zo zbierky Pro tebe, má lasko, preklad Adolf Kroupa


Dnes se už bílý člověk
ničemu nepodiví
a když hodí černému dítěti
milému čističi z Broadwaye
mizernou minci
ani se neuráčí viděti
odlesky slunce jež se mu zrcadlí na nohou
a když se pak ztrácí
v davu na Broadwayi
jeho lhostejné kroky odnášejí světlo
jež černé dítě lapilo do pasti
jako skutečný odborník
to prchavé světélko
jež černé dítě se zuby jako sníh
si pomalu ochočilo
starým kartáčem
starým hadrem
širokým úsměvem
písničkou
písní která vypráví příběh
příběh Toma velkého černého muže
císaře čističú bot
V docela černém nebi Harlemu
stojí Tomova bouda
a všechno co třpytí se v černé štvrti
roztřpytil on
svými velkými kartáči
svými starými hadry
svým širokým úsměvem
a svými písněmi
To on rozsvěcí do stříbrobíla
staré sandály luny
To on leští
lakové střevíce noci
a postaví před každé dveře
v Grandhotelu Svítání
nové střevíce rána
On také cídí mosaz
všech harlemských orchestrů
to on zpívá radost žít pro chvíli
radost milovat se a radost tančit
i radost být opilý
a radost zpívat
ale z písně černého
bílý člověk ničemu nerozumí
a všechno čemu rozumí
je zvuk mince
mizerný zvuk mince v jeho dlani
která netečně padá
a nezaleskne se ani
která smutně padá
na nohu.