cwbe coordinatez:
101
63535
21
5631936
5656663

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
commanders
polls

total descendants::0
total children::0
1 ❤️


show[ 2 | 3] flat


Evropan, který žije v tropické Americe, klade si ruzné otázky. Pozoruje prvotní vztahy mezi člověkem a geografickým prostředím a modality lidského života jsou mu bez ustání námětem k úvahám. Vztahy člověka k člověku neobjevují se tu všakv nějaké zvláštní podobě; jsou téhož řádu jako ty, kterými byl odevždy obklopen.
V jižní Asii si naopak připadá jako někde. kde hranice toho, co má člověk právo požadovat od světa a od druhého člověka, jsou v tom či onom směru překročeny.

Každodenní život jeví se tu jako ustavičné popírání samotného pojmu lidských vztahu. Nabízejí vám cokoli, jsou ochotni zavázat se k čemukoli, tvrdí o sobě, že se vyznají ve všem, i když nevědí nic. Tak vás nutí šmahem upírat bližnímu samo jeho lidství, které spočívá v možnosti vzájemné duvěry, v schopnosti vzájemné smlouvy a závazku. Rickshaw boys vám nabízejí, že vás zavezou kamkoliv, i když vědí ještě méně než vy, kudy se tam dostat.

Jak se pak nedopálit a nezacházet s nimi - přes všechny skrupule, s nimiž člověk nasedá do jejich vozíku, aby se nechal od nich táhnout - jako se zvířaty, když vás tím svým nerozumným počlnáním nutí, abyste je za zvířata pokládal?

Všeobecné žebrání vyvolá v člověku zmatek ještě hlubšl. Neodvažujete se už pohlédnout někomu otevřeně do očí, jen tak z potřeby navázat kontakt s jiným člověkem, neboť sebemenší prodleva pohledu bude chápána jako slabost, jako výhoda. kterou získalo nad vámi něčí žebronění. Tón žebráka, který volá: "sá-HIB!", se podivuhodně podobá tónu, kterého používáme, když napomínáme malé dítě: "No TAK!" - poslednl slabiku zduraznl a klesne na ni hlasem, 'jako kdyby řikal: "Ale vždyť je to zřejmé, bije to do očí, cožpak tady nestojlm a nežebrám před tebou, nemám už samotným tim faktem nárok na tvOj peniz? Nač to mysllš? Kdes nechal hlavu?" Faktická situace je tak bezvýhradně přijfmána, že se z žebránI nakonec úplně vytrád prvek prosby.
Je to už jen konstatováni objektivnfho stavu, přirozeného vztahu mezi mnou a jfm, I něhož by almužna měla vyplynout-se stejnou nutnosti, jaká spojuje ve fyzickém světě přičlny s jejich následky.