Motoko: Sounds like a conclusion an individual who withdrew into the net would reach.
* Gouda: The Stand Alone Complex? Fortunately, I had an extremely strong tolerance for solitude. However, it took me a very long time to realize the very attributes I was born with were making the system withhold proper recognition for the impact I made on society.
* ...
* Motoko: By making [refugees] imagined enemies, you manipulate the citizen's thoughts. Isn't that it?
* Gouda: Thought manipulation is necessary. At times, the law must be bent. The end justifies the means. That is a philosophy that applies to both terrorists and democratic states.

The first part of the above conversation shows that Gouda has already observed the occurrence of the Stand Alone Complex in human society, as each unique individual can synchronize with others by consuming information. This is very true in the sense that humans nowadays have a tendency to believe blindly in news and knowledge that they are told. The more unanticipated the information, the more excitement and commotion it is bound to produce, and the faster it will travel around, synchronizing every individual until they all share the same information. Motoko then counters with a sarcastic remark that this phenomenon applies to Gouda as well. However, Gouda does not seem to feel so.

In the second part of the conversation above, Gouda reveals his ambition to form a synthetic Stand Alone Complex phenomenon. This is later revealed in episode 22 through Batou's words, when he has a conversation with Gouda using Motoko's external memory bank:

* Batou: Creating a medium who will give rise to mimics... It's your old field of research. This society already contains factors that make it easy for situations like that to develop. After all, human history has been shaped by those with power, who have "programmed" myths and legends. In a world such as this, a megalomaniac, whose desire to show off became bloated without anyone noticing, wanted to produce a hero bigger than himself. Weren't the Individual Eleven a fake Stand Alone Complex created by a criminal like that?

All in all, Gouda's thought manipulation has proven to be a great success. Though often negatively voiced by the audience, one cannot deny the fact that thought manipulation through stand-alone third parties can indeed prove to be a very effective means for public control.


Stand Alone Complex and Memetics

Stand Alone Complex is very much related to the idea of memetics. In a way, Stand Alone Complex could be interpreted as the end result the competitions, mutations and transmissions of different memes resulting in the manifestation of a complex "organism" of information and ideas. This is analogous to how simple genetic information, through the process of biological evolution, results in the manifestation of complex life forms. The idea of life as information is also explored greatly in the manga version of Ghost in the Shell in the conversation between Major Motoko Kusanagi and the Puppet Master.


Teamwork

The idea of teamwork in Public Security Section 9 is also speculated to be based on the idea of Stand Alone Complex. As Daisuke Aramaki says to the Major in the episode 5, "We never had the idea of teamplay to begin with". Nonetheless, Section 9 is seen by many as the most efficient and effective team ever. Even though each team member never had the idea of team play, they are still able to cooperate due to cohesive self-interest. This can be seen as a result of trust among its team members, allowing independent actions to take place.

For example, when Aramaki gives a team member a new case to investigate, he never specifies the method that the investigation should be carried out in. The investigating members are giving the luxury of indulging themselves in solving the case in their preferred methods. Some examples include Motoko Kusanagi in the Laughing Man initial case investigation, ep 5; Togusa in the Social Welfare Facility, ep 11; and Batou with Prefecture Police's Public Safety, ep 16.

Sometimes, the investigated case may go out of control so much that the investigator on-site will not only need to make immediate action or judgment depending on the situation, but also request help from other team members. Nonetheless, the inherited trust among all the team members (not just from the leader) allows each of them to make critical decisions whenever required, while at the same time rest assured that under other team mates will come for rescue under the worst case scenario. This happens very often with Togusa's investigations, since he has a strong sense of justice and would like to right all wrongs. In this sense, every team member can be seen as a team leader in the respect that everyone has the power and the ability to lead the team investigation when the situation calls for it.

This is very similar to the Stand Alone Complex phenomenon discussed in the very beginning. There is no teamplay, and there is no leader. Every team member is able to perform to his or her fullest potential since they are given the ability to lead him or herself. In the end, the common interest among all team members result in a cohesive whole like individual pieces in the Laughing Man case, producing the most complex and the most complete teamwork ever observed.

Other highly-efficient Stand Alone Complex based teamwork observed in the series include the very first Particularist Eleven in episode 1 of Ghost in the Shell: S.A.C. 2nd GIG. In the same series, Gouda behaved the same, as he said in the very end of episode 26:

* Gouda: The Secretary Director-General and I were always acting as standalones.



Further Thoughts

However, for the Stand Alone Complex phenomenon to occur in a team, many requirements need to be met. Two of the most important driving forces of this phenomenon are trust and self-interest.

