Právě oni drží věci od sebe, aby vytvořili prostor, bránu. Podobně tvoří i déšť — zřejmě coby bleskovci otevírají brány na obloze. Podobně se také stávají tajnými pány sexu, neboť už velmi brzy lidé rozpoznali, že sex spočívá v držení dvou věcí od sebe a že zrození se možná uskutečňuje mezi nimi. V sexuálním smyslu mohou měnit vodu v krev, neboť samotný falus byl homunkulem a v jednom svém aspektu i samotným dvojčetem země — tím malým dvojčetem, které vytváří vodu, dvojčetem, jež je naplněno krví. Šlo tedy o protivníky uvnitř vlastní mužské přirozenosti a samotného pozemského já, jejichž symbolem byly opět dvojité „kameny" — varlata. Představují tudíž kořeny zdvojených olivovníku, z nichž vznikají olivy a olej plodivého spermatu. Jsou to rovněž dva svícny, které stojí před pánem země — Adonai. Dávají nám totiž dvě střídavé formy elementárního vědomí — denní vědomí a vědomí noční. Díky nim jsme tím, čím býváme v hlubinách noci, a rovněž tou druhou, velmi odlišnou bytostí, kterou se stáváme za jasného dne. Člověk je stvořením dvojího žárlivého vědomí a žárlivými svědky této dvojakosti jsou právě blíženci. Psychologicky vzato jsou to ve stejném smyslu oni, kdo udržují dva proudy, které koluji v našich tělech, oddělené — proud vody a proud krve. Kdyby se voda a krev v našich tělech smísily, byli bychom mrtví. Tyto dva proudy od sebe oddělují tito človíčkové, tito dva rivalové. A na těchto dvou proudech závisí naše dvojí vědomí.
Tito človíčkové, tito dva rivalové jsou „svědky" života, neboť samotný Strom života vyrůstá mezi jejich protikladností z pozemského kořene. Neustále svědčí před bohem země, jenž je plodností. Také však neustále určují lidské meze. Při každé pozemské, fyzické činnosti mu oznamují: Až potud a dál už ne! Omezují každý čin spjatý se „zemí", udržují jej v jeho vlastním měřítku a vyvažují ho činem protichůdným. Jsou to bohové bran, ale také bohové mezí — jeden bez ustání žárlí na druhého a vzájemné se drží na uzdě. Umožňují život — také ho však omezují. Ve formě varlat udržují bez ustání falickou rovnováhu — jsou dvěma falickými svědky. Jsou nepřáteli opojení, extáze a prostopášnosti — prostopášné svobody. Neustále svědčí o Adonai. Proto se také lidé v prostopášných městech radují, když šelma z propasti — jež je pekelným drakem, démonem zemské zkázy čili zkázy lidského těla — konečně zabíjí ony dva svědky, kteří jsou v „Sodomě" a „Egyptě" považováni za jakési policajty. Dvě zavražděná těla leží nepohřbená tri a půl dne — to znamená polovinu týdne neboli polovinu časového období, v níž veškerá slušnost a zdrženlivost opustila lidský svět.