"Mám jisté zkušenosti s láskou, nebo si to aspoň myslím, ačkoli moje největší lásky by se klidně dali popsat jako "obyčejná slušnost". Krátce, nebo i hrozně dlouho, jsem s někým dobře zacházel a dotyčná osoba na oplátku zacházela dobře se mnou. Láska s tím nemusela mít nic společného.
Kromě toho: nedovedu rozlišovat mezi láskou, kterou chovám k lidem, a láskou, kterou chovám ke psum.
Když jsem byl malý kluk a nedíval jsem se zrovna na komiksy v biografu nebo neposlouchal komiky v rádiu, trávil jsem dlouhé hodiny válením po kobercích s našimi nekriticky přítulními psy.

…

Pořád tomu věnuju spoustu času. Psu se zmocní únava, zmatek a stud mnohem dřív než mě. Já bych to vydržel donekonečna.
Haj hou.

…

Jednou, bylo to o jeho jednadvacátých narozeninách, mi jeden z mých tří adoptivních synu, který se právě chystal s Mírovými sbory do amazonského Děš?ového pralesa, zničehonic řekl: "Víš - nikdy jsi mě neobejmul."
Tak jsem ho obejmul. Objali jsme se navzájem. Bylo to moc příjemné. Bylo to, jako válet se na koberci s velkým dánským chrtem, kterého jsme kdysi měli.

…

Láska je tam, kde ji nacházíte. Myslím, že je hloupost ji hledat, a myslím, že muže být často i jedovatá.
Přál bych si aby lidé, kteří jsou v konvenčním slova smyslu do sebe zamilovaní, dokázali jeden druhému, když se spolu rvou, říct: "Prosím tě - trochu míň lásky a víc obyčejné slušnosti."


kurt vonnegut: groteska