Nebudu u souseda, který vládne tam za horami, sledovat činy. Neboť když letí holub, nepoznám z jeho letu, míří-li k holubníku nebo si jenom protahuje křídla ve větru. A když kráčí člověk k svému domu, nepoznám z jeho kroků, je-li veden touhou po ženě nebo nudnou povinností, a přinesou-li jeho kroky rozchod nebo lásku. Ale když člověk, kterého držím v žaláři, nezmešká jedinou příležitost, a jakmile tam zapomenu klíče, hned je přikryje nohou, a zkouší tyče, zda se některá nehýbe, a pohledem odhaduje žalářníky, pak už ho v duchu vidím putovat svobodnou krajinou.

Snažím se proto u svého souseda zjistit ne to, co dělá, ale to, co nikdy udělat neopomene. Tak mohu poznat, jakým bohem je veden, i kdyby o něm třeba ani sám nevěděl. a k čemu do budoucna směřuje.