Apokalyptikovi síry a rovněž Janovi z Patmu to bylo málo. Ve svých apokalypsách musí mít úžasné a děsivé jezero ohně a síry, které hoří navěky věků a navěky věků se v něm svíjejí duše nepřátel. Po posledním soudu byla smetena země, obloha a veškeré stvoření — zůstalo jenom nádherné nebe. A někde tam dole také zůstalo ohnivé jezero hořící sírou, v němž trpí duše — skvostné, nádherné a věčné nebe nahoře a stejně tak skvostné sirné jezero trýzně tam dole. Právě taková je vize věčnosti všech „Patmosanů". Nemohou být šťastní v nebi, pokud nevědí, že jejich nepřátelé jsou nešťastní v pekle.
A tuto vizi přinesla světu právě Apokalypsa. Předtím neexistovala.