Na programu je totiž „nejzazší z memplexů“, koncept vlastního Já, zde nazývaný egoplex: Naše já je ve skutečnosti pouze báchorkou o nás samých. Aktivně jednající niterné já je pouhý přelud. ... Je úspěšný, protože memy v našich mozcích nás (ta neš?astná přetížená biologická stvoření) přinutily, abychom pracovali pro jejich šíření.
Naše „ega“, ony memplexy obývající naše mozky, však obývají i Susan Blackmoreovou a přinutily ji skutečným závěrem si trochu zafilozofovat: Můžeme se rozhodnout pro úděl lidských bytostí – těl, mozků a memů – žijících bohatou hrou replikátorů s jejich prostředím a uvědomujících si, že to je vše. Pak se osvobodíme ze zajetí sobeckých egoplexů. Jen tak můžeme být skutečně svobodní – ne proto, že bychom se vzbouřili proti tyranii sobeckých replikátorů, ale protože pochopíme, že není, kdo by se bouřil.