My však na druhé straně nemáme ani ponětí o tom, jak obrovský rozsah mělo starověké smyslové vědomí. Téměř úplně jsme ztratili veliké a složitě vypěstované senzuální povědomí neboli smyslové povědomí a smyslové poznání lidí, kteří žili v dávnověku. Bylo to velmi hluboké poznání, které člověk získával přímo — takříkajíc instinktivně a intuitivně —, a nikoliv pomoci rozumu. Toto poznaní nebylo založeno na slovech, ale na obrazech. Abstrahovaní nespočívalo ve vyjadřování obecností či vlastností, ale ve vyjadřování symbolu. A nešlo o souvislosti logické, ale emocionální. Slovo „tudíž" neexistovalo. Obrazy a symboly následovaly za sebou v řadě libovolných fyzických spojení — jak nám ostatně dokazují i některé žalmy — a „nevedly nikam", protože ani nebylo kam se dostat. Touhou bylo dosáhnout vyvrcholení určitého stavu vědomí, naplnit určitý stav povědomí o vlastních pocitech.