As everyone is allowed to lead, everyone is allowed to be the team leader at any given time. In general, there may exist a fixed team leader (in this case the Major), but when the situation calls for it, any team member has the ability to command others. Trust is required to allow other team members to back the current leader. This is crucial as all supporting members must trust the current leader enough to follow the directions given.

Secondly, the self-interest of each individual needs to be cohesive as a whole. Section 9 would not be able to operate so smoothly unless all team members share the same common interest, which is to stop all crimes. If the team members were not to share the same amount of interest and enthusiasm, the work load would not be equally shared. The more interested members will end up working harder than the not-so interested ones.

See also

zatial nic...

V tomto fóre by som chcel rozvinú? diskusiu o tom, ako vychováva? deti, o tom, čo je pre výchovu vhodné a čo nie. Sám som ešte tak trochu die?a a vlastné potomstvo zatiaľ nechystám :), ale v prípade že k niečomu takému príde, je možno vhodné ma? už čo-to pripravené.

Zaujímajú ma napríklad nasledujúce otázky:
- čo chceme výchovou vlastne dosiahnu?
- nakoľko die?a k niečomu nútit
- nakoľko rešpektova? jeho slobodu
- vhodné a nevhodné techniky výchovy
...

prispevky typu :), lol, ty si k***t budem mazat.

cesta z mesta V.


5.-7.jun 2009


obec Utekac (pri Kokave n.Rim.)


teshime sa na vas, sirte dalej, pozrite si web: www.wigwam.sk/cestazmesta


sirte aj banner

Permakultúra

súvisiace fóra na kyberii

Zelená architektúra | Architektura vs. ekologia | Alternatívne formy bývania | Zahrada, chov zvierat | Poľnohospodárstvo a potravinárstvo | Záhradkárstvo a pestovateľstvo

užitočné linky

Predaj zo dvora | Génová banka starých odrôd | Mapa lokálnych fariem | EKO-MAPA (obsahuje i permakultúrne projekty) | Pomológia

studium, vzdelavani, uceni, poznavani, skoly, univerzity, education, study, learn ...


ucime se abychom vecem rozumeli a mohli je milovat ;]


habre kare no oheshi:
Brain wave generator - /id/64935
psychowalkman - /id/64797
smart drugs a nootropika - /id/63596
SelfDevelopment - /id/63977

inspiraciou tohto fora je SMIILE dr. Learyho.
SMIILE=Space Migration, Intelligence Increase, Life Extension
Leary je kontroverzna postavicka a vobec nie je temou tohto fora. osobne moj postoj k nemu je uz do znacnej miery rezervovany, ale co ked jeho teoria vesmirnej migracie ako nevyhnutneho evolucneho stadia ludstva je pravdiva a nas v kratkej dobe v zaujme zachovania ludstva caka opustenie nasej genetickej banky, ktorou je ZEM a osidlovanie vesmiru.
V jednej z poslednych kapitol knihy Neuropolitika popisuje pribeh spolocnosti AMROC ktory ostal z dovodu vydania knihy nedpovedany...
Existuju dalsie taketo spolocnosti?
SpaceShipOne
Ste pripraveni opustit ZEM?

links:

http://spacearium.aresinstitute.org/

from childhood to adulthood
history is repeating

phase one
baby Jess

phase two
adult Jess

phase three
mom Jess
born on 24.8.2004

1. Sun Tzu said: The art of war is of vital importance to
the State.
2. It is a matter of life and death, a road either to
safety or to ruin. Hence it is a subject of inquiry which can on
no account be neglected.
3. The art of war, then, is governed by five constant
factors, to be taken into account in one's deliberations, when
seeking to determine the conditions obtaining in the field.
4. These are: (1) The Moral Law; (2) Heaven; (3) Earth;
(4) The Commander; (5) Method and discipline.

komunismus - postkomunismus, morálka - svoboda nově nabyvaná


Pane rektore,
dámy a pánové,

vzpomínám si na dobu, kdy se mi někteří přátelé a známí na ulici vyhýbali. Aniž jsem to od nich vyžadoval, vnímali mne totiž jako určitou výčitku svědomí a dobře věděli, že kdyby se se mnou zastavili, neubránili by se nutkání se mi omlouvat za to, že také nevzdorují režimu, anebo mi vysvětlovat, proč oni to dělat nemohou, anebo se obhajovat tvrzením, že disidentství beztak nemá žádný smysl. Takový typ rozhovoru byl ovšem pro obě strany obvykle dost trapný, a tak bylo nejlepší zůstat ho ušetřen. Druhým důvodem jejich počínání byla obava, že mne sleduje policie a že jim styk se mnou způsobí komplikace. A tak pro ně bylo snazší se mi vyhnout. Vyhnuli se tím nepříjemnému rozhovoru spojenému navíc s možností, že budou pronásledováni. Znamenal jsem pro tyto přátele zkrátka obtíž. A obtížím je třeba se vyhýbat.

