Thomas Gunzig | Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět :: Something smarter than us is going to emerge


node:	Thomas Gunzig \| Něco bylo ve tmě, co nebylo vidět
template:	4
parent:	✓ hľadanie zmyslu hľadania zmyslu
owner:	xado
viewed by:
created:	07.03.2010 - 23:15:27
updated:	07.03.2010 - 23:20:54

cwbe coordinatez:
101
792011
1584777
5215597

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

Na osud mnoho nevěřím. Záleží pouze na tom přežít. To, že v něj nevěřím, mi dodáva pocit, že jsem stále jěště připraven potkat štěstí. Kdybych byl něco jako fatalista, už dávno bych se sebou musel skoncovat, protože můj osud by si ze mě rychle udělal hromosvod, fackovacího panáka či obětního beránka.

Události, ktoré budou následovat, mi dávají za pravdu. Neexistuje ani šťastný osud, ani osud prohnilý, existuje pouze velký hrnec polévky s jednou nebo dvěma kapkami jedu, aby v tom byl nějaký rozdíl.

Já jsem svoji dávku jedu už vyjedl. Nyní mne čeká jen to dobré: maso a zeleninka.

0000010100792011015847770521559705219556

To je historka o chlápkovi, který se jednou takhle prochází po ulici, až nakonec narazí na neskutečně poslušného zajíčka, který vůbec neprudí. Jdou spolu k tomu zajíčkovi, který připraví čaj a sušenky, ale ten chlápek to už nemůže vydržet, jen tak se dívat, jak se tam to zířátko natřásá, a tak zajíčkovi řekne, aby byl hodný a laskavě se nechal. Poslušný zajíček souhlasí. A chlápek hup do hlodavcovy postele a už si připravuje svoje nádobíčko.

0000010100792011015847770521559705219547

Peripetie s Minitrip ve mě vězí jako hrábě vražené do lebky.

0000010100792011015847770521559705219525

Jsme tady parta asi deseti mužů, která dnem a nocí kope nejhlubší díru do země.

Proč? Každý na to má svou odpověď. Můj nejlepší kámoš Daikiri říká, že to děláme proto, že parlament chce vědět, jestli to bude působit zemi rozkoš, nebo jestli je to frigidní bestie, pro niž nestojí za to bít. Jiný chlap z naší party zase říká, že pod našima nohama je neuvěřitelně bohaté ložisko, které je dobré mít v kapse. Já o tom nic nevím, ale spíš bych se stavěl na stranu Daikiriho a jeho historky se zemnským orgasmem. Jestli je to opravdu tak, uvidíte, jak se budu smát a nadávat všem politikům do impotentů, neboť jen Bůh ví, jak jsme dnes hluboko a že chceme rozpálit i tu nejhlubší břidlici.

0000010100792011015847770521559705219493

Vnitřnosti země jsou stejně jednotvárné jako chodníky na jejím povrchu. Žijeme na směsi, z které se dělají bunkry, a proto si myslím, že ráj musí být v oblacích. Tady z toho dole si udělal sám Velký Bůh a jeho Svatý duch skladiště, a my se den co den projebáváme tím pohanským blátem a prachem pod pobaveným pohledem nepřístupných hvězd.

Jasně, někdy se mezi tím šrotem objeví milé překvapení. Červený odlesk neduživého rubínu, zbloudilý smaragd plachého modrozeleného zbarvení bez valné hodnoty, šikanovaný od dob temného dávnověku hrubou společností drobných kamínků, kapka ryzí rtuti těkající v žilách skal. Své objevy schraňuji, jakmile v nich odhalím sebemenší stopu, že byly vyobcovány ze společnosti prachu, a dokonce jim dávám dívčí jména, Leila, Penelopa, Karla. Vracím tak život ztraceným duším. Poté, co je vyprostím z nekonečné noci, jako se zachraňují lidé v ohrožení smrti, nakládám s nimi jako s otroky. Zbožňují mě a poslouchají. Karlu vyplísním v dlani mé ruky a Penelopu zase straším.

Co chcete, bavím se, jak to jen jde.

0000010100792011015847770521559705219461

A tak jsem vstal a šel k oknu. Moje duše narazila do okenní tabulky a nemohla ven. Jednou, až mé myšlenky ucítí zápach hovna, bude to proto, že ta duše vykonala potřebu v mé hlavě.