Skywalks & Skyways :: Remember, remember, the velvet November


node:	Skywalks & Skyways
template:	3
parent:	Urbanizmus :: Mobilita - Architektúra - Územný rozvoj
owner:	_____
viewed by:
created:	06.10.2007 - 18:50:05
updated:	31.08.2020 - 12:22:22

cwbe coordinatez:
101
63533
629384
2925174
3413644

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

_____

Mezi nebem a zemí

000001010006353300629384029251740341364407001078

src Trend

000001010006353300629384029251740341364406765940

dlhu dobu som nevytiahol svoju pinholu, lebo to clovek musi brat aj ten neforemny stativ :] ale hviezdy skratka chceli aby som isiel na cely den do Trnavy s tym, ze som mal kopec casu sa v tomto meste poprechadzat a venovat mu viacej casu. je to sice mensie mesto ale aj ono ma vela peknych miest. niektore su pre nu typicke a niektore nespozna ani rodeny trnavcan. anyway tesili ma prechadzky po trnave a pacia sa mi jej namestia, ulicky aj zakutia. tu je zopar fotiek a na konci samozrejme link na cely album v lepsom rozliseni...

000001010006353300629384029251740341364406411062

AtifR @ photobucket
Dnes už neexistujúci Skywalk na Riding house street

000001010006353300629384029251740341364406068268

000001010006353300629384029251740341364405517519

000001010006353300629384029251740341364405494029

(2009/02/13 Vancouver, British Columbia, CANADA)
Hyougushi 64 flickr

000001010006353300629384029251740341364405295857

http://reality.etrend.sk/realitny-biznis/pwc-1.html

000001010006353300629384029251740341364405233018

C. and J. Clark Ltd, or probably better known as ‘Clarks‘, are not what you would expect as typical We Heart material… there is no doubting the world famous footwear giant’s history, yet safe and, well, bland, are possibly the nicest words we could attribute to their… erm, style. Accordingly, it was to our surprise that Royal College of Art graduates, Sophie Nielsen and Rolf Knudsen – aka Roso, a multidisciplinary design studio deeply rooted in art, design and architecture – had been commissioned to design an inspirational art installation at Clarks’ Somerset headquarters. Based around the singular concept that “light is only seen when reflected”, Roso’s ‘Light’ explodes dramatically from the building, literally beaming across the space of the communal courtyard – the thousands of shiny discs, that are attached to suspending wires, casting light in each and every direction, creating a sublime vision as the reflect the colours of their surroundings and generate an almost computer generated pixel effect across the open space…
http://www.weheart.co.uk/2010/03/09/clarks-light-installation-by-roso/

000001010006353300629384029251740341364404469269

000001010006353300629384029251740341364403535368

000001010006353300629384029251740341364403414304

000001010006353300629384029251740341364403413647

Zastřešené lávky, které spojují budovy, ty náhlé pomlčky v tvarosloví architektury velkoměsta, samozřejmě nejsou vynálezem anglofonního světa. Ale anglofonní svět pro ně vynalezl zajímavá pojmenování: říká jim „skywalks“ nebo „skyways“; něco jako nebeské cesty, nebeské chodníky. Nadpozemská místa, kam se dostanete výtahem. A pak se po nich jednoduše projdete, třeba několikrát tam a zpátky, jako já, v duchu, když jsem stál na manhattanském chodníku s Madison Square Parkem za zády a díval se na útlý můstek mezi dvěma kamennými masívy budov pojišťovny Metropolitan Life. Na jedné straně ulice se tyčil slavný kancelářský palác z konce devatenáctého století, později doplněný ještě slavnější věží se střechou pokrytou 23,75karátovým zlatem, od roku 1909 po čtyři léta nejvyšší budova světa. Z protější strany ulice na ni hleděla severní budova (dnes v nájmu Crédit Suisse), která měla svou starší sestru podle původního plánu zastínit gigantickou stopatrovou věží. Ale přišel krach na newyorské burze a bylo třeba šetřit, takže se postavilo jen prvních dvaatřicet podlaží. A mezi těmito dvěma epochami, mezi starým romantismem finančních dobyvatelů, kteří si najali stavitele kostelů a katedrál Napoléona LeBruna, a rozčarovaným meziválečným technokratismem, jemuž zbyl ze snů jen dvaatřicetipatrový podstavec, vede několik kroků dlouhá lávka s pěti okny.

A teď, když se otočíte, vkročíte do Madison Square Parku a vynoříte se na druhé straně, uvidíte před sebou další lávku. Někde přímo pod ní se na počátku devatenáctého století nacházela farma a pole, které vlastnil jakýsi černoch osvobozený z otroctví. Na tu dobu unikát. Poté zde stál slavný hotel, v němž se ubytoval Mark Twain i princ Waleský, a za občanské války hlavní stan vůdců Unie. Po několika desetiletích dobyly celou oblast obchodní budovy, mezi nimi i kanceláře výrobců hraček, kterým se tu dařilo natolik, až postupně ovládly obě strany této části západní 24. ulice. Takže lávka, která je od roku 1968 spojuje a sjednocuje v Mezinárodní centrum hraček, je svého druhu triumfálním gestem.

Ta další je naopak symbolem zániku. Ale podle mnohých je právě ona ze všech skyways v New Yorku tou nejkrásnější. Zmar a krása – jak atraktivní kombinace! Třípatrová lávka ve stylu art deco, kde sklo střídá v hudebním rytmu tepaný plech ozdobený měděnkou, spojovala na Západní Dvaatřicáté ulici od roku 1925 budovy kdysi významného obchodního domu Gimbels. Ten však zanikl s koncem dvacátého století, domy mají nové vlastníky a lávka zůstala viset mezi nimi jako nějaká absurdní nabídka sblížení. Je prý uzavřena a uvažovalo se dokonce o její demolici. Tři patra opuštěné, neužitečné krásy vysoko nad rušnou ulicí. A nakonec tu máme dvě moderní prosklené lávky nad sebou, kterými lze ve třetím a sedmém patře východní budovy Hunters College překročit proudy aut na Lexington Avenue a dostat se do budovy západní nebo naopak. Nebo zůstat v půli cesty, posadit se, sledovat s dalšími studenty hemžení pod sebou, ruch, dravost a hysterii velkoměsta a přitom se kochat tichem a klidem akademické půdy. A pokud jste studentem architektury, možná si vybavíte, že skywalks bývají některými urbanisty a teoretiky architektury odsuzovány jako stavby elitářské, oddělující vybrané jedince od nepříznivého počasí a demokracie ulice, kde se lidé setkávají, kde jsou si všichni rovni. A pak se znovu zadíváte do té ulice pod sebou a možná vás napadne, jak je ten svět rovnosti a demokracie a lidské pospolitosti občas k nevydržení otravný. A že neškodí tu a tam před ním utéct do nějakého elitářského nebeského chodníku.

http://reflex.cz/Clanek26452.html