cwbe coordinatez:
101
63533
2261529
2765241

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
commanders
polls

total descendants::
total children::0
show[ 2 | 3] flat



Paříž 14. listopadu (zpravodaj ČTK) - Podle neoficiální studie z roku 1999 žilo tehdy ve zhruba šedesátimilionové Francii 13,5 milionu lidí cizího původu, tedy imigrantů a jejich dětí a vnuků. Další neoficiální údaje mluví o pěti milionech muslimů a stejném počtu černochů s dodatkem, že tyto dvě kategorie se částečně překrývají. Oficiálně však tyto menšiny neexistují.

Podle zákona je jakýkoli Francouz občan jako každý druhý a data o jeho barvě pleti, původu nebo náboženství nelze zjišťovat. Loňské nepokoje na předměstích a jejich letošní dozvuky ale tímto dogmatem otřásly. Na intenzitě nabývá debata o shromažďování takových údajů jako o jednom z nástrojů jak překonat diskriminaci některých menšin.

Všeobecně se přiznává, že tato diskriminace byla hlavním důvodem loňského velkého výbuchu násilností na předměstích. Kolem identifikace jejich aktérů se však přešlapovalo, i když výrazný podíl mladých lidí arabského a černošského původu na nepokojích byl zřejmý.

Všeobecná zpravodajská služba (RG) letos v lednu ve zprávě, z níž citoval list Le Figaro, uvedla, že ze vzorku 436 mladíků, kteří kvůli účasti na nepokojích stanuli před soudem, bylo 67 procent původem z Maghrebu a 17 procent z černé Afriky. Vzhledem k platným zákonům se ale zpráva opírala jen o znění jmen podezřelých. Organizace SOS-rasismus však okamžitě obvinila tuto tajnou službu z nelegálního shromaždování údajů a ministra vnitra Nicolase Sarkozyho ze snahy udělat z nepokojů věc některých etnik.

Sarkozy sám není myšlence na změnu dosavadních pravidel vzdálen. Už v roce 2003 navrhl pozitivní diskriminaci menšin, jejímž předpokladem je právě zjištění údajů o původu, a zavedení kvót pro tyto minority. Prezident Jacques Chirac se ale ze své pozice garanta republikánského pořádku postavil proti a v reakci na loňské nepokoje se omezil na výzvy k překonání diskriminace.

Pro možnost shromažďovat údaje o etnickém původu se však ozývají i další hlasy. Ředitel Střediska pro sledování diskriminace Jean-François Amadieu v listu Le Monde řekl, že je obtížné poukazovat na diskriminaci bez potřebných statistických nástrojů. Patrick Simon z Národní ústavu pro demografická studia v témže listě upozornil, že v Belgii, Velké Británii a Nizozemsku odpovídá shromažďování takových údajů potřebám rozvoje opatření proti diskriminaci.

V omezené míře, na úrovni podniků, se pro takové statistiky vyslovil i ministr-zmocněnec pro rovnost pracovních příležitostí Azouz Begag. Z okolí bývalé socialistické ministryně a dnes starostky Lille Martine Aubryové se zase ozval návrh přidělovat veřejné zakázky přednostně podnikům, které prokáží, že podíl lidí původem z imigrace, které zaměstnávají, odpovídá podílu těchto lidí na počtu obyvatel dané oblasti.

Záležitost se koncem minulého měsíce dostala i na pořad Střediska pro strategické analýzy (CAS) při úřadu předsedy vlády. Účastníci jeho zvláštního zasedání na toto téma se vyhnuli jednoznačnému závěru. Podle nich není žádoucí nějaký "velký třesk", ale zároveň není ani potřeba bránit status quo za každou cenu. Pro měření diskriminace je prý možné lépe využívat už existujících nástrojů. Podle zákona je totiž možné zjišťovat například původní státní příslušnost nebo místo narození či státní příslušnost rodičů.

Sami ti, jichž by se shromažďování údajů o etnickém původu mělo týkat, nejsou v názoru jednotní. Předseda loni vytvořené Reprezentativní rady černošských sdružení Patrick Lozes považuje zavedení takových statistik za nevyhnutelné a říká, že nic nemůže být horší než nynější nicnedělání. Arabové jsou k tomu podle listu Le Monde rezervovanější.

Proti jsou organizace jako SOS-rasismus nebo Liga pro lidská práva, které se obávají, že by konečným důsledkem mohlo být další posílení diskriminace. Místopředseda SOS-rasismus Samuel Thomas řekl, že podobné statistiky se už před dvaceti lety (v omezené míře) dělaly s cílem vstřebat obyvatele barákových kolonií a podpořit jejich smísení se zbytkem populace. Výsledkem podle něho bylo, že někde tyto statistiky sloužily ke stanovení stropů pro počet cizinců, kteří v daném místě mohli bydlet.

Pavel Zavadil mka ank
Cas| 13:55