Po dlouhá desítiletí byl hlavním postrachem demokratického světa komunismus. Dnes - tři roky poté, co se začal lavinovitě hroutit - jako by ho začínal střídat postrach jiný: postkomunismus. A mnozí, nejen na Západě, ale dokonce i na Východě, kteří se po léta těšili na pád komunismu jako na okamžik, kdy dějiny dostanou konečně rozum, se dnes začínají vážně obávat důsledků tohoto pádu a možná si leckdos z nich i vnitřně pozasteskne, že předtím byl svět přece jen o něco přehlednější a srozumitelnější.

Nesdílím tento druh pocitů. Nemyslím si, že postkomunismus - jako důsledek porážky komunismu - smíme chápat jako pouhou obtíž světa. Nechápal jsem tak ostatně ani komunismus. I ten byl přece především výzvou. Výzvou k přemýšlení a k činům. Tím spíš je takovou výzvou postkomunismus.

Kdo chápe určitý historický fenomén jako pouhou obtíž, chápe tak posléze i mnoho dalších věcí, od varování ekologů až po veřejné mínění, od rozmaru voličů až po morálku. Chápat svět a dějiny jako pouhou obtíž je snadné, a proto svůdné. Je to však zároveň velmi nebezpečné. Obtížím a překážkám se totiž vyhýbáme - tak, jak se mi vyhýbali někteří mí známí v éře komunismu. Postoj založený na pocitu, že svět či dějiny jsou pouhou hromadou obtíží, vede tedy nevyhnutelně k uhýbání před skutečností a posléze k rezignaci na ni. Vede k appeasementu. Případně až ke kolaboraci. Je to postoj, který může být ve svých důsledcích sebevražedný.

Co se vlastně rozumí pojmem postkomunismus? V podstatě je to souhrnné označení pro poměry ve všech zemích, které se zbavily komunismu. Už v tomto házení všech do jednoho pytle je nebezpečné zjednodušení. Je sice pravda, že se všechny vyrovnávají v podstatě s týmž úkolem: zbavit se neblahého dědictví komunismu, odstranit všechny škody, které napáchal, a vybudovat nebo obnovit demokracii. Zároveň jsou však mezi nimi z mnoha důvodů veliké rozdíly.

Nebudu líčit všechny problémy, s nimiž se postkomunistické země utkávají, odborníci o tom zajisté už píší celé knihy. Zmíním se jen o některých základních příčinách oněch jevů, kterými některé postkomunistické země asi nejvíc zneklidňují demokratický Západ. Mezi takové jevy patří nacionalismus, xenofobie a vůbec nedobré mravní a duchovní klima, které - někde víc a někde méně - provází tvorbu nového politického a hospodářského systému.

První z těchto příčin spatřuji v tom, že komunismus zdaleka nebyl pouhou diktaturou jedněch nad druhými. Byl to systém vskutku totalitní, který pronikal do všeho a všechno deformoval, včetně všech přirozených způsobů lidského soužití, a který hluboce poznamenal veškeré lidské chování. Po léta byla budována ve vědomí společnosti určitá specifická struktura životních hodnot a modelů chování. Byla to struktura sice zvrácená, odporující všem přirozeným intencím života, ale přesto si ji společnost osvojila, respektive byla donucena osvojit. S pádem komunistické moci a její ideologie se celá tato struktura pochopitelně zhroutila. Lidé si však nebyli schopni okamžitě osvojit a zažít strukturu novou, takovou, která by odpovídala elementárním principům občanské společnosti a demokracie. Lidská mysl a lidské návyky se ze dne na den nezmění, vybudovat úplně nový systém životních hodnot a vskutku se s ním ztotožnit chce prostě svůj čas. V situaci, kdy se něco zhroutilo a něco nového dosud neexistuje, se ovšem mnoho lidí ocitá ve stavu určitého vnitřní prázdnoty, ba až frustrace. Což je stav, který je živnou půdou takových úkazů, jako je hledání zástupných viníků, radikalismus všeho druhu, potřeba skrýt se v anonymitě kolektivu, a? už skupinového nebo etnického, nenávist ke světu, potřeba sebepotvrzení za každou cenu, pocit, že nastala doba, která dovoluje vše, a s tím související nebývalý rozkvět sobectví, hledání kolektivního a snadno označitelného nepřítele, politický extremismus, nejprimitivnější kult konzumu, grunderská morálka, stimulovaná historicky bezprecedentní přestavbou vlastnických vztahů, atd. atd. Česká republika, tento nejzápadnější postkomunistický stát, je na tom po této stránce - dík svým dřívějším demokratickým tradicím a vůbec svému osobitému duchovnímu klimatu - ve srovnání s některými jinými zeměmi relativně dobře, nicméně i my procházíme touž velkou transformací, kterou procházejí všechny postkomunistické země, a můžeme tudíž o ní vypovídat na základě znalosti zevnitř.

