--------------------

K této zprávě: GRAFIKA; FOTO ve fotoarchivu

--------------------

Kennewick (USA)/Praha 25. července (ČTK) - Byli indiáni prvními obyvateli Ameriky? Nebo tam přišli první lidé ze Sibiře? Či pocházeli z Japonska nebo Polynésie? A kdy se tak stalo a kolik bylo migračních vln? Takové otázky si vědci kladou již léta. Nejméně ale deset let, tedy od doby, kdy byla 28. července 1996 u amerického města Kennewick ve státě Washington objevena kostra tzv. kennewického člověka. Ten měl žít před asi 9300 lety, tedy zhruba v roce 7300 před Kristem.

Kostra kennewického muže byla objevena v bahnitých nánosech řeky Columbia dvěma chlapci, kteří tam sledovali závody hydroplánů. Šlo o pozůstatky zhruba čtyřicetiletého muže. Než se ale ke zkoumání kostry dostali vědci, přišlo zdlouhavé soudní řízení.

V něm zástupci pěti indiánských kmenů (Umatilla, Wannapum, Colville, Yakama a Nez Percé) požadovali vydání pozůstatků svého údajného předka, aby ho mohli důstojně pochovat. Na námitku vědců prohlásil zástupce kmene Umatilla: "Jsme tu od počátku věků a nepřišli jsme ze žádného jiného světadílu." Svá slova opíral o údajnou ústní tradici starou 10.000 let. Soud ale loni v únoru dospěl k závěru, že biologický vztah kennewického muže s indiány není prokazatelný, čímž uvolnil ruce vědcům ke zkoumání ostatků dávného obyvatele Severní Ameriky.

Vědci poté u kostry, která se našla ve 350 fragmentech, zjistili dvě vážná poranění lebky a zlomená žebra. Nejprve zrekonstruovali lebku a zraněnou pravou kyčel. Zjistilo se, že kennewický muž byl do kyčle zasažen kopím, a to zepředu. Muž zřejmě po tomto zranění opět chodil. Byl pohřben vleže na zádech, paže podél těla a s nataženýma nohama. Šlo o formální pohřeb zhruba 80 centimetrů pod zemí. Příčinu smrti se zatím zjistit nepodařilo stejně jako záhadný původ muže s europoidními rysy.

Lebka kennewického muže byla též porovnána s údaji o prehistorických i současných populacích. Závěr byl jednoznačný: nejde ani o Evropana, ani o indiána. Místo toho se svými tvary nápadně blíží Polynésanům nebo záhadnému etniku Ainu, původnímu obyvatelstvu Japonska, jehož příslušníci mimo jiné vynikali jako dobří mořeplavci.

Tím byla zpochybněna dosavadní teorie osídlování Ameriky, podle které se na konci paleolitu (před asi 12.000 lety) měli na americký kontinent dostat první lovci pronásledující přes zamrzlou Beringovu úžinu mamuty a bizony. Pokračovali pak dále k jihu a na východ. Dokladem této kultury byly hroty šípů a kosti nalezené u Clovis v Novém Mexiku. Nedostatkem teorie byla absence nálezů podél předpokládané trasy přesunu, například na Aljašce.

Novější nálezy z Kalifornie a Chile ale dokazují, že byl kontinent osídlen mnohem dřív, a to lidmi, kteří připluli zřejmě na lodích. Na jihu Chile našel archeolog Thomas Dillehay v 70. letech 20. století obrysy chatrčí, dřevěná kopí a provazy z mořské trávy. Zkoušky prokázaly, že nález pochází z doby před asi 13.000 až 14.000 lety, je tedy nejméně o 1000 let starší než kultura z Clovis. A poté se v Kalifornii našlo několik úlomků kostí, které byly zhruba stejně staré jako kennewický muž a jejichž tvary se nedaly přiřadit k existujícím indiánským populacím.

Dnes tedy existuje vedle uvažované cesty přes Beringovu úžinu několik dalších teorií osídlení Ameriky. Jde o tzv. pobřežní teorii, podle níž dávní mořeplavci z Asie osídlovali tichomořské pobřeží od severu k jihu, dále o tzv. Polynéskou teorii, která předpokládá příjezd člunů z jižního Tichomoří k pobřeží Jižní Ameriky a následné osídlování směrem k severu. Uvažuje se dokonce i o příchodu prvních obyvatel z Evropy. Oporou této teorie je technika, kterou příslušníci kultury Clovis opracovávali své kamenné nástroje a především hroty šípů. Technika oboustranného opracování byla v pravěku ojedinělá a je typická pro tzv. solutréenskou kulturu, jejíž příslušníci žili před 16.500 až 22.000 lety na území dnešní Francie, Španělska a Portugalska.

Další vědci zastávají teorii několika migračních vln z různých oblastí. Tu podpořil nález kosterních pozůstatků ženy v Brazílii, jejichž stáří bylo určeno na 10.500 let. Úzké dlouhé lebky staré 8000 let se našly i v dalších částech Jižní Ameriky a v Mexiku. A například šest lebek starých 8200 až 9500 let našel tým vědců v jeskynním úkrytu v Santana do Riacho v Brazílii. Tyto lebky mají dlouhou úzkou mozkovnu, ale nízkou obličejovou část a nepřipomínají žádné dosavadní nálezy, ani indiány, ani lebku muže z Kennewicku, ani dnešní Američany.

Robert Míka
Cas| 09:12