Re[8]: 16.11.2006-18:58:48 :: Something smarter than us is going to emerge


node:	Re[8]: 16.11.2006-18:58:48
template:	4
parent:	Re[7]: 16.11.2006-18:58:48
owner:	smotko
viewed by:
created:	27.11.2006 - 12:57:29

cwbe coordinatez:
101
63528
63583
966694
2777918
2776547
2777134
2777301

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

gratulujem a teším sa, že sa to podarilo :o)
ku koncertu. mono ma potešili a naplnili moje očakávanie. pri "c" mi chýbalo v slovíčku post-rock práve to "post" (ak toto odlišuje žáner, ktorý mám rád). pekne zahraný inštrumentálny rock ale nič viac. z mono som natočil aj jeden track. spracujem do divx a zavesím. ináč po koncerte som hneď ušiel domov, cesta naspäť bola des a som rád, že som nezaspal.

000001010006352800063583009666940277791802776547027771340277730102777723

tak neviem, naozaj nechcem prudit, ale povedzte mi, co bolo na tom Mone take skvele? tato vytka sa mozno nebude tykat prave tohto koncertu (skor Mona vseobecne), nakolko tvorbu tejto kapely som takmer vobec nemal predtym napocuvanu.
Ale: v kazdom songu rovnaka struktura a stavba, totozne akordy a harmonicke postupy, gitarista napravo pouzival v kuse jeden efekt (taky ten klzavy delay, co robi zvuk ako na zaciatku Mogwai Fear Satan). Ano, instrumentalne to mali zmaknute na jednotku, bubenikove breaky boli stopercentne, hluk robili dobry, ale...toto vsetko tu uz prosto 100krat bolo.
viem, ze hladat v post-rocku nieco ako inovativnost je dost tazke, ale tento koncert ma vyslovene nasral. A smer, ktorym sa od tradicneho post-rocku posunuli napriklad ASMZ (na poslednom albume) alebo Fly Pan Am na ich nadhernom schizoidnom albume N'Ecoutez Pas, je s tymto prosto nezrovnatelny.

A mozno je to vsetko iba o tom, ze mam iny vkus.

00000101000635280006358300966694027779180277654702777134027773010277772302777910

jj, je to o vkusu, a taky o momentalni nalade. a i ten vkus se muze dost rychle menit, stejne, jako smerovani samotnych interpretu.
ja hudebne dospival na kidA (trochu netypicke album pro RH) a Dummy (celkem typicke album pro [P]), obevil jsem HSFHP (trochu netypicke album pro gwai, nikomu se moc nelibi, zeano casi :]). Usinal jsem u Sigur Ros a prozival extaticke stavy mezi oceanem jejich kytar a letem hopelandickeho zpevu.

Ted posloucham posledniho Thoma Yorka a nebere me (i kdyz to album docela ocenuju, ale mrazeni jako z Hail to the thief se nekona).
Sigur Ros poslocuham pouze v zachvatech tezkeho sentimentu.
Portishead sem neslysel ani nepamatuju.

Zato sem obevil neuveritelny veci v ciry elektronice (Soda, Qrela, Fleischman).
Posloucham bossa novu (jojo, NV. nastesti naprosto neznam predlohy).
Posloucham co by s trochou nadsazky mohli byt Coldplay, z kterych mi vzydky byvalo nanic, jeste ze je uz vubec v radiich nehrajou. (To neco je Kunek.)
Z postrocku ulitam na skripajicich plochach red sparowes (jejichz krasu sem nasel asi az po pul roce).

Na prvnim koncerte mona sem mel skoro celou dobu "mrazivky"(?) (cz:husi kuzi) a tekly mi slzy. Tentokrat sem se nedokazal odpoutat od analyzovani jejich efektu a pitvani detailu, misto abych se ponoril a nechal odvat nekam pryc jako posledne... Takze myslim ze je tost zavisle na okolnostech. Od prvniho koncertu sem vicemene vubec nic necekal a sel jsem na nej vicemene jenom abych si pozdeji nevycital ze sem tam nebyl ... a mono jsem uz znal, ale nechapal jsem ho pred tim jako natolik zasadni vec kterou ve skutecnosti myslim opravdu je ...

btw psal jsi ze to co hraje mono tu uz bylo stokrat ... ja neznam kapelu ktera by mono predcila v praci s efekty. gwai sou hracickove, ale nepouzivani co si ted vybavim noisove buraceni jako kompozicni prvek, davaji ho vetsinou jenom jako vyusteni ktery je vicemene jednoucelovy (udelat poradnej hukot a pak to tipnout)(coz teda miluju tak jako tak, ale mono na to de myslim rafinovaneji). A

Ale mozna ne : )

0000010100063528000635830096669402777918027765470277713402777301027777230277791002779531

Jasne, ved vsetko je to v prvom rade vec nazoru a osobneho postoja.
Co sa tyka toho, ako pracovali s hlukom a striedanim pasazi, mi to velmi pripominalo Mogwai EP (konkretne napr. Small children in the background alebo Rage:Man) - ticho, cinkanie, vybrnkavacky, hluk, ticho, atd. Prosto stare dobre osvedcene postrockove postupy.
Nechcem povedat, ze to bol zly koncert, prosto sa mi to nepacilo.

0000010100063528000635830096669402777918027765470277713402777301027777230277791002778949

nebol si ty nahodou taky nizsi s okuliarmi a zelenou bundou?

00000101000635280006358300966694027779180277654702777134027773010277772302777816

Asi o tom vkuse to bude. Alebo o pocitoch. Nevadí mi rovnaká štruktúra a stavba, gitarista používajúci jeden efekt. Počúvam túto hudbu preto lebo mi najlepšia sadla na moje "ja", dokáže ma pohltiť a cesta akou sa interpret vyberie je mi v dôsledku ukradnutá. Takže môj názor bude vždy subjektívny. Poznámka pod čiarou: k aktívnemu hľadaniu a posluchu tejto muziky ma dotiahol práve Sigur Rós.