Další skutečnost, kterou je při analýze různých jevů postkomunistického světa třeba vzít v potaz, je bytostná tendence komunismu všechno zestejnit. Největším nepřítelem komunismu byla vždycky svébytnost, různost, odlišnost, prostě svoboda. Od Berlína až po Vladivostok byly ulice a budovy vyzdobeny týmiž rudými hvězdami, všude byly pořádány analogické slavnostní průvody, všude byla analogicky budována státní správa a vůbec celý systém centrálního řízení společenského a hospodářského života. Tento velký příkrov zestejnění, potlačující všechny národní, duchovní, sociální, obecně civilizační či náboženské odlišnosti, zakryl veškerou jinakost a vytvářel obludný klam, že jsme všichni stejní. Pád komunismu rozbil tento příkrov stejnosti a svět byl zaskočen explozí netušeného množství jinakostí, které se pod ním skrývaly. Každá z nich přitom - po dlouhodobém pobytu v příšeří - pocítila přirozenou potřebu ukazovat na sebe, zdůrazňovat svou nezaměnitelnost a svou odlišnost od ostatních. Odtud ona erupce různých druhů staromódního vlastenectví, obrozeneckého mesianismu, konzervativismu a leckdy i nenávisti ke každému, kdo se zdá zpronevěřovat svým kořenům nebo kdo se hlásí ke kořenům jiným. Touha obnovit a zdůraznit svou identitu a jinakost je i v pozadí vzniku četných nových států. Národy, které nikdy neměly vlastní státy, poci?ují docela pochopitelnou potřebu zakusit vlastní samostatnost. A není jejich vinou, že k tomu dostávají příležitost o desítiletí či staletí později než národy jiné.

S tím souvisí i další věc: komunismus zastavil na dlouhou dobu dějiny a s nimi i všechen přirozený vývoj. Zatímco západní demokracie měly dlouhá desítiletí na to, aby budovaly občanskou společnost a mezinárodní integrační struktury a aby se učily mírovému soužití a spolupráci různých národů, země, které ovládal komunismus, nemohly tímto tvořivým procesem projít. Jinakost národů a kultur byla zahnána kamsi do sklepení společenského života a tam zakonzervována, čímž jí byla odňata možnost svobodně se rozvíjet, získávat na čerstvém vzduchu svou moderní podobu a postupně vytvářet svobodný prostor jednoty v různosti. Přičemž mnohé národy, potlačené komunismem, se ani před jeho nástupem nemohly těšit ze svobody a neměly dořešeny mnohé základní otázky svého státního bytí. A tak dnes najednou překotně tryskají na denní světlo tisíce nedořešených problémů, které nastřádala předchozí historie a o nichž jsme si neprávem mysleli, že jsou dávno zapomenuty. Je vskutku překvapivé, jak ani po desítiletích falšování historie a ideologických masáží nic nezůstává zapomenuto: národy se rozpomínají na své dávné úspěchy i svá dávná utrpení, na své dávné utlačovatele i spojence, na své dávné státní útvary a jejich někdejší hranice, na své tradiční animozity i afinity, prostě na své donedávna pečlivě utajované či falšované dějiny.

A tak mnohé končiny takzvaného postkomunistického světa dnes neopravují jen pořádek, kterému se říká jaltský, ale pokoušejí se opravit i různé chyby pořádku versailleského, ba snaží se jít ještě hlouběji do historie a využít největší svobody, jakou kdy měly, k její kompletní nápravě. Je to přání samozřejmě neuskutečnitelné, ale zároveň srozumitelné.

Chceme-li porozumět problémům postkomunistického světa, nebo aspoň některým z nich, pak si musíme znovu a znovu uvědomovat ještě jednu věc: je snadné popřít všechny latentní problémy, ambice i zvláštnosti národů, násilím všechno zestejnit, rozbít složitou a křehkou stavbu po staletí se vyvíjejících společenských, kulturních a hospodářských vztahů a institucí a všemu vnutit jediný primitivní model centrálního řízení v duchu jakési pyšné utopie. Je to stejně snadné jako jedním úderem kladiva rozbít kus starého intarzovaného nábytku. Obnovit to všechno, nebo to přímo vytvořit, je však nekonečně těžší. Tak, jako je nepoměrně těžší starožitný kus nábytku restaurovat poté, co byl rozbit.

