přesně to sem myslela. vidíš, ty něco cítíš. dovedeš ocenit to, jaká sen uvnitř. třeba teď mám pocit, že jsi mi tak blízko, jako ještě nikdo...nikdo.

jo já vim, co myslíš. takhle to cítím. nevim, jestli pro to najdu vhodný slova, ale-

to je přesně vono, k tomuhle nejsou potřeba slova. v tom je celej vtip. prostě k čemu sou ti všecky slova., když za nima není žádnej cit. sou to jenom slova. jako se trěba můžeš podívat na obraz, a říct mu, ty seš ale krásnej. znamená to pro něj snad něco? jenže já nejsem obraz, já nejsem dvojrozměrná. já sem člověk. dokonce ani botticelli nedejchá a necítí. je krásnej, ale je to furt jenom obraz. navenek můžeš bejt sebekrásnější, ale uvnitř sou pořád city a potřeby, co pouhý slova nenaplněj.
.
.
.
proto nemá cenu, aby ses nějak starala vo svět vokolo sebe. stejnak s tebou zametou. nemůžeš se na ně spolehnout, protože ti stejnak dřív nebo pozdějc buď pudou po krku, nebo jednoduše zmizej a nechaj tě v tom samotnou.