....



Většina v hnutí na ochranu zvířat se neobrací k člověku jako svéprávné svobodné bytosti, ale k showbyznysu. K vládě, zákonům, médiím, celebritám. V bláhové důvěře v perestrojku a v sebe jako jakési pozitivní viry, považují za úspěch, když se mohou stát součástí systému, proti němuž brojí. Když si více lidí naladí jejich program, protože pytel naděje je jim větší důležitosti než hrst pravdy. Protože chtějí, aby si je ty a ti, kdo si naladili, ponechali na příjmu, vysílají tak, aby si nikdo nepřepnul. A skutečnou tvář a důvody zneužívání mimolidí skrývají stále více a více jak piercing na klitorisu jeptišky.

Stávají se součástí hry, folklórem systému, jenž jim dodává určitou vážnost ve společnosti výměnou za to, že pomáhají udržovat důvěru v jeho principy, řád a cesty, které nabízí ke změně. Zdržují vytvářením představ o možné lepší budoucnosti místo toho, aby měnili přítomnost. Degenerují v pouhou reklamu na dobrý pocit bez konfrontace s ekonomicko-politickými příčinami jejich zneužívání. Považují se a prohlašují za apolitické, ale přitom se snaží mít legislativní vliv, lobují v parlamentu, senátu, vládě, inicializují petice a ztrácejí své hlasy ve volbách.

Věří, že jednou dojdou k horizontu, protože věří, že země je placatá.

Jsem přesvědčený, že i to, co se podařilo pozitivního prosadit v rámci systému, je díky práci těch, kdo se mu vzpírají, a nikoli těch, co se nechávají přežvykovat.

Mé poznávaní, mě přivedlo k tomu, že, mírně řečeno, připadal bych si nekonzistentní a nelogický, kdybych byl veganem a nebyl anarchistou.

For the animals.
http://www.csaf.cz/index.php?clanok=898