Pád komunistického impéria je zkrátka událostí podobně světodějného významu, jako byl kdysi pád říše římské. A má i podobné důsledky, dobré i velmi zneklidňující. Znamená významnou změnu celé tváře dnešního světa. Tato změna se rodí bolestně a vyžádá si dlouhý čas. Vybudovat na troskách komunismu nový svět bude úkolem možná stejně obtížným a dlouhodobým, jakým byla kdysi - po stěhování národů - tvorba křes?anské Evropy.

Co máme dělat, nechceme-li chápat postkomunismus jen jako novou obtíž, před níž je nejlepší strčit hlavu do písku a věnovat se svým věcem?

Myslím, že nejdůležitější je nespokojit se s pouhou registrací vnějších a víceméně měřitelných jevů, jako je například vývoj hrubého národního produktu, postup privatizace, stabilita politického systému a zjistitelná míra dodržování lidských práv. To všechno je samozřejmě důležité, ale je třeba čehosi víc: snažit se pochopit všechny hlubinné děje, které probíhají v lůně postkomunistických společností, vnímat jejich historický význam a všechny jejich globální souvislosti. Je třeba pochopit, že nejde o nějaké kuriózní starosti vzdálené a ohraničené části světa, ale že jde o události týkající se všech a celé dnešní civilizace. Je třeba se ubránit pokušení přezíravého a lehce udiveného postoje, opřeného o podvědomý pocit nadřazenosti těch, kteří jsou na tom lépe. Tak, jako by se Češi neměli dívat pohrdlivě na starosti Tádžikistánu, neměl by se nikdo dívat pohrdlivě na starosti České republiky. Východiskem by tedy měl být hluboký vhled a hluboký pocit spoluodpovědnosti. Teprve na tomto pozadí lze hledat smysluplné způsoby pomoci.

Zdá se mi, že výzva postkomunistického světa k tomuto přístupu je jen aktuální podobou výzvy hlubší a širší, totiž výzvy k novému typu sebepochopení člověka a z toho vyrůstajícího nového typu politiky. Dnešní planetární civilizace je, jak všichni víme, vážně ohrožována: pýcha novověkého člověka, který se cítí být vrcholem a pánem stvoření, nikoli tedy jen jeho pouhou součástí, s neuvěřitelnou rychlostí ničí jeho naděje na přežití. Neopřen o pokorný respekt k řádu bytí, nechá se dnešní člověk hnát svými partikulárními zájmy a není už schopen regulovat své chování způsobem, který by bral v úvahu zájmy obecné. Náš rozum je schopen barvitě líčit všechna nebezpečí, která ohrožují dnešní svět, od prohlubující se propasti mezi chudými a bohatými končinami světa, přes populační explozi, možnost dramatické konfrontace různých rasových, kulturních a civilizačních okruhů, jejichž vyzbrojování nikdo nedokáže zabránit, přes nukleární hrozby až po drancování přírodních zdrojů, ničení druhové rozmanitosti přírody, tvorbu ozónových děr a nezastavitelné ohřívání zeměkoule. A je zneklidňující, že čím lépe o těchto nebezpečích víme, tím hůř jsme schopni jim čelit.

Vidím jedinou cestu z této krize: člověk by měl nově začít chápat sám sebe, své limity i své postavení ve světě, měl by nově pochopit svou odpovědnost, měl by opět nalézt svůj vztah k tomu, co ho přesahuje. Je třeba rehabilitovat lidskou subjektivitu, vysvobodit ji ze zajetí pouze racionálního způsobu vnímání světa, je třeba skrze tuto subjektivitu a její individuální svědomí nalézt nový vztah k bližním i k univerzu a k jeho metafyzickému řádu, který je zdrojem řádu mravního.

Žijeme ve světě, v němž jsou naše osudy spolu svázány víc, než kdykoli dosud, ve světě jediné planetární civilizace. Zároveň je to ale svět mnoha kultur, které se stále energičtěji vzpírají své civilizační unifikaci a které se stále zřetelněji brání vzájemnému pochopení a koexistují dnes vlastně už v latentní konfrontaci. Tento veskrze nebezpečný stav je třeba změnit. Prvním krokem v tomto směru nemůže být nic jiného, než obsáhlý pokus těchto kultur navzájem se pochopit a pochopit vzájemně své právo na existenci. Na pozadí takového pochopení se může teprve utvářet jakási pluralitní metakultura dnešního světa jako ono sebezáchovné minimum, na němž se mohou všichni shodnout. V prostředí této metakultury se jedině může rodit nová politická odpovědnost jako odpovědnost globální. A teprve z této nově se rodící odpovědnosti může vyrůstat systém nástrojů, jimiž bude lidstvo schopno čelit všem hrozbám, které samo proti sobě vytváří.

