Jakmile se však slunci vzepřeme a prohlásíme, že to není nic jiného než pouhá koule z plynů, vitalita, kterou do nás vlévá sluneční světlo, se v nás samých promění v zákeřnou a rozkladnou sílu a ta nás ničí. Totéž platí i pro měsíc, planety a velké hvězdy. Buď jsou našimi tvůrci, nebo ničiteli. Tomu uniknout nelze.
S kosmem tvoříme jednotu. Kosmos je obrovským živým tělem a my jsme stále ještě jeho součástí. Slunce je veliké srdce, jehož bušení k nám proniká i těmi nejdrobnějšími žilkami. Měsíc je velikým zářivým nervovým centrem, jenž nám způsobuje věčné chvění. Nikdo neví, jakou moc má nad námi Saturn nebo Venuše. Je však jisté, že je to živoucí síla a moc, jejíž prudký čeřící se proud námi neustále protéká. A pokud popřeme Aldebaran, Aldebaran nás bude donekonečna bodat svou dýkou. Ten, kdo není se mnou, je proti mně — takový je zákon kosmu!