Stará přirozenost člověka musí ustoupit a přenechat místo přirozenosti nové. Když ustoupí, uniká do Hádu a tam stále žije. Je zlovolná a věčná — svrhli ji sice do podsvětí, ale má stále dost sil na to, aby škodila.
Tato velmi hluboká pravda byla součástí všech dávných náboženství a pramení z ní tradice uctívání podsvětních mocností. Uctívání podsvětních mocností — mocností nazývaných Chthonios — bylo možná samotným základem nejstaršího řeckého náboženství. Pokud člověk neměl dost síly, aby potlačil své podsvětní mocnosti — jež jsou ve skutečnosti starými mocnostmi jeho bývalého, svrženého já — a pokud neměl ani dost důvtipu na to, aby si je usmířil například zápalnou obětí, vrátili se k němu a znovu ho začali ničit. Každé nové vítězství života tudíž přináší i „pekelná muka".