Nové politické sebepochopení, o němž tu hovořím, znamená, jak patrno, definitivně se rozejít s chápáním světa, dějin, cizích kultur, cizích národů a posléze i všech, kteří varují, jako se souborem obtíží, které se pletou pod nohy našemu poklidnému životu.

Poklidný život na vrcholu sopky je stejně iluzorní, jako představa, o níž jsem hovořil na počátku: že když se vyhneme na ulici známému disidentovi, vyhneme se tím problému komunismu a otázce, jak mu čelit.

To, co se rozumí postkomunismem, chápu tedy vposledku jako jeden z mnoha apelů na soudobého člověka - bez ohledu na to, kde žije - aby se vzpamatoval do své globální odpovědnosti. Aby se do ní vzpamatoval dřív, než bude pozdě.

Dámy a pánové,
vážení přátelé,
dnes dopoledne jsem měl tu čest účastnit se otevření muzea holocaustu.
Při té příležitosti jsem si znovu - jako už tolikrát v životě - kladl otázku: jak se to mohlo stát? Jak mohli lidé dvacátého století, znalí teorie relativity, kvantové mechaniky, pronikající do jádra atomu a zkoumající vzdálený vesmír, napáchat hrůzy, které nazvat zvířecími by znamenalo neuvěřitelně ukřivdit všem tvorům, kteří nejsou lidmi? Jak mohli dopustit, aby se to stalo?

V souvislostech, o nichž tu dnes mluvím, mne napadá jeden aspekt tohoto tématu. Totiž selhání demokracií. Politika appeasementu. Ustupování zlu. To, čemu u nás říkáme mnichovanství. Neschopnost Evropy a světa včas rozpoznat rodící se zlo a včas mu zabránit, aby se rozvinulo do těch obludných rozměrů, do nichž se rozvinulo, je jen jinou podobou toho, co tu nazývám chápáním světa jako souboru obtíží. Jde o absenci širší odpovědnosti za svět.

Češi mají v dobré paměti výrok jednoho demokratického státníka, který pronesl krátce předtím, než podepsal mnichovskou dohodu, tento skutečný začátek všech hrůz druhé světové války. Řekl tehdy, že jeho země nebude bránit stát, o němž mnozí ani nevědí, že existuje a kde leží. Je to typický příklad toho, jak sebevražedné je vyhýbat se obtížím. Nacismus vnímal tento politik jako obtíž, před kterou je třeba strčit hlavu do písku. Přejít tak říkajíc na druhou stranu ulice.

A tak byl vyvolený národ vyvolen dějinami k tomu, aby přinesl obě? za nás všechny. Obě?, jejímž smyslem je varovat nás před lhostejností k věcem, o nichž se bláhově domníváme, že se nás netýkají.

V dnešním světě se všechno týká všech. Komunismus se také týkal všech. A všech se rovněž týká, zda a jak se podaří vybudovat na jeho ruinách novou zónu demokracie, svobody a prosperity.

Každá duchovní i materiální investice do postkomunistického světa, která nebude nahodilá, ale která bude založena na hlubokém porozumění dějům, jež v něm probíhají, se mnohonásobně vrátí celému světu.

Ale nejen to: bude zároveň dalším krokem na trnité cestě lidského rodu k novému pochopení své odpovědnosti za svůj vlastní osud.

Děkuji vám za pozornost.

privatni kluby, kluby kterem sem prilis nepatri nebo kluby jejichz budoucnost je jiz minulosti ;)

tretia vlna

Írsko


http://kyberia.sk/id/958887
http://kyberia.sk/id/64429
http://kyberia.sk/id/1714812

Kamenné stávkove kancle

Online

Aktuálne výsledky

Miscellaneous

TipLiga - XVII.sezona

sezona I..::.II..::.III..::.IV..::.V..::.VI..::.VII..::.VIII..::.IX..::.X..::.XI..::.XII..::.XIII..::.XIV..::.XV..::.XVI..::.XVII..::.XVIII.

Pravidla.::.Kedy, kto dava ponuku.::.generator tabulky/ponuky.::.Postar
Ponuku dava: ...

