Jan z Patmu byl zcela jistě podivným Židem. Byl sice velmi horkokrevný a hlavu měl plnou hebrejských knih Starého zákona, ale určitě také vstřebával všechno možné pohanské vědění. Vstřebával cokoliv, co mohlo zesílit jeho vášnivou touhu — jeho nesnesitelnou vášnivou touhu po druhém příchodu Krista, po konečném potrestaní Římanů velikým mečem Kristovým; touhu našlapat lidstvo do lisu Božího hněvu, až vytékající krev bude dosahovat po uzdy koní; touhu po triumfu jezdce na bílém koni, jezdce, jenž bude větší než všichni perští králové. Pak nastane ona tisíciletá vláda mučedníků. A potom? — ach potom — zničení celého vesmíru a poslední soud. „Přijď, Pane Ježíši, přijď!"