EURO2016

EURO 2016

World Cup 2014

Dueliga

I.sezona.::.II.sezona

DuelCup

I.rocnik.::.II.rocnik.::.III.rocnik

F.A.Q. alebo vsetko co chcete vediet o tomto TV seriali


kto potrebuje dalsie info, nech navstivi horeuvedeny link


zhanam vsetky diely na cd. pls :)


pripadne kupim original dvd s epizodami

Michele de Nostredame, histórii známy ako Nostradamus sa narodil 14. decembra 1503 rodičom Jaques a Renée Nostredamovím. Jean de St. Remy, dedo mladého Michela z matkinej strany, bol lekár. Toto zamestnanie malo v 16. stor. úplne iné postavenie než dnes. Znamenalo to, napríklad, že bol bylinkárom: rastlinné odvary boli jediné účinné známe lieky. Tiež to znamenalo, že bol astrológom. Obecne sa verilo - a učilo na univerzitách - že efektivita lieku sa pod vplyvom hviezd mení podľa doby, kedy je podávaný. A nakoniec to takmer určite znamenalo, že sa zaujímal o mágiu. Pre Žida mohol by? taký záujem prenesený na štúdium kabaly. Podujal sa zobra? si na staros? vzdelanie mladého Michela. Naučil ho matematiku, gréčtinu, latinčinu, hebrejčinu a klasickú literatúru.
Po smrti Jeana de St Rema ho dedo z otcovej strany poslal na univerzitu do Avignonu. Neskôr bol premiestnený do Montpellieru, najlepšej lekárskej školy v zemi.
Po vypuknutí moru sa Nostradamus pokúšal vylieči? túto zákernú chorobu. Presadzoval hygienický režim, trval na čistom oblečení postele a neznečistenej vody pre svojich pacientov. Doporučoval mierne cvičenia a čerstvý vzduch, ďaleko od zdrojov nákazy. Vyžadoval tiež diétu s nízkym obsahom živočíšneho tuku.
Napriek tomu že bol výborným lekárom, história si ho pamätá hlavne ako jasnovidca. Tajomná presnos? jeho proroctiev nútila mnoho urodzených nahliada? mu nervózne cez rameno. Svoje proroctvá písal v nejasných, ?ažko pochopiteľných výpovediach... v zahmlených symboloch a kódoch. Zomrel v roku 1556.

Klucovym problemom zostava rozlustenie jeho versov . Pisal sifrovanou francuztinou 16 storocia , ovplyvnenou vidieckym dialektom , pouzival cudzie slova ci take ,ktore si sam vymyslel. Verse zahrnaju slovne hracky a hadanky . Navyse , nie su zoradene podla casu , kedy sa maju udalosti stat . Nostradamus bol v svojom vyjadrovani opatrny najme preto, aby ho neobvinili z carodejnictva.Dosledkom je , ze ziadny preklad nostradama nie je rovnaky a neponuka ten isty vyznam proroctva . Kritici tvrdia , ze prave nejasne , symbolicke vyjadrovanie je zodpovedne za obrovsky uspech proroka . Texty su mnohoznacne , ze sa hodia na vsetky mozne udalosti . Podla skeptikov bolo teda ich „naplnenie“ za cele starocia len otazkou casu.

tu su nejake links

http://nostradamus.aktualne.cz/

http://www.geocities.com/Area51/Hollow/4840/" - nejake preklady proroctiev

http://www.cosmosite.net/quatrain.htm - dalsia stranka s prekladmi

Zaujali vas Nostradamove proroctva ? Myslite , ze skutocne dokazal predpovedat buducnost ? Alebo bol Nostradamus len sarlatan ?

Kazde rano ked sa zobudim pozriem von oknom tak zistim ze svet je stale viac a viac na hovno.Clovek musi robit primitivne veci ako napriklad jest pit a hlavne srat.Ved ked kazdy bude srat a srat tak za chvilku budeme teda v peknych srackach.Nemoze niekto vynaliezt nieco aby ludia nemuseli jest a pit a vylucovat svoje hnede klobasy.

Rádioaktivita a radiácia ...

jeden z mála javov na svete, ktorý ma fascinuje a zároveň desí. Ako to, že existuje niečo, čo nevidím dokonca ani necítim a napriek tomu to má devastujúci učinok na všetko živé, organické ? Chcem vediet, čo je to rádioaktivita. Chcem vedieť, ako túto silu využívajú ľudia a chcem vedieť, ako sa proti nej chránit. Chcem vedieť ...

Fórum o prvych pokusoch s rádioaktivnymi prvkami, o vývine jadrovej bomby, jadrových reaktoroch a Černobyle, o dopade zamorenia územia na ľudi žijúcich na tom území. O tom, čo spôsobuje rádioaktivita v tele človeka, o pokusoch a jadrových výbuchoch na atoloch v Tichom oceáne a o tom, akým spôsobom sa život vracia naspät do zamorených oblastí.





K čítaniu patrí aj správna hudba. Vybral som špeciálne pre toto fórum hudbu z intra pre hry Fallout I a II :
Ink Spot - Maybe & Louis Armstrong - A kiss to build a dream on






Story board:Obetovaný Atol
Ako prežiť jadrový výbuch

Články na internete :
Objav rádioaktivity - Článok o objavení rádioaktivity (SK)
Rakousko zatěžuje životní prostředí každou hodinu 2 – 4 kg uranu - O tepelnych elektranach v Rakusku
Černobyľ mohol byť u nás. - Rozhovor s Milanom Antolíkom, ktory s kolegom v roku 1976 odvratil havariu v Jaslovskych Bohuniciach
K19 - the widow maker - flash animácie o nehode atómovej ponorky od National Geographic
Ako pôsobí ionizujúce žiarenie na živý organizmus.


Videá :
Jadrové výbuchy 01 | Jadrové výbuchy 02


HIROSIMA a NAGASAKI





ČERNOBYL

Dokument - Chernobyl disaster (EN)



Foto Galérie 01 | 02
Video Galéria - zbierka najrozmanitejších videí a dokumentov
Množstvo videí | Simulácie zamorenia

Černobyľská katastrofa - 16 minútová zvuková koláž (dokument) autentických výpovedí svedkov
Download (14,79 Mb, mp3)
Scenar, rezia: Jano Meciar
Mix, zvuk, produkcia: ID dv
(c) 2003, radio Twist

Bakalárska práca ID arrow - Analýza dopadov Černobyľskej havárie na životné prostredie a zdravie obyvateľov.
Download

Všetko o Černobyle - Podrobná stránka v češtine
Wikipedia
Černobyl tour
Zaujímavý článok s fotografiami v Anglictine
Černobyľ 20 rokov po - Články na serveri Pravda.sk (klikaj na odkazy v obrázku)
Zivot priamo v reaktore ?

Dva clanky na stranke Pro Atom Web
Havárie v jaderné elektrárně Černobyl | Černobyl - po 21,5 letech křížem kražem a co bude dále

Tri clanky na SMEblog od Petra Pappa
Černobyľ: Čo sa tam vlastne stalo | Černobyľ: Prvé dni po výbuchu | Černobyľ, chránená krajinná oblasť


Pripyat - Ghost town - Elena's Motorcyle Ride through Chernobyl (Jazda na motocykli cez Černobyl) (EN)
Moja navsteva Cernobylu - Rozprávanie Juraja Kotuliča s fotogarafiami.
Ceska Expedicia






Na kyberii sa tejto témy priamo, ale aj nepriamo dotýkaju fóra: Atómové výbuchy | survival

Privatne forum ktore zbiera info pre tych, ktori by chceli do Cernobylu. - pristup len ak mas naozaj zaujem

Iné fóra by owner smea : KYBERIA setki cecki VEN ! | BOINC | [ Lord of the Rings Online ] | žime lacno, bárs i konzumno |

life is a movie (personal notepad)

sperm.fkdm.org



haaaa ceeee umenie pre brutalne masaker masivnych ludi.



sperm*comics workshops:

6.9.2003 // nod praha // pdf report: sk
cz

17.4.2004 // pripravujeme, co by ste tam radi mali/robili/videli?



sperm*evocations nights:

20.6.2003 // kaskq, hmgnc, sandozz, wet // palac akropolis // fotoreport

10.9.2003 // ::.: (poo.sk), kaskq, wet, sandozz // visuals mik & gnd // palac akropolis // fotoreport

1.10.2003 // dj snook (st. petersburg), kaskq, evad // visuals igraq // palac akropolis // fotoreport

31.10.2003 // barbara_idijot & sandpaper (exorcist.sk) // palac akropolis // fotoreport

29.11.2003 // bluem live act (sk), sperm djs // visuals mik, igraq, subtalk // palac akropolis // fotoreport

25.12.2003 // kaskq & wet // palac akropolis // free entry



sperm*cinema 01

25.9.2003 // fk cinefil, kosice // support the jelly belly // report // ohlas z tlace :)

9.10.2003 // ponorka, kezmarok

19.10.2003 // cajovna lilith, bratislava

29.10.2003 // wave cafe, presov



sperm*cinema 02 update

19.11.2003 // wave cafe presov

20.11.2003 // fk cinefil kosice

21.11.2003 // ponorka kezmarok

30.11.2003 // cajovna lilith bratislava



sperm*cinema showcase

1.12.2003 // kc kastan, belohorska, praha 6 // prehliadka 'best of' sperm